PEUGEOT 308 GTi a Renault Megane R.S., co je víc: OLD school nebo NEW age?

Jak jste si mohli všimnout, už nějaký ten pátek s námi v redakci žije Peugeot 308 GTI, který postupně prochází rukama jednotlivých redaktorů a každý k němu přidá pár slov. Nedávno byla řada na mě a vzhledem k tomu, že mých pár dní s GTI probíhalo v podstatě v souběhu s testem Renaultu Megane R.S. Trophy, námět mého pohledu na věc byl okamžitě na světě. Tenhle článek není a nemá být srovnávacím testem, ale spíš úvahou nad tím, kam se nám kategorie „Hot Hatch“ v čase posunula. Na Peugeot jsem se těšil, protože názory na něj byly v redakci poměrně výrazně polarizované, a tak to mám rád, okamžitě je co rozebírat a o čem se bavit. Určitému srovnání se ale stejně neubráním. Který ze dvou světů mě osobně osloví více a kde jsou ty hlavní rozdíly? To a mnohem více se dočtete v následujících pár řádcích.

 

První dojmy: Uhlazený sportovec nebo kulturista v tílku?

Nejen designem se právě tyto dva vozy velmi výrazně odlišují. Peugeot působí dojmem „klidné síly“. Na první pohled je zřejmé, že se nejedná o klasický model francouzské produkce. Osobně bych pro utajení potenciálu volil jednobarevné lakování karoserie, ale i černobílá vypadá skvěle – co skvěle, je unikátní. Dvoubarevné provedení nabízí pro běžné vozy snad právě jen Peugeot (a nikdo jiný). Mírné roztažení ve všech rozích, velká kola a mohutnější nárazníky dostatečně odlišují GTi od běžných 308. Pro netrénované oko bude ale i tak následný jízdní projev překvapením.

Renault Megane R.S. Trophy na to jde úplně jinak. Samozřejmě můžete jeho „první dojem“ lehce zmírnit volbou jiné barvy, než právě žlutou Sirius, ale upřímně řečeno, pokud si vyberete tento model (a v téhle verzi), nevím, proč by to kdo dělal. Tady je všechno přesně naopak a Renault velmi úspěšně a přímočaře dává najevo svůj přístup a zaměření. Agresivní nárazníky, mohutné rozšíření karoserie a právě výrazné lakování nenechají nikoho na pochybách, že jde právě o model R.S.

Svým způsobem se mi líbí oba dva vozy, design je věcí individuální, ale u těchto dvou je to spíš o přístupu a o tom, co od vozu chcete. Tichou sílu a skrytý potenciál nebo okázalost na první dojem? Je to jen o vašem výběru…

Interiéry obou vozů jsou v pořádku – kvalitní a odpovídající dané třídě. Jen do Peugeota je potřeba se posadit a I-Cockpit si osahat. Minimalistický volant a budíky nad ním dělí řidiče přesně na dva tábory. Jeden je s tímto řešením spokojený – já jsem jeho zastánce. Druhý tábor nemůže nápadu přijít na jméno a i v našem týmu takového máme. Takže nezbývá, než si zajít inovátorské interiérové řešení Peugeotu na vlastní kůži vyzkoušet.
Renault je v tomto ohledu naprosto tradiční, žádné velké překvapení se nekoná. I uvnitř působí ostřejším dojmem a nabízí například různé varianty interiérového podsvícení. Opět je zřejmé zaměření na sportovní jízdu. Více do hloubky je vše rozebráno v jednotlivých článcích. Já bych to shrnul tak, že interiér Peugeotu je o něco pohodlnější a vhodnější pro každodenní jízdu, ten v Renaultu zase přesně kopíruje zevnějšek a potěší duši závodníka.

Technika a jízda: 1.6 a 1.8 Turbo

Prosté porovnání výkonu vychází lépe pro Renault: 300 vs. 272 koní, je ale potřeba podívat se ještě na hmotnost obou vozů a tady se pro změnu zadařilo Peugeotu – 1390 vs. 1494 kg. I přes rozdíl 104 kg je Renault tím výbušnějším, agresivnějším a rychlejším vozem, a to minimálně v přímce (při zrychlování). Nyní ale přichází z mého pohledu to nejpodstatnější – srovnání jízdního projevu. Renault na to šel moderně a nainstaloval do svého vozu natáčecí zadní nápravu, kterou budete buď milovat, nebo nenávidět. Já se bohužel přikláním spíše k té druhé skupině, protože jsem se nebyl za týden schopný sžít s jejím projevem a chování R.S. pro mě zůstalo nečitelné a nezískalo si moji důvěru, která je při rychlé jízdě tak důležitá. Pro ilustraci: Přijedu ke známé zatáčce, volím nájezdovou rychlost, plynule zatočím a výsledek je skvělý => předek se zakousne do silnice, okamžitě následuje směr určený volantem a přilepený zadek se nezvykle, ale efektivně stočí za přední nápravou. Chce to jiný přístup a trochu zvyku, ale tento projev pomáhá stabilitě a asi i rychlosti průjezdu zatáčkou. Problém nastává při dalším průjezdu, nevím, co bylo jinak, možná více utažený oblouk, možná lehce vyšší rychlost, nevím. Měl jsem pocit, že je vše stejné (jakkoliv to samozřejmě není možné) a najednou předek následuje volant tak jako předtím a zadek se stočí s takovou efektivitou, že najednou musím v rychlosti okolo 90 km/h dávat půl obrátky volantu kontra. To může být zábavné, kdybych věděl, kdy a jak se tento projev objeví. To pro mě ale zůstalo v podstatě překvapením a díky tomu jsem raději při nájezdu volil opatrnější přístup. Na druhou stranu, možná by bylo potřeba víc času a upřímně řečeno, pokud zrovna neždímete možnosti RSa na dřeň, jde o řešení příjemné. Standardně totiž výrazně zkracuje poloměr otáčení a pro mnoho řidičů nezvyklým způsobem opravdu pomáhá stabilitě v oblouku. Jinak je v nastavení Megane R.S. vše naprosto nadstandardní. Nástup výkonu je brutální, podvozek pevný a stabilní a brzdy – brzdy jsou kapitola sama pro sebe. Při prvním ostrém sešlápnutí mě jejich schopnost zpomalit vůz jednoduše překvapila a musel jsem před zatáčkou ještě trochu přidat…

Peugeot tady reprezentuje Old school. Nenajdete v něm žádné super složité nápravy, žádná komplikovaná řešení, dokonce ani elektronicky nastavitelnou tuhost podvozku / tlumičů. Mechanický samosvor (typu Torsen) mezi předními koly, spojka, šaltpáka a jedno nastavení podvozku, to jsou zbraně 308 GTi. A ono to funguje. Renault je asi rychlejší, to ano. Otázkou zůstává, jestli je to vlastně důležité, protože Peugeot dává právě tu známou zpětnou vazbu a soubor informací, díky kterým rychle získáte důvěru v jeho chování a nemáte problém ho tlačit a řídit na hraně. Chová se tak staromilsky, že se s ním dá jet opravdu na hraně a řidičák je v obou těchto vozech stále jednou nohou v čistírně. Po přesednutí do 308 GTI jsem si ihned po pár ostrých zatáčkách říkal: „jo, jo, to je ono.“ Odbrzdím, zatočím, předek okamžitě směřuje k apexu, zadek poslušně následuje. Na limitu vás čeká čitelná nedotáčivost, která je lehce ovladatelná lehkým ubráním plynu – pozor, ne prudkým, pak se umí zadek také lehce odsadit – ale je to něco – co musíte chtít, nikoliv „překvapení“. A právě proto mi Peugeot okamžitě sedl do ruky.

 

Závěr: OLD school vs. NEW age

Právě u těchto dvou vozů záleží víc než kdy dříve na vašich osobních preferencích a pocitech. Platí zde do puntíku, že když dva dělají totéž, není to totéž. Renault je ve všech ohledech modernější, silnější, rychlejší – ale také okázalý. Peugeot je především jízdním projevem podobně jako třeba Ford Fiesta ST takovým tím Hot Hatchem, jak jsme je měli (nebo v mém případě máme) rádi. Už jsem to určitě někde napsal. Hot Hatch má být vozem, který je kompaktní, vhodný pro každodenní provoz, lehce odlišený od běžné produkce a tím do jisté míry nenápadný, se silným potenciálem překvapit okolí a především pobavit svého řidiče. To pro mě zvládá lépe Peugeot 308 GTi a v mém případě ideálně v jednobarevném lakování.

Renault je zástupce nové školy, kde čísla jsou vším a více je lépe (ono není, ale doba je taková). Megane R.S. je skvělý, okázalý, silný a drtivě rychlý. Bohužel už ale na můj vkus asi až moc, podobně jako Civic Type-R. Jsou to taková Porsche GT3 RS v kategorii Hot Hatch a dávají mi smysl jako věc na neděli a okruh. Díky jejich potenciálu si je totiž jinde příliš neužijete. Jsou jednoduše moc silní a rychlí na běžnou silnici a při jízdě na 50 % už je to mnohdy moc. Ono i 308GTI je v tomto ohledu trochu přes čáru, ale v nižší rychlosti nabídne o trochu víc, protože jeho limit je o kousek blíž a když říkám blíž, tak myslím především dosažitelnější a čitelnější.

Jak je asi z článku zřejmé, za mě je to staromilský přístup Peugeotu 308 GTI, co je mi bližší a přesto se v žádném případě nejedná o pomalé auto. Pokud ale chcete maximum, okruh je pro vás pravidelná kratochvíle, rychlost a čísla jsou to, co je důležité, Renault Megane R.S. Trophy vás bude bavit.

 

Petr Jakušev