Redakční Peugeot 308 GTi aneb na peklo se zvoní tlačítkem sport.

Redakční Peugeot 308 GTi aneb na peklo se zvoní tlačítkem sport.

Autor: Jiří Simon · Zdroj foto: redakce

Čas, kdy v redakci koluje Peugeot 308 GTi, se nemilosrdně blíží ke svému konci, a tak jsem si, i přes velké vytížení, udělal chvilku na to se s ním svézt i já. Hothache jako je právě 308 GTI jsou přesně tím, co mě na autech baví (sám jezdím téměř výhradně vozem z kategorie micro sport), teda vlastně, kterého fandu 4 motorismu by takový stroj nebavil. O to více jsem se na GTi těšil a musím uznat, že šlo z prvních očekávání o velkou neznámou, neb se sportovním Francouzem jsem ještě tu čest neměl. Navzdory tomu si však pamatuji třeba poslední Astru OPC, jíž bohužel už odzvonilo. A dost možná odzvoní i GTi u Peugeotu – 308 je jediným současným modelem nesoucí toto označení, v příští generaci se jej pak vůbec nemusíme dočkat. I proto si jej pojďme užít, dokud můžeme. Něco mi říká, že dneska to o negativismu nebude…

Nenápadný sleeper.

Pokud pominu dvoubarevné lakování, GTi mi nepřijde jako nějak výrazné auto, za kterým se každý otočí. Od běžné třistaosmičky GTíčko odlišují vlastně jen drobnosti, jako je právě dvoubarevné lakování, větší a tmavě lakované ráfky, ve kterých svítí mohutné červené brzdové třmeny, nízkoprofilové pneumatiky, pár plastů a dvojice výfuků vzadu. A to je vlastně cool – není umění vypadat „jen“ jako sportovně laděné auto, ale je umění být nenápadné sportovně laděné auto. A tím 308 GTi opravdu je. Uvnitř vozu ale nenápadnost končí. A pro mě je to tím větší překvapení, že interiéry poslední generace Peugetů s i-Cockpitem mi úplně nesedí. Interiér GTIcka naopak hraje pro mě na tu správnou notu, černé polstrování s červeným prošíváním, sedadla s velmi dobrým bočním vedením nebo černá stropnice. Navíc se k mému údivu automobilka rozhodla na rozdíl od svých posledních vozů vybavit GTíčko rozumně velkým a hlavně kulatým volantem. Možná se vám to bude zdát jako malichernost, ale běžný „obdélníkový“ volant v nových Peugeotech konkrétně mé postavě mírně brání ve výhledu na přístrojovou desku a navíc mi úplně nepadne do ruky. A ten v GTi je pravý opak. Celkově je interiér tohoto kusu velmi dobře zpracovaný, navíc vkusný. Kombinace černé kůže s látkou, to vše prošívané červenou nití, k tomu zmínky o původu stroje, tedy Peugeot sport dávají řidiči pocit, že sedí ve sportovně laděném voze. Dost je povídání a koukání, pojďme GTičku trošku přišlápnout.

Tady se zvoní tlačítkem sport…

No a teď k tomu nejzajímavějšímu, a to je jízda v GTíčku. Jak již z předchozích testů víte, tohle auto žene vpřed přes šestistupňovou manuální převodovku přeplňovaná jednašestka vyladěná na neuvěřitelných 193 kW. Ano čtete a počítáte správně, je to 262 koní, k tomu točivý moment 330 Nm. Testovaná 308 GTi je bohužel díky emisní normě Euro 6d utlumená o 7 kW oproti Euro 6c verzi, a to především díky filtru pevných částic (GPF), i tak má alespoň o 10 Nm více. Před několika málo roky takových hodnot dosahovaly motory o objemu nejméně 3 litrů a šesti válců, no a dnes díky fintám jako jsou kované hliníkové písty, zesílené ojnice a pístní kroužky, pánve ojničních ložisek s využitím polymerů, zesílené šrouby ojnic takovéto výkony dává čtyřválcová jednašestka. Když se k tomu přidá podvozek se širokým rozchodem kol (1 570 mm vpředu a 1 554 mm vzadu) se sportovními pneumatikami Michellin o rozměru 235/35 R19, přední náprava pseudo‑McPherson a zadní náprava s deformovatelnou příčkou, dějí se snad i zázraky. Navíc je tu mechanický samosvorný diferenciál s omezeným prokluzem typu Torsen, který je zabudován do převodovky pro lepší dynamiku v zatáčkách, tak to máme suma sumárum skvělý recept na zážitek za volantem. Samozřejmě nesmí chybět pořádný brzdový systém, jenž to zvíře v útrobách dokáže krotit. Přední kotoučové brzdy mají průměr 380 mm a jsou samozřejmě vzduchem chlazené, kotouče má do vínku dokonce plovoucí. O brzdný účinek se starají čtyři písty o průměru 38 a 41 mm, zadní kotouče mají průměr 268 mm. Všechny tyto parametry ve mě vyvolávaly velmi velká očekávání a možná se budete divit, moje očekávání bylo naplněno a vlastně v mnohém i překonáno.
Při běžné jízdě jde o silnější verzi běžného hatchbacku, ale po změně jízdního režimu na sport se v útrobách Francouze probudí ďábel. Tento projev mi připomněl jednoho kamaráda, který už vlastnil několik sportovně laděných aut a v mailu ve svém podpise má dodatek „Na peklo se zvoní tlačítkem sport“. U GTi to platí hned dvojnásob třeba i proto, že má na jednašestku opravdu neuvěřitelný zátah a k tomu i vcelku odpovídající zvukový projev, který je sice do kabiny přikrášlován zvukovým generátorem, ale věřte mi, toto rád přijmu jako fakt. Navíc auto sedí na silnici jak přibité. Průjezd zatáčkami je přesný a klidný. Řízení i motor reagují okamžitě na sebemenší podněty. Tomu všemu pomáhá i překvapivě nízká hmotnost (na hranici 1,3 tuny). Hold odtučňovací kúra je tady znát a nebýt jí, nevím nevím, zda-by byl výsledek jízdně tak dobrý. Mít na hlavě klobouk, tak bych musel smeknout před prací divize Peugeot SPORT, pánové a dámy, odvedli jste opravdu výtečnou práci, které není co vytknout.

 

Zážitky z natáčení aneb jak moc dokáže 308 GTi překvapit

A já si užil vlastně i trochu té nefalšované legrace. Kousek ode mě bydlí kamarád Petr, který vždy ocení, když se u něj stavím s nějakým hezkým vozem. Bylo už šero, ale i tak jsem mu zavolal s otázkou, jestli je doma, že bych se zastavil, protože mám opravdovou libůstku na svezení. Doma byl, tak jsem vyrazil, samozřejmě jízdou sportovní. Přijel jsem k němu před dům, to už byla téměř tma, zatroubil, vystoupil jsem a čekal. Petr vyšel z domu a už na něm bylo vidět určité zklamání. A jen z něj vypadlo, „jéééé, ty vo** Peugeot, já myslel, že přijedeš bavorákem nebo něčím podobným“, tak jsem se pousmál a odpověděl mu: „no jo, je to Peugeot, má v sobě jednašestku a jede to vcelku pěkně, pojedeme se projet?“ Petr souhlasil. Sedl jsem za volant, on vedle mě, rozhlídl se a začal si pochvalovat, že interiér vypadá opravdu pěkně, ale očividně mu nebylo nic divné, to už mi cukaly koutky do úsměvu, který jsem se snažil potlačit. Vyjel jsem od něj s lehkou nohou, aby stále nic nepoznal. Kousek za vesnicí mají slepou silnici, kde prakticky nic nejezdí a přitom je na ní nový hladký a netknutý asfalt. Tak jsem na ni zatočil a zastavil, nenápadně jsem zmáčkl tlačítko sport. Vytočil motor do otáček a pustil spojku. 308 samozřejmě vyrazila jako střela z pistole, otáčky jsem vytáhl kousek nad 5,5 tisíce a lup tam dvojku a plyn zase pěkně až k podlaze, a to samé na tři. Neměl jsem moc možnost se dívat na jeho reakce, dokud jsem nepustil nohu z plynu, ale už podle zvuků, které vydával byl zjevně překvapen, co to sakra je. Vždyť před chvílí nastoupil do obyčejného Peugeota ne? Jak je možné, že to tak jede? Na konci cesty jsem se otočil a Petr se začal vyptávat, v čem ho to vlastně vezu. Tak jsem začal pěkně od začátku popisovat, v čem to vlastně sedí. Chvilku jsme ještě projezdili okresky, vzali pár zatáček pod plynem po okolí a vrátil jsem Petra domů. Věřím, že jsem mu zprostředkoval nevšední zážitek s francouzským hothatchem. A taktéž věřím, že by byl stejně překvapen každý další hnidopych, u něhož bych musel odbourávat předsudky proti „nenápadným francouzským“ autům.

Druhá úsměvná situace nastala s mojí ženou, která se samozřejmě také chtěla svézt. Pochvalovala si pohodlí jízdy, kterého já si vlastně ani nevšiml, zase jí naopak jí, že je GTi až moc silné, stačilo by jí méně výkonu. Ale to ona říká i u mého mini vozítka, a už jste to někdy slyšeli, že by auto mělo moc výkonu? Ja teda ne…

 

Závěrem… Legendy vymírají, bohužel

Co dodat, Peugeot 308 musí rozehřát srdce i ledové královně, protože je to po čertech povedený hothatch nejen pro sportovní vyblbnutí, ale i pro běžné denní ježdění. Dokážu si představit jezdit s ním každý den do práce a jednou za čas to vzít z práce zkratkou třeba přes okruh v Mostě, tam spálit nádrž a zase pěkně v poklidu vyrazit domů. 308 GTi má cílovku na mladé svobodné, bezdětné lidi, co mají zálibu v motorismu a minimálně u nás v redakci se trefili s naprostou přesností, teda až na mě – nějak nepatřím do kategorie svobodný, bezdětný, ale i tak jsem si jízdu v 308 GTi opravdu užíval. Hlavně ty pohledy ostatních řidičů, když mi to zrychlilo a jim ne, byly k nezaplacení. My se v redakci s GTi pomalu loučíme. A loučení bude o to těžší, když Peugeot nedávno zveřejnil, že z důvodu stále se zpřísňujících emisních norem již zřejmě nebude připravovat takto ostrého nástupce s přívlastkem GTi, což je opravdu veliká škoda. Nezoufejte, jako rozloučení nás bude čekat ještě několik zlatých hřebů a snad i videí. Rozhodně se máte na co těšit!

 

PEUGEOT 308 GTi a Renault Megane R.S., co je víc: OLD school nebo NEW age?

Za Volantem s Vojtou Eflerem v redakčním Peugeotu 308 GTi

Jirka Simon

Sdílet: