Ne(jen) oranžový omyl, to byl Citroën C3 Pluriel – výjimečný je dodnes

V životě snad každého muže nastane období, kdy začne uvažovat o nějakém autě „bez střechy“. Nepopulárně se tomu říká krize středního věku. No a i v mém  životě tento čas před nějakou dobou nastal. Mám děti, a tak jsem chtěl něco, řekněme, čtyřmístného, abychom si tu svobodu mohli užít všichni. Zároveň jsem ale chtěl auto za rozumný peníz. Z toho důvodu z předvýběru vypadly vozy jako Peugeot 206, Opel Tigra, Mitsubishi Colt CC a všechny ostatní velké vozy. Ale abych to neprodlužoval, v nabídce zůstal pouze WV Golf, Fiat Punto a – trochu překvapivě – i Citroën C3 Pluriel. Možná si vzpomenete, jak velká kritika k jeho bedrům padla v Top Gearu. Po shlédnutí asi stovky inzerátů a prohlídce několika vozidel na mě na jednom nejmenovaném inzertním serveru vyskočil právě – téměř nejetý – Citroën C3 Pluriel. Tak jsem si ho jel prohlédnout do Pardubic. Téměř na první pohled bylo rozhodnuto. Auto stálo v teplé garáži – nebo spíš takové hale – tudíž postaráno o něj bylo dobře.

Na silnici se moc často nepodívalo. Majitel prý auto koupil dceři jako nové, moc s ním nakonec nejezdila a teď se odstěhovala za velkou louži a nevypadá to, že by se chtěla vrátit. Auto už nějakou dobu stálo v garáži a majiteli ho bylo líto. Tak se ho rozhodl prodat, ať prý dělá radost někomu jinému. Vůz jsem si důkladně prohlédl, projel se s ním, nakonec jsme si plácli a já se staženou střechou a slamákem na hlavě vyrazil v našem novém „rodinném“ voze směrem k domovu. Takhle nějak ten příběh začal (a pro vás, čtenáře možná i skončil). Teď je ale potřeba podívat se na zoubek samotnému autu a poznat jeho hlavní výjimečnosti.

 

Konstrukce ve znamení mnoha možností díky nevšedním „obloukům“

Teď ale už k samotné konstrukci vozu. Pluriel je postaven na platformě C3, tedy vozu notoricky známého i z našich silnic. Trochu se odlišuje už i designově – a to jak přídí, tak zádí a hlavně tou samotnou stahovací střechou. Design je subjektivní záležitostí, mně osobně se moc líbil a komu se líbil ještě víc, byly ženy. Dlouho před Plurielem a už nikdy po něm se mi nestalo, že by mě na parkovišti před supermarketem sama žena oslovila s tím, že jedu v krásném autě. Ale o tom jindy. Samotná konstrukce vozu je také zajímavá svými ochrannými oblouky, které se dají sundat. V praxi to je asi takto: můžete se rozhodnout, jestli pojede se zataženou střechou, se střechou staženou pouze k zadnímu oknu, se střechou staženou a uklizenou v kufru a nebo úplně „ na punk“ se střechou v kufru se sundanými ochrannými oblouky. Pak je to už opravdový kabriolet. Na druhou stranu musíte tyhle oblouky někam uložit a zároveň důvěřovat meteorologům, že v daný den bude opravdu hezky, a to hlavně z důvodu, že právě bez těchto oblouků nemáte kam střechu zpět natáhnout. Bohužel oblouky nejsou rozložitelné na víc částí, aby se daly vzít s sebou. Tuhost vozu tomu zřejmě nedovolila.

Další odlišností od klasické C3 je otevírání kufru, kde najdete takzvaně dvojité otevírání známé z velkých SUV typu Range Rover. Výhodu ve výklopném spodku dveří vidím v tom, že si na něj při pikniku, ke kterému Pluriel vyloženě vybízí, můžete sednout a kochat se okolím.

 

Motorová paleta neohromí, ale v zásadě uspokojí

Můj vůz měl pod kapotou známou 1.4i 54 kW tedy nějakých 73 koní. Rozhodně to není motor „trhač asfaltu“, nabízí spíš klidnou jízdu. Atmosférický benzín se uměl vytočit, ale trochu mu to trvalo. Auto v době pořízení mělo najeto pouhých 36 000 km, každý rok byl měněn olej, filtry apod. Na 8 let starý vůz to opravdu nebyla žádná extra kilometrážní porce. Co se týče konkrétně motoru 1,4i, ten je až neuvěřitelně spolehlivý. Při normální a relativně levné údržbě vás rozhodně jen tak někde viset nenechá. Není ale pružný jako například 1.4 MPI ve Fabii a ani spotřebou se ji nevyrovná. Jezdil jsem v průměru kolem 7 litrů na 100 km, při hodně úsporné jízdě mírně pod 6 a při jízdě po dálnici v rámci rychlostních limitů i za 9 litrů. Alternativu představovala silnější 1.6i se 110 koňmi nebo 1.4 HDi. Pluriel můžete mít i s robotizovanou převodovkou, to ale nebyl můj případ, já v něm měl standardní 5rychlostní převodovku, kde kulisa byla celkem přesná, a vždy jsem věděl, který kvalt tam mám aktuálně zařazen. Brzdy jsou – včetně ABS vpředu – kotoučové a vzadu bubnové, brzdí dobře, až skoro příkladně.

 

Interiér s relativně zajímavou výbavou, kvalitou ale neohromí

Interiér vozu je v podstatě stará známá C3, můj vůz měl řekněme lepší standardní výbavu a to: ABS, 4x airbag, elektrická okna, zrcátka, rádio s CD ovládané pod volantem, digitální klimatizaci a elektrickou střechu. Co mě trochu zklamalo, ale zároveň je to pochopitelné u takového druhu vozu, byly všude přítomné a hodně tvrdé plasty, šedivé a na dotek ne úplně příjemné. Dokázal bych omluvit vzhled, ale co mi opravdu vadilo, bylo stálé povrzávání. Další nešvar, na který jsem si úplně nedokázal zvyknout, představovalo nastavení sedačky řidiče. Já rád sedím nízko a tady i nejnižší poloha připomínala sezení „na bidýlku“. Jinak sedačky jako takové jsou francouzsky měkké, příjemné a ani po delší jízdě vás rozhodně záda bolet nebudou. Ergonomie veškerých ovladačů je skvělá, vše na dosah a intuitivní. Veškeré ovládací prvky budete znát a najdete poslepu již během první jízdy.

 

Závěr – je to opravdu „jen“ omyl?

Proč tedy omyl v názvu, když zatím skoro pořád jenom chválím? Podle servisní knihy auto nebylo nikdy – po důkladném prohlédnutí a ani podle vyjádření předchozího majitele – bouráno. Přesto do něj teklo. A nemyslím tím sem tam nějakou kapku ale vyloženě proudy vody. Snažil jsem se přijít na to kudy, neboť mi bylo jasné, že teče mezi stahovací střechou, kolejnicemi a spojem ochranných oblouků s předním sklem. Nicméně utěsnit se mi to nepovedlo. K vozu jsem sice dostal i super slušivou originál reflexní pláštěnku, ale zkuste si vůz po každém zaparkování obléknout do pláštěnky a před každou jízdou zase vybalit. V době pořízení jsem neměl k dispozici garáž, a proto jsem další jaro Plurielka vybalil z pláštěnky, nafotil a poslal dál. Dnes garáž mám a trochu mě to mrzí, protože věřím, že bych opět zažil ten zen, kdy vám za jízdy vlají vlasy a pak, když vás nějaká žena osloví s tím, že máte opravdu pěkný vůz, zažijete pocit asi takový jako vlastnit Mercedes. Těžko ale říct, kde byla chyba. Třeba šlo jen o vadu jednoho jediného kusu, který jsem zrovna já vychytal. I tak ale zůstává C3 Pluriel dosti velkou anomálií, kterou výrobce tak trošku překvapil vlastně celý svět. Nešlo asi o vyloženě velký prodejní úspěch, přesto jej nelze mít Citroënu jeho vznik za zlé. Však jen připravil hodně nevšední variantu oblíbené C3, v nákladech ve vývoji nemohlo jít o velkou ztrátu a vlastně by se mi snad něco takového líbilo i dnes, v době automobilové šedi. Nepřeberné možnosti individualizace současné C3 sice představují lákadlo pro dnešní zákazníky, Plurielu se ale vyrovnat už asi nikomu nepodaří. Odpověď na otázku, zdali je to tak správně, už nechám jen a jen na vás.

 

David Samsa