Suzuki V-Strom 1050: až překvapivě všestranný stroj

Suzuki V-Strom 1050: až překvapivě všestranný stroj

Autor: Pavel Novotný · Fotografie: Pavel Novotný

Motorvize se standardně, co se testů (recenzí) týče, zaměřuje převážně na auta, i proto je pro motoristického redaktora vždy zajímavé, když se mu naskytne možnost testu motocyklu. Konkrétně nedávno do redakce dorazila pozvánka vyzkoušet zbrusu nový Suzuki V-Strom 1050 a příležitosti jsem se s radostí chopil právě já. Nemohu o sobě říci, že jsem 100% motorkář, ale bylo období v mém životě, kdy jsem na motorce trávil větší část svého volného času. V té době jsem si říkal, že jsem motorkář a umím jezdit, dnes se ke každé motorce chovám s velkým respektem a řídím se pravidlem bezpečného návratu. Možná to bude tím, co každý den vidím na silnicích, možná věkem, možná stárnu, a proto, když jsem viděl V-Strom poprvé, řekl jsem si – to je to, co bych chtěl mít doma. Ptáte se proč nebo snad proč začínám takhle zhurta? Pak zůstaňte alespoň pro příštích pár řádků se mnou a dozvíte se víc…

 

Na první seznámení poněkud vlažněji…

Motorku si vyzvedávám v pražském zastoupení Suzuki a osoba, která mi ji předává, rovnou říká, že se nemusím bát ani ostřejší jízdy na silnici. Sám sebe se ptám, proč dostávám takovou informaci a až pak si uvědomuji, že jsem oblečený, jako když bych si šel pro klasickou silniční nebo dokonce supersportovní motorku. V-Strom totiž o sobě na první pohled dává vědět, že za své hlavní teritorium považuje nezpevněné cesty. To, že se motorka má chovat na silnici jako „silnička“ a já si ji užiji i tak, jak jsem zvyklý, je další dobrou zprávou.

Nasedám a nechám si ještě poradit s ovládáním. Sedlo je na můj vkus opravdu vysoko a tento fakt mi napovídá, že jde především o cestovní motorku. Díky světlé výšce 160 mm se mi sedí velmi dobře. Změřil jsem také, že se sedlo nachází ve výšce 850 mm od země. V-Strom tak sice beru spíše jako cestovní motorku, přesto si říkám, že to zkusím i mimo klasické silnice. O tom ale až za chvíli. Dívám se na technická data a čtu „Véčkový dvouválcový motor plní Euro 5, objem 1037 ccm, výkon 107 koní při 8500 ot./min., maximální kroutící moment 100 Nm, palivová nádrž na 20 litrů“. Motorka pak včetně plných náplní váží 247 kilo. Tyto parametry nezní vůbec špatně, a tak už se těším na první svezení.

 

Překvapivá technická vybavenost…

Za zajímavou pro mě i tento typ motorky – cestovní enduro – považuji možnost přepínat palivové mapy v tomto rozmezí: A – nedívej se kolem sebe a jeď, B – můžeš jet pořád ostře a C – pro důchodce. Další úpravu režimu nabízí přepínání trakce ve třech módech a zajímavé je, že ji mohu i zcela vypnout. Našel jsem i další vychytávky, jako je nastavení ABS. V minulosti tenhle prvek měly opravdu pouze supersporty a dnes jej má i tato třída. Podívám-li se na konkurenci, zjistím, že jde dnes o poměrně častý jev a je tak vidět, jak i vývoj na motocyklovém poli jde dál a dál. V tu chvíli mě napadá, že jsem nedávno komentoval fotku, kdy můj kamarád přesedlal z Hondy CBR 1000 na Hondu Africa Twin a přiznávám, že jsem trochu nechápal. Teď už mlčím…

 

První svezení: k oblíbeným zatáčkám a pak konečně pořádné svezení

Konečně vyrážím a proplétám se ucpanou Prahou. První svezení vždy směřuji na zatáčky kolem Karlštejna, tam to znám. Testujeme zde pravidelně auta i motorky. Přemýšlím, kudy pojedu a jelikož mám motorku, mohu jet libovolnou cestou bez ohledu na dopravní situaci. Volím tedy tunel Blanka a záhy zjišťuji, že to nebyla dobrá volba. Motorka není úplně úzká a ‚proplétání mezi řidiči dvoustopých vozidel není zcela lehké. Trávím tedy v Blance na můj vkus docela dost času a není to pro mě komfortní. Konečně jsem venku a mířím na pražský okruh. Volím B, jelikož jsem Céčko zkusil v tunelu a myslel jsem si, že motorku budu tlačit. Na B jede velmi svižně a volím tak i mírnější ABS s nízkou trakci, přepínacím tlačítkem „MODE“. Vše funguje rychle a očekávaná složitost se ani v mém případě nedostavila. Na dálnici si to užívám a pomalu přestávám mít strach z toho, že sedím vysoko a jedu na cestovním enduru. Cesta rychle ubíhá a já sjíždím směrem na mé oblíbené zatáčky mezi Berounem a Karlštejnem. Přepínám na A, motorka jede opravdu velmi dobře, chová se čitelně a já se přestávám bát. No bát… Stále mám strach, dnes už nejsem na 100 % vyježděný a dřívější zkušenost „dám kolínko“ už dnes nepřipadá v úvahu. Rozdílná velikost přední a zadní gumy je znát, motorka se chová více jako cestovní, sám jsem překvapen. Mohu se více zlomit a to díky vysoko posazeným stupačkám. Na moji výšku (cca. 180 cm) jde o ideál i v době, kdy stojím na semaforu. Zatáčky dávám dvakrát tam a zpět a při druhém průjezdu si již více dovoluji. Jak jsem již psal, motorka je čitelná a 107 koní dokáže s ní a řidičem plynule uhánět vpřed. Musím se dívat na tachometr, jelikož mám pocit, že jedu pomalu, udávaná rychlost mě ale rychle klidní. Přístrojový štít je přehledný a já jsem až překvapený, kolik různých informací mohu sledovat. Někdo by mohl namítat slovy jako zbytečnost, nepřehlednost, ale já jsem spokojený, a to jsem ještě ani nezmínil sportovní mód displeje.

 

Konec sportování: i mimo silnice si užívám

Vracím se s motorkou na cesty první třídy, kde není tolik zatáček a jízda rychle ubíhá, dojezd je pořád slušný (a to i díky té 20litrové nádrži). Znovu zkouším přepínání map a trakce. Za mě nakonec zcela jasně „A“, malá trakce a klidné ABS. Zkouším i cestu mimo zpevněnou silnici a sám sebe upozorňuji, že to není úplně má parketa. Znám jednu zajímavou cestu nedaleko Nenačovic, kde mě čeká velký brod a tím pádem i má výzva. Jedu tam v mém silničním oblečení a skupinka přihlížejících mladých lidí na mě s údivem vzhlíží. Proč? Polní cesta, bahno, brod a já „jako Valentino Rossi“. Musím se motivovat a jedu, vše je ok, zapínám C a velkou trakci. Motorka jede plíživě a já jsem spokojený do doby, než vjedu do brodu. Nedávno pršelo a vody v malé říčce je více než dost, bojím se a sám sobě si přikazuji: „Drž to a jeď, nesmíš lehnout nebo to vykoupat.“ Přidám a motorka s lehkostí projíždí i hlubokou říčkou. Výsledek? Dokázal jsem to a jsem na sebe pyšný s tím, že mám plné silniční boty vody a vlastně ani to mé potěšení nekazí.

 

Závěrem: především všestranné překvapení

Vracím se domu a za mnou je zhruba 350 km najetých v různých režimech na různých cestách. Dost možná bych ke zcela vyčerpávajícímu hodnocení a vlastně i uspokojení absolvoval ještě více kilometrů. Už teď ale mohu s přehledem říci, že je motorka dobře čitelná, má spoustu možností nastavení a spotřeba se v době mého testu pohybovala kolem 5,5 litru / 100 km. I nájezd na jednu nádrž byl zcela uspokojivý. Lépe jsem se cítil na běžných silnicích, motorka je ale opravdu všestranná. Posez s úzkým sedlem u nádrže je i po delší době příjemný. Byl jsem opravdu překvapený, že se cestovní enduro může chovat takhle civilně a odcházím tak s přesvědčením, že jde o skvělý kompromis mezi cestovní a silničně sportovní motorkou. Myslím tím, že občas určitě nebude vadit volba i lehké lesní cesty nebo jednoduchého terénu. Hoši v Suzuki udělali opět krok vpřed a dokázali ve mně vzbudit zájem i o tento model, který bych dříve považoval za ideál jen pro kluky na kochání, pole či do terénu.

 

Pavel Novotný

Sdílet: