Hyundai i30 1.0 T-GDI: opravdu ujedu všem?

Hyundai i30 1.0 T-GDI: opravdu ujedu všem?

…v dnešním testu jsem vyzkoušel Hyunday i30, která v televizní reklamě tvrdí, že “teď ujede všem”. Co se prodejních čísel týče, tak přece jen je to třetí nejprodávanější vůz v dané třídě u nás a vlastně i nejprodávanější „neškodovka“ na českém trhu nižší střední třídy. Tak se na ni pojďme podívat.

 

První dojem: překvapivě dobrý

Když se řekne Hyundai, většina lidí bude mít nějaké předsudky, jako „korejská auta nejsou nic moc“. I já jsem takový předsudek měl. Když jsem na naposledy řídil Hyunday i30, tak šlo o její první generaci a ta mě popravdě vůbec neoslovila, spíš naopak. O dvě generace později už to hned od prvního pohledu vypadá uplně jinak, toto už je „dospělé“ auto.
Bohužel v této třídě jsou si vozy různých značek velmi podobné a ani u nové hyunday se nekoná žádný designerský výstřelek. I30 je klasický pětidvéřový hatchback s pěkně svislou zádí. Vůz je postavený na kompletně nové platformě, ale i tak si drží rozvor nezměněný již 3 generace, a to přesně 2650mm. Při pohledu na příď dominuje šestiúhelníková maska a trojúhelníkové světlomety, od kterých se rýsuje prolis táhnoucí se po celém boku až k zadním lampám. Pod přednímí světly jsou šikmé pásky LED denního svícení sdružené se směrovými světly. Testovaný model byl ve slušivé modré barvě označované jako Stargazing Blue a obutý na 16″ kolech z lehkých slitin, s rozměrem pneumatik 205/55 R16. To vše prozatím vypadá poměrně slibně. Na Hyundai možná i více než slibně…

 

Interiér: lepší ale ne nejlepší

První usednutí do vozu a zavření dveří, které dolehly hezky tiše, mě přesvědčilo, že stará i30ítka a tato nová, mají společné pouze logo. Interiéru dominuje velký dotykový display, který je umístěn v úrovni přístrojů nad výdechy klimatizace, takže není třeba při pohledu na něj klopit oči dolů, jako u mnoha konkurentů. Pod výdechy jsou umístěna tlačítka na ovládání klimatizace, jsou velká a přehledná. V dnešní době ovládání všeho přes dotykový display beru toto, pro někoho staromódní ovládání, jako velké plus, a to hlavně protože lovit za jízdy v menu informačního systému funkci ovládání ventilátoru nebo teploty je podle mě prostě nepraktické (takže velký palec nahoru). Další tlačítka, jejichž funkce se nevyužívají úplně často, jsou umístěna na rámečku okolo řadící páky nebo za volantem. I kaplička s budíky je na dnešní poměry staromódní – na levé straně velký přehledný otáčkoměr a na pravé straně rychloměr. Mezi nimi malý jednobarevný informační display, jeho grafika a přehlednost by si zasloužila pár vylepšení (i když na různých prezentacích a třeba i ve Frankfurtu, měly i30tky display barevný a přehlednější). Jediné, co se moc nezměnilo, je kvalita plastů. Vršek přístrojové desky je sice z příjemného měkčeného plastu, ale jinak všude jinde vládnou plasty tvrdé a kolikrát i nepříjemně lesklé. Usazení za volantem je příjemně sportovní – nízký posaz a volant, jenž lze nastavit podélně i výškově ve velkém rozsahu tak, že ani řidiči nestandardních rozměrů (měřím 197 cm) nic nepřekáží a netlačí. Již základní sedadla mají dostatečné boční vedení, jak na sedáku v úrovni stehen, tak i v úrovni bokú na opěráku. Sedák by si ale zasloužil možnost prodloužení. Všechny ovládací prvky jsou v dosahu ruky, jen zapnutí hlídání jízdních pruhů je umístěno po levé straně za volantem a musel jsem se vždy trošku nahnout, aby jsem změnil stav tohoto asistenta. Egonomie a posaz tak lze hodnotit jako ve škole za „jedne méně“, což je možná opět až překvapivě dobrý výsledek.

 

Podvozek a řízení: tak, jak má být

Naladění podvozku nové Hyundaie na 16kách je překvapivě komfortní a tlumí všechny nerovnosti včetně příčných prahů, propadlých kanálů nebo kostky v centru Prahy. Podvozek byl jistý a neodskakoval ani při pokusu o sportovnější jízdu. K té nabádá i strmější a příjemně tuhé řízení, od kterého jsem měl dostatečnou zpětnou vazbu. V tomto ohledu udělala Hyunday velký pokrok a nelze jej hodnotit jinak než kladně.

 

Motor, převodovka a jízda: (ne)překvapující základ

V tomto voze tepal tříválec 1.0 T-GDI poskytující maximální výkon 88KW (120 k) a točivý moment 172 Nm, s typickým bručivým projevem tříválce. Za studena jsem měl dokonce až pocit, že s motorem není něco v pořádku, že v něm něco zvoní, ale toto po chvilce zmizí. I po zahřátí je však motor hlučnější, a to nejen ve vyšších otáčkách, kde je hlučný každý tříválec, ale i v těch nízkých o sobě dává dost vědět nejen zvukovým projevem a vibracemi, které jsou v interiéru cítit. První pocity z motoru bych popsal jednoslovně – nejede, prostě nejede. Ale dá se s ním naučit jezdit i docela svižně, to jsem musel držet motor neustále nad 3000 otáček a pak bohužel zapomenout na papírovou spotřebu 5 litrů na sto.

Při jízdě s dálniční stotřicítkou motor točí 3000 otáček a průměr spotřeby se ustálí lehce nad 7 litry na sto. Zkoušel jsem klasické fígly s pružným zrychlením do mírného kopce třeba z 90 na 130 (když uváznete za kamionem a potřebujete zrychlit). Při zařazené šestce a sešlápnutí plynového pedálu až na podlahu se nic nestalo, žádný náznak zrychlení. Na pětku to bylo o něco málo lepší, ale stále se to nedalo nazvat zrychlením natož pružným. Bylo potřeba podřadit až na čtyřku, se kterou se auto konečně rozjelo. Na okreskách už jsem se s i30 cítil lépe. Celkem jsem za test najel 650 km, z toho cca 300 po dálnici 250 po okreskách a zhruba 100 po Praze. Finální spotřeba byla 7,6 litrů benzinu na 100km, což je o polovinu více, než udává výrobce (Hyundai udává kombinovanou spotřebu 5.0l/100km). S lepší spotřebou v této třídě dokáže jezdit snad každá přeplňovaná jedna čtyřka, která realně jezdí okolo 7 litrů, proto úplně nevidím smysl tohoto downsizingu.Na trhu jsou určítě povedenější litrové tříválce jako třeba Opel 1.0 Turbo nebo Ford 1.0 ecoboost, což je asi jediný, byť nikoliv zcela nepřežitelný kámen úrazu nového českokorejce.

 

Vybavení: více než solidní

I30tka byla vybavena mnoha různými asistenty jako je „systém udržení v jízdním pruhu“, který na dálnici držel auto uprostřed pruhu a nekličkoval od čáry k čáře jako u jiných aut v dané třídě. Naopak, když jsem ho zapnul na okreskách, cítil jsem ve volantu stále drobné cukání, jak se systém snažil korigovat směr, ale na toto není stavěný, takže jeho funkčnost nelze považovat za chybu. U asistenta hlidaní v jízdním pruhu oceňuji, že není zapnutý vždy po každém startu, protože to je v některých modelech vysloveně na obtíž. I automatické přepínání světel fungovalo na výbornou, ani v jedné situaci jsme nemusel přepnout světla manuálně, a to jsem v noci najezdil cca 200KM. Když tento asistent srovnám s nejprodávanějším vozem u nás, tak musím rozzářeně zvednout palec a s úsměvem prohlásit „Bravo Hyundai“. Trošku mě potrápilo ovládání tempomatu, který funguje vlastně úplně opačně, než jsem zvyklý třeba z Opelu, ale to je otázka času a hlavně zvyku. Na co by se mi však zvykalo těžko je zapínání tempomatu – pokaždém startu je třeba jej znova aktivovat, a hlavně ikona, že tempomat byl nastaven, je strašně malá (drobný nápis cruise). Pokud si tempomat nastavíte, přibude k němu jen slovíčko SET. Ostatní asistenty, jako hlídání mrtvého úhlu nebo upozornění na dodržování vzdálenosti, fungovaly bez jediného zaváhání. Pokud jsme mluvili o pokroku Nošovických, tak tady je také znát.

 

Závěr: ujede nebo nikoliv?

Tak co myslíte, ujede? Já si myslím, že nová I30 má velký potenciál udělat ostatním značkám v nabité nižší střední třídě velké vrásky, dotahuje se na nejlepší ve své třídě jako je VW Golf nebo Opel Astra, v některých ohledech svoje konkurenty i překonává (třeba fungování různých asistentů). Příjemně mě překvapil podvozek, posaz za volantem a zpracování interiéru nebo třeba sedadla. Na druhou stranu mě zklamal motor, chyba však není v něm samotném, prostě je to jen downsizing, který se v této podobě navíc příliš nepodařil. Tento litr bude perfektně fungovat v i10 a asi i v i20, ale i30 už je na něj prostě a jednoduše veliká.
I tak bude nová i30 asi nejvíce prodávaná práve s tímto motorem, pro jednu osobu na dojíždění do práce nebo pro nenáročného řidiče může litrová i30tka udělat dobrou službu. Pokud by o tomto motoru uvažoval někdo s rodinou a dětmi ve verzi kombi, tak ať si hodně zváží, co od vozu očekává, protože při plném naložení motor rychle ztrácí dech, a to nemluvě o jeho výdrži do budoucna.

Popravdě už se těším, až bude k dispozici nová i30N s přeplňovaným dvoulitrem, tu si budu chtít projet určitě a předesílám, že věřím ve velké nadšení aneb „když se chce, všechno de, i u hjondé“!

 

Jiří Simon

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.