Toyota GR Supra 3.0: kousek hodně rychlé nostalgie v moderní podobě

Toyota GR Supra 3.0: kousek hodně rychlé nostalgie v moderní podobě

Autor: Lucie Přádová · Fotografie: Lucie Přádová

Píše se rok 2001, který se mnohým vryje do paměti díky jednomu jedinému filmu. Každý milovník automobilového průmyslu už jistě ví, kam zrovna nyní směřuji. Začátek legendárních filmů Rychle a zběsile si pamatujeme snad všichni. Vin Diesel a tajné závody ve sportovních autech s podsvícením a kufrem plným dusíku. Ovšem nás zajímá hlavně jedno auto, a to z konečné scény prvního dílu, které přejíždí koleje těsně před jedoucím vlakem. Právě tam se nám totiž objevuje onen legendární vůz japonské automobilky v jasně oranžové barvě, jenž utkvěla v paměti snad všem, co film viděli (a tak i takřka všem motoristickým nadšencům). Řeč je o autu značky Toyota, modelu Supra, který je modlou nejednoho autíčkáře. První model byla doslova bomba, auto obletělo celý svět a viselo na plakátě klukům jako vysněné drsňácké auto. I já se musím přiznat, že jsem si nejednou představovala, jak brousím zatáčky v oranžovém peklu. Po x letech přišel den, kdy srdce zaplesalo a supra se v salonu v Ženevě představila v novém a modernizovaném kabátě. V tu dobu jsem jej viděla poprvé a v životě bych neřekla, že o rok později v ní budu prohánět letní rozžhavené okresky. A je to tu! Udělala reinkarnovaná Supra stejný dojem, jako ta z rychle a zběsile? A je to ještě vůbec auto vhodné i na normální ježdění nebo se stala ultimativních sporťákem vhodným akorát tak na okruh? To vše se dozvíte v mém dalším testu.

 

Design: Spojení elegance a dravosti

Doteď si živě vybavuji nejen den, kdy jsem si byla Supru vyzvednout, ale také ten jeden jediný okamžik, kdy jsem mnou testovaný exemplář zahlédla vůbec poprvé. Přijíždím svým vlastním autem na „bavorskou“ k Toyotě, kde jej zaparkuju a vcházím do areálu. Stály zde dvě Supry, jedna krásnější než druhá. Předání proběhlo hladce a během pár okamžiků držím klíče od skvostu, který pokrývá matně šedý kabát. Od první generace se auto změnilo nesčetně prvky, avšak stále má tak neskutečné charisma, které vlastní jen několik dalších kousků. Velikostně a tvarově se Supra podobá třeba takovým sporťákům, jako je Nissan 370Z nebo Jaguar F-Type či dokonce supersportům, jakými jsou Mercedes-Benz AMG-GT nebo Porsche 911. A daného srovnání se nebojím i tím spíše, že verze GR není jen tak nějakým ořezávátkem, nýbrž ryze sportovním vozem. Svůj podpis na tomto dojmu zanechává i zmíněné lakování, nebála bych se takový celek přirovnat k batmobilu od populárního DC Universa.

Zpět ale do reality. Oproti poslední „tradiční“ Supře má ta moderní řadu technických inovací současné doby – FULL-LED světlomety vpředu i vzadu, které jsou zvláštně na přídi avantgardně tvarované a nastiňují velmi agresivní pohled auta, parkovací senzory, kameru a samozřejmě i řadu asistentů nebo luxusních prvků interiéru, o nichž bude řeč později. Celkově je přední část auta velmi originálně a nadčasově zpracovaná. Nechybí řada výrazných avšak na sebe navazujících tvarů a záhybů, které spojuje černé lízátko podél nárazníku. Auto zkrátka upoutá naší pozornost ze všech stran, neb boky mají prolisy táhnoucí se až k předním blatníkům a zadní část přímo křičí: „jsem sporťák, uhni mi z cesty.“ Originálně posazené couvací světlo uprostřed difusoru dokonale vyčnívá, velké dva výfuky a dynamické provedení zadního nárazníku pak jen dotváří celkovou atmosféru ryzího sporťáku. Každý díl na tomto autě má své místo a svou duši. Oproti první verzi má Supra více agresivní a výraznější tvary, což je v moderní době určitě zapotřebí a na tomto konkrétním kousku se „generační“ změna více než povedla.

 

interiér: Zázrak v malé krabičce

Ani v interiéru mi oči nepřestaly kmitat. Kdo je fanoušek BMW, bude v Supře jako doma. Řadička (nebo spíše volič automatické převodovky), multifunkční volant i infotainment jsou klasického bavoráckého stylu, a to velmi dobře přizpůsobeného Toyotě. Prostorově nejde o zrovna objemné auto, a tak bylo občas vtipné pozorovat velkého chlapa, jak se skládá na sedačku spolujezdce. Při nahmatání hasičáku připraveného mezi sedačkami přesně ve výšce rukou mne trochu zarazila připravenost k případným nehodám, avšak umístění a vůbec to, že tam přístroj byl, považuji za zcela správnou volbu ke sportovnímu autu. Paradoxně, i když nebylo auto tolik nebo spíše vůbec prostorné, jeho kufr předčil má očekávání. Zvládl velký nákup v Albertu, desetikilové jídlo pro pejska a další věci, které jsem vezla na chatu. Klobouk dolu Supro, tohle jsi opravdu dala na jedničku. Pro mne jako menší stvoření bylo auto dostatečně velké zvlášť, když jsem jela sama s kabelkou na spolujezdci. Sedačky považuji za velmi pohodlné. Bez bolesti zad zvládly i delší cesty. V poslední řadě obecně o interiéru nemohu alespoň já říct jedinou špatnou věc, neb červený prošívaný volant a sedačky mu dodávají notnou dávku dravosti. Na druhou stranu, pokud bych byla zarytým fanouškem japonského výrobce, za většinu vnitřních prvků převzatých po designové i funkční stránce z Německa (od BMW) bych rozhodně ráda nebyla. A musím říci, že je to vcelku opodstatněný dojem, protože příbuznost k BMW Z4 je v interiéru cítim opravdu všemi směry, a to i o dosti více než zvenčí. Závěrem pak nemohu zapomenout zmínit bezpečnostní prvky, které jsou zrovna v tomto modelu nezbytně nutné. Řekněme si to na rovinu, kdo v Supře pojede „pianko“? Moc lidí ne…

 

jízda aneb Hračka, kterou chce každé dítě

Samotná jízda s novou Suprou se nedá popsat pár slovy. Mohla bych o ní vyprávět celé hodiny, napsat druhou bakalářskou nebo snad i diplomovou práci a stejně by to nebylo vše, o co bych se s vámi chtěla podělit. Navíc je tomu dnes už pár týdnů, co nás (v redakci) Supra opustila, a i tak jsem plná dojmů. Přes rok jsem se těšila, až se v Supře svezu a ty dny nastaly. Zatím jen u pár vyvolených aut se mi stalo to, že při usazení a prvním nastartováním se natěšením nad plynem klepala má pravá noha. To je více než dobré znamení. Nastartováním se rozezněl krásný brumlavý tón řadového šestiválce a já hned věděla, že si tohle testování užiju ze všeho nejvíc. Pod nohou mi brumlá nová Toyota Supra GR A90 s 340 koňmi a 500 Nm. Kdo nepoznal (podle hodnot), samozřejmě nejde o nic jiného, než tradiční (a velmi povedený) benzínový turbomotor pohánějící ikony, jako je třeba M240i nebo 340i M Performance. Hned při prvních pár kilometrech jízdy přišlo první překvapení, a tím byl projev na našich klasických českých silnicích, které, jak všichni dobře víme, stojí za starou belu. Mnou ovládané peklo na kolech se téměř se všemi nerovnostmi povrchu vypořádalo, aniž by mi příliš naklepalo zadek na řízky. Po pár hodinách v práci jsem konečně měla příležitost vypustit ven tu dravou bestii a vzít ji na pořádné okresky. Ihned sbírám bradu po zemi, neboť si dovolím považovat současnou generaci Supry za dokonalé ztělesnění adrenalinu z jízdy. Síla točivého momentu s tolika koňmi je jasným nástrojem na řezání zatáček. Ze všeho nejkrásnější byl pocit, že jako řidič jsem byla s autem dokonale spojena a vnímala každý moment, o který se se mnou silnice (a auto) chtělo podělit. Ať to bylo podřazení pádlem a náhle jasnější zvuk motoru, hladké a svižné projetí zatáčkou, které díky své kompaktnosti má Supra v krvi, a nebo jen vnímání auta jako celku, byla to skvělá jízda. Na tomto vozítku, jenž se nedá spoutat ani řetězy, se mi nejvíce líbila hravost, která se projevovala především při projíždění zatáček. Nejen, že auto drželo přímo jako přibité na silnici, ale i při jízdě smykem bylo skvěle ovladatelné a zábavné přesně tak, jak jsem si od ní představovala. Nedá se totiž opomenout, že jde o dravou zadokolku. Jsou mezi námi tací, co považují hranici zhruba 300 koní za maximum, co lze přenést na jednu jedinou nápravu. Je to ale případ od případu a snad ani nemusím připomínat donedávna nejrychlejší konvenční sedan na Nürburgringu, který žene na zadní kola hned 510 koní. Supra dokáže být se svou rozumnou hmotností 1495 kg i při rychlejší jízdě velmi vyvážená, a to třeba i díky takřka ideálnímu rozložení hmotnosti. A vězte, že pokud vám nebude při rychlejších průjezdech chování Supry příjemné, je to jen proto, že její řízení vyžaduje extrémní citlivost řidiče, a to prosím není negativní projev. Zkrátka a jednoduše, těchto 340 koní neosedláte za půl hodiny na oblíbené okresce. Supra dovolí rozumně smýšlejícímu řidiči s dobře nastaveným pudem sebezáchovy posouvat své hranice postupně a zlehka kupředu, protože ty její jsou úplně jinde, než si dokážete představit…

 

a výsledek? Jedním slovem neuvěřitelný sporťák!

Blížíme se ke konci testování, a tak utírám slzu. Stejně, jako jsme každý hladově koukali na oranžové peklo v rychle a zběsile, i teď nám tečou sliny při pohledu na novou generaci A90 Supry GR. Stále je to ten stejný nezkrotný drak, kterého bychom chtěli stájit v naší garáži a čechrat listí na okreskách. Za celou tu dobu testování jsem nenašla pro mne jedinou negativní vlastnost, kterou bych mohla zmínit jako překážku pro její koupi, a tak s čistým svědomím říkám, že zcela výjimečně pro svou vlastní potřebu a imaginární garáž dávám 10 z 10. „Modernizace“ vzhledu za posledních 20 let prošla na výbornou, neboť křivky a prolisy nové Toyoty jsou dravější a živější. Interiérově a motorově vlastně Toyota neudělala s BMW chybu. Každý víme, že řadové šestiválce dělají u německé automobilky nejlépe a v Supře se tento výběr skvěle vyjímá. No a co se jízdy týče? Dokud se v nové generaci nesvezete, nepochopíte, jak hravé a skvělé auto to dokáže být. A tak běžte, dokud je ještě čas, stojí to za to…

 

Lucie Přádová

Sdílet: