DS 3 Crossback BlueHDi 130: peckově komfortní a úsporné městské vozítko

DS 3 Crossback BlueHDi 130: peckově komfortní a úsporné městské vozítko

Autor: Lukáš Jeřábek · Fotografie: Lukáš Jeřábek

Se značkou DS Automobiles (a samozřejmě i jejími vozy) jsme toho zažili už poměrně hodně. Pamatuji si, že jsem byl dokonce první v redakci, kdo před zhruba rokem a půl měl tu čest otestovat první počin samostatné francouzské prémiové automobilky. Tehdy šlo o DS 7 Crossback v prozatím nejsilnější specifikaci – s 225koňovým benzínem. Takové tvrzení už ale neplatí, neboť na přelomu loňského a letošního roku do Čech dorazila nová plug-in hybridní varianta, u níž moji kolegové mimochodem vůbec nešetřili a něco mi říká, že navíc ještě stále není všem dnům konec. Teď jdeme ale přeci jen o trochu níže a i přesto se dosti těším. Ano, po krátké pauze (minimálně s DS) je opět řada na mě, když přichází nabídka otestovat tentokrát dieselovou variantu menšího ze dvou současných modelů DS a SUV zároveň, DS 3 Crossback. Shodou okolností se diesely v Evropě poslední dobou příliš nenosí, možná i díky tomu u nás tenhle „luxusní prcek“ s označením BlueHDi ještě nebyl. 130 koní a osmistupňový automat v prémiovém malém SUV ale vůbec nezní špatně, a tak jsem se těšil nejen na francouzský luxus, o němž nemám pochyby, ale i na zatraceně nízkou spotřebu nebo dostatek síly. Jaké jsme z DSka měli pocity? Jak se nám líbilo? Jak jelo? Jak se choval podvozek? Všechno to a odpovědi na (řečnické) otázky z úvodu naleznete v mém dalším testu.

 

První dojem a design: vytříbený francouzský vkus

Při prvním pohledu, když si auto prohlížím, mě překvapuje především jeho originální vzhled, který ve mně vyvolává pocit nadčasové elegance. Většina hned může kroutit hlavou a usuzovat už jen z důvodu, že se jedná o francouzský vůz, a přesně proto jsme tu my, abychom vám ukázali francouzský automobil v jiném světle a vy jste se tak mohli přesvědčit o opaku. Jeho křivky jsou velmi jemné a zároveň i agresivní. Lakování ve zlaté barvě, troufám si říct, mu sedí a mému oku velmi lahodí. S tímto kouskem se navíc opravdu nemusíte bát, že splynete s davem. Francouzské automobilce DS se úkol, jak vytvořit odlišné auto, opravdu podařil. DS působí velmi moderně a možná až futuristicky. Při pohledu na mohutnou masku se mi okamžitě vybavuje pohled šelmy. Dveře se otevírají pomocí elektrických klik, jenž se při jízdě či uzamknutí auta zasunou stejně, jako je tomu u jednoho z nejznámějších výrobců elektrických vozidel – Tesly, a tím DS jen dotváří pocit luxusu a blahobytu. Navíc musím dodat, že logika jejich vyjíždění a zajíždění je mi poměrně sympatická. Přesunout se ale můžeme i do zadní části, kde opět nemohu být příliš kritický. Po designové stránce je zde patrný velmi zajímavý přechod z agresivity do jemnosti. Příjemně „ladně“ jsou do karoserie zakomponována zadní světla, které postupně přechází až do boku vozu. Tvoří navíc světelný podpis DS, neboť jsou aktivní i v rámci denního svícení. Snad jen lehce nedořešené je otevírání pátých dveří, a to pomocí standardního tlačítka, jehož umístění ale v podstatě vůbec nesouvisí právě s kufrem – nachází se nad registrační značkou (nikoliv na víku).

 

Interiér: především přemíra nevšedních řešení

Při otevírání dveří už se mi před očima rozprostírá něco pro mainstream nevídaného. Design, jaký jsme jinde než u DS zatím nemohli zahlédnout. Celý interiér je uzpůsoben do tvaru kosočtverců. Za volantem můžeme pohlédnout do virtuálního kokpitu, který je sice o dosti menší než ve větším DS, i tak byl pro mě při jízdě dostačující. Volant považuji za menší než u běžných vozů, a tak ovládáním odpovídá menšímu ze dvou nynějších DS. Nad palubní deskou se nachází vyjíždějící head-up displej, který mnohým z nás usnadňuje řízení. Ale i pro ty, kteří nejsou největšími fanoušky, existuje možnost si ho vypnout. K tomu může vést ještě jeden důvod, a to jeho řekněme „lacinější“ provedení pomocí promítání na ono vyjíždějící sklíčko. Zástavba head-up displeje má být zřejmě kompenzací menšího digitálního přístrojového štítu, já osobně bych si za něj ale 15.000 Kč připlácet nemusel (nejvyšší verze jej pak má ve standardu). Doposud jsme ovladače elektrických oken mohli takřka ve všech vozech najít ve dveřích, avšak i s takovým detailem si DS muselo pohrát. Výsledkem jsou tlačítka uprostřed, tudíž i váš spolujezdec má možnost okénka zavírat nebo otevírat. Tlačítko startu, které běžně můžeme naleznout u aut, bývá v blízkosti volantu, DS jej taktéž přesunulo doprostřed. Z výbavy pak nechybí třeba bezdrátové napájení na váš mobilní telefon nebo volič jízdních režimů. Sedačky máme k dispozici kožené, považuji je zároveň za velmi pohodlné, a tak si díky nim zážitek z jízdy můžete dopřát s radostí. Na zadních sedadlech jsou okénka vyřešena originálním tvarem, díky němuž ale dovnitř neproniká tolik slunečních paprsků tolik. Přesně to může mít hned dva efekty – buď negativní pro ty z nás, co trpí nyktofobií nebo pozitivní pro ty, co naopak světlo tolik nemusí. Uprostřed se nachází infotainment displej s dotykovým ovládáním, jehož logiku ovládání, velikost i provedení považuji za příjemné. Zvuk z prémiových reproduktorů Focal Electra sice není tak božský, jako u DS 7, ale i tak lze považovat za velmi čistý a kvalitní. S audiem je zároveň spojen i zvuk motoru, který během jízdy můžete v režimu sport z reproduktorů slyšet. A teď bych vás zase mohl rozdělit na dva tábory – onen režim k takovému autu vlastně ani moc nesedí a ostatně i zvuk naftového čtyřválce považuji spíše za neutrální než cokoliv jiného. Osobně bych tak „poladění“ zvuku nepotřeboval, ale ani mi nevadí. Kufr je velikostně dostačující (v základu nabídne 350 litrů), a tak se i menší rodina do tohoto vozu s klidem vejde. Ve čtyřech na hory bych to ale neviděl. Teď se ale přesuňme k jízdě.

 

Jízdní vlastnosti: komfort pro posádku na prvním místě

První start a já se začínám připravovat na příjemnou jízdu, jak je tomu i u sourozence DS 7. Auto má poměrně dostačující výkon 96 kW a ve spojení s automatickou převodovkou funguje především opravdu vyváženým dojmem. S autem tedy vyrážím na výlet, rozhodl jsem se jako cíl vybrat tentokrát Plzeň. Na začátku cesty jsem musel projet ucpanou Prahou. Překvapila mě pak především spotřeba, která se vešla do 6l/100 km. Poté jsem se dostal na dálnici, kde jsem si říkal, že auto nebude vzhledem k menší velikosti a nižší váze tak stabilní. Opak je pravdou. DS3ka je na dálnici velmi příjemná a komfortní. Po cestě jsem si užil velmi příjemný podvozek, který je i přes relativně velká 17“ kola měkký a tím zaručuje příjemný komfort při jízdě. Jako poslední mě čekaly okresky. Bál jsem se, že bude jízda nudná, ale DSko umí se čtyřválcem jet přeci jen i trochu rychleji, což mi udělalo radost. Přemýšlel jsem, zda by tento Crossback dokázal i nějaký terén projet. Nedovolil jsem si to zkusit, protože jsem se bál, že se někde zaseknu – přeci jen pro tento model není k dispozici pohon všech čtyř kol. Celkově mohu říci, že se DS velmi povedlo spojení podvozku, těžiště a motoru s převodovkou. Při šlapání na plynový pedál mě překvapuje jeho rychlost a plynulost, kterou nenajdeme u každého. Vím, že se do takových (menších) aut už v této době nedělá ani čtyřkolka, ale velmi bych ocenil vrcholnou alternativu v podobě motorů s objemem okolo dvou litrů. Myslím si, že by se k tomuto autu hodil a udělal by radost nejen mně, byť by nešlo o nejprodávanější variantu. Ostatně z hlediska emisí, které jsou poslední dobou pro automobilky velmi (ne-li zcela nejvíce) důležité, je právě tahle varianta naprosto skvělá, vejde se totiž v kombinovaném cyklu do 100 g CO2/km, což je logicky zároveň méně než v případě benzínu, a tak sice jen druhý nejsilnější, avšak jediný čtyřválcový agregát dává smysl. Sluší se navíc poznamenat, že jsme dieselovou DS 3 vraceli českému zastoupení s dlouhodobou spotřebou 5,1 l/100 km. Při aktuální průměrné ceně paliva (27,04 Kč/l) nás tak jeden kilometr vyšel v průměru na 1,38 Kč, což považuji za skvělý výsledek nejen vůči benzínové alternativě nebo konkurenci, ale vzhledem k rostoucím cenám veřejného dobíjení i vůči elektromobilům. Zkrátka nafta ještě není mrtvá, ačkoliv už minimálně v případě malých vozů začíná vymírat…

 

Závěr: povedený městský crossover, ale za jakou cenu?

DS3 mě velmi zaujalo. Po designové stránce je velmi vydařené a originální, vyzdvihnul bych ostré křivky a zároveň jemnost některých designových prvků. Dieselová jednapětka jede příjemně a její výkon stačí, spojení s automatickou převodovkou pak považuji za velmi povedené. Podvozek, jak už je klasikou Francouzů, je doslova úžasně komfortní. Málem bych zapomněl zmínit ještě jednu výjimečnost – světla DS LED Vision, které kromě vytříbeného designu nabídnou i Matrix Beam funkci – tedy chytré clonění vpředu jedoucích vozidel. To je mimochodem technologie, jakou ještě před pár lety neměla ani ta nejpokročilejší vozidla těch nejluxusnějších automobilek na trhu. Pro mě jsou na tomto autě tak snad jen samá pozitiva, a to až na jednu záležitosti – jeho cenu. Já osobně, kdybych nebral ohled na zpracování apod., odhadl bych cenu na 650 tisíc. DS 3 v nejvyšší výbavě Grand Chic, kterou jsem měl k dispozici i já, začíná na 755 000 Kč, za diesel si pak připlatíte dalších 60.000 Kč, a to úplně málo rozhodně není. Když však vezmu v potaz, jak se auto chová, jak vypadá a jak je komfortní, tak už mi příplatek 100 – 150 tisíc oproti manistreamu (to jsou auta, jako Škoda Kamiq, Nissan Juke, Fiat 500X nebo VW T-Cross) začíná dávat smysl. Jak už tomu bývá v dnešní době, za kvalitu si člověk musí připlatit. Ostatně, pokud bychom jako konkurenci (i vzhledem k pozici DS) označili tradiční zástupce prémiovek (tedy Mini Countryman, Audi Q2, BMW X2 nebo Mercedes GLA), cena bude rázem na průměru. Je však jen otázkou, kdo malou prémiovku od mladé francouzské značky reálně tak prémiově opravdu uvidí. Pokud si však přejete jedinečný vůz, je tento konkrétní přesně pro vás. Celkově bych tedy řekl, že jsem byl nadmíru spokojený a mohu auto doporučit komukoli, kdo hledá výstřední malý / městský crossover, se kterým jízda bude pohádkou. Myslím si, že každý si v tomto malém zázraku přeci jen něco zamiluje. Ať už jste řidič, nebo spolujezdec, jízdu si užijete. Tak vyrazte na zkušební jízdu a přesvědčte se i vy sami.

 

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet: