Yamaha Tricity 300: tři kola i porce výkonu pro příměstský skútr

Yamaha Tricity 300: tři kola i porce výkonu pro příměstský skútr

Autor: Autohled.cz, Jan Nemrava · Fotografie: Jan Nemrava

Testy motorek jsou spíše jen doplňkovou činností redakčního týmu MOTORVIZE. Jak už ale nedávno jeden kolega při testu Suzuki V-Strom zmiňoval, žádný motoristický nadšenec jen tak nějaký stroj neodmítne. Pro většinu z nás je tu ale ještě jeden háček – řidičské oprávnění. A pro takové případy má Yamaha řešení. Abych neurazil motorkáře, nejde o motorku, nýbrž o skútr. Tím je Yamaha Tricity 300, na kterou, díky dvěma kolům vpředu, stačí klasické “béčko”. Tricity pohání jednoválcový motor o objemu 292 ccm s výkonem 20,6 kW. Mokrá hmotnost činí 239 kg. Není to tedy žádný drobek a jistou zkušenost jízda na něm vyžaduje. Ale nepředbíhejme. Vzhledově jde o velmi zajímavý stroj, především zepředu je ta kapotáž taková zdravě agresivní, nazval bych ji třeba polonaštvanou vosou. A aby toho nebylo málo, svůj úhle pohledu připojí i kolega Petr Jakušev. Pojďte se společně s námi podívat na tento nevšední stroj…

 

Dvě kola vpředu: jistota k nezaplacení

Poměrně mohutný stroj s celkovou šířkou 815 mm a délkou 2 250 mm skýtá největší zvláštnost v podobě dvou předních kol s dvojitou teleskopickou vidlicí se zdvihem 100 mm. Kromě legislativního důvodu, který umožní řídit skútr bez papírů na velkou motorku, je výhoda dvou kol celkem nasnadě. V zatáčkách a při brždění dodávají výrazně větší jistotu, než jen jedno kolo. Když v zatáčce jedno kolo projede nerovnost nebo najede na jemný štěrk, to druhé zajistí potřebnou adhezi. V praxi to funguje skvěle – měkká vidlice pohlcuje nerovnosti a není třeba bedlivě sledovat silnici před sebou. A třeba při jízdě po Praze odpadá obava o křižování tramvajových kolejí – ani nebudete vědět, že tam jsou. Zároveň vidlice za jízdy nijak nebrání náklonu motorky a neliší se nijak výrazně od jízdy na “běžném” skútru. To samé platí při brždění – dvě kola, obě vybavené kotoučovými brzdami vydatně zpomalují a kromě výrazně vyšší styčné plochy drží motorku lépe v přímém směru. Brzdy jsou vybaveny navíc ještě ABS, které dále zvyšuje jistotu jezdce. Jedinou zvláštností tak je zamykací tlačítko vidlice, které je možné aktivovat pokud rychlost klesne pod 10 km/h, kdy se zamkne volný pohyb poměrně složitého mechanismu náklonu vidlice a motorka v podstatě může stát sama (třeba na křižovatce). Zní to ale trochu lépe, než to vypadá v praxi. Ten okamžik, kdy rychlost klesne pod 10 km/h a tím, kdy se motorka začne klátit a je nutné sundat nohy, je celkem krátký. A tak vyžaduje dost pozornosti od řidiče – zpomaluji, zpomaluji, najednou se rozsvítí ikona na palubní desce, mačkám tlačítko zámku vidlice a zároveň dobržďuji k autu před sebou. V případě, že jsem ve chvíli aktivace zámku byl v kolmé poloze, mám vyhráno. Na křižovatce motorka stojí. Rozjezd se zamknutou vidlicí je také něco, co vyžaduje cvik – po libovolném přidání plynu se vidlice okamžitě odemkne. Funguje to skvěle při rychlém startu z místa, ideálně rovně. Při malém popojetí na křižovatce je nutný být ostražitější, protože s odemknutím vidlice ve velmi malé rychlosti je opět nutné dát nohy na zem. Je to všechno o zvyku, já jsem nakonec to zamykání vidlice nevyužíval zase tak moc často.

 

Jedem na třech kolech

Jízda je velmi pohodlná a nenáročná. Vše začíná bezklíčovým ovládáním zapalování, kdy stačí mít v kapse dálkový ovladač a jede se. Pokračujem přes naprosto skvělá LED světla, spoustu místa pod sedadlem, přehledný displej s rychlostí a palubním počítačem. Překvapilo mne, jak pohodlnou a hlavně tichou jízdu nabízí kolem 60 km/h. A na tuto rychlost se dostane motorka během pár vteřin. Do 80 km/h je to pořád velmi dobré, motorka zrychluje, ale už roste hluk v helmě. Nad 100 km/h už to nebyl úplně můj šálek kávy, ale jak jsem psal, nejsem žádný velký motorkář, byť vlastním Jawu 555 Pařez. V městském provozu si Tricity vystačí zhruba s 3,5 litru na sto km, mimo město se při klidné jízdě dostanete klidně na 3 litry. Ve městě se velmi hodí okamžité zrychlení a snadná manévrovatelnost, což je ostatně ta hlavní výhoda městských skútrů. Já osobně jsem měl trochu problém s tou šířkou, která je občas větší, než mezery mezi auty v kolonách. Také ta hmotnost je při držení motorky “nohama” znát. Výška sedla je 795 mm, takže při 175 cm výšky jsem stál spíše na špičkách. Podobně jsem na tom byl s parkováním – není to žádný drobek a nechat ji na chodníku, to jsem se neodvážil. Vyloženě zajímavé je přejíždění takových těch retardérů z kovových “bobků”. Vejdou se přesně mezi přední kola, což dodává falešnou jistotu, jak to dobře prošlo, ale v zápětí kopne bobek do zadního kola a motorka se odrazí, jak splašený kůň. To je prostě nezvyk té tříkolky, ale obecně tuhle koncepci hodnotím jako velké plus právě díky té stabilitě a bezpečnosti. Navíc motorka budí díky své koncepci a vzhledu poměrně dost pozornosti, což může být pro někoho lákavé.

 

Brát či nebrat podle Petra Jakuševa:

Pohledem Hagrida, jak se má přezdívka v redakci pěkně uchytilo, je Tricity fajn stroj. Hned na úvod se přiznám k čistě „plechovkářské“ duši a jedno nebo trojstopé stroje mi nikdy moc neříkaly, a to hlavně s ohledem na jistou míru nerozumu, která poměrně nekoresponduje s pudem sebezáchovy. Ale to nyní přeskočíme, protože po testu skútru nebo motorky jsem pošilhával delší dobu, a to čistě ze zájmu o praktické ověření v pražském provozu. Takže co já na to?
Tricity 300 je opravdu velký stroj. Není konkurencí pro běžné skútry, a to i s ohledem na jeho objem a výkon. Právě díky tomu se mi ale zdá vhodným pro dojíždění i z okrajů Prahy, na rozdíl od klasických stopětadvacítek, které fungují dobře až ve městě. Rozměry a hmotnost dávají možnost i delších výletů a osobně jsem tady rychle našel slušnou míru pohodlí. Ovládací prvky jsou po “palci” a základní úkony včetně jízdy jsem si zažil během jednoho dne. Zajímavě, především technicky řešená, přední vidlice, která tedy z tricity činí “tříkolku”, i když obráceně než to známe z dětství, dává začátečníkovi docela slušnou porci jistoty a usnadní manipulaci se strojem v nízkých rychlostech. Při troše cviku je například možné přijet na semafor, zastavit a ani nesundat nohy na zem – což zvlášť při bočním pohledu působí na ostatní účastníky provozu přinejmenším zvláštně. Ve vyšších, tedy běžných rychlostech se ale chová jako motorka a ochotně se sklápí do zatáček. Nebude to na žádné divoké sportování, na běžné přesuny do města a domů ale paráda. V tomhle směru mě mile překvapil poměrně objemný prostor pod sedlem, kam bych v pohodě dostal víkendový nákup. Tricity je dobře vymyšlené pro svůj účel a je velmi příjemné a funkční… Mo a tři kola ta mi dost pomohla při výletu na Karlštejn, kde jsem udělal klasickou začátečnickou chybu a začal brzdit v zatáčce – “motorka” standardně nezatáčí a jede velmi ochotně k vnějšímu okraji zatáčky, který je obvykle lemován škarpou. Měl jsem štěstí a nic se nestalo, zatáčku jsem nakonec vybral a mám za to, že na normální “mašině” bych tu škarpu vymetl a byla by to jen moje chyba a nezkušenost, tentokrát mi Tricity a tři kola byly vážně k dobru.
Jestli bych ji doporučil – ano, doporučil, jen trh pro ni je poměrně malý. Cena atakuje 200 tisíc Kč, což je docela dost na skútr do města a pro začátečníka. Zároveň ale nabízí tu porci jistoty a možnost vyrazit i trochu dál. Co se týče motorek, nejsem zrovna kovaným odborníkem, ale Tricity mě vážně bavilo a zároveň bych i díky Tricity zvažoval skútr pro provoz v Praze od příštího jara… Takže zahoďte předsudky a běžte si ho vyzkoušet, může se lehce stát, že mu přijdete na chuť a jistota dvou kol vás třeba přesvědčí.

 

Jan Nemrava & Petr Jakušev

Sdílet: