Roadtrip MOTORVIZE s Renault Megane R.S. a Hyundai i30 Fastback N

Roadtrip MOTORVIZE s Renault Megane R.S. a Hyundai i30 Fastback N

Je pátek a pomalu ale jistě se chýlí ke konci pracovní týden asi většině z nás a přichází čas oddat se víkendovému relaxu nebo v horším případě alespoň začít plánovat, jak dny volna strávit. Nás se naštěstí týká první z možností. Nebyli bychom to ale my, motorističtí nadšenci, kdybychom si pro vás (a samozřejmě i sebe) nepřipravili zase jednou něco zajímavého. Ještě vás ale budu chvilku napínat, vrátím se totiž k samotnému plánování. Asi vám pomalu došlo, že jsme i tento rok vyrazili někam jezdit se zábavnými auty, která rozhodně nepatří do města. Loni jsme tento výlet pojali hodně velkolepě – vyjeli jsme na Transfagarassan do Rumunska. Před pár lety jsme tuto tradici odstartovali dokonce na věhlasném italském Stelviu. Letos jsme chtěli jít ale trochu jinou cestou. Vybrali jsme tak takřka vrcholné stroje – troufám si je označit za „to nejlepší ze současných hothatchů“. Naopak jsme se s nimi ale nechtěli trápit stovky kilometrů do vysněné destinace. Tím ale samozřejmě nechci vůbec naznačit, že by třeba takových tisíc kilometrů s loni testovanými Octaviemi RS 245 nebo s některým z letos zkoušených strojů bylo nějak špatných. Celou cestu se ale stejně těšíte, až přijde ten vysněný úsek, na němž budete moci vypustit celé to stádo vám svěřených koňů pod kapotou. I proto letos vyrážíme daleko blíže, „jen“ do Rakouska a na úseky silniček, jež žádné významné renomé v motoristickém světě nemají. I tak čekáme velkou zábavu, a tu taky dostaneme / dostanete. Jste připraveni?

 

Pokračujeme v příběhu: pár kilometrů na běžných cestách…

Ač jsem sliboval, že se v provozu příliš nudit nebudeme, nějaký ten kus cesty do rakouských hor nás stejně čeká. Jak jsem již naznačoval, v příběhu se přesouváme do jednoho slunného pátku, krátce po obědě, kdy se s kolegy s Autohledu srážíme kousek za Prahou a probíráme poslední podrobnosti naší výpravy. Tentokrát jedeme ve čtyřech – jedno auto = dva pasažéři, což se dá označit za naprostý ideál motoristického nadšence. Už při plánování trasy byl brán zřetel především na smysl naší cesty – krásné okresky, zatáčky, slušné silničky, upravený asfalt – prostě vše to, co miluje každý majitel hothatche a samozřejmě i jeho stroj. Po naší matičce dálnic, milované D1, se tak pohybujeme jen prvních pár kilometrů, a to kupodivu bez větších komplikací. Pak nás čeká „polodálniční“ úsek směr Benešov a České Budějovice. Už tady získáváme první jízdní dojmy z obou aut, každá posádka pochopitelně samostatně, aniž by probíhalo jakékoliv soupeření. Na úrovni Benešova přicházejí první komplikace, na náladě se to ale nijak zásadně neprojevuje a my se stále těšíme do vysněného cíle, který je sice ještě nějakou tu hodinu daleko. Už od Třeboně, poslední naší české zastávky, bude však následovat jedna hezká silnička za druhou, a to ani nemluvě o daleko lepším stavu rakouského asfaltu, který nás za chvilku čeká. Do Rumunska a zpět to znamenalo ujet 2300 km po dálnicích, abychom se mohli svézt po té překrásné silnici. Rozhodně to stálo za to, ale my jsme letos tolik času neměli. Abych ale nechodil příliš dlouho kolem horké kaše – cílem je především údolí kolem řeky Dunaj, rakouský Melk a malebná krajina jeho okolí samozřejmě vč. těch slibovaných silniček. Ty nás ale čekají především zítra, v sobotu, kdy přijde i důkladné prověření obou vozů. Pojďme si je teď alespoň ve stručnosti představit.

 

Ta nejmodernější technika „dostupného sportování“ v podobě hothatchů: Renault Mégane R.S. vs. Hyundai i30 Fastback N Performance

Můj plán na srovnávací test Méganu RS a i30N fastback byl výrazně méně o přesunování a o to více byl o ježdění. Vyrazili jsme v pátek “po o” a mířili už přicpanou Prahou, přemýšleje, kdy všichni lidé v pátek pracuji, aby si mohli koupit tahle skvělá auta, když už ve dvě jedou domu. To bylo jediných sto kilometrů po “nudných” dálnicích a silnici první třídy. Zároveň nám umožňilo se s auty lehce seznámit a také vyhodnotit spotřebu obou aut v “normálním” provozu. U obou to bylo téměř shodně něco přes 8 litrů. Pak už následovala ta část, pro kterou jsme podobný výlet naplánovali. Přes 200 km okresek různého formátu až do cíle, kterým byl rakouský Melk. Čekalo nás desitky kilometrů okresek všech možných typů – od táhlých dlouhých otevřených, kde auta mohou nabrat nadpozemské rychlosti přes utažené, krátké lesní úzké serpentiny, kde zase dá vyniknout jejich agilita, pružnost motoru, řízení a řazení. Krom několika krátkých zastávek a focení jsme dorazili do Melku až se setměním, a tak jsme po divoké debatě, které auto je lepší vlastně už moc nezvládli. Mégane nás učaroval projevem motoru, nízkým posazem, velmi přímým a strmým řízením i tím, jak se v zatáčkách občas rozhodí jeho zadní náprava, a to mimo jiné díky natáčecí zadní nápravě ve standardu dodávaného systému 4Control. i30 N na druhou stranu předvádí skvělé řazení, skvělou zvukovou kulisu a výrazně jistější (neutrálnější) jízdu. Takže co je vlastně lepší?!

Druhý den: pořádné svezení, chování na hraně (a v mokru) a návrat domů…

I druhý den máme před sebou minimálně 170 kilometrů okresek různého ražení, různých kvalit, různých klesání a stoupání. Předjíždění ostatních aut je dílem okamžiku, stačí vyčkat konce obce, s lehkým meziplynem podřadit na dvojku a je to. Jednoduché. Co mě ale překvapilo v utahujících zatáčkách, je to, jak se Mégane nebojí při prudkém ubrání plynu začít předbíhat a stáčet do zatáčky. To mi sice přidalo k tomu autu hravost, kterou třeba z Peugeotu 308 GTi nebo i30 N neznám, ale ta nemusí být pro každého. Oproti těmto dvěma mi R.S.o přišlo takové nejvíce “na tělo” – je útulné, je příjemné, je zábavné, je dravé. Není totiž třeba řešit nějaké vteřiny na kolo, nejdůležitější je, jak auto sedí a jak je agilní v zatáčkách a pro jaké typy svezení takové auto kupujete. Pro ještě větší nadšence je možné připlatit za tvrdší podvozek Cup, případně za verzi Trophy, která přihodí ještě 20 koní k rovným třem stovkám a hlavně samosvorný diferenciál (stejně jako podvozek Cup), jež si poradí s autem o něco lépe nejen v zatáčkách, ale i v přímce – ono i těch 280 koní dá zabrat nejednomu řidiči s „taháním za volant“.

Jediné, co se druhý den snášelo, byl vytrvalý déšť a oba dva novinářské vozy měly pneumatiky již na hranici jejich životnosti. Hlavně však přenést 280 koní (resp. 275 v případě Hyundaie) na přední nápravu, je občas problém i na suchu, natož na mokru. A tak jsme projeli těch pár vyloženě alpských vlásenek jen dvakrát a radši se vyžívali v klasických táhlých zatáčkách, kde se autům moc dařilo. Počasí se nechtělo umoudřit, ale na dramatické fotky se hodilo náramně – co více sedí těmto divokým šelmám než nízké mraky a zachmuřelé počasí, které rozjasňují svými LEDovými světly.

 

Závěrem: vydařený výlet, hodně zábavy a opravdu povedená auta

I letošní roadtrip MOTORVIZE jsme si užili, a to bez ohledu na to, že šlo o značně kratší výlet než loni. Hlavní cíl – tedy užít si parádní svezení, připravit si víkend (nebo alespoň jeho část) v roli těžkého „petrolheada“, byl bez pochyb naplněn. Náš výlet měl mimo jiné odpovědět i na otázku, zda-li je potřeba cestovat stovky ne-li tisíce kilometrů za dokonalými silničkami. Narovinu záleží především na názoru a vašich možnostech. Byla by doslova škoda vycestovat do Rumunska za skvělým jednodenním svezením. Na druhou stranu ale podobnou motoristickou zábavu jinde zřejmě nenajdete a podobném je to i s Passo Stelvio. Nevýhodou těchto úseků ale kromě delší dojezdové vzdálenosti zůstává i vysoká frekvence návštěvníků. Jsem tak přesvědčen, že není potřeba každý rok vyrážet na daleké vícedenní cestování za motoristickými zážitky. Letošní roadtrip jsem si náramně užil, a to ačkoliv bych si s Mégane R.S. nebo Hyundai i30 N Performance Passo Stelvio nebo Transfagarassan mohl užít daleko více. Proč ale nevyrazit s partou kamarádů v pátek po obědě i někam blíže? Stačí se rozhodnout dnes, zítra nebo pozítří a vyjet i tam, kde to třeba jen máte trochu rádi a najít si přehledný úsek o deseti hezkých zatáčkách, na nichž není potřeba jezdit závratnou rychlostí. U ní bych se snad možná i na chvilku zastavil. Kdysi jsem slyšel myšlenku, že se vývoj aut před několika desítkami let zastavil a v podstatě (při odmyšlení několika inovací) kupujeme poslední roky pořád stejná, spalovací auta. Pokud bychom se ale podívali, kam skočily za posledních deset let hothatche, viděli bychom jejich opravdu obrovské zrychlení – tam, kde jsou dnes auta jako ta námi dnes testovaná, bylo před deseti roky s trochou nadsázky základní Porsche 911. Co tím chci říct? Nic zvláštního – jen apelovat na vás, zájemce o příjemně rychlé svezení, abyste na svých cestách nezapomínali hlavu. A pokud čekáte na to nejdůležitější, verdikt, které z aut, jež jsme na letošní roadtrip vzali, bylo lepší, asi vás budu muset zklamat. Jednoznačné rozhodnutí pro vás nemám, a to asi především kvůli již zmiňovanému pokroku, který oba hothatche představují. Obě dvě auta jsou hodně rychlá, zábavná a vskutku povedená. Záleží pak především na subjektivních dojmech a vašich preferencích. Pokud pak jde o subjektivní názor, ten vám rád pošeptám, až se někdy potkáme osobně… Tak zase za rok.

 

Jan Novotný a Jan Nemrava

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..