Škoda Superb Sportline: Emoce sportovce nebo pouze dražší varianta do rodiny Superbů?

Škoda Superb Sportline: Emoce sportovce nebo pouze dražší varianta do rodiny Superbů?

Autor: Petr Bahenský · Fotografie: Petr Bahenský

Když jsem v Motorvizi začínal, mým prvním testovaným vozem byl Superb ve variantě Laurin & Klement. Tenkrát to byl pro mě první vůz, který se dokázal ovládat sám (adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu a jízdních pruhů…). Musím říci, že jsem v něm viděl rozumnou volbu srdcem. Auto na mě totiž působilo řekněme obrazem Mona Lisy. Po několika testech už mě neuchvátí pouhé hlídání jízdních pruhů, ale očekávám již nějaký „emotivnější“ zážitek. Co mám na mysli? No, přeci nový Superb SportLine, který má být údajně sportovně laděným vozem. Opět (jako před několika měsíci) se mi dostal v kombíku. Červená (agresivní) barva, 280 koní a pohon 4×4. Tak co? Ukáže se opravdový sportovní zážitek? Pojďme se na to společně podívat.

 

Co se tedy změnilo oproti L&K?

Otázka, kterou jsem si položil hned při sdělení, že budu testovat nejsilnější motorizaci, jež Škodovka nabízí. První viditelnou změnou je bezpochyby právě barva a sportovní rysy. Bezpochyby zrovna červená dodává vozu tu správnou dravost a rysy (kola, černé doplňky a decentní zadní „křidýlko“) dolaďují vše, co ke sportovnímu autu patří. Dalším viditelným rozdílem jsou skořepinové sedačky, ve kterých se mi sedělo příjemněji než právě v „normálním“ Superbu. Na druhou stranu uznávám, že se mi líbila jistá dávka luxusu právě v kožených sedačkách L&K, kterou skořepiny nenabízejí. 4×4 nebo přední pohon? No, líbilo se mi rozhodně, když se ani při plném prošlápnutí plynu žádné z kol neprotáčelo (nehrabalo), ale … (řekneme si později).  A tím posledním, čím se oba modely liší, jsou udávaná čísla 162 x 206 (220 x 280) mnozí jistě zbystřili, protože vědí, oč se jedná. Těm ostatním napovím, že se jedná o výkon, nejdříve udávaný v kW a v závorkách pak počet koní. 280 koní ve spojení s 4×4 znamenalo zejména tedy ve zrychlení rozhodně zajímavý emotivní zážitek a pokud si dobře vzpomínám na mé kilometry se 162 kW modelem, tak rozdíl 60 koní představoval opravdu znatelný rozdíl v radosti z jízdy. Možná to ale bylo i již zmiňovanou čtyřkolkou, jejíž charakteristiku jsme si nechali na později.

 

Zpět ke SportLine

Po několika rozdílech bych se chtěl vrátit k mému pocitu z nové verze Superbu, která začíná v ceníku na 860 900 Kč. To rozhodně není málo, proto od auta očekávám určitou kvalitu. Při prvních kilometrech mě (opět) zklamala automatická převodovka DSG. Při řazení auto mnohdy nepříjemně cuklo, což od takového auta necítíte rádi. Jinak se snažila řadit v otáčkách okolo 2 000 – 2 200. Pokud jste ovšem šlápli na plyn, užili jste si jízdu v červených otáčkách. Poměrně dobře se pak „dsgéčko“ s vaší těžkou nohou, která se snažila zašlápnout plyn až na zem, pralo. Podvozkově se auto také dostalo na vyšší úrověň, ale stále se v zatáčkách (občas) budete bát a mnoho „sporťáků“ si vás vychutná. Jde asi o jediné malé úskalí skrývající se za obrovskou porcí prostoru největší limuzíny z Boleslavi. Dlouhá, byť tuhá, karoserie s ideálním rozvorem zní jako slibná kombinace, ale někdy je hold prostě více až příliš a s až tak velkým autem podvozkové zázraky prostě nedovedete.  Pokud ovšem zamířite na rovinku, bude mít soupeř co dělat, aby mohl se Superbem držet krok.  Uspokojí vás svým zátahem, který vás vtáhne do sedačky, ale co mu chybí, je lahodný zvuk šestiválce. Zde by asi žádný z majitelů vrcholné motorizace v předchozí generaci neměnil. 3.6 V6 měla totiž své výhody, které čtyřválec (bohužel) nikdy nedožene.

 

Je viděn a je vidět

Možná je to trochu má úchylka, ale rád se zaměřuji na jeden důležitý faktor. Jedná se o moment, kdy jedete a snažíte se zjistit, jestli si lidé všímají toho, v čem jedete. Někteří rádi vyhledávají právě vozy, které se „schovají“ za ostatní automobily. Ti druzí ocení, když jsou vidět a mohou se odlišit. Zatímco u svého prvního testovaného modelu jsem na silnicích neustále viděl stejnou barvu i karoserii, tak u mého „nováčka“ jsem žádného napodobitele neviděl. Dokonce ani jednou!  Trochu jsem zapomněl odpovědět na mou první myšlenku.  Pokud se rozhodnete objednat si Superb ve variantě Sportline a jste ti, co se neskrývají, můžete se (alespoň nyní) těšit na zraky kolemjdoucích.  Když jsme u našeho zraku, oceňuji kvalitu bi-xenonových světel, jež se pohybují na vysoké úrovní. Při nočních jízdách z kulturní akce si budete připadat jako by vycházelo slunce. Třešničku na dortu přidává stínění protijedoucích řidičů, které tak nebudete oslňovat, ale i přesto uvidíte všechno dění na silnici. U Škodovky se dá tento systém clonítka nazvat falešnou MATRIX fukcí, i ta ale funguje opravdu skvěle.

 

Ale …

Na začátku jsem se zmiňoval o pohonu 4×4, jenž jsem ocenil právě díky absenci „hrabání“ při každém prudším rozjezdu, ale bylo tam jedno „ale“, které si s sebou nese právě pohon. Opravdu nepříjemný zážitek nastal právě ve chvíli, kdy jsem se podíval na reálnou spotřebu. Při klidném režimu jsem se dostal na spotřebu 8 l/100 km. Ano, při řízení ve stavu, kdy si vychutnáváte krajinu, poslech hudby, případně kdy přemýšlíte o svém životě. Jaká tedy byla spotřeba, kdy si člověk chtěl trochu užít a trošku méně se omezovat? Ta opravdu reálná spotřeba se pohybovala okolo 11 – 12 l/100km, na opravdovou sportovní jízdu s takovými hodnotami stejně raději zapomeňte, byli bychom ještě o dalších zhruba 5 litrů výše. Na druhou stranu nemusí jít o nic tak strašného, když si například vzpomenu, že Golf GTE „žral“ 10 l, ale přeci jen sedíme pořád v Superbu. Nemusíém snad připomínat, že jde o rychlou limuzínu střední třídy nikoliv o sportovní nebo dokonce závodní sedan.

 

S hladovým Superbem na poslední kilometry

Test jsem pojal jako mírné srovnávání  mezi „luxusním“ a „sportovním“ modelem. Opravdu byl obrovský rozdíl v zážitcích mezi oběma vozy. Pokud jste zastánci mladoboleslavské automobilky a především její vlajkové lodě a přemýšlíte o nákupu, nezbývá mi nic jiného, než vám doporučit toto: pokud jste generální manažer, který si chce užít komfort s „rozumnou“ spotřebou, dejte na osvědčenou dvojici pánů Laurina a Klementa nebo možná raději trochu více šetřete a jděte do Stylu, jež má třeba pro mě příjemnější (níže položená) sedadla . Pokud si ale chcete užít emotivní jízdy s plným vzrušením, zvolte přeci jenom Sportline. On je vlastně nakonec stejně fajn. Jediná jeho nevýhoda je ta, že pokud budete mít plyn na podlaze, všechny vaše úspory brzy zmizí a vy zůstanete pouze se svým vozem. To byla samozřejmě trochu hyperbola, drobných nedostatků na něm najdete více. Uměl bych si představit jistější brzdy, ještě o něco jistější chování v zatáčkách nebo daleko hutnější zvuk. Ale jak už jeden klasik kdysi řekl: „Nikdo není dokonalý,“ je pak samozejmě těžké říci, kde je ten zlatý střed pro Superba. SporLine se prostě nerovná (v)RS a vlastně ani RSa nejsou závodními vozy, nýbrž spíše sprotovní ekvivalenty. Jako rychlejší dálniční limuzínu se základní dávkou emocí a luxusu nelze námi testovanou verzi nedoporučit!

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..