Opel Astra ST 1.5 CDTI: v automatu pohodlně s celou rodinou

Opel Astra ST 1.5 CDTI: v automatu pohodlně s celou rodinou

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Když se zamyslíme nad rodinným kombi – co vás jako první napadne? Octavia, Fabia? Samozřejmě, v našich končinách a upřímně nejen zde se jedná o opravdu oblíbené a praktické vozy. Co když ale z nějakého důvodu o Škodu zájem? V takovém případě existuje několik alternativ, i když žádná z nich asi nepokryje vše úplně stejně, především rozměry zástupců z Mladé Boleslavi jsou v rámci třídy nadstandartní, otázkou zůstává, jestli je to vlastně třeba. Dřív auta tak velká nebyla a jezdila v nich také celá rodina – takže předsudky stranou. Tento týden jsem si na test vybral modernizovaný Opel Astra 1.5 CDTI s nadprůměrnou výbavou, devítistupňovým automatem a karoserií kombi. Jaká tedy je? A může být dobrým rodinným vozem? Můj názor se dozvíte dále v textu…

 

Design: dynamický a překvapivě „agresivní“

Astra prošla modernizací nebo faceliftem chcete-li, ale co se designu týče, žádné zemětřesení se nekoná. Omlazení se týká především použité techniky a k té se ještě dostaneme. Vůz určený pro test působil poměrně agresivně na danou třídu. Hodně tomu pomohla barevná kombinace jasně rudé karoserie doplněné o černě lakované doplňky, a to včetně kol. Černou barvu na kolech nemám rád, mám za to, že jsou pak opticky menší a ztrácí se v nich detaily – ale díky červenému lakování karoserie jsou zde naprosto nepřehlédnutelné a Astra se mi takhle líbí. Pocit pak dotváří už jen to, na co jsme byli zvenku před modernizací zvyklí – LED Matrix světlomety vpředu a LED svítilny vzadu. Lehce opticky pozměněná byla i maska chladiče, kterou konkrétně my máme vyvedenu v černém lakování. Jsme v kategorii rodinných kombi, tak oproti zvyklostem nepůjdu s popisem nikterak do hloubky a spíš upozorním na pro mě nejhezčí „pohled“ a ten nacházím z boku. Astra zde vypadá vážně dobře… Posuďte sami z přiložených fotek.

Technika: 1.5CDTI, 9AT, 90 kW, bude 122 koní stačit?

Na úvod je třeba ještě uvést, že Opel nám dal k dispozici poměrně novou pohonnou jednotku. Ostatně ty jsou v Astře nové všechny. Zatímco při uvedení tohoto modelu, jenž se v roce 2016 stal evropským autem roku, tvořila základ dnes už (bohužel) přežitá atmosférická jednačtyřka se sto koňmi, na tu možná trochu netradičně navazoval jen o něco málo silnější jednolitr, pak čtyřválcové oturbené jednačtyřky a dokonce i dvousetkoňová jednašestka. V dieselu pak Astra spoléhala na poměrně moderní jednašestku, jenž nabízela výkonové spektrum od 95 koní po 160 (ve verzi s dvěma turby). A kvůli osamostatnění od techniky GM (původní vlastník Opelu, pozn. red.) jsou motory v inovované verzi všechny nové. Nám pod kapotou šlapal pomyslný vrchol v podobě nové dieselové jednapětky. Její pro mě největší zvláštností je chybějící čtvrtý válec… Ano, máme zde tříválcový turbodiesel v automatu. S mírnou dávkou pochybností tedy startuji, řadím Déčko a vyrážím na cestu. Upřímně jsem mile překvapený pružností jednotky, i když ono víc než pružností bude tento pocit zapříčiněn výborně pracující automatickou převodovkou. Ta má k dispozici hned 9 rychlostí, a to už je slušná porce na to, aby udržela optimální otáčky téměř v každé situaci. A opravdu, většinou se jí to daří velmi obstojně, o změně rychlostních stupňů prakticky nevíte a Astra jede sebevědomě vpřed. Drobný problém přichází ve chvílích, kdy jedete ustálenou rychlostí. Převodovka pak řadí zbytečně vysoké stupně a otáčky motoru klesají klidně na úroveň okolo 1400 ot/min. A právě tady – v nízkých otáčkách se nedá nepoznat projev tří válců, v tom negativní slova smyslu, bohužel. Motor je zde poměrně neklidný, lidově řečeno se „klepe“ a vibrace přenáší velmi výrazně do řízení. Tohle jsou pro mě projevy v roce 2020 v podstatě nepřijatelné a nutno podotknout, že s touto charakteristikou bych se u svého auta nesmířil. A to i navzdory tomu, že jinak je to agregát pro provoz Astry naprosto dostatečný, relativně rozumně výkonný (koní nemá ani málo, ani příliš) a nemá (pochopitelně) ani přehnaný apetit. Standardně jsem s tímto Opelem jezdil mezi 5 – 6l/100km a bylo relativně jedno jestli jsem právě ve městě nebo na dálnici. V tomto směru není na co si stěžovat, věřím, že při mírnějším zacházení bych se dostal i k hranici 4,5 l/100 km, a to už prostě umí málokdo. Podvozek má Astra dobře naladěný, stabilní a pohodlný. Tomu samozřejmě pomáhá i příplatkový wattův přímovod na zadní nápravě, který lze považovat za náhradu klasické nezávislé zadní nápravy a u příplatku 10.000 Kč bych tedy neváhal. Astra dobře drží stopu, provozem proplouvá s příjemným pocitem jistoty. Na dovádění to není, ale od toho jsou úplně jinak zaměřené vozy. Opel Astra je dobrá v tom, čím chtěla být. Je dobrým a také dobře jezdícím rodinným vozem. A nová jednapětka v zásadě není špatným motorem, jen musí mít ty správné otáčky. Bohužel ale převodovce nejde úplně jednoduše pomoci, neboť pádla pod volantem Opel do Astry zatím nenabízí a spoléhat se na klasickou sekvenci na poněkud okoukaném klasickém voliči automatu není úplně intuitivitou 21. století. Vůbec se ale nechci opírat o převodovku, Astru s tímto motorem jsme v manuálu už testovali a kolegové úplně nadšeni nebyli. Dokonce jsou takového názoru, že zatímco v automatu se dá s projevem v nejnižších otáčkách „bojovat“, manuál prostě neobstojí. Proto tak lze k Opelu za naladění tohoto motoru směřovat jen jednu výtku – nedovolte automatu motor podtáčet a takřka vše negativní bude zažehnáno.

 

Interiér: Bohatá výbava v rytmu doby

Testovaný vůz byl nadstandardně vybaven. Provedení interiéru v černočerném provedení nezklamalo ani zde. Materiály i zpracování interiéru jsou v pořádku a Astra tak neztrácí body ani uvnitř. V rytmu doby zde nalezneme dva digitální displeje, kdy jeden v kombinaci s pár analogovými ukazateli slouží v kapličce přístrojů a druhý, umístěný uprostřed palubní desky ovládá multimediální systém, klimatizaci a další funkce vozu. V dnešní době nejde o nic revolučního, Opel ale přidává klasická analogová tlačítka pro ovládání klimatizace a přepínání základních funkcí – tuhle kombinaci moderny a tradiční funkcionality mám nejraději. Vnitřní prostor je z mého pohledu odpovídající třídě a při nejmenším dostatečný. Ve srovnání s novou Octavií je zde samozřejmě místa o něco méně, otázkou zůstává, jestli je to místo navíc opravdu potřeba. Pokud se do Astry vejdu já (se 195 cm výšky) a za mě pohodlně usedne dospělý člověk –myslím, že víc potřeba opravdu není. Zavazadlový prostor nabízí základních 540 l objemu (ačkoliv se touto hodnotou normálně nezabývám – u rodinného vozu je to možná důležitý parametr), a to rozhodně není málo. Přijde mi, že jako rodinný vůz je Astra dobře promyšlená a postavená. V našem voze byly i příplatkové AGR přední sedačky (ortopedické) čalouněné kombinací kůží na boku a alcantarou uprostřed. To je velmi pohodlná a příjemná kombinace na delší cesty. Astra zkrátka dělá to – co dělat má. V klidu a pohodlí převeze celou rodinu včetně zavazadel. Tohle se Astře daří, a to velmi dobře.

 

Závěr: Je tedy modernizovaná Astra dobrým rodinným vozem?

To je snadné a myslím, že i zřejmé. Opel Astra je rozhodně dobrým rodinným vozem. Není zbytečně nafouklá a přesto nabídne dostatek prostoru. I s výkonem 122 koní zvládá běžný provoz bez zaváhání (bezesporu i díky devítistupňové převodovce). Podvozek z nikoho nevytřese duši s příslibem sportovní jízdy, která u rodinného kombi nebude prioritou a v naší výbavě jí vlastně nic nechybí. Jedinou slabinu vidím právě v novém tříválcovém naftovém motoru, opravdu bych volil jinou jednotku – třeba benzínový vrchol, který i přes opětovnou absenci jednoho válce a netradiční kombinaci s variátorem CVT dokáže jedině překvapit. To je ale vše, co mi na Astře nesedlo a pocity zákazníka mohou být jiné – motoristický redaktor má stále vyšší nároky. Nový Opel Astra stojí za vyzkoušení, třeba vás očaruje a s cenami začínajícími na hranici 379.990 Kč za benzinové modely může mile překvapit. Testovaný vůz sice lehce překračuje hranici 650.000 korun, ale myslím, že reálný zákazník se pohodlně vejde někam k půl milionu. A to za to, co Astra nabízí, není vůbec zlé. Obzvláště v kontextu konkurence (především mířím ke koncernu VW) ani zmíněná cena testovaného kousku vlastně není vyloženě přemrštěná. Astra je prostě tím, čím má být – povedeným rodinným vozem, a pak už záleží snad jen na preferencích jednotlivce, konkrétního zákazníka. A vzhledem k nabité konkurenci přejeme šťastnou ruku…

 

Petr Jakušev

Sdílet: