Seat Leon ST Cupra 4Drive: taková normální rodinná střela

Seat Leon ST Cupra 4Drive: taková normální rodinná střela

Mohl bych začít tak jako vždycky, když máme nějaké rychlé, luxusní nebo jinak zvláštní a výjimečné auto. Začalo by to rozvahou, že sice dneska už téměř neexistují špatná auta a pokračovalo by to uvažováním, jak se na určité kousky těšíme méně a na některé více. V zásadě by na tom snad ani nebylo nic špatného. Mám totiž tentokrát zcela výjimečně k dispozici jednu limitovanou sérii už tak vcelku výjimečného auta. Příznivci koncernu (VW) a jeho španělské značky Seat by asi jásali i za pár hodin s tímhle autem, takže by si nedovolili stěžovat na (ne)dostatečné dva dny k jeho otestování… O tom ale pomlčme. Vzít nějaké to rychlé auto na svůj oblíbený úsek zatáček mi totiž zabere sotva těch pár hodin. Nebojte, o to vás ani dnes neochudím. Ve stručnosti bych mohl nalákat na dnešní test asi takto: 300 koní, pohon 4×4 a šestistupňová dvouspojková převodovka, to vše dohromady slibuje zrychlení z 0-100 km/h za… A teď se opravdu podržte, za méně než 5 vteřin (4,9 s). Zdá se mi to nebo tu opravdu máme papírově jedno z nejrychlejších aut, jaké jsme kdy měli k dispozici. Jak tomu bude v realitě? Kolik emocí z něj dostaneme a jak rychlé opravdu bude? To vše mě hodně zajímá, tak se na tu Cupru pojďme společně v našem zrychleném testu podívat.

 

Jak šel čas: Cupra má prostě jméno, ale…

Cupru všichni nadšenci známe asi vcelku dobře. Sportovní modely Leonu jsou známy od přelomu tisíciletí, kdy byla Cupra taktéž k dispozici s pohonem všech čtyř kol. Už tehdy se psal technický základ společně i s mladoboleslavskou Octavií RS (samozřejmě až na ten pohon 4×4). Tehdejších 230 koní v nejsilnější verzi bylo na danou dobu opravdu raketových, podobně je tomu i o generaci dál v případě „pekla“ Cupra R a nejinak je tomu i teď s celkovými 300 koňmi a opravdu famózní hodnotou zrychlení. V Martorelli (centrále Seatu) sportovní divizi značky věří dokonce natolik, že ji vytvořili vlastní značku. Nový hothatch s logem Seatu už hold na silnici neuvidíte a nemyslím si, že by to vůbec mohl někdo považovat za špatný krok. Na motorsportu pracují v Seatu (pardon v Cupře) se vším všudy, Cup Racer TCR se zdá být na okruzích šampionátu WTCR téměř neporazitelný. Dost bylo ale historie, sedíme v nynější generaci. Už první seznámení naznačuje očekávání opravdu rychlé jízdy. Mluvím teď zatím o designu, auto vypadá hodně sportovně a řekl bych, že těch změn ke sportovnímu nádechu je tu více než dost. Podobně je tomu i v interiéru, skořepiny (sedadla) skvěle obepnou tělo, do auta pěkně zapadnu… Pak přichází (alespoň) pro mě jedno snad jen drobné „ale“ a znejistění. Startuji a? Cosi se ozve z mohutných čtyř výfuků v ještě masivnějším difuzoru a tím to končí. Dostávám tak ujištění, že oněch 300 koní ze sebe dostává stále „jen“ ten již dobře známý dvoulitr od VW. A ptáte se, kde je to znejistění? Hladina vzbuzených emocí totiž rapidně klesá. Nechci se ani v nejmenším zrovna u Cupry opírat do downsizingu, v zásadě mi ani turbo v motoru nevadí a sami z mých článků víte, že některá biturba či dokonce triturba dokáží zaujmout. U 300 koní už je to s prominutím ale opravdu na zamyšlení, zde je každá ta deci objemu znát.

 

První kilometry: pomalu a až překvapivě klidně

Výhodou moderních hothatchů, a to skoro všech, je jejich všestrannost. Málokterý výrobce dneska vyrábí silniční hothatch, se kterým máte problém vyjet na typicky rozbitou českou silnici. Důkazem je i poslední generace věhlasného Type-Ru. Otázkou do pléna je pak jen, jestli je to opravdu dobře… Já s prvními výše popsanými rozporuplnými pocity vyjíždím do Prahy a zatím nemám potřebu šlapat nějak výrazněji na plyn. Převodovku DSG nechávám v plně automatickém módu a nasávám další dojmy. Poměrně příjemné je nastavení auta, kdy bych se zavázanými oky ani nepoznal, že jedu ve sportovním autě. K mému kochání dopomáhají i reproduktory od Beats, jejichž kvalitu nelze než kvitovat. Zamrzet může snad jen profesionální ekvalizér, který si jako laik opravdu nejsem schopný sám po jednotlivých kanálech nastavit. Stěžovat si tentokrát určitě nebudu na skořepionová sedadla, do nichž má cca. 180 cm postava zapadne zcela příkladně a věřím, že by v nich delší jízda nedělala problém ani mým zádům. Jak už bývá zvykem, i v Seatu se občas mé pravé koleno nepříjemně dotýká volantu. Mám však štěstí, že svou polohu přizpůsobím ke svému pohodlí vcelku rychle (a rychleji než v případě věhlasného Nka).

 

Konečně k rychlému sprintování: kurňa, to je ale pekelný stroj.

V závěru prvního dne se konečně dostávám k rychlé jízdě. Nebudu vás klamat, už přes den jsem za to párkrát zatáhl. Šlo ale především o zkoušku „plynu“ a zrychlení. Když jsem pak na semaforech díky opěvovanému launchcontrolu potrápil nejednoho namistrovaného motorkáře, začínal jsem chápat o čem tohle auto je. To zrychlení a pružnost vám asi jen tak někdo z konkurence nenabídne. Ostatně podobně si na famózní podání výkonu rozpomínám i z „klasické“ Cupry, kterou jsme již před dvěma lety (před modernizací, s předním náhonem a manuální převodovkou) postavili proti Astře OPC a 308 GTi. Všichni zúčastnění redaktoři jsme se už tehdy shodli, že výkonem (zrychlením) je Leon nejlepší. Teď ale přichází čas na zatáčky a já nějak nemám chuť řídit. Zvláštní, že? Hrozně mě zajímá, jak je nová nejsilnější Cupra ve skutečnosti rychlá, avšak já sám z pozice řidiče to nemám potřebu zjistit. A tak ke svému oblíbenému úseku zatáček přizývám kolegu. První jeho dojmy opět přichází díky famóznímu rozjezdu, slýchám slova údivu: „Wow… To je porno…“ Já se mu ani nedivím. Pak přichází ale peklo pro mě. Rychlost, jakou se vydává vstříc další a další zatáčce je pro mě až opravdu udivující. Těší nás oba pořádné brzdy, které nevadnou ani při razantnějším přístupu k brzdovému pedálu. V těch táhlejších, pomalejších zatáčkách může snad vadit jen jedno – poměrně dlouze zpřevodované první stupně, a to zřejmě hlavně kvůli absenci sedmičky. Kolega tak opravdu musí ve 180 stupňových zatáčkách řadit jedničku, jinak bychom tam byli ještě dnes. Vyřešit se situace nedá ani ruční brzdou, jež je řešena elektronicky. Asi se nám tu začíná šířit takový nešvar. Jo a co se řazení týče, je tu ještě jedna kuriozitka. Sedíme sice teoreticky v tom nejrychlejším Seatu všech dob, je patřičně odlehčený, limitovaný a bůh ví, co ještě. Ty pádla pod volantem, snad mi to výrobce odpustí, jsou ale spíše výsměchem. Patřičně „odlehčený“ plast, ze kterého jsou páčky vyrobeny, si říká doslova o ulomení. Rozměry jsou pak spíše pro drobnější pány (nebo snad dámy). Naopak ESP je kompletně vypínatelné ve dvou stupních (jako sportovní nastavení a jako úplné vypnutí), což nelze než pochválit. Já osobně jsem byl překvapen ještě jedním deficitem, kterým se projevila delší karoserie kombíku a s tím spojený delší převis za zadní nápravou. Fyziku zatím nikdo (pokud dobře vím) neoklamal, neumí to ani Seat, a tak se logicky v rychlejších zatáčkách jeho Cupra nepříjemně kroutí. Pomohla by snad jen příčná vzpěra, jakou má třeba právě Nko nebo první RS Octavia. Škoda.

 

Závěrem: překvapivě rychlé a všestranné auto, které má snad jen jedno ale…

Asi jste si všimli, že jsem to moje „ale“ použil v tomto článku víckrát. V zásadě se ale motáme jen okolo jednoho jediného nedostatku. Než jej ale pojmenuji, dovolím si zmínit všechny ty pozitivní stránky. Líbí se mi zpracování exteriéru, kde nezůstal téměř kámen na kameni. Takhle prostě má vypadat správné sportovní auto. Interiér taktéž na první i druhý pohled působí hodně sportovně. Mě jen nepotěší ta klasická strohost interiérů koncernu VW – nezarmoutí, ale ani nepotěší. Pohon všech kol dodá autu skvělou stabilitu na zimu, ale hlavně umožní v kombinaci s rychlým automatem hodně hodně peckové zrychlení i pružnost skoro v celém spektru otáček. U DSG si snad musím postesknout jako obvykle jen nad nelogikou některých přeřazení – snad by si na mě dvouspojka po čase zvykla a pochopila moje touhy. Výjimečné je také už jen to, že tolik koní máme v rodinném voze typu kombi. Na rychlé sprintování za vcelku rozumnou pořizovací cenu (teoreticky do milionu korun) s rodinou asi nenajdete moc alternativ. Zároveň ale nejsilnější specifikaci nedostanete v žádné jiné verzi Leonu. Pokud jste tedy sám nebo nepotřebujete kufr pro půlku vesnice, Seat vám nedovolí zbavit se nevýhod dlouhé karoserie, převisu za zadní nápravou a někomu nesympatického automatu. A teď, na úplný závěr, už i já sám vím, co mi na nové Cupře chybělo z pozice řidiče nejvíce – emoce. Možná se opakuji, protože už jsem se podobně vyjádřil u několika předešlých hothatchů, já tam ale prostě srdcem nejsem a ani rychlá jízda u mě nějaké výraznější city nevzbuzovala. Ano, je pekelně rychlá, skvěle všestranná, vypadá skvěle a ještě není předražená. Pro rodinu s tatínkem nebo snad maminkou milujícími rychlou jízdu jde zřejmě o jasnou volbu! Pro jednotlivce je tu ale zástup konkurentů, kteří také mají co nabídnout.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.