Škoda Superb Combi 2.0 TDI Sportline: více než jen manažerské auto

Škoda Superb Combi 2.0 TDI Sportline: více než jen manažerské auto

Autor: Lucie Přádová · Fotografie: Lucie Přádová

Kdo pravidelně čte mé články, jistě ví, že pokaždé začínám úvodem jako do pohádky. V této pochmurné době s večerkou v jedenáct večer pro celou zem je potřeba oživovat fantazii a navodit tím úsměv nejen sobě, ale i vám. Mnoho z nás nepracuje a boří hlavu do kolen, co bude dál. Bohužel si teď každý musí projít trochu méně příjemnější cestou, aby poté přišla ta vítězná. Takže zvedneme tu týden nemytou hlavou a představíme si další v naší redakci  testované vozidlo, které jsem pro vás mohla vyzkoušet. Jedná se o exemplář výrobce automobilů z České republiky, konkrétně Mladé Boleslavi. Dál už mluvit nemusím, jakmile totiž slyšíme “Bolka”, je nám všem jasné, že mluvíme o Škodě auto. Co se týče této značky, vždy, když jedu a vidím na silnici model Fabii pistáciové barvy, navodí mi úsměv na tváři. Nyní se ale nebudeme bavit o pistáciové „fábince“, nýbrž o lvovi mezi škodovkami. Jak říká sama ŠKODA, je to nový rozměr luxusu a škoda, o které sníte. Je toto tvrzení oprávněné?  Jaký dojem na mne vlajková loď udělala? A má stále co nabídnout i v době nastupující čtvrté generace Octavie, s níž výrobce udělal velký krok vpřed moderní době? To vše se dozvíme v následujícím článku.

 

Opravdová loď na kolech

Když se řekne slovo Superb, každý si vybaví vlajkovou loď značky ŠKODA. Ne nadarmo nosí právě toto označení. Na první pohled je to opravdu majestátní auto, které ve mně vzbuzuje pocit bezpečí, komfortu i rychlosti. Je totiž zároveň i velikostně adekvátní k dnešnímu fungování (nutnosti přepravy spousty zavazadel) a hlavně k postavení na vrcholu značky. Možná by se slušelo jej označit za spíše „opravdu veliký“, neboť na délku se svými 4,86 metry patří k největším zástupcům segmentu. Námi testovaná verze Sportline je pak navíc jednou z vrcholových výbav modelu,. Lze tak na první pohled rozeznat, že se nejedná o “obyčejný” Superb Combi. I když je sportline zaměřený spíše na detaily, jen pouhým mrknutím si všímáme černé masky chladiče, která dodává absolutně odlišný vzhled spolu s černými bočními zrcátky a prolisy na bočních dveřích zdobenými černými lištami. Kdybychom si přeci jen nevšimli těchto do očí bijících detailů, na vrchu předních blatníků uvidíme logo sportline. Charakteristickou pro tuto výbavu však jsou i přiznané koncovky výfuku zabudované v zadním nárazníku spolu s chromovou lištou po celé jeho šířce. Našeho Superba opředeného v červeném kabátku doplňovala 18” černá kola s názvem Zenith a samozřejmě Matrix-LED přední světlomety s TOP LED zadními světlomety a opět černou lištou mezi nimi. V poslední řadě zůstává na pátých dveřích nápis automobilky ŠKODA přímo nahrazující znak automobilky – osobně si myslím, že by tu ani jedno z vyobrazení být nemuselo.

 

Komfortní zóna pro celou posádku

Co se týče interiéru, je za mne námi testovaný Superb jedním z nejlépe uchopených aut současného trhu vůbec. Již na první pohled vidíme dominantu značky ŠKODA, která dává do všech interiérů své osobité kouzlo. Nenajde uvnitř žádný kýč, nesmyslně velký displej či nespočet tlačítek jak v letadle, nýbrž přehledně funkční a hlavně velmi příjemný a dostatečně velký prostor. Kožený prošívaný multifunkční volant považuji za pro mé malé packy přiměřeně velký a co je nejdůležitější, nachází se na něm opravdu jen tlačítka, která jsou potřeba. Kolikrát se mi stává, že jsem v autě, které má na volantu více tlačítek, než je předvoleb pro telefonování. Verze Sportline mne hýčkala sportovními sedačkami s integrovanou opěrkou hlavy doplněná a o čalounění v Combinaci kůže a alcantary. Jak přední tak i zadní sedačky považuji za 100% pohodlné na jakoukoliv vzdálenost a velké i na korpulentnější osobu. Ještě se mi nestalo, že bych se při celém dni stráveném v autě alespoň trochu v autě neošívala a nerovnala si záda. Na zadní sedačky bych se já jako 160cm skřítek vešla minimálně šestkrát. S mou výškou pak souvisí i spokojenost s rozsahem nastavení, ač u těch předních kolegové trpěli výškou sedáku. Právě u verze Sportline bychom totiž všichni rádi seděli o trochu níže než kdy jindy (a Superb nabízí spíše vyšší posazení) – škoda. Sedačky jsou samozřejmě vyhřívané, a tak po túře ve zmrzlé krajině jistě oceníme trochu zahřátí pozadí. Interiér je celkově díky výbavě Sportline situován spíše do černé barvy, nechybí třeba ani černá stropnice. I infotainment se skleněným displejem a konektivitou Apple CarPlay fungoval bezchybně. Oceňuji pak především jednoduchou logiku ovládání, a to hlavně u digitální přístrojové desky, v jejímž případě došlo k zásadní změně logiky u nové Octavie. U superbu vše fungovalo bezchybně a na jeden dotek resp. otočení. Je na čase si pomalu zvyknout, že jsou hlavní funkce ovládány přes dotykovou obrazovku, a tak mi bylo velkým potěšením, že i při jízdě je ovladatelnost funkcí bezpečná a přesná. O soundsystému Canton se sluší mluvit jen v ton nejlepším světle. Ač jej totiž Škoda nabízí i do dalších modelů, u vlajkové lodě nabízí ten nejlepší možný poslech hduby. Řekněme, že pohled na mě jako řidiče na semaforech musel být přesvědčivý důkaz toho, jak moc se mi poslech hudby líbil, haha.

TEST Škoda Superb iV: opravdu jen smysluplná alternativa?

 

za každé situace jako vítěz

Jistě nebude žádným překvapením, když řeknu, že jízdními vlastnostmi mi vlastně superb splnil všechna očekávání – ta pozitivní i ta z opačného spektra. Díky jízdním režimům, kterým se přizpůsobuje i tuhost podvozku, je styl jízdy přizpůsoben každému vašemu požadavku. Přesto, i když je zvolen sportovní režim jízdy, podvozek není tak tvrdý, jak je tomu u sportovnějších aut. Je potřeba Sportline chápat jako především sportovní optický paket ke konvenční verzi. Ne snad, že by se v něm nešlo svézt o trochu rychleji, avšak především dlouhé převisy a karoserie Combi v sobě skrývají určité limity. Nejlépe se tak dlouhý a prostorný Superb cítí na dálnici či silnicích prvních tříd. Jeho naladění totiž stále zůstává spíše komfortnější, čemuž vděčí i rozumně velkým pneumatikám s rozměrem 235/45 R18. Osobně bych pro Superb nevolila jiná – považuji je totiž za ideální kompromis mezi komfortem, designem a jízdními vlastnostmi. I proto, že se Superb mezi redaktory MOTORVIZE podíval už po několikáté, zastavit se musím u motorizace. Dnes je hodně důležitá spotřeba, i v tomto případě testovaný Superb sbírá body. Pokud byste ke Sportline čekali automaticky nejsilnější benzín s 272 koňmi a čtyřkolku (verzi, jíž testoval kolega Kuba Kameníček), dnes byste neuspěli. A po tomto zklamání pro motoristického fanouška přichází malé vystřízlivění a snad i nadšení. K dispozici mám totiž inovovaný naftový dvoulitr, nejběžnější motorizaci Superbu, shodou okolností v nejslabší 110kW verzi. A právě s ní lze docílit nevídaných výsledků ve spotřebě. My jsme se tak nejčastěji pohybovali mezi 5 a 6 litry na 100 km, tedy hodně nízko. Vděčit za to můžeme mimo jiné absenci pohonu všech čtyř kol, s nimž by spotřeba dále rostla. A musím říci, že překvapením byl i zátah, který bych od 150 koní nečekala. Zkrátka 2.0 TDI se 110 kW je po všech stránkách příjemným překvapením. Bohužel, jak tomu bývá u dvouspojkových převodovek, reakce po sešlápnutí pedálu bývají u DSG opožděnější, než bychom si představovali. Jde ale o otázku zvyku, a to oboustranně (jak co se týče mě jako řidiče, tak ze strany převodovky a její adaptace na můj jízdní styl). Příplatek za automat navíc představuje hned 65.000 Kč, a tak bych si osobně hodně rozmyslela, zda se nespokojit s manuálem.

Srovnávací test: Škoda Superb Scout vs. Peugeot 508 SW

 

Závěrem: jasná boleslavská volba pro jednotlivce i rodinu

Upřímně jsem se s tímto testovacím autem hodně těžce loučila. Ve všech ohledech naplnilo mé požadavky, a to vzhledem, výbavou, jízdními vlastnostmi i spotřebou. Kdybych měla někomu Superba doporučit, tak to bude jak jednotlivcům, fandům značky Škoda, tak především rodinám z řad široké veřejnosti, v nichž rodiče hledají komfortní zónu pro sebe i své děti na dlouhé cesty za dovolenou a přáteli. S čistou hlavou a rukou na srdci teď můžu opravdu říct, že tohle si jednou stoprocentně pořídím i já. Co se týká ceny, ani ta nebyla tak vysoko, že by mne museli hospitalizovat na JIP. Výbava Ambition u Superba začíná již na necelých 707 tisíc korun za liftback poháněný benzínovým motorem a manuální převodovkou. Není to sice žádná hitparáda, ale o “pár” kaček víc a máme naftový šestistupňový manuál za necelých 767 tisíc korun a Sportline pak vyjde na 869 tisíc. Námi testovaná Combi verze, která za 30 tisíc korun dodává ještě o trochu více prostoru pro zavazadla, je pak otázkou potřeb a vkusu. I v naší specifikaci se pak našla řada příplatků na nichž by se dalo pošetřit. Já osobně bych se však vešla do 900 tisíc, a to za manažerský vůz v dieselu zas taková „raketa“ není, a to i v kontextu již několikrát zmíněné nové generace Octavie, s níž není problém dosáhnout podobné částky, Zkrátka řečeno, Superb nestojí miliony, ale pár prasátek pro tu parádu a komfort budete muset rozbít. Odměnou je za to nejvyšší míra pohodlí z Boleslavi a především pak vysoká variabilita prostoru, funkčnost i patřičné svezení. Oceňuji, že v Boleslavi snaží co nejméně omezovat volbu zákazníkům, kteří touží po velkém voze s úsporným dieselem. Tak zase někdy…

 

Lucie Přádová

Sdílet: