Lexus RC F Track Edition: gentlemanovo kladivo 21. století

Lexus je značka, která se prezentuje zejména svými sofistikovanými a tichými hybridními modely s nízkou spotřebou a její reklamy evokují především klid, vyrovnanost a pohodu, kterou za volantem jednotlivých vozů této japonské prémiové automobilky jistojistě zažijete. 

A nebo možná také ne – do rukou se nám totiž dostal model RC F Track edition, který porušuje snad vše, čím se Lexus ve svých relaxačně laděných spotech prezentuje. Svých 464 koní posílá z atmosférického pětilitrového osmiválce pouze na zadní nápravu, která je navíc o trochu lehčí než předek s masivním osmiválcem (rozložení hmotnosti cca. 54:46). Už při prvním nastartování je ze zvukové kulisy znát, že tady o relaxaci určitě nebude řeč. Titanovým potrubím se line dnes již celkem unikátní zvuk atmosférického osmiválce, který se nechá vytočit až k 7500 otáčkám za minutu. Úsměv na tváři mi pak po každém usednutí za volant vyloudil fakt, že prakticky celý výhled zpětným zrcátkem směrem vzad zakrývá masivní karbonové křídlo. A tak se dostáváme k netradičnímu testu netradičního vozu, na nějž jsme se netradičně hodně těšili, a tak pochopitelně věřím, že vám o tomto unikátu teď přinášíme vše, co je třeba a že vás i tentokrát budou naše postřehy bavit. 

 

Je to Lexus?

Track edition je limitovaná edice už tak poměrně ostrého modelu RC F, která navíc přidává karbonové díly karoserie (kapota, střecha, zmiňované křídlo), disky z dílny BBS přímo ze závodního speciálu GT3, karbon-keramické brzdy a samosvorný diferenciál Torsen místo standardního s vektorováním točivého momentu. Díky lehké dietě se vylepšil poměr výkonu na tunu hmotnosti ze 197 kW na 204 kW. RC F Track edition tak vystřelí na stovku za 4.3 sekundy, k čemuž pomůže i standardně dodávaný launch control, který mi hned při první použití dává pochopit, proč funguje jen s omezenou kontrolou trakce. Pokud totiž vůz vybavíme zimními pneumatikami a budeme se ho snažit “odpálit” na čemkoliv jiném než na ideálních podmínkách (adhezi), může se stát, že se několik dlouhých vteřin nepohne vůbec nikam, a to ani přes vehementní snahu zadních pneumatik získat alespoň nějaký grip. Neměl jsem tu čest si vůz vyzkoušet na letních pneumatikách (shodou okolností byly prý Michelin Pilot Sport 4S vyvinuty právě na toto auto), na zimních bych ale i na suchu řekl, že zadním kolům dává o hodně víc prokluzu, než je těch 5-10%, se kterými by se auto mělo rozjet nejrychleji. Auto tak trochu “nelexusovsky”  dává svůj výkon na obdiv a místo ladnosti a dospělosti působí spíše puberťácky, což se k vzhledu jak z videohry opravdu hodí. A neberte mě prosím špatně, ani v nejmenším jsem se v předchozích řádcích nesnažil Lexus kritizovat. Tradiční hodnoty značky jsem totiž pouze použil k vyjádření míry, do níž je právě dnes testovaný vůz unikátní. Samotné přednosti výše popsané charakteristiky určitě pochopíte o kousek níže. 

 

Červený koberec, prosím

Pojďme ale ještě chvilku nechat jízdní vlastnosti stranou a podívejme se do interiéru. Námi testovaný exemplář je totiž laděný do červené barvy, v této barvě jsou tak sedadla, volant, čalounění a dokonce i koberečky. Aby toho nebylo málo, červený karbon najdeme i na područce ve dveřích. Jakkoliv jsem RC F až sem nepovažoval jako standardní Lexus, interiér mu již odpovídá. I když je to odlehčená “track edition”, neošidí řidiče o prémiové audio Mark Levinson (hrající opravdu skvěle), elektricky nastavitelné sedačky, obrovský displej nebo adaptivní tempomat. Váha se tak šetřila pouze na mechanismu výhřevu a větrání sedaček, který tu nenajdeme (standardní RC F jej ve výbavě má). Jo a sedadla jsou mimochodem skvělá – poskytují velmi dobré boční vedení a zároveň jsou pohodlná, dovedu si v nich představit trávit i delší cesty. Možná by jim slušel vyšší rozsah výškového nastavení, a to především směrem dolů (kolegové namítali, že v závodním autě se má sedět tzv. “na podlaze”), ale jinak k interiéru nemám výhrad, dostanete dokonce i ikonické analogové hodiny – viva Lexus. 

 

Kouzla atmosférického osmiválce

Jelikož se náš test datoval až na samotný závěr “sezony” (tedy na konec října), auto jsme dostali již na zimních pneumatikách. Během několika testovacích dnů ale panovalo typicky podzimním počasí – 15 stupňů a mokro nebo chcete-li spíše vlhko. První kilometry na nových sněžných pryžích Continental TS 860 S tak byly ve znamení nízkých otáček, protože jakýkoliv pohyb otáčkoměru do zábavné zóny znamenal prokluz zadní nápravy a zásah kontroly trakce. Počasí se ale nakonec umoudřilo, konzervační vrstva pneumatik sjela a já si mohl vyzkoušet, zač je toho režim “Sport+”. Přepínám i volič převodovky do manuálního režimu, ve kterém displej pohotově barevnou signalizací ukazuje, kdy už je třeba pádly pod volantem přeřadit. Řadit dříve je totiž škoda, a to už jen kvůli té krásné gradaci zvukové kulisy, která vám jde přímo do zad. Odezva atmosférického osmiválce na plynový pedál je prakticky okamžitá a auto je krásně čitelné – rychle se naučíte dávkovat plyn tak, aby auto dělalo přesně to, co chcete. A když ho přidáte trochu víc, zapnutá kontrola trakce vám dovolí trochu se zklouznout, než vás srovná zpátky. A i když byste kontrolu trakce vypnuli, ta stejná předvídatelnost a krásné ovládání plynem tam stále zůstává. RC F dovede jezdit bokem, ale také krásně držet stopu a vytažení pod plynem ze zatáčky je opravdu zážitek, který se jen tak neomrzí. Pro potřebu tenhle kolos (i přes úsporu cca. 80 kg s hmotností na hranici 1,8 tuny) zastavit vám dopomohou karbon keramické brzdy, které k RC F Track Edition dostanete standardně. 

Zatím z mé recenze asi můžete nabýt dojmu, že RC F je vůz pouze na ostrou jízdu, dovětek „Track Edition“ ten pocit jistě ještě umocňuje. Ale opak je pravdou (nebo lépe řečeno, není určeno jen na závodní trať) – RC F je sice tuhé, ale není vyloženě tvrdé, naopak mě svým komfortem příjemně překvapilo třeba ve srovnání s některými opěvovanými hothatchi dnešní doby. Stačí tak nastavit “ekorežim”, zapnout adaptivní tempomat na 130 a díky příznivé hmotnosti, skvělé aerodynamice a osmistupňovému automatu dovedete jet i s tím 464koňovým osmiválcem za spotřebu okolo osmi litrů. A při takové jízdě je to navíc úplně čistokrevný Lexus – tichý a spořádaný, s prémiovým audiem a skvělými sedačkami. Vy byste tak na místě spolujezdce skoro nevěřili, že sedíte v něčem, co již ze své podstaty bylo stvořeno na okruh. Dokud se tedy nepodíváte do zpětného zrcátka, protože… To nádherný obrovský karbonový křídlo tam pořád je! 

 

21. století a sportovní vozy aneb rychlost, rychlost a zase jen rychlost. A nebo ne? 

Při zmíněném pohledu vzad a s nabytým pocitem závodního jezdce si nemůžu odpustit jednu vsuvku. Už jednou jsem ve svém článku narážel na moderní hothatche. I vy z pozice potenciálního zájemce o jakkoliv rychlejší jízdu, moderního petrolheada a vášnivého řidiče máte i s cenovkou okolo milionu korun poměrně široký rozhled. Můžete něco málo pošetřit a jít do výkonné předokolky nebo naopak investovat vše do velmi rychlé čtyřkolky (většinou s preferencí přední nápravy a připojováním té zadní), zadokolky pak pomalu ale jistě mizí. Co má většina ze zástupců zmíněných tříd společného? Především rychlost. A právě ta je s pokrokem techniky a po letech vývoje poměrně hodně dobře přístupná. To se zdá být výhodou většiny moderních sportovních vozů. Já ale přidávám jednu malou řečnickou otázku – představuje rychlost i zábavu? Ono totiž (alespoň dle mého názoru) není uměním zrychlovat na stovku pod pět. Namátkou by do výčtu šlo zařadit Mini JCW ALL4, BMW M135i, VW Golf R, Cupra Leon 4drive, Mercedes A AMG35 či Audi S3 a nezapomínejme ani manažerský liftback Škodu Superb 2.0 TSi, která s 272 koňmi zrychlí z 0-100 km/h za 5,5 vteřiny. A je s takovými auty sranda alespoň zdánlivě srovnatelná s dnes testovaným RC F? Věřte mi, není, a to jde ve většině připadech o velmi rychlé kousky. To, na co si dovoluji s touto odbočkou poukázat, je vnímání rychlosti a oné “radosti za volantem”. Ač se tak totiž může zdát, nejde o to samé. Začít bychom měli především u “té správné” hnané nápravy, kterou pro správný sportovní vůz (pokud nepočítám rallyové využití na nezpevněných površích) byla, je a bude ta zadní. A pokračovat bychom mohli u porovnání atmosférických a přeplňovaných motorů. Je skvělé, že dnes umíme ze dvou litrů objemu a čtyř válců “vymáčknout” třeba i 350 koní a já sám musím ocenit projev moderních motorů. K tomu všemu ale dochází jen do té doby, než sednete do Lexusu RC F a pochopíte, jak se má chovat a jak se chová motor sportovního vozu. Nabroušený přeplňovaný osmiválec má totiž tak bleskurychlé reakce na pokyny, jakým se žádný přeplňovaný motor neumí a ani nemůže vyrovnat. A tak, ač by ortodoxní příznivci naturalisticky sportovní jízdy mohli tlačit manuální převodovku, je kombinace hnacího ústrojí, jakou Lexus RC F nabízí, naprosto brilantní a já prostě jen už nemám slov…   

 

Závěrem: Středem pozornosti i okruhovou stíhačkou

Jak jsem již zmiňoval, RC F Track Edition vypadá trochu jak z nějaké videohry a stejně působí i na okolí – karbonová kapota, střecha a spoiler na bílém autě si o pozornost vyloženě žádají. A tak je potřeba si zvyknout, že je RC F Track Edition středem pozornosti – do takové míry se vám to nejspíš v BMW M4 nebo Mercedesu C63 dít nebude. Zároveň ale nevzbuzuje v lidech žádné negativní předsudky, protože je to pořád ten aristokratický Lexus. Se svou cenou 3,5 milionu si jej nekoupí každý a ani také nemůže – dohromady se jich vyrobí pouze 400 kusů. Cena je to vysoká, nicméně kupujete si opravdový unikát – atmosférický osmiválec, zadní náhon a mechanický samosvor Torsen je návyková kombinace a i když nemusí být v dané cenové hladině za každých okolností nutně nejrychlejší, rozhodně patří k těm nejzábavnějším a i přes přídomek Track Edition bych s ním jezdil klidně každý den. Každý den, ještě hodně dlouho a vůbec by mi nevadilo, když bych se musel spokojit “jen se základním” RC F, které vyjde o 900 tisíc levněji (2,6 mil. Kč vč. DPH). Tak snad ještě jednou, někdy příště…  

 

Jiří Chomát