Opel Insignia GSi: zkrocená síla pro rodinu, manažera i fajnšmekra

Tak a je to tu, poslední „pravý“ Opel se dočkal omlazení. O Opelu Insignia jsme v MOTORVIZi psali již mnohokrát, já sám jsem ji testoval v naftové i benzínové motorizaci. Insignia druhé generace je s námi již od roku 2017, a tak nastal čas na omlazující kúru, a to nejen ve svých „obyčejných“ verzích, ale také v té nejsilnější s označením GSi, která se tu na mě usmívá v rudě lakovaném kabátku. A proč jej označuji „poslední pravý Opel“? Pro někoho to může znít jako klišé, Insignia je ale opravdu poslední model, který byl vyvinut ještě pod křídly koncernu GM, než nad ním převzal vládu nový majitel, koncern PSA nebo dnes vlastně již skupina Stellantis. Pojďme se tedy podívat, co vše Opel přinesl s omlazením modelu Insignia a jaké je „staronové“ GSi.

 

design: Atlet na dvacítkách

Insignia GSi má působit sportovním dojmem a také se jí to daří. Na Insignii se na první pohled ale moc nezměnilo, vlastně to chce trochu hledat, protože zepředu jde například jen o grafiku světlometů, které mají po faceliftu LED denní osvětlení v dolní části místo v horní, jak tomu bylo původně. Na denní svícení navazuje chromová linka, která se táhne ve dvou třetinách výšky masky chladiče a směřuje ke znaku blesku v kruhu. Dále jsou to drobné změny ve tvaru nárazníků či krytů prahů. Ani v zadních partiích nedošlo k žádné větší pozorovatelné změně. Sedím tu nad fotkami, co jsem dělal na konci června 2019 pro test Insignia 1.6 Turbo a ne, rozdíl příliš nevidím. Zase na druhou stranu proč měnit něco, co už se před lety opravdu povedlo. Insignia je nejen mezi odbornou veřejností označovaná za jedno z nejhezčích aut v dané třídě. A já souhlasím, i když mně osobně se o malinko více líbila původní verze. Každopádně, jak jsem psal před dvěma lety, Insignii červená sluší. Námi testovaný vůz sice neměl tu samou červenou, tato byla trochu tmavší, metalická a nepůsobí tak okatě. Zase na druhou stranu s touto barvou lépe vyniknou chromové doplňky a nebo také jasně červené brzdové třmeny brzd Brembo. To, že testovaný model má pod kapotou „něco víc“ trošku naznačují až dvě mohutné nefalšované koncovky výfuků.

 

Interiér: jednoduchosti je krása, v tomto případě ale i funkčnost

Ani při vstupu do interiéru se nekoná revoluce, jako tomu bylo u modernizace první generace, která dovnitř přinesla doslova digitální revoluci. Až na drobnou změnu kvality materiálu hlavně ve dveřích, a to z mého pohledu k lepšímu, nezaznamenávám žádné změny. Přístrojová deska i infotainment Multimedia Navi Pro ovládaný přes displej ve středu prošel drobnou evolucí, některé volby zmizely, jiné zase přibyly. Polo-digitální přístrojová deska je také prakticky beze změn, a tím si zachovala svoji přehlednost. Díky tomu, že středový panel je mírně natočen na řidiče, se v Insignii budete cítit velmi útulně, vše je na dosah a přehledné. Opel si zachoval mechanické ovladače na klimatizaci, na změnu jízdních režimů nebo na ovládání head-up displeje, který ale nebyl součástí výbavy námi testovaného vozu. Chápu, že pro výrobce je lepší ovládání řešit přes menu multimediálního systému, protože upravit pár řádek kódu je jednodušší a určitě levnější než řešit mechanické ovladače, ale pro komfort jízdy a bezpečí posádky je dozajista lepší řešení, jaké si ponechala i Insignie. Ovládání multimediálního systému je velmi jednoduché a systém se neseká. Takže za tuhle část velký palec nahoru pro Opel. Co se prostoru týká, v Insignii si nemůže stěžovat skoro nikdo, tedy až na osoby vyšší 185 cm sedící na zadních sedadlech – ty bude trápit výška svažující se střechy, ale jinak podélně i na šířku v bocích i ramenou nacházím místa více než dostatek. A tím se dostávám k sedadlům s označením „GSi Performance AGR“, která se za příplatek dají přiobjednat právě do verze GSi. Na to, že mají certifikaci AGR, už jsme si u Opelu zvykli, toto konkrétní provedení však povznáší pohodlí a posez za volantem na novou úroveň. Sedadla jsou usazena velmi nízko a lze je nastavit v mnoha směrech včetně bederní opěrky či šířky bočního vedení. Díky svému sportovnímu tvaru s integrovanou hlavovou opěrkou mají i velmi dobrou oporu pro ramena, a to i u nadstandardně vysokých lidí. Musím bez obalu říci, že sportovní sedadla v Opel Insignia GSi jsou asi to nejlepší, v čem jsem za posledních několik let seděl. Samozřejmě vyšší výbavy luxusních značek mají skvělá sedadla, ale v mainstreamu nic podobného neseženete. I když výtku bych našel, a to je masážní funkce, která se nesnaží masírovat, spíš vystrčit vás ze sedadla. To opravdu raději nic, než takovou náhražku. Dal jsem si s Insignií přes 350 km na jeden zátah a z auta jsem vystupoval odpočatější, než jsem do něj nastupoval. Věřte, že o těchto sedadlech se mi ještě bude párkrát zdát.

 

Jen 230 koní? Vážně? čtyři, resp. dva válce? Vážně?

Verze GSi vystřídaly sportovně laděné modely Opelu s označením OPC. Když přišla druhá generace Insignie s touto změnou, hodně se mluvilo o tom, jak přišla o svůj nejsilnější motor 2.8 V6 turbo, který disponoval výkonem až 330 koní. Ten zprvu nahradil přeplňovaný benzínový dvoulitr o výkonu 260 koní. Opel prezentoval nové GSi, takže díky snížené váze, propracovanějším podvozku a dalším změnám, šlo o auto na Norschleife rychlejší, než bylo původní OPC. Jenže to bohužel dlouho nevydrželo, protože přišly nové přísnější emisní normy pro EU a dvoulitr nebylo možné udržet v nabídce. Do GSi tak Opel připříhl dvoulitrovou naftu biturbo, která byla sice dobrá, ale stále je to nafta. V rámci modernizace pak Opel přišel s úplně novými motory vyvinutými ještě stále ve spolupráci s GM a v Insignii představil tři různé výkonové verze přeplňovaného benzínového dvoulitru. Ta nejsilnější varianta se může pyšnit 169 kW a 350 Nm. Samozřejmě 230 je o 100 koní méně, než měla předchozí Insignia OPC a o 30 koní méně než původní GSi, ale historie se neptá, pojďme do současnosti. Tak tedy jde o řadový dvoulitrový čtyřválec uložený napříč s přímým vstřikem paliva, který poprvé v historii automobilky dokáže vypínat válce díky třem profilům vaček –  prvním režimu při nízké zátěži se vypnou druhý a čtvrtý válec. Dále při střední zátěži motor pracuje ve čtyřválcovém režimu, ale s omezeným pohybem ventilů no a nakonec plnohodnotný čtyřválec s plným zdvihem ventilů při vysoké zátěži. Přepínání režimů funguje tak hladce, že řidič ani nepostřehne, že se tak stalo. Nový motor je spojen s novou automatickou převodovkou, která po faceliftu sází na devět stupňů. Hydrodynamický měnič pochází z dílny japonského Aisinu a řadí rychle a hladce, že kolikrát se ani nenadějete a je tam šestý stupeň, vlastně převodovka řadí neustále. Občas při sportovnější jízdě umí být trochu zmatená, ale ne nijak výrazně.

 

O přenos síly se stará…

Výkon motoru převodovka přenáší na 2 nebo 4 kola. Jak to myslím? Opel Insignia má zapínatelný pohon všech kol. Tedy při běžné jízdě je Opel Insignia předokolkou, ve sportovním režimu (lze předvolit automatické zapnutí AWD) anebo na vyžádání tlačítkem u voliče převodovky je Opel Insignia čtyřkolkou. O pohon všech kol se stará na rozdíl od konkurence systém Twinster AWD, který přes dvě nezávislé spojky v zadní rozvodovce rozděluje výkon mezi zadní kola a to až tak, že umí 95 % výkonu poslat na jedno kolo pro optimální trakci, a to ať už v zatáčkách nebo třeba na sněhu či blátě. Když si k tomuto systému přidáte víceprvkovou zadní nápravu, adaptivní tlumiče, velmi tuhou karosérii a čtyřpístové brzdy Brembo, máme tu recept na řidičsky skvělé auto. Sladění jízdních vlastností a jízdního komfortu se Opelu opravdu povedlo, i přes to, že Insignia GSi je obuta na 20palcových discích, nezapře svůj primární účel být pohodlným velkým liftbackem na dlouhé cesty. Já si s ní opravdu užil více jak 900 kilometrů, kde svižnou dálniční jízdu střídala svižná jízda po okreskách. Klikaté cesty v okolí hradu Bouzov si užívám vždy a s Insignií to byla opravdu paráda. Samozřejmě jsem absolvoval i nějaké městské jízdy, ale v současné době jsou města spíše prázdná, takže i jízda městem je plynulejší. Mrzet mě může snad jen to, že jsem neměl Insignii GSi o 2 týdny dříve, protože vyzkoušet si funkčnost systému Twinster na namrzlých a zasněžených plochách musí být nevšedním zážitkem. V Insignii GSi lze volit tři jízdní režimy, které upravují nejen tuhost podvozku, ale i tuhost volantu, reakce na plynový pedál, ale také chování motoru a převodovky. Po nastartování je vždy nastaven režim normal určený pro běžné ježdění. Dále si lze vybrat z komfortního nastavení režimu Tour a nebo ostřejšího režimu Sport. Já bych si osobně vystačil asi s režimy tour a sport, i když musím uznat, že i nejostřejším režimu působí řízení trochu odtažitě, možná až přeposilovaně. Oproti normálu jde sice o patrné zlepšení, ale i tak tady zaznamenávám krok zpátky – řízení takto vyspělého auta by mělo být pevné, tuhé a příjemně komunikativní, což se na 100 % o GSi bohužel říci nedá.

VIDEOTEST: Za Volantem Opel Insignia GSI

A teď kolik ta nádhera žere? Nebudeme si nic nalhávat, úplně málo to není. Celkový průměr se mi ustálil na 9,8 litrech benzinu na 100 km, cestu domů z Moravy odřídila moje žena Markéta a i při vcelku svižnější jízdě jsme přijeli po 230 km za 8,2 l/100 km, při ostřejších jízdách se spotřeba držela na hranici 13 litrů. Ve finále to ale s přihlédnutím na styl jízdy, váhu vozu a pohon všech kol není vůbec špatný výsledek, i když k papírovým hodnotám jsem se nepřiblížil ani na dohled. Osobně bych ale 230 koním z dvoulitru se čtyřkolkou a automatem umístěným v autě střední třídy spotřebu pod 10 l/100 km nevytýkal.

 

technologie aneb Budiž světlo Insignie

Insignia má již v základní výbavě mnoho různých asistentů, v námi testované verzi chyběly jen příplatkový adaptivní tempomat a průhledový displej, jak nazývá Opel svůj head-up displej. Víte, jaký jízdní asistent je nejhorší? Ten, který vás po pár minutách tak otravuje, že hledáte tlačítko, kde ho vypnout. To je věc, která se mi v moderních autech stává velmi často. A víte, co je skvělé? Insignia žádný takový asistent nemá. Za celou dobu jsem neměl nutkání vypnout ani jediný, dokonce ani start/stop, který nechával motor běžet i tam, kde ho jiní vypnou a nebo asistent pro jízdu v pruhu. Ten se nesnaží stále upravovat směr jízdy a necuká volantem ze strany na stranu, ale občas stylem „hele brouku já to jemně srovnám, jo?“ doladí směr jízdy. Děkuji vám inženýři z Opelu, tohle se vám opravdu povedlo. Insignia je také vybavena systémem rozpoznání chodců, kdy vždy, když vůz zaregistroval chodce, se na přístrojovce rozsvítila malá oranžová ikonka postavy. Tohle by zase naopak chtělo trošku vymáknout, nejenže ikonka není nijak výrazná, ale systém si velmi často chodce ani nevšiml. Další užitečnou funkcí Opelu je automatické sklápění obou zrcátek při zařazení zpátečky tak, aby řidič měl lepší přehled o zadních kolech při parkování (mimochodem ještě jsem snad neviděl, že by šlo pevně nastavit, které ze zrcátek má být sklopeno, resp. zda li obě). Asi nejlepší vychytávkou Insignie jsou samozřejmě LED InteliLux Pixel Matrix světlomety. Každý světlomet obsahuje 84 LED diod, díky kterým dokáže Insignia poslat paprsek světla přesně tak, aby neoslnila ostatní, ale přitom svítila na maximální výkon. Vlastně jsem si někdy říkal, jaké to asi bylo při stvoření světa „budiž světlo Insignie“.

 

Snad ne poslední Pravá vlajková loď

Insignia je vlajková loď německé automobilky. Omlazený Opel Insignia opět nezklamal a dokonce příjemně překvapil. Na první pohled sice nepřinesl žádné velké změny, ale ty se staly pod kapotou a v technice. Je to takové auto ze „staré“ školy, vlastně jsem někde slyšel označení „ještě analogové“, což ve skutečnosti není vůbec pravda. Jeho ovládání je však opravdu velmi příjemně intuitivní – kam řidič šáhne, tam je tlačítko, které dělá přesně to, co od něj očekává. K tomu se přidává povedená motorizace precizně sladěná s převodovkou, o které v 99 % cestování ani nevíte. A ten podvozek, být místo 20″ palcových kol pouze 19″, připadáte si jako na obláčku, na kterém si vás Insignia hýčká v sedadlech, které na současném trhu nemají konkurenci. A když se k tomuto všemu ještě přidá cenová politika, tak se musím i já přidat ke kolegům, co již tento vůz testovali a zeptat se, proč kolem sebe Insignii nevidíme častěji? Vrcholovou verzi Insignia GSi při akci Opel 24 lze totiž koupit výhodněji, než stejně vybavenou a výkonnou českou Octavii, která je o třídu níže. Bude mít sice podobnou (ne-li bohatší) výbavu, ale třeba o zmiňovaném podvozku si může majitel Octavie nechat zdát. Toť smutné loučení s mnou posledně testovaným vozem. Něco mi ale říká, že není všem dnům konec…

 

Jiří Simon

Technická specifikace

motor
Model	Insignia Grand Sport GSi 2.0 DI Turbo
Výkon	169 kW
Točivý moment	350 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1500 RPM
Zrychlení 0-100km/h	7 s
Max. rychlost	237 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	5000 RPM
Převodovka	Automatická převodovka
Převodů	9
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Typ motoru	Turbo
Objem	1998 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	7 l/100km
Spotřeba na krátkých trasách (WLTP)	11 l/100km
Spotřeba v městském provozu (WLTP)	8 l/100km
Spotřeba na dálnicích (WLTP)	7 l/100km
Velikost nádrže	62 l
Emisní norma	Euro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	245/35R20
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	nepřímé měření (ABS)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	2240 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1725 kg
Přívěs s brzdami	1500 kg
Náklad	515 kg
Přívěs (bez brzd)	750 kg
modelová řada
Název generace	Z-B
Uveden	03/20
Dveře	5
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Střední třída (např. řada 3)
rozměry
Délka	4910 mm
Rozvor	2829 mm
Šířka	1863 mm
Prostor pro zavazadla	490 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1450 l
Max. zatížení střechy	100 kg
Výška	1445 mm
Průměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy