Subaru XV e-BOXER: dobrodruh do města i mimo něj

Nová doba už nám na dveře zaklepala dávno a nyní už všechny značky nabízejí u drtivé většiny svých modelů elektrifikovaný pohon, díky kterému se snaží splnit velmi přísně nastavené emisní limity. Nejinak se k tomu staví automobilka Subaru, která byla vždy tak trochu jiná. Svou věrnou zákaznickou základnu si pak drží především pro orientaci právě na řidiče a důraz na technickou stránku věci. Model XV není úplným nováčkem, i když dříve to byla Impreza XV a nyní již jen XV. Xvéčko na test si přebírám na Stodůlkách a okamžitě mě zaujme „šmoulí“ modrou. Tím se dostáváme k exteriéru… Dnešní test ale nebude primárně o dojmech a pojmech, nýbrž hodně o technice, neboť stejně jako v případě kolegou Jirkou nedávno testovaný Forester i XV nabízí nový mild-hybridní pohon skrývající se pod označením e-Boxer, a to mimo jiné s netradičně vysokým 118V napětím. I na vliv tohoto řešení jsem se hodně těšil a určitě se tak máte na co těšit i vy. Pojďme na to…

 

Exteriér: extravagance vládne všem…

Subaru do toho s tímto modelem šláplo naplno a v žádném případě nesplyne s davem. Díky vyšší stavbě karoserie, která by jinak šla považovat za hatchback, a výraznému „oplastování“ je jednoduše nepřehlédnutelné. I tak existují minimálně dvě varianty pro absolutní extroverty. Tou první je výrazná „Sunshine Orange“ a tou druhou právě naše „Lagoon Blue“. Možná není tak výrazná jako prvně jmenovaná, ale i tak zůstává velmi líbivou. Designu pak dominuje ostrý kontrast tmavých plastů lemujících XVéčko kolem dokola. Přední část má ostře řezaný „look“ a poměrně agresivní design – to máme na Subaru rádi. Přední maska i světla jsou jasným odkazem na Imprezu, i když už je dnes XV samostatným modelem. Velmi výrazný je také přední nárazník se zajímavě řešeným „céčkem“ okolo mlhovek. Boční profil odpovídá tvaru „hatchback“. Na to jsme v Evropě zvyklí a nebýt vyšší stavby a plastových lemů, žádná revoluce by to nebyla. No, jenže ony tu ty lemy jsou a XV je díky tomuto řešení, jak už bylo zmíněno, velmi originální. Plynule přejdeme k zadní části a i ta je samozřejmě pojatá ve stejném duchu. Zadní části pak možná trochu škodí pevné tažné zařízení, které není úplně běznou položkou příplatkové výbavy novinářských vozů. Za to ale nabízí určitě nesčetné praktické využití. Vzhled Xvéčka mne i tak baví, a to mimo jiné právě proto, že si drží Subaristickou náturu.

 

Interiér: dokáže dostatečně sekundovat odvaze z venku?

Obhlídku vozu mám hotovou a hrnu se tedy tam, odkud mám auta nejraději – přímo za volant. Ihned po nasednutí mile překvapí prostorem a dobrým výhledem vpřed. Po delší době vidím dokonce vršek kapoty a nejen konec předního okna. To je poměrně příjemné pro přesnější manévry, kdy je dobré vědět, kde auto je a ne kde se zhruba nachází. Palubní deska je zde na dnešní poměry až nezvykle tradiční a tím nemyslím zastaralá. Najdeme v ní dokonce tři displeje a přesto kapličce přístrojů stále vévodí analogové budíky. Tahle kombinace mi nevadí. Možná i díky této staromilské drobnosti zapůsobil interiér „známým“ dojmem. Vše je funkční a přehledné, tady tedy bez výčitek. Subaru si dělá vše tak trochu po svém a tomu odpovídá i multimediální systém. Není vůbec špatný a funguje tak, jak má. Jsou u něj analogová tlačítka, která pomohou se základními funkcemi a zbytek vyřeší dotykový displej. Bezdrátová konektivita je samozřejmostí… Snad jen vestavěná navigace by mohla mít o trochu lepší grafiku, ale já osobně už nic jiného než zrcadlení chytrého telefonu pro navigaci nepoužívám. XVéčko je tedy naprosto aktuální. Prostor na předních i zadních sedačkách považuji za dostačující i pro rodinku. Jediný problém vidím v menším zavazadlovém prostoru, který není příliš hluboký, a to především díky umístění baterie mild-hybridního systému. Na kočárek to bude tak tak, ale pokud už jsou ratolesti trochu odrostlejší, pro zavazadla na chatu nebo na týdenní dovolenou to bude v pořádku. Subaru XV bylo mimo jiné také plně vybaveno, a to včetně bezpečnostní systému na podporu řízení EyeSight (skrývající lane keep assist, pre-colission brake system a adaptivní tempomat). Pokud bych měl snad jen jednu jedinou drobnost vytknout, pak půjde o ovládání třetího displeje (tedy kapličky navrchu palubní desky), které probíhá trochu nepochopitelně přes jediné tlačítko na volantu – mezi zhruba 8 možnými režimy zobrazení se tak přeskakuje postupně (nikoliv nahoru a dolů). Shodou okolností se o kousek vedle ovládá i palubní počítač přímo před řidičem. Nejednou jsem se mezi tlačítky spletl, to je však spíše jen otázkou zvyku. Co se komfortu na palubě týká, vyhřívaná sedadla asi úplně nikoho neohromí, já je považuju za „must have“ a pokud ve výbavě najdu i vyhřívaný volant – nevycházím z údivu. Klimatizace, střešní okno…  Tímto směrem je tedy na palubě jednoduše vše a pro běžný provoz vám nebude chybět vůbec nic. A jak tedy jezdí?

 

Technika: mild-hybridní 2.0 e-Boxer a přepracovaná převodovka Lineeratronic

Tak a jsme u techniky a ta je tady opravdu zajímavě pojatá, jak je ostatně u Subaru zvykem. Pohon je řešený atmosferickým dvoulitrovým motorem typu BOXER. Tomu ale především kvůli snížení emisí pomáhá elektromotor umístěný přímo v CVT převodovce vlastní konstrukce, označované Lineartronic. Dané řešení si Subaru vyvinulo samo pro sebe a nejedná se tedy o implementovaný systém jiného výrobce. Elektromotor navíc funguje s napětím 118 V místo dnes běžnějších 48 V. To mu dává určitou porci síly navíc a i díky ní se podařilo dosáhnout tabulkového snížení spotřeby paliva o cca 11 %. No, to jsou samozřejmě zajímavé informace, ale jak to celé funguje a jezdí? A co to žádá od řidiče? Dobrá zpráva – řidič nemusí řešit vůbec nic. Sedne, nastartuje a jede, takhle snadné to může být. Rozdíly v dodávce energie vnímám maximálně na obrázku displeje na vrchu palubní desky (to je ostatně mnou nejoblíbenější zobrazení) a vesele proplouvám městem a okolím Prahy. XVéčko si energetický management řeší podle potřeby, reálně se stejně většinu cesty pohybuje stále na spalovací motor. Výhoda elektrického pomocníka tak je především v rozjezdech, kdy i díky vyšší voltáži přidá točivý moment a pomůže spalovacímu motoru v rozběhu. Stejně tak dokáže třeba zaparkovat jen na elektrický režim nebo plachtit „na neutrál“ bez motoru. Nejedná se ale o full hybrid, který by se běžně uměl v nižších rychlostech pohybovat výhradně na elektřinu, takový nebyl záměr a ani to vlastně není nutné. Systém funguje velmi dobře a při běžné jízdě vás ani nenapadne, že se v útrobách odehrává něco komplikovaného. Převodovka typu CVT je prvkem, který standardně nemám zrovna v oblibě, u hybridních typů pohonu si na něj budeme muset asi zvyknout a ostatně právě v tomto případě je nejvíc snesitelná. Ona také její zástavba v 90 % času vážně není problémem. Plynulost a efektivita je velkou předností variátoru – díky tomu dokáže spojit a využít maximum právě z kombinace spalovacího a elektrického motoru. Stinnou stránkou i tady bohužel zůstává „skútrovitý“ projev při tvrdší akceleraci a podle mě také neadekvátní reakce na plynový pedál. Tohle ale není něco, co by se dělo jen u Subaru, je tomu tak zkrátka u každé CVT převodovky, s níž jsem měl tu čest. Ta v Subaru se v tomto směru rozhodně řadí ke špičkám. Jen si tedy nejsem úplně jistý, jak na tento projev bude reagovat tradičnější zákazník Subaru. I já jsem od testovaného vozu čekal řekněme sportovnější naturel. Ale od toho má Subaru v nabídce BRZ (tedy alepsoň ještě chvíli). Dobrá tedy a jak to vlastně jezdí? Samozřejmostí je pohon všech čtyř kol, jinak by to snad v případě Subaru ani nešlo. Díky Symmetrical All-Wheel Drive můžeme očekávat velmi jisté a neutrální chování i v současném zimním období. Jen tak za účelem důkladného testu se najednou naše XV ocitlo na zasněženém kopci s příjezdovou polní cestou pokrytou sněhem. A hádejte co – no žádný problém. Pokud vezmu v potaz zaměření vozu a odmyslím si trochu toho Subaru, nemám žádné výtky. Řízení je přímé a přesné, dokonce nechybí ani trocha zpětné vazby od přední nápravy. Odpružení jisté, žádné zásadní náklony, nebo houpání se nekonají. Jízdní projev dokonale maskuje vyšší stavbu karoserie. Tady se cítím jako v běžném osobáku a to prosím berte jako poklonu. Jen bych přidal trochu toho Subaru – víc výkonu a dynamiky, ale nová doba, nové vozy. Kromě nostalgického pohledu na svět toho mnoho ke kritice není.

 

Závěr: je Subaru XV tím pravým „Sůbem“ pro rodinu do nepohody?

Ano i ne. Ano si myslí 40 % zákazníků Subaru (tolik procent tvořily v Evropě prodeje modelu XV z celkového tržního mixu značky Subaru za rok 2018), to zní celkem složitě, tak to ještě rozeberme. Subaru XV je rozhodně dobrým rodinným vozem, o tom není sporu. Je dostatečně prostorné, pohodlné, na silnici stabilní a zvládne i nepříznivé podmínky nebo nezpevněné cesty. Dostane vás tedy kamkoliv budete potřebovat. Bohužel už to ale není to hravé a dravé „Sůbo“, což je podle mého názoru škoda. Právě tato výjimečnost byla totiž dlouho důvodem, proč si vybrat právě vozy tohoto japonského výrobce. XV se řadí mezi lepší zástupce segmentu a právem, chybu s ním nikdo neudělá. Komplikací ale může být cena, která v dané konfiguraci a barvě dosahuje na bez mála milion korun. To není malá suma a to tím spíše, že je XV jen velmi těžko zařaditelné mezi konkurenci – malé SUV to totiž úplně není, hatchbacků se zvýšenou karoserií a pohonem 4×4 moc nenajdete a proti off-road verzím rodinných kombi je přeci jen XV o něco menší. Osobně bych tak volil jen o trochu dražší, ale výrazně větší a prostornější Forester. Takže to bude jako vždy o preferencích zákazníka. Dobrou zprávou je, že Subaru zůstává dobrou a odvážnou volbou pro aktivní řidiče, kteří se rádi odliší. Bylo příjemné se na Subaru během zasněženého testovacího týdne spolehnout, stalo se tak mým milým společníkem. A to vlastně vozy Subaru odjakživa nabízely…

 

Petr Jakušev