Opel Insignia ST 2.0 CDTI: především komfortní volba pro cestu kolem světa

Opel Insignia ST 2.0 CDTI: především komfortní volba pro cestu kolem světa

Autor: Lucie Přádová · Fotografie: Lucie Přádová

Již měsíc tu máme nový rok, který nám za tak krátkou dobu přinesl hodně nového. Samozřejmě nepočítám předsevzetí, která stejně nikdo nedodržujeme. Výjimky ale potvrzují pravidlo, a tak čest těm, co svůj boj ještě nevzdali. Teď mám ale na mysli novinky typu dalšího omezování a opatření kvůli nevzdávajícímu se covidu, který je s námi už celý rok a teď zaklepu na zuby, neboť se mi zatím stále naštěstí vyhýbá. Opatření se každý den mění a tak přemýšlím, že v následujících měsících nám nezbude nic jiného, než s autem jezdit po zahradě. To by mi babča dala, kdybych ji zhuntovala další kytky. Naštěstí nebo naneštěstí – každý si mé tvrzení přeberte, jak uznáte za vhodné – se ve všem dá nalézt skulinka a testování aut frčí na sto procent. No a se mnou přichází další testovací kousek pocházející ze země za kopečkem, Německa, kam se teď můžeme jako kamkoliv jinam podívat jen za předpokladu, že se nám někdo bude tyčinkou šťourat ve všech myslitelných otvorech. Značka mnou testovaného vozu prodává jak v Evropě, tak v Asii a jižní Americe. Co jste ale možná nevěděli, je ve Spojeném království, kde vám napaří pálku za poštovné, na které si musíte vzít hypotéku, protože již není v EU, zažitá značka Vauxhall Motors skrývající ve svém portfoliu mimo jiné stejný vůz, jaký dnes testuji. Shrňme si to – v tomto článku testujeme Opela, a to konkrétně modernizovanou Insignii, která měla vždy něco do sebe. Nikdy jsem na ni ale nenahlížela jako na auto, pro které bych někdy měla mít důvod ke koupi. Změní tato (staro)nová Insignie moje mínění? Jak celkově majestátní německý zástupce střední třídy v testu uspěje? To a mnohem více se hned dozvíte.

 

Dravost zastřená v moderním kabátku

Insignia byla vždy podle mého názoru spíše rodinné auto. Velikostně se hodně podobá Superbu, avšak za mě nemá Opel tak výrazné tvary. Na druhou stranu i díky menšímu zastoupení Insignií v českém vozovém parku jde přeci jen o malinko nevšední kousek, který rozhodně nezapadne v davu – i když v našem případě s tmavým lakováním zas tak moc nevyčnívá. Modernizace druhé generace modelu Insignia proběhla mimo motorů, o kterých si povíme v průběhu článku, formou jemně přepracovaného designu světlometů již v základní výbavě, a to s full-LED technologií. Musím říct, že světla vypadají opravdu přepychově, bezproblémově fungují (a to obzvlášť s technologií LED Matrix, v níž je Opel průkopníkem) a posouvají model na vyšší úroveň. Nabídka těchto světel již v základu upoutá mnohé potenciální zákazníky, protože u řady konkurentů jde o drahý příplatek. Velmi poutavá a efektní na LED matrix světlometech u mě byla kreace při zamknutí a odemknutí auta, která trvala přibližně deset sekund a světla při ní blikala jednotlivými segmenty jako na diskotéce. Kombinace šedého kabátku na Sports Tourer (verzi kombi) se stříbrnými alu koly považuji za příjemně otrlý ráz, kdy auto trochu vybočovalo z řady klasických kombíků, a to i díky dvěma obdélníkovým koncovkám výfuku integrovaným v zadním nárazníku. Stříbrná kola doplňovaly dvě chromové lišty táhnoucí se od zadních světel až po boční zrcátka a hlavní přední lišta umístěná na výrazném grilu Insignie taktéž ve stříbrné barvě. Zkrátka a jasně, na první pohled to není obyčejný rodinný vůz, se kterým budete jezdit do Albertu pro rohlíky, nýbrž takový, se kterým vyrazíte i přes horizont do Chorvatska a rozhodně nebudete zklamaní.

 

Skvělá volba pro náročnou a v testované verzi i méně náročnější klientelu

Co se týká vnitřku, není na tom Insignie tak zajímavě, jako byla zvenčí. V námi testované výbavě Elegance vypadal interiér celkově spíše nenáročněji a nijak nevybočující z řady. Jako první jsou tu sedačky čalouněné kombinací kůže a látky Monita, která je možná na první pohled pěkná, avšak ne příliš příjemná (rozuměj hrubá). Osobně nemám nic proti látkovým sedačkám, ale zvolený vzor a struktura látky Monita si nedokážu představit například v létě na holou kůži, kdy především ženy nosí šaty či kraťasy. Naopak na sedačkách musím pochválit tvar a ideální boční vedení, které považuji za naprosto špičkové. Ne nadarmo má Opel stále jako jedna z mála značek certifikaci AGR. Díky tomu se v ergonomických sedadlech skvěle sedí, jízda je pohodlná a nevzniká potřeba ošívat se ani po delší trase. Každému bych tak rozhodně doporučila sezení v takových „seslích“ zkusit. I moderní prvky, jako ambientní osvětlení zde má své místo, které je zvolené velmi vhodně, přičemž jsem postrádala tak akorát možnost měnit barvy. Co se týče soundsystému, je dostačující a uspokojí téměř každého uživatele, i když bych očekávala třeba BOSE, které však Opel do námi testovaného vozu zapomněl v rámci „odhlučňovací sady“ za 20.000 Kč přiobjednat – velká škoda. Infotainment nabízí velkou škálu působností, ať je to navigace, kterou musím velmi pochválit pro provedení a bleskovou reakci na dotyk, či konektivity Apple CarPlay, která opět funguje plynule a nemá žádné zpoždění. Zvláštní pochvalu si pak nové rozhraní Opelu zaslouží za jednoduchost ovládání. Skoro bych měla tendenci říci, že mě u takového vozu ona jednoduchost připadala až „laciná“, ono to ale funguje bezchybně a koneckonců Astra, z níž historicky infotainment pochází, byla jedním z prvních vozů se skleněným displejem a ten nechybí ani tady. Insignia v naší výbavě nabídla i částečně digitální přístrojovou desku, která ukazuje veškeré potřebné údaje a umožňuje volbu mezi dvěma možnostmi zobrazení (sport a tour) a nezávisle pak vybírat mezi informacemi zobrazovanými vprostřed. Nechybí pak ani několik klasických ručičkových ukazatelů, jako je stav paliva nebo teplota motoru. V neposlední řadě musím pochválit zadní parkovací kameru, která má kvalitní obraz jako málokteré luxusní auto. Celkově je interiér funkčně absolutně bezproblémový, většině z nás bude navíc vyhovovat příjemně „zapuštěný“ posaz umožňující sezení netradičně nízko. Co se však týče moderních prvků, čekala bych přeci jen o něco inovativnější provedení. Myslím, že i pouhé dotažení dotykového displeje do rohů by dodalo autu více „modernosti“, určitě by nevadilo ambientní osvětlení s možností volby barev, vhodnější výběr čalounění nebo více možností digitální přístrojové desky (třeba mapa přes celou obrazovku).

 

Komfortní a prostorná jízda je na prvním místě

Již po prvních pár metrech s novou Insignií přicházím na první problém pro mé malé holčičí ruce, na který si ovšem po pár hodinách zvykám a stává se z něj malichernost. Páčky na dálková světla a blinkry jsou pro mé malé prstíky tak daleko od volantu, že jsem prvněkrát jen tak mávala prsty do prázdna, než abych s páčkou hýbla a spustila blinkr. Naopak jsem též po chvilce jízdy s modernizovanou Insignií zjistila, jak moc pohodlné auto to je. Čert vem nedokonalosti interiéru, když auto nabízí takový komfort, že i po odjetí stovek kilometrů jste stále svěží a jízda vás baví. Vrátíme se k modernizaci samotné Insignie, kdy zásadní změnou prošly především motory. V nabídce je tak tříválcová 1.4 turbo a 2.0 turbo u benzínů a dieselový tříválec 1.5 CDTI (poprvé představený v modernizované Astře) spolu s námi testovaným 2.0 CDTI se 128 kW a osmistupňovou automatickou převodovku. Nabízen je také pohon všech čtyř kol, ale ze zkušenosti s předním náhonem, kdy jsem neměla na sněhu sebemenší problém, bych o něm vzhledem k místu bydliště nedaleko Prahy ani neuvažovala, a to ačkoliv Opel sází na inovativní technologii Twinster (s vektorováním točivého momentu na jednotlivá kola). Ona šíře nabídky ale zaslouží obdiv nejen v rámci celého automotive, ale i mezi vozy PSA, které aktuálně sází napříč celým modelovým portfoliem většinou už jen na 2-3 pohonné jednotky. Velmi oceňuji, že nám Opel dává možnost volby, a to hodně úctyhodnou. Obzvláště obdivuji silný dvoulitrový diesel (u sesterského Peugeotu 508 už zřejmě kvůli emisím mlčky 2.0 BlueHDi vypadl) a dvoulitrový benzín, který Opel nově nabízí s výkony od 170 do 230 koní (u verze GSI). Námi testovaný vůz příjemně agilně reaguje na akci volantem, akcelerace je odpovídající sešlápnutí plynu bez dlouhotrvající prodlevy, jak tomu u mnohých aut bývá. Prostorově je auto skvělou volbou na dlouhé cesty a spolu s komfortem tvoří nesmrtelnou střelu na rodinné dovolené. I s 18“ koly z lehkých slitin jsou nerovnosti na vozovce jen nepatrně znatelné. Volič jízdních režimů v naší modernizované Insignii zcela chyběl, za příplatek nemalých 30.000 Kč je pak k dispozici s velmi dobrým adaptivním podvozkem FlexRide (standard pro 2.0 turbo). V tomto případě platí stará klasika: ,,Když chcete jet rychle, prostě sešlápněte plyn a neřešte režimy jízdy, jinak je auto příjemně komfortní.“ Když už jsme u toho sešlápnutého plynu, spotřeba se po dobu mého testování ustálila na překvapivě lehce vyšších jednotkách, než jsem očekávala. Při jízdě ve městě se držíme okolo 8 l/100 km, což je více než dost na dvoulitrovou naftu s předním náhonem. Při cestování na delších trasách se spotřeba snížila na už o něco příjemnějších 7 l/100 km. To už celkem ujde, ale žádný zázrak to není, půl litru až litr dolu by určitě nevadily. A to ani nemluvím o docházejícím roztoku AdBlue, který zapříčinil zobrazení varovné hlášky na digitální přístrojové desce, díky níž nebylo možné se jakkoliv pohybovat palubním počítačem (a zobrazit tak třeba výslednou spotřebu), a to ačkoliv činil dojezd ještě 1.000 km. Na druhou stranu ale dvoulitrové CDTI doznalo mírného navýšení výkonu (174 koní) a jeho podání hodnotím jako naprosto adekvátní, i když by mohlo mít o něco hladší chod.

 

Vcelku ideální rodinný kombík

Abych celkově zhodnotila tento test, modernizace nové Insignii určitě prospěla. Pochválit mohu ergonomická sedadla a full-LED světlomety dostupné už v základu, případně ty matrixové za příplatek. Naopak bych si při modernizaci představovala diesel s nižší spotřebou a více inovativní interiér. Za zmínku stojí určitě i cena v aktuálním akčním ceníku se šplhající k 900.000 Kč, která může na první pohled vypadat vysoce. Kompenzuje jí ale fakt, že se z mého pohledu jedná o jedno z nejvíce pohodlných aut na delší trasy, přičemž je každý pasažér obklopen dostačujícím prostorem. Zároveň jde o dobrou cenu v kontextu konkurence, kdy třeba mnou již zmiňovaný Superb se slabším motorem a jen o něco vyšší výbavou vyšel o zhruba 150 tisíc korun dráž, a to rozhodně není málo. Plusy tedy uděluji za pohodlnost, komfort, prostor, lehké a plynulé ovládání. No a mínus za malou míru inovací v interiéru, lehce vyšší spotřebu a hrubší projev motoru. Shrnutím je tento extrémně pohodlný, avšak vůbec ne fádní rodinný kombík vhodný pro všechny, kteří mají na prvním místě komfort. Co se týče luxusu, věřím, že by na dojmu rozhodně přidala volba nejvyšší výbavy Ultimate, u níž bychom se dostali „už jen“ o zhruba 70.000 Kč výše. Dle mého názoru by taková částka Insignii jen prospěla. Tak zase někdy příště…

 

Lucie Přádová

Sdílet: