Mini Cooper JCW: příjemně ostrý prcek

Mini Cooper JCW: příjemně ostrý prcek

Občas je potřeba trochu „vypnout“, osvěžit si mysl a pořádně se pobavit. Právě tak se dá shrnout uplynulý týden za volantem Mini Cooper John Cooper Works, kterého jsme vzali na náš klasický test. Vrchol současné nabídky představuje  231 koní spojených s osmistupňovou automatickou převodovku a samosvorný diferenciál. Mini je již pevně zakořeněnou prémiovou značkou a vrcholem svého segmentu. Pojďme si tedy znovu užít „pravověrné“ MINI v jeho nejsilnější variantě. Je opravdu tak rychlé, jak se tváří? Dá se s ním žít každý den? A především… Dokáže pobavit a vtáhnout do děje… Pokud máte pár minut, můžeme si ten uplynulý týden společně „projet“ znovu.

 

PRVNÍ DOJMY: LITTLE BASTARD 😈

MINI Cooper po své úspěšné reinkarnaci postupně, s každou generací, roste. V porovnání s původní předlohou nebo lépe s jedním z prvních moderních vozů vyrobených krátce po roce 2000 už jako „mini“ nepůsobí. Na druhou stranu se v kontextu dnešní doby jedná stále o malé auto. John Cooper Works značí nejsilnější verzi, a to designově okořeněnou řadou agresivních a dynamických vylepšení. S původním Mini sdílí základní tvar, přední a zadní světla. To je vše, respektive všechno ostatní je jiné, lepší. Vezmu to tedy popořádku. Zvolená barevná kombinace šedozelené karoserie s červenou střechou a zpětnými zrcátky společně s typickými pruhy na kapotě je opravdu povedená a nepřehlédnutelná. Přední část auta je opravdu agresivní a dává na první pohled najevo, že tohle není běžná verze „prcka do města“. Typický průduch kapoty jasně upozorňuje na silnější provedení a je shodná s častějším Cooper S, ale nárazník se třemi výraznými otvory pro dostatečný přívod vzduchu určeného k chlazení motoru a brzd je jasnou vizitkou, že tady je něco „jinak“. Velmi se mi líbí grafika světel a opravdu jsem se mile usmál i u přídavných dálkových světel, která jsou ukotvena jako na bývalých rallye speciálech. Boční silueta je až na pár drobností a výrazný zadní spoiler zaměnitelná. Pří pohledu zezadu, což bude pravděpodobně nejčastější příležitost, jak zahlédnout JCW na silnici, dává dvojitá koncovka uprostřed a výrazně tvarovaný zadní nárazník jasně najevo, s kým máte tu čest a není tedy potřeba litovat, že jste se dlouho neviděli.

 

INTERIÉR: SPORTOVNÍ A KVALITNÍ NA PRVNÍ POHLED

Okamžitě po nasednutí a letmém rozhlédnutí v interiéru jsem si uvědomil, jak kvalitně a detailně je tohle auto postavené. Vše, na co se podíváte a čeho se můžete dotknout, je precizně zpracované, vyrobené z kvalitních materiálů, zvlášť rád upozorním na tradiční přepínače funkcí ve tvaru páček oddělených kovovými obloukovými vymezovači. To má zkrátka jen Mini a v žádném jiném malém autě takovou míru individuality nenalezneme. Po dlouhé době jsem v autě nenašel nic, co by mi kazilo dojem. Přední sedačky jsou tvrdší a mají výrazné boční vedení – pro mě i na delší cestě pohodlné. Jediné, co bych ocenil, je možnost nastavení opěradla tradičním „kolečkem“ nebo elektronicky. Systém páky a předurčených poloh není ideální. Stejně tak je pevná opěrka hlavy pro osobu mého vzrůstu problém, ale dobrou pozici jsem si kupodivu našel. Celkově je interiér Mini poměrně prostorný a umožní i využíti zadní sedačky pro cestu ve čtyřech. Samozřejmě v tu chvíli záleží na rozměrech každého spolujezdce. Může to být pohodlné, ale standardně vnímám takové auto spíše jako pro dva a jejich věci. Překvapením pro mě byl opravdu velký volant, který v kontrastu s celým zbytkem auta působil opravdu nepatřičně. Úchop je ale v pořádku, po chvilce jsem si zvykl a přestal se velikostí zabývat. Na volantu naleznete ovládání běžných funkci jako je adaptivní tempomat, hlasitost zvukového systému Harman Kardon nebo možnost přijímání hovorů vašeho mobilního telefonu. Osobně mám systém tlačítek radši, než různá konkurenční řešení v podobě „schovaných páček“ pod volantem. Obrazovka infotainmentu je umístěná ve středu palubní desky na místě, kde dříve býval rychloměr, rozlišení je skvělé a má „Miní“ grafiku. Logicky vychází ze známého BMW iDrive a to včetně možnosti dotykové volby. Nechybí zde otočný přepínač a několik tlačítek, která slouží jako zkratka pro často využívané funkce. Toto ovládání je umístěné na středovém tunelu, za pákou automatické převodovky. Je tedy dobře dostupné a využíván ísystému je logické a snadné. Odezva je okamžitá a kompatibilita s Apple CarPlay a Android Auto se dá i zde považovat za samozřejmost. Vzhledem k mnoha možnostem si každý najde svůj způsob ovládání, který mu bude vyhovovat.

Otáčkoměr i tachometr je analogový. Dominující rychloměr je dobře čitelný a přehledný, bohužel se to samé nedá říct o malém otáčkoměru, který je složité sledovat. U automatu mi to až tak nevadí a člověk se časem naučí jet spíš podle zvuku. U manuální převodovky bych s tím měl větší problém. Ve spodní části tachometru se nachází palubní počítač, kterým si zobrazíte rychlý přehled standardních informací o spotřebě, dojezdu, teploty motoru anebo „přečtené“ značky. To vše už je dnes samozřejmostí a Mini nezůstává pozadu. Celkově mě interiér Mini opravdu oslovil a nadchnul. Není tady jediné místo, které by bylo nedotažené a díky tomu působí současná generace jako opravdu promyšlené a dospělé auto do posledního detailu.

 

TECHNIKA: 2.0 TURBO A 231 KONÍ V MINI BALENÍ

Pojďme konečně nastartovat jedinečným červený přepínačem, tak typickým právě pro Mini. Dvoulitrový motor se okamžitě probere a zapraskáním ve výfuku dává najevo: připrav se, tohle nebude nuda. S mírným úsměvem jsem zařadil a vyrazil vpřed. Během prvních metrů si nešlo nevšimnout velmi tuhé karoserie a stejně tak nastaveného podvozku. Při jízdě po Praze jsem měl tendenci zpočátku sledovat každý metr cesty. Podvozek mě ale rychle přesvědčil o své kvalitě, kdy i při nechtěném „vymetení“ díry nic hrozného nepředvedl, právě naopak. Nic se nestalo a co víc ani nic nezaznělo. Pro mě záhadným způsobem se s tím Mini vyrovná a udrží kola na zemi, a to v jakékoliv situaci. Nejrychlejší Mini na trhu je samozřejmě naprosto aktuální a tím tedy i poměrně komplikovaný stroj, který Vám nabídne mnoho. Myslím tím především různé možnosti nastavení motoru, převodovky, podvozku a řízení. Ve srovnání s dnešními možnostmi to není tak košaté, ale přesto je jen v bodech popíši. JCW nabízí 3 základní režimy – MID (Komfort), Green a Sport. Jak z logiky názvů vyplývá, tak se Mini posléze i chová.

 

JÍZDNÍ REŽIMY… POZNÁM ROZDÍL?

Začnu usedlejším Green režimem, který evidentně utlumí odezvu na plyn, tlumiče přepne do komfortního stavu a celé auto se velmi zklidní. Dokáže výrazně maskovat potenciál celku a vytvoří dojem téměř obyčejného vozu. Dává vám možnost potěšit rybičku na displeji v akvárku, která hodnotí styl vaší jízdy, sem tam poskočí pro hvězdičku za plynulost jízdy, schopnost předvídání a počítá, kolik kilometrů jste tímhle stylem ušetřili. Osobně mě hlavně překvapilo, jak razantně dokáže tento režim změnit charakter celého auta.

MID (Komfort) jsem využíval nejvíc. Tlumiče jsou dost tuhé, aby nabízely velmi přesné ovládání a skvěle držely stopu. Celé Mini je najednou takové, jaké jsem si ho ve skrytu duše představoval. Jde krásně za plynem, je pevné a stabilní, téměř se nenaklání, skvěle drží stopu a jasně informuje o narůstajícím přetížení při průjezdu zatáčkou. Tohle všechno jsem si mohl užívat i díky samosvornému diferenciálu mezi předními koly. Ten by měla mít každá silná předokolka a dnes již téměř má. Rozdíl bez tohoto technického řešení a s ním je obrovský a jasně definovatelný. Každopádně MINI je tímto vybaven a vám dává možnost využít každého koně při průjezdu „na hraně“. Vnitřní kolo se protáčet zkrátka nebude. Diferenciál při průjezdu posílá část výkonu na vnější – zatížené kolo, které ho efektivně změní na dopředný pohyb a vystřelí MINI JCW od apexu jako z praku. Naprosto efektivně. Tohle všechno nabízí na gumách, které jsou na dnešní poměry nezvykle úzké. Pokud by si někdo myslel, že MINI jezdí na něčem okolo 235 a víc, nemohl by se víc mýlit. Tenhle stroj obouvá nestandartní rozměr 205/40/18, šířka je tedy „pouhých“ 205. To jsou jednoduše řečeno „úzké“ gumy. I přesto je auto velmi stabilní, rychlé a zůstává v rámci možností pohodlné. Zpočátku tak sebejistě ale nepůsobilo, a tak jsme s kolegou zajeli zkontrolovat tlaky v pneumatikách. Ty jsou doporučeny na 3.0 – 3.2 baru, a to nám přišlo opravdu hodně. Upustili jsme tedy na 2.4 a Mini se pak výrazně zklidnilo hlavně na brzdách. Myslím, že vysoké tlaky by fungovaly lépe na dokonalé silnici, kterých je ale u nás jako šafránu. Zbytek testu jsme tedy nechali pneumatiky na námi nastavených hodnotách a opravdu jsme si užívali, jakou přilnavost nám JCW nabízí. Atmosféru tvrdí praskání do výfuku při podřazování a opravdu jadrný zvuk při akceleraci. Bez problémů jsem zvládl i přesun po „oblíbené“ D1 bez toho, aby ze mě vytřásl duši. Tohle je mé oblíbené nastavení, které mi naprosto vyhovovalo s tím, že jsem často řadil pádly pod volantem. Ono najít si to, co každému vyhovuje, chvilku trvá. Vkaždém režimu máte na výběr klasické automatické řazení, nebo jeho sportovní nastavení. To podrží motor ve vyšších otáčkách, podřazuje nad 3500 ot/min a dává vám k dispozici dostatek síly v každém momentu. Já si rychlosti rád volím sám, ale určitě to zde není nutností.

Konečně přichází sportovní režim, který změní komfort na: “Dej si pozor na papíry, kámo.“ Auto znatelně přitvrdilo odpružení a v tu chvíli ještě lépe využívalo kvalitní část asfaltu. Sníží se účinnost posilovače, takže se mi k rukám dostává víc informací. Zostří se reakce na již tak reaktivní pedál plynu. Jednoduše paráda. Poté si můžete dovolit téměř cokoliv. Mini je v ten moment na okresce hodně rychlé a je problém udržet se v rámci slušných mezí. Funguje opravdu skvěle a dovolil mi dost, než dal najevo jen velmi plynulou nedotáčivost. To platí pro případ, kdy jsem to přehnal s rychlostí průjezdu, nebo tlakem na pedál plynu. Není ale vůbec snadné se do tohoto bodu dostat. Rád bych si při nějaké příležitosti Mini JCW vyzkoušel na uzavřené trati, kde by mi dokázal určitě předvést ještě mnohem víc. V každém případě žádné záludnosti nečekejte, MINI Cooper JCW je řidičské auto, zkušenému nabídne mnoho, ale i běžný řidič si ho může při zachování zdravého přístupu opravdu užít. Rychlost je zde přístupná a není těžké ho ovládat. Limit leží pro nás, běžné smrtelníky, dost daleko.V každém případě a každé situaci se můžete spolehnout na brzdy. Ty jsou velmi efektivní, dobře dávkovatelné, i když se mi ze začátku zdály lehce „kousavé“. Po pár kilometrech jsem se nastavil na citlivost pedálu a v běžném světě není možné tyhle brzdy znejistět. Chování auta jako celku je ukázkové a výborně se navzájem doplňuje. Podvozek by zvládl i větší porci výkonu, ale tak to má být.

 

A CO TEN AUTOMAT.?

Již dříve jsme měli možnost MINI JCW vyzkoušet v konfiguraci s manuální převodovkou a nemohu si odpustit vsuvku k automatické alternativě. Dává nám to totiž možnost přímého srovnání. Mám rád manuál a myslím, že JCW by mě dokázal chytit za srdce právě s ním. Tahle převodovka ale funguje dobře, řadí rychle a nabízí i Launch-Control.Jedinou výtku mám k chování na úrovni omezovače otáček. Když se dostanete v manuálním režimu někam k 6300 ot/min nebo se dotkne omezovače – nepřeřadí – to je dobře. Nicméně na povel pádla pak zareaguje s výrazným zpožděním. Děje se to jen v této specifické situaci a v žádné jiné. Rychle jsem se naučil tomuhle projevu předejít a jednoduše jsem přeřadil vyšší stupeň na hranici 6000 ot/min, kde reálně graduje výkon a nepřijdete tak ani o kousek akcelerace. Je to malá piha na jinak slušně pracujícím automatu, který zábavu nekazí, ale mnohým ji naopak zpřístupní. Řazení pod „tlakem“ v jakémkoliv režimu vyústí v ne zrovna plynulé změny převodových stupňů, jiná BMW (s hydrodynamickým měničem od ZF) to umí plynuleji, ale mě tohle „chuligánské“ chování k tomuhle drzounovi sedí. Po vzoru nevlastních bratrů také nabízí šikovnou funkci, kterou někdo možná ještě nezná. Při brždění a potřebě podřazení o několik stupňů níž, například před nájezdem do zatáčky po delší rovince, jen držíte levé pádlo a převodovka vám „tam postupně kopne“ nejnižší možný kvalt pro vaši nájezdovou rychlost – přímé a efektivní. Díky převodovce jako je tato se můžete věnovat řízení, trefování apexů a divokým výjezdům na hranici trakce. Osobně bych si i tak zvolil manuální řazení. Jsem staromilec.

Ve srovnání se současnými Hot-Hatchi bych přivítal přibližně 30 koní navíc pro jízdu v přímce, ale neberte to prosím jako výtku. MINI JCW funguje skvěle a vše na sebe velmi dobře navazuje. Mimo jiné i díky hmotnosti pod 1400 kg se určitě nedá říct, že je 231 koní málo. Není, kdykoliv a kdekoliv můžete bez problému přidat a předjížděcí manévr je jen otázkou ladného pohybu pravé nohy.

 

ZÁVĚR: CHULIGÁN PRO DVA, ALE DOMESTIKOVANÝ

Abychom se dobrali finále, pojďme si zodpovědět otázky z úvodu našeho příběhu. Je opravdu tak rychlé jak se tváří..? Ano, je. A tato rychlost má mnoho podob a dokáže zaujmout svou přístupností, neuvěřitelnou jistotou a stabilitou při průjezdu zatáčkou, kterou nabízí každému, kdo usedne za jeho volant a osmělí se přitlačit pedál plynu správným směrem. Zároveň dokáže zaujmout i zkušené řidiče, kteří mohou tlačit Mini na hranu možností a posléze „znejistět“ mnohé jedince v přemotorovaných dvoutunových bednách. Na točitých silnicích bude velmi těžké udržet se na dohled, pokud si řidič JCW bude zrovna trochu užívat, co mu Mini nabízí.

Samozřejmě není levný a cenovka atakující 1 mil. korun bez znalosti kontextu překvapí, ale po usednutí za volant a možnosti svezení jsem i já změnil názor. Svou cenu si obhájí. Každodenní život s Miníkem je kapitola sama pro sebe. Pokud si člověk uvědomí, jaké auto si kupuje a k čemu je určené, neměl by očekávat 1000l zavazadlový prostor s možností stěhovat skříň (bez nutnosti rozložení). Pak je Mini pro dva akorát. Místa je zde dost, zadní sedačka s kufrem přemístí potřebné věci na týdenní dovolenou a ještě budete všude minimálně o půlhodiny dřív. Pro mě jsou to minimálně dvě auta v jednom. První režim je ten denní, kdy můžete jezdit vždy a všude, s rozumnými náklady mezi 8 – 10 l/100 km. Green jsem reálně jen zkusil, ale k životu bych ho nepotřeboval. Sportovní režim pak nabídne po stisknutí pár páček jeho druhou tvář. Téměř komixové vzezření začne kompletně zapadat do jeho projevu ve chvíli, kdy ho chytnete pod krkem a probudíte jeho sílu k životu. V ten moment se změní v toho chuligána, který je asi v každém z nás, co máme tak rádi kategorii Hot-Hatch.

 

Petr Jakušev

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..