Test: BMW M550d – Střela, která překvapí.

Test: BMW M550d – Střela, která překvapí.

Autor: Jan Novotný · Zdroj foto: redakce

Manažerská limuzína s třešničkou na dortu: BMW M550d. Střela, která překvapí.

Asi zde není mnoho z nás, kteří mají doma v kasičce připraven na svůj více či méně vysněný vůz úctyhodný obnos čítající přes 2 miliony korun. Asi tedy ani nemůžeme tento článek pojmout jako „radu“ o koupi vozu či jako prodejní test. Že nevíte, kam mířit? Zásadnější otázkou je, zda toto představení lze označit jako test vozu. Nechci Vám dnes totiž radit, které příplatky zvolit a které ne, či poradit správnou barvu nebo zhodnotit velikost zavazadlového prostoru. Chtěl bych se s Vámi spíše podělit o dojmy z takto pro každého z nás asi poměrně nedostižného vozu a odpovědět na otázku, zda tento vůz splňuje hlavní záměr výrobce. Jedná se totiž o celkem nenápadnou limuzínu. V očích obyčejného člověka vypadáte za volantem tohoto vozu úplně stejně jako každý jiný řidič „obyčejného“ luxusního vozu. Jen znalec tedy pozná, že se pod vaší kapotou skrývá moderní třílitrový šestiválec, o jehož přeplňování se stará hned trojce turbodmychadel, které vozu dodávají celkový výkon 280kw a hlavně neuvěřitelný točivý moment 740Nm! Může tedy fungovat kombinace nenápadné manažerské limuzíny a neuvěřitelně nadupaného ostrého sedanu v jednom voze? Jeho chování v praxi se budeme věnovat právě teď a tady.

Je pátek odpoledne a já už jsem od rána natěšený na tento unikátní vůz, který si konečně přebírám. První dojem? Musím se jít dokonce ujistit, zda se opravdu jedná o „emkovou“ verzi této bavorské automobilky. Trochu znejistím, když při výstupu z vozu nevidím pod zpětnými zrcátky průduchy motoru charakteristické právě pro všechna „emka“. Jdu tedy hlouběji a otvírám kapotu. Zde mohu potvrdit sportovní charakter motoru a celého vozu pouze přítomností loga celé již zmíněné sportovní divize BMW na motoru. Sedám zpět do vozu, nastavuji sedačku a ani zde se neshledávám s typickou sportovností daných vozů. Sedačky mají totiž pouze průměrné boční vedení. Začínám být čím dál více znejistěn. Normálně bych řekl, že jsem se rozhodl strčit klíček do zapalování, jenže to zde nenajdeme. Zapomněl bych, že u takového vozu už je standard typu bezklíčového odemykání a startování už dávno zaběhlý. Na klíček zde mohu zapomenout a věnuji se startovacímu tlačítku. Co to ale? Dvě tlačítka? Obě dvě mají podobné nápisy? A jéje! Start-stop systém. Výmysl, který už několik let vyvolává u ekologů a  zastánců snižování emisí velký úsměv na tváři. Nicméně pro nás, fandy motorismu a řidiče užívající si každý kilometr, je tento systém spíše utrpením a u tohoto konkrétního vozu bych se nebál použít pojmu zkázy. No nic, zdá se, že už ani u sportovních vozů se tohoto systému nezbavíme. Nebo že by se jednalo pouze o další důkaz spíše charakteristiky vozu spíše pouze na příležitostné rychlejší jízdy? Konec ale teoretických řečí a honem rychle na silnici.

Konečně startuji a vyrážím! Z počátku mě opět vůz nepřekvapuje a chová se velmi klidně. Nicméně už mě to nebaví, nevydržím to a mezi prvními semafory zkouším potenciál motoru. Wow! Nemohl jsem použít jiného slova, jelikož se mi po sešlápnutí plynového pedálu až na podlahu dostalo opravdové bomby. V tuto chvíli jsem si však ještě ani trochu nehrál s nastavením motorů/volby jízdních režimů. Tah motoru je díky trojici tureb naprosto úchvatný. Charakteristický je pro toto hnací ústrojí naprosto lineární, avšak téměř ihned dostupné dávkování výkonu. Výsledkem je plynulé zrychlení, které pokračuje bez jakýchkoliv problémů až do rychlostí hodně přes náš dálniční limit. Je pravda, že s blížícím se červeným pásmem otáček motoru výkon lehce vadne, nicméně výborně nastavená automatická převodovka se dokáže i s tímto drobným problémem vypořádat a napomáhá tak lineárnímu zátahu. Najíždím na dálnici a znovu a znovu si opakuji zrychlení. Famózní je točivý moment dostupný v podstatě ve všech možných otáčkách, které si dokážeme představit. V něm je snad i to největší kouzlo skrývající se v celém hnacím ústrojí. Zastavuji a snažím se nějak vstřebat naprosto protichůdné názory pramenící z úplně odlišné charakteristiky, než které  bychom čekali při pohledu na vůz zvenčí. Že by tohle bylo přesně to, co si od vozu slibovala samotná automobilka? I nad touto otázkou jsem se zamýšlel při krátké pauze.

Startuji znovu a volím tentokrát o něco mírnější styl jízdy. Přeci jenom ani tento vůz není při rychlé jízdě úplně nejúspornějším mazlíčkem. Že by přicházel první kámen úrazu? Zkouším tedy volnější styl jízdy a zamýšlím se nad spotřebou. Ta se po sportovnějším stylu jízdy pohybuje na hranici 13litrů/100km. Je to sice pořád o hodně níže než u klasické M5 a než u většiny výkonově srovnatelných vozů, nicméně i tato hodnota se ani vzdáleně neblíží té slibované a není to úplně málo. Nuluji tedy hodnoty na palubním počítači a těším se na výsledek po ekonomickém stylu. Na iDrivu (systém infotainmentu od BMW) volím režim ECO a samozřejmě i lehčí nohu na plynovém pedálu. Před letištěm Mnichovo Hradiště stavím na benzínce a zjišťuji spotřebu. Ta je na hranici 8litrů/100km. Hodnota stále nic moc, říkám si. Musím však vzít v úvahu velikost vozu, pohon všech kol, automatickou převodovku a i díky všem těmto prvkům poměrně vyšší hmotnost. V této kategorii to tedy není špatná hodnota a určitě ji můžeme považovat za splněný cíl automobilky.

Netrpělivě vyrážím na letiště. Zde na mě čeká už nedočkavě také kolega. Zde zřejmě odhalíme tu nejdůležitější odpověď. Je tato komfortní limuzína také sportovním, né-li závodním vozem nebo se hodí jen na dálnice? Vracím se opět do nastavení jízdních režimů iDrivu a volím ten nejostřejší, tedy SPORT+, který umožňuje vypnutí všech jízdních asistentů. Startujeme jako střela a řadím pádly pod volantem. První, co mě překvapuje je naprosto úchvatný zvuk, se kterým se ihned chlubím kolegovi. On na mě s lehkým posměchem kouká a diví se, že on žádný zvuk neslyšel. Kde se stala chyba? Ona to tak úplně není chyba, ale spíše chytrý počin ze strany výrobce. Tento zvuk totiž není přirozeným „soundem“ motoru, ale jedná se pouze o jakýsi falešný ohlas motoru produkovaný reproduktory ve voze. Škoda jen, že tento zážitek máme jen my uvnitř vozu a všichni přihlížející slyší snad jen lehké šustění pneumatik či tichý chod motoru. Nicméně i za tento počin dávám bavoráku velké plus. Tak a teď už hurá na náš pomyslný okruh. Najíždím do první pravotočivé, táhlé zatáčky a zjišťuji, že se vůz chová poměrně stabilně a čitelně. Zvyšuji tedy rychlost a nečekaně brzo se dostávám možná až na hranici celé této limuzíny, nikoliv jen podvozku. Proč používám hranici nejen podvozku, ale celého „kolosu“? Bohužel se zde musím vrátit k již zmiňované hmotnosti. Ta je totiž bez připočítání hmotnosti všech příplatků bohužel bez mála dvě tuny (1970kg). Tento fakt však cítíme na okruhu snad téměř všude. Na hraně má automobil sklon k nedotáčivosti a vskutku brzo může dojít k „sunutí“ celého vozu, pištění pneumatik a tudíž i jejich rychlému opotřebení. V tomto ohledu mě čeká první zklamání. Co však oceňuji je výborná charakteristika brzd, účinné nastavení jízdních režimů a možná i dobrá celková spotřeba, která ani na okruhu nepřesáhla 15litrů na 100km.

S vozem končím na letišti a užívám si s ním další, poslední kilometry. Co tedy od tohoto BMW očekávat?  Běžné denní ježdění zvládá na jedničku. Díky nikoliv „přestřeleně“ velkých kol o 19“ a již zmíněném účinném voliči jízdních režimů je v běžném jízdním stylu auto ideálně komfortní. Teď ta pro mě o něco zásadnější stránka a tou je sportovní jízda. Rychlá dálniční jízda? I zde nemám výtek. Zvládá jí také na jedničku a mnozí automobiloví výrobci by se mohli od motorářů BMW učit. Tou druhou částí je podvozek nebo spíše disciplína s ním související jízda v zatáčkách. Tam už tak nekritický být nemůžu. Celý dojem kazí tedy celková hmotnost, která je tím největším limitujícím faktorem. Díky ní tedy musím zde dát známku bohužel dva mínus. Celková odpověď tedy zní: Nenápadná limuzína s revolučním a účinným motorem určeným pro sportovní jízdu. Limitující je pouze hmotnost, která nás omezuje v zatáčkách. Málokdo by však asi jezdil s dvoutunovou limuzínou na závodní okruh. Celkově tedy musím uznat, že testovaný vůz splňuje požadavky moderního manažera na výbornou, který bude počítat s danými limity. Celkové hodnocení si tedy od nás BMW M550d odnáší s 92% úspěšností.

Jan Novotný

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..