Honda NT1100 DCT: vysoce návykové
Autor: Jiří Babický - Jiří Babický · Fotografie: Jiří BabickýHonda nám na začátek sezóny půjčila k otestování svojí novinku pro rok 2022 s označením NT1100. Hned na úvod si nemůžu pomoct a musím říct, že už dlouho nepamatuji, že by prvních pár kilometrů na nějakém motocyklu bylo tak příjemných. Jízdní pozice je pohodlná, způsob, jakým se řídí a drží naprosto přirozený a motor dodává dostatek výkonu hlavně ve středním pásmu otáček, což je přesně to, co od takové motorky potřebujete, zkrátka padne do ruky jako ulitá. To vše zní více než lákavě, skoro by se chtělo po tak pozitivním úvodu nechat, že dnes nebude na kritiku příliš prostoru. Zdání ale klame. Co vše mě na novince od Hondy překvapilo, co dále mohu pochválit a jaký byl celkový dojem? To a mnohem více odhalím ve svém prvním letošním testu. Pokud zůstanete se mnou, určitě nebudete litovat…
O co tu vlastně jde?
Stylem je to klasický cesťák. Kapota je hlavně díky zkoseným LED světlům trochu agresivní, celkově působí lehce a sportovně a navíc je perfektně funkční. Poskytuje při dlouhých cestách dobrou ochranu před větrem a, jak jsem otestoval, i vodou. Světlomety jsou velmi dobré, jen dálková světla se lehce odrážejí ve větrných deflektorech. Možná si na fotkách všimnete, že motorka nemá klasické chrániče rukou. Ty nahrazují právě zmíněné deflektory a k mému vlastnímu překvapení musím říct, že to funguje víc než dobře.
NT1100 patří do kategorie takových motorkových SUV – primárně cesťák na dlouhé výpravy hlavně na silnici. Na druhou stranu se díky lehkému a snadnému ovládání rozhodně neztratí ani ve městě. Na svoji velikost je motorka až překvapivě jednoduše ovladatelná, tak akorát široká i do městského provozu a jako bonus na dostanete tempomat a spoustu dalších funkcí pro vaše pohodlí na dlouhých výpravách. Jedinou drobnou výhradu bych měl k tlumičům. NT1100 by hodně slušely elektronicky nastavitelné tlumiče, které by ze skvělého cesťáku dokázaly dostat plný potenciál při sportovní jízdě, protože na to rozhodně motorově i brzdami má.
Technicky: DCT ano nebo ne?
NT disponuje motorem, který možná budete znát z Afriky. Je lehce upravený, ale pořád je to ten perfektní dvouválec s nádherným zvukem a o objemu 1084 kubických centimetrů a výkonu 75 kW. Testovaný motocykl měl v názvu DCT, což logicky znamená, že je vybaven dvouspojkovou převodovkou Honda. Jde o poloautomatickou převodovku, kterou lze provozovat v plně automatickém režimu (k dispozici jsou čtyři různá nastavení) nebo ji používat jako manuální převodovku s klapkami / pádly bez spojky. Případně můžete mít nastavený automatický režim, a když vám to přijde vhodné, tak do toho automatice trochu kecat změnou rychlostních stupňů.
Pokud jste převodovku DCT nikdy nepoužívali, bude to pro vás docela zajímavá zkušenost. Já už jsem nějakou chvilku s DCT nejezdil, tak jsem na začátek zvolil režim „D“. Ten vás fakt překvapí – akorát ne v dobrém slova smyslu. Rozhodně budete žasnout nad tím, že je motorka schopná řadit vyšší rychlostní stupeň při každém zvýšení rychlosti o 10 km v hodině. Na trojku prostě jedete 30, na čtyřku 40 a lehce před šedesátkou už tam máte šestku. Motorka v tomhle režimu připomíná mopslíka. Hodně chrochtá funí a sotva jede, je to takový hodně homologační režim. Jediné smysluplné využití, které jsem na “D” našel, je jízda z kopce za autobusem bez možnosti předjíždění. U dvouválce o objemu 1100 cm3 je to hrůza a utrpení jak pro vás, tak určitě i pro motor. Takže zapomeňte na “D” a rovnou volte sportovní režim “S”. Ten je k dispozici dokonce ve třech úrovních. Mně nejvíc vyhovoval S2. DCT najednou přestane být frustrující doplně,k za který jste si připlatili, a stane se z ní naprosto perfektní součást výbavy. Opravdu si v takovém případě po třech hodinách na automat zvyknete a naučíte se ho ovládat jen rukojetí plynu. Podle toho, jak moc za to taháte, motorka naprosto precizně řadí. Upřímně, když jsem po testování přesedl na motorku s normální převodovkou, až mě překvapilo, že musím řadit a využívat zase tohle “archaické” ovládání. DCT je hodně návyková. Pokud jste ale milovníci klasiky, NT1100 si můžete pořídit i ve variantě s klasickým manuálem.
TEST: Honda CMX 1100 – Rebel (ne)jen do pohody
Vzhůru na cesty
Jízdní pozice je krásnou kombinací výborné ergonomie a snadného ovládání. Sedíte vysoko, ale v pohodě dosáhnete nahama na zem. Pozice je celkově pohodlná, chrání vás dobře tvarovaný štítek a motorka do zatáček padá skoro sama. Nemusite se s ničím prát, všechno funguje s precizností a jednoduchostí.
Pokud chcete předjíždět, stačí otočit plynem a motor poskytne dostatek výkonu a rychlost roste, až se nestačíte divit. I když to není ta nejvýkonnější motorka na světě, v kombinaci výkonu, točivého momentu a dobře odstupňované převodovky jasně ukazuje, že Honda ví, co dělá a pud sebezáchovy vás zpomalí mnohem dřív, než Hondě dojde dech.
Jak je ale perfektně vyladěný motor, převodovka a celkový komfort motorky. tak si někdo od Hondy ušetřil práci na odpružení. Standardní nastavení “NTčka” je dost měkké. Na cesťák je to vlastně správně, ale… Nemůžu si to odpustit, s tím motorem je to prostě strašná škoda. Honda má potenciál být nejen skvělý cesťák, ale má potenciál i pro ostrou sportovní jízdu. A to tvrdší nastavení odpružení mi tam prostě trochu chybí. Není to špatně, ale je to škoda. Pořád si na motorce užijete spoustu zábavy. Pokud ji máte na cestování, tak je to perfektní, ale pokud občas jezdíte jako čuně, tak to prostě poznáte. Jinak brzdy jsou vynikající a určitě by to taky zvládly. Musím říct, že ježdění po hrbolatých okreskách nebo městských silnicích a dokonce i dálnicích je perfektní zážitek. S přispěním DCT a díky pohodlnému sedlu není problém najet v kuse 300 km a nebudete unaveni a dokonce ani nebudete mít prázdnou nádrž.
NT1100 je standardně vybavena bočními kufry, dvěma zásuvkami (včetně USB) a vyhřívanými rukojeťmi. Navíc čelní štítek umožňuje pohodlně jezdit rychlostí přes 70 km/h se zvednutou helmou a užívat si zvuk motorky.
Design
Styl a barvy (šedá, černá, bílá) jsou sice typicky konzervativní, ale jiskru NT dodává to, co za své peníze dostanete: tempomat, středový stojan, dvě nabíječky (USB a ACC), pětistupňové vyhřívané rukojeti, pět jízdních režimů (tři přednastavené a dva vlastní), kombinované třístupňové nastavení točivého momentu a ovládání wheelie, ABS, LED světla a spoustu dalších doplňků. Standardem jsou pak kufry o objemu 65 litrů, které přečnívají z obrysu motorky, takže i když jedete na těžko, pořád je motorka dost štíhlá i na kličkování v kolonách.
Multifunkční 6,5palcový barevný displej je dotykový a funguje i v rukavicích. K dispozici máte tři základní možnosti zobrazení a dokonce i konektivitu Apple CarPlay a Android Auto. Přídavný LCD displej se možná zdá být trochu zbytečný, ale pokud hlavní displej spárujete s telefonem, ten doplňkový se vám bude hodit. Celkově je displej přehledný a funguje i za jasného sluníčka. Ovládací tlačítka na rukojeti jsou dobře dostupná a ovládání neodvádí za jízdy pozornost od řízení.
Závěrem: skvělý cesťák má co nabídnout
Honda toho nabízí opravdu hodně. Skvělý motor, výbornou aerodynamiku, perfektní desig na spoustu vychytávek a nezbytností pro pohodlné cestování. Navíc si na motorce můžete nastavit vlastní uživatelský režim – tj. odladit si, jak je nastavená trakce, výkon motoru, engine break a spoustu dalších funkcí. Prostě si můžete motorku nastavit přesně tak, aby odpovídala vašemu stylu jízdy. Hondě se povedlo vyrobit motorku, ve které dostanete jak pohodlný cesťák, agilní a lehce ovladatelnou motorku a jako bonus máte slušně nabroušený motor, se kterým si můžete vychutnávat sportovní jízdu.
Jirka Babický