Peugeot 508 GT SW BlueHDi 180: rodinné auto s koňskou dávkou sex–appealu

Peugeot 508 GT SW BlueHDi 180: rodinné auto s koňskou dávkou sex–appealu

Autor: Jakub Kameníček · Fotografie: Jakub Kameníček

Před více jak měsícem jste se mohli dočíst o dnes testovaném autě, trochu jinak, od mého kolegy Petra Jakuševa zde. Tehdy v paketu GT Line a ve verzi Fastback a s benzínovou 1,6 o výkonu 225 koní a vůz testoval kolega, který měří 2 metry. Dnes tu máme uvnitř o poznání prostornější verzi SW (sportwagon), a to navíc s předpokladem, že naše výška činí sotva lehce přes 180 centimetrů. Tento test bude navíc patřit vyšší výbavové verzi GT, tentokrát s naftovým motorem pod kapotou. Jak bychom porovnali tyto dva vozy a v čem je podle nás naftová, byť vyšší verze, horší a v čem naopak lepší? Právě na to a na řadu a dalších náhledů na nový kombík od francouzského PSA se podíváme v následujícím textu.

První setkání: ve znamení napětí a překvapení

Bylo to za bílého dne, jedno listopadové odpoledne. Již z dálky mě zaujala jasně červená perleťová barva (tzv. Červená ultimate), která přímo září, na parkovišti mezi ostatními vozy okolo, téměř jako maják na pobřežním útesu. Při bližším pohledu stále platí ten samý tajemný a dravý výraz přídi vozu. Nyní však máme před sebou karoserii SW, a tak auto působí o něco elegantněji a vyspěleji, alespoň z našeho pohledu. Profilová linie není tak dramatická, ale zadní osvětlení a jeho tvar zůstávají věrné tomu originálnímu z verze Fastback. Především při pohledu zezadu je evidentní široce rozkročený postoj, který zde vynikne, minimálně opticky, o něco více než ve verzi Fastback (byť rozhod zadních kol mají oba dva vozy totožný).

Protože se jedná o verzi GT, je hlavní barva karoserie doplněna černě lakovanými prvky exteriéru, jakými jsou zpětná zrcátka, lišty okolo oken a střešní ližiny. A do toho jedinými chromovanými prvky v přední části vozu jsou: boční panely vstupu sání do motorového prostoru, dále v otvoru sání uložený znak lva, který je obklopen efektně a luxusně vypadajícím polem rozmístěných protáhlých obdélníků… a nakonec, nápis 508 na přední kapotě. Z boku je v chromu opět decentně působící znak „GT“ na levém a pravém předním blatníku a stejně tak v zadní části jsou jedinými chromovými prvky nápis „P e u g e o t“ (jak je v dnešní době populární, viz třeba vozy Volvo) umístěném na spodní liště lemující okno pátých dveří a „508“ a „GT“ po obou stranách poznávací značky na pátých dveřích/víka kufru. Všeobecně tedy platí (alespoň z našeho pohledu) ten hlavní dojem, že exteriér nepůsobí až tak „rošťácky“ jako u Fastbacku. O to více vypadá dospěle a elegantně, i když na dravosti ani trochu neubírá. Při odemknutí vozu stojím čelem k jeho zádi a žasnu nad krásnou animací zadních světlometů. Pak přijde konečně moment usednout za volant… Ale ještě než vyrazíme, je potřeba nastavit si posez a zorientovat se v uspořádání tlačítek (první nádechy ergonomie interiéru viz další odstavec). Toto bylo mé první řidičské setkání s poslední generací i-Cockpit uspořádáním. Elektricky nastavitelné sedadlo s paměťovou funkcí jsem si nastavil hned, manuálně pak i polohu volantu, abych viděl ideálně na displej kapličky a zároveň měl volant na správnou vzdálenost. Porozhlédl jsem se letmo po interiéru, umístnění ovládacích prvků… Poslechl jsem si tichý „brumlot“ dieselového dvoulitru a pomalu vyrazil na naši první, společnou cestu…

 

První (má) jízda v 508 s i-Cockpit: „Divočáku, vidím tě! A srnko, tebe taky?!“

První kilometry s novým vozem bývají vždy takové „otrkávací“. A nejinak tomu bylo i u tohoto nového Peugeotu. I přesto však hned z kraje bylo poznat, jak výborně zde pracuje osmistupňový automat EAT8, který řadil opravdu hladce a také logicky, oběma směry (při akceleraci i zpomalování). Velice dobrou a rychlou odezvu měla převodovka též na sekvenční řazení pádly pod volantem. Asi jako největší nezvyk jsem vnímal malý, nekulatý volant, a to alespoň z kraje, asi první 2 dny užívání auta v běžném režimu. Potom jsem si na něj zvykl a dokonce jsem si jeho kompaktní velikost a zkosený tvar oblíbil.

Zpět k první cestě: slunce již zapadalo a my vyjížděli z velkoměsta na venkov. Po krátké pauze jsme opět vyrazili na cestu. To byl pozdní večer a všude již byla úplná tma. Čekala nás 150 kilometrů dlouhá trasa po dálnici D11. To byla ideální příležitost otestovat pohodlnost masážních sedadel vpředu, výkon světlometů či například uvidět práci infrakamery schovávající se pod nočním vidění na vlastní oči (naše první setkání v autě), mimo jiného.
Námi testovaný kus byl téměř v plné výbavě, a tak všechny tyto prvky obsahoval. To, co zde ovšem chybělo a chybí zatím u všech vozů Peugeot, jsou světlomety s matrix technologií, což jsme pociťovali hlavně během večerních a nočních přejezdů jako velikou škodu, byť noční vidění bezpečnosti při jízdě za zhoršených světelných podmínek jednoznačně pomáhá. Samotná potkávací světla ale prostě nemají příliš valný dosvit – u dálkovek je to pak o něco lepší, ty ale vzhledem k absenci matrix funkce nemůžete využít vždy a auta s podobnou cenovkou už takové technologie hold očekáváme. Nicméně, jak jsme se mohli při mnoha pokusech přesvědčit, práce infrakamery a audiovizuální signalizace při detekci chodce, zvěře či jakékoliv podobné překážky fungovala velice dobře. A tak je tímto z našeho pohledu slabší/omezená funkce světlometů alespoň z části kompenzována. Také jsme mohli otestovat funkčnost adaptivního tempomatu a držení jízdy v pruzích, která u tohoto modelu již umí udržovat nastavenou vzdálenost od řidičem vytyčeného pruhu a nešvenkovat s autem od pruhu k pruhu jako bludný Holanďan. Jízdou po dálnici jsme došli k závěru, že má vůz v této konfiguraci i poměrně dobré odhlučnění, a tak kromě hluku od gum/podběhů byla jízda klidná a tichá.

 

Ergonomie aneb vyvážený poměr mechaniky a elektroniky

S jistým odstupem času během našeho testování kvitujeme s pochvalou a povděkem ergonomii a rozvržení interiéru. Na středové konzoli je množství analogových, velice hmatově dostupných ovladačů, které velmi užitečně přečnívají přes převis palubky a jsou tak snadněji po ruce. Pod nimi je jedna řada dotykových, velmi pěkně a kvalitně provedených tlačítek a ve vrchní části palubky je směrem k řidiči natočen přiměřeně velký, dotykový, desetipalcový displej infotainmanetu. V rámci konektivity jsou zde k dispozici dnes již nutně potřebné Apple CarPlay a AndroidAuto. Nechybí ani podložka na bezdrátové dobíjení telefonu. Interiér jak v přední části vozu, tak u cestujících vzadu skýtá dostatek šikovných, elegantně navržených přihrádek a kapes. Bohužel, i když sedadla výrobce počalounil kůží, chybí v nich funkce ventilace, a tak v parných létech nebudou tak příjemná jako při našem podzimním ježdění.

 

Zkoušíme jízdní režimy: eco, comfort, normal a sport

Co se týče řízení, auto nabízí několik jízdních režimů. Verze GT má adaptivní podvozek, a tak například v režimu Comfort velice příjemně změkne a přejezd přes silnici i s horším povrchem není vůbec špatný, byť velká 19“ dávají jinak poměrně lehkému autu na českých silnicích docela zabrat. Dalším přirozeným krokem je volba režimu Sport. Během něj podvozek auta ztuhne, stejně jako trochu ztuhne i řízení a přiostří se odezva na plynový pedál. Dá se tak zažít i pocit poměrně pěkného dynamického zrychlení v rychlostech cca do 70–80 km/h. Subjektivně tak hodnotíme zvolenou velikost motoru (2.0 BlueHDi) a nastavený maximální výkon 180 koní jako dostačující. Nicméně, jak jsme měli možnost porovnat s kolegy z ostatních testů silnější benzinové verze, pochopitelně při akceleraci vrcholná nafta lehce oproti vrcholnému benzínu (225 koní) ztrácí. Každopádně se nedá říci, že by v tomto autě byla všeobecně horší volbou. Naopak mu sedne a projev tohoto naftového motoru je v pětsetosmičce kultivovaný. A je to s povděkem, jelikož i celková průměrná spotřeba (cca 6 l/100 km) a emise CO2 (tabulkově 110 g/km kombinovaně) jsou na nižší úrovni než u výkonnější benzinové motorizace.

Velmi důležitým aspektem je chování auta při průjezdu zatáčkami. Zde se projevuje kvalita podvozku a patrně celkové rozvržení auta jako takového – s dlouhým rozvorem, širokým rozchodem kol, a tak v zatáčkách a při relativně vyšších rychlostech působí 508 SW sebejistě a jeho náklon je minimální. U komfortu a konkrétně tomu na předních sedadlech vozu ještě chvíli zůstaneme. Peugeot 508 GT SW též nabízí pneumatická masážní sedadla. Softwarově nabízí v rámci i–Cockpit Amplify sadu masáží na různé části zad s různou intenzitou a na delších cestách nám dokázal být velmi příjemným pomocníkem proti únavě a bolavým svalům. Tyto sedadla umí masáž velice dobré úrovně.

 

Zkouška „ohněm“ v rámci letošního Fans Award

Naprosto jedinečným doplněním a de facto završením našeho pětidenního soužití s testovaným Peugeot 508 GT SW byla jeho účast ve výroční anketě čtenářské auto roku v rámci Motorvize MOTORVIZE Fans Award, kde nakonec v mainstream segmentu skončil hned za novou generací Mazda 3 na krásném 2. místě. Předběhl tak svého potenciálního konkurenta, Škodu Superb III po modernizaci, též v prostornější verzi kombi. Hlavní body pochvalných hodnocení šly směrem k designu, ergonomii, výbornému příplatkovému audio systému Hi–Fi premium FOCAL o 10 reproduktorech, pohodlí uvnitř vozu i tomu podvozkovému a celkové kultivovanosti jízdního projevu auta, s čímž jsme nemohli ani my jinak než souhlasit.

 

Závěrem: hlavní výhody a nevýhody 508 GT SW 2019?

I když bylo pro nás loučení s tímto novým přírůstkem do rodiny vozů Peugeot docela smutné, i přesto jsme si posteskli nad několika záležitostmi v konstrukčním řešení a limitech takto postaveného vozu. To, co se nám nelíbilo, byla absence matrixových světlometů (jako má například konkurenční Insignia anebo i o třídu níže Fordu Focus) a občas až příliš hlučná práce masážních sedadel, pokud bychom je nastavili na vyšší intenzitu. Možná i dílenské zpracování (lícování hran některých prvků jak v interiéru vozu, tak i v exteriéru; celková tuhost a bytelnost pro eliminaci vrzavých zvuků v interiéru) by mohlo být příště zase o něco lepší (jako je tomu například u vozů Škoda anebo Volkswagen). Každopádně, jak je vidět (a jak si myslíme i my) se Peugeot 508 SW mimo výše uvedené velmi povedl. Jeho hlavními kartami jsou ergonomie, sex-appeal, originalita a výstřednost a velice dobrá (skoro úplně dokonalá) výbava. A jelikož se jedná o vlajkovou loď a vysokou úroveň výbavy, je cenovka námi testovaného vozu lehce za hranicí 1,3 mil. Kč. Z našeho pohledu je to na jednu stranu opodstatněná cenovka, na stranu druhou nabízí konkurence za podobnou částku minimálně stejně, né–li více (viz například zmiňovaný Opel Insignia Ultimate). Tím jsem ale vůbec nechtěl naznačit, že by celková cena vozu v testované specifikaci zhoršila můj dojem. 508 GT SW ode mě odjíždí s pozitivním hodnocením a vzpomínky, že bych si k dalšímu svezení dal říci v podstatě kdykoliv.

 

Jakub Kameníček

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..