Citroën C3 Aircross 1.2 Puretech 130 EAT6: do města nebo i na chalupu?

Citroën C3 Aircross 1.2 Puretech 130 EAT6: do města nebo i na chalupu?

Autor: Lukáš Jeřábek · Fotografie: Jan Novotný

Naposled, co jsem měl Francouze, šlo taktéž o auto s větší světlou výškou, taky se tam vešlo více, než by člověk čekal, ale bylo to DS, které je prostě, jak všichni víme, jiné – prémiové. Teď bych tu chtěl ale mluvit o „budgetovém“ SUV, jehož přesný název zní Citroën C3 Aircross SUV. SUV – „Sport Utility Vehicle”, na první pohled tedy nevidím, že by význam těch slov byl uchopen v plném významu, ale oprostěme se od výrazu SUV a berme jej jako kousek, s kterým budete jezdit po městě, popřípadě v okolí města a jednou za čas třeba na chalupu, tedy menší rodinný vůz pro každý den. Obstojí v této roli i přes menší vnější rozměry? Bude dobrým parťákem v každé situaci? Nebudu vás ale dále napínat, pojďme se pomalu dostat k tomu, jak tahle modernizovaná verze nafouknuté C3 dopadne v klasickém redakčním testu.

 

Exteriér: C3 po měsíci ve fast foodu, v tom dobrém především

Přesně takhle na mě menší Aircross zapůsobil na první pohled, protože působí jako takový velký nemotorný jedinec, který moc rád jí. C3 Aicross svým designem ale nikoho neurazí. Námi testovaný kousek ve výbavě SHINE s paketem Styl, tedy několik doplňků lakovaných v oranžové barvě, hezky kontrastuje s šedivým lakováním námi testovaného vozu. Aircross nabízí oproti klasické C3 větší prostor v interiéru, více místa nad hlavou, takže se sem vejde i dvoumetrový člověk, což se může hodit u jediného auta v rodině, protože člověk neví, koho v autě jednou poveze. Díky tomu, že se zadní část auta drží původního tvaru prvních C3, tady karoserie typu hatchback, zůstává zde i nadprůměrný prostor pro hlavy cestujících na zadních sedačkách. Čtyřčlenná rodina se dovnitř vejde s rezervou. Tento prostor pro posádku je ale vykoupen kufrem menším, než bych čekal. Díky 410 litrům „základního“ objemu, k němuž se Citroën dostal především díky hloubce (po zrušení dvojitého dna), cítím jisté omezení využití plného obsazení na kratší výlety, například dojet na tu chalupu. Je to ale věc úhlu pohledu, protože se pořád nacházíme v kategorii B-SUV, v níž asi není cílem přizpůsobit vše maximální přepravní kapacitě a dlouhým výletům za naše hranice.

Design je jako vždy věcí subjektivní. Mne na voze nejvíce zaujala přední maska, která vypadá mohutně a při pohledu „přímo do očí“ C3 vás ani nenapadne, že je tohle auto v podstatě malé a určené do města. Tenká přední světla kombinují LED denní svícení s dnes tolik populárními hlavními LED světlomety, ty Citroën od modernizace nabízí beze změny pro všechny verze, za jejich vyšší verzi s potenciálně vyšší svítivostí si bohužel připlatit nejde. Pokud půjdeme dále a podíváme se na auto zezadu, uvidíme již klasický úsměv Citroënu. Lemy a nárazníky jsou oplastované, takže pokud se rozhodnete vyrazit na chatu, pravděpodobně lakované části vozu neponičíte, když na vás bude číhat bahnitá cesta, protože ohrožené části karoserie jsou na takové podmínky připravené. Z profilu mi přijde auto poměrně zábavné, jelikož na to, jak je velké, působí jeho kola opticky jako malá, i přesto bych sem větší kola nedával. Pěkně k celkovému designu kontrastují černé střešní lišty, jen trochu zamrzí, že sem ve spojení s tímto prvkem automobilka nenabízí černou střechu. Pokud by jste se mě zeptali, co dělá francouzské auto francouzským, řeknu, že pokud vám exteriér nestačil, tak naskočte dovnitř a už budete vědět. Tak jdeme na to…

 

Interiér: takhle si představuji francouzské moderní retro

Nerozumím tomu, co bylo záměrem automobilky, ale působí to na mě jako kdyby chtěla vytvořit interiér v tolik oblíbeném retro vzhledu a zároveň přidat moderní prvky. To samo o sobě zní trošku kontroverzně. Zaujaly mne ale „retro“ výdechy klimatizace, která je bohužel ale ovládána výhradně skrze dotykový displej, takže se při změnách nastavení nemůžu plnohodnotně soustředit na jízdu, neb musím pořád koukat na displej. Malý šok přichází u předních sedadel, u nichž je loketní opěrka řešena pomocí čalouněné podpěry napevno přidělané k sedadlu řidiče, jako u starších dodávek. Marně tak přemýšlím, zda má mít spolujezdec ruku ve vzduchu nebo jen tak odloženou volně v prostoru. Nad tyto „retro“ prvky vystupuje středový dotykový displej, který funguje dobře, ovládání je intuitivní a není mu moc co vytknout.  Samotnému displeji ne, ale absence mechanických tlačítek pro základní funkce si trochu kritiky zaslouží. Po usednutí si kromě té proklaté opěrky lokte uvědomuji ještě jednu zásadní a především pozitivní věc. Přední sedačky jsou v podstatě příjemná křesla. Jedinou drobnost bych ještě přivítal. Tou by byla bederní opěrka. Zvlášť na delších cestách mohou původně příjemná a měkčí „křesílka“ trochu omrzet. Ta bederka, ta by jim opravdu prospěla. Pokud totiž do auta dám takto komfortní a měkké sedačky, tak je jasné, že do nich záda propadnou a tím pádem nebudou úplně v rovině. Raději jsem se ptal na názor kolegů, jelikož může jít o dost subjektivní záležitost. Kolega, který měří  2 metry, řekl, že mu jsou velmi příjemné, mně naopak ona měkkost na cestách delších než 30 minut začínala trošku mrzet.. Design sedaček je za mě ale velmi povedený a zde je to retro, u kterého je dobré, že zůstalo. Musím dodat, že sedíme v autě B segmentu, což znamená, že například kožené čalounění  nebo zastoupení výhradně měkčených plastů neočekávám. Za další „retro“, které se mi líbilo, považuji páku voliče automatické převodovky.  Ta mi připomněla klasické automaty, kdy volič automatické převodovky mechanicky prokliká přes možné pozice s pocitem ze starých Mercedesů, z přelomu milénia. Mně osobně to vůbec nevadí. Celkově pak musím uznat, že i vzhledem ke konkurenci a zařazení do dané třídy interiér C3 Aircross vlastně nepůsobí vůbec špatně, byť se Citroën před lety rozhodl jít tak trošku svou cestou a některá řešení nemusí vyhovovat úplně každému.

Citroën přiváží modernizované SUV C3 Aircross a předává plug-in hybrid M. Ebenovi

 

Technika: 1.2 turbo se 6st. automatem

Trošku mě mrzí, že ve spojení s výrazem SUV už dnes velmi často v nabídce zcela chybí pohon všech kol. Ten má alespoň částečně u Citroënu nahrazovat Grip control, což je v podstatě kontrola prokluzu kol s variabilním účinkem. Volič jízdních režimů je umístěn vedle asistenta jízdy z kopců. Já jsem se v každém případě rozhodl, že nejlepší bude testování započít v ranním provozu – po cestě do kanceláře a poté po klasické cestě na nákup a do centra. Odemykám tedy auto tlačítkem na klíčku a startuji otočením klíčku – to je taková hezká připomínka toho, jak to dříve fungovalo. Dnes už se mi u moderního auta jen tak nestane, abych musel vůbec vytahovat klíček z kapsy. Je pár stupňů pod nulou, takže mi výhřev čelního skla hned po ránu vytvořil úsměv na tváři. Řadím tedy déčko, přes „klikatici“ voliče převodovky a vyrážím na cestu do kanceláře. Citroën jede velmi příjemně. Překvapení přichází po najetí na první výmol. Čekal bych totiž možná až přehnaně komfortní nastavení, důraz na maximální komfort tolik typický pro tuto francouzskou značku. Jenže v tomto případě se „doraz“ přenesl nečekaně výrazně přímo do sedačky, což  mě po předchozí zkušenosti a plavné jízdě docela překvapilo. Je to možná daň za to, že je C3 Aircross postavená na starším typu platformy než nová C4 anebo vše způsobuje absence tlumičů s hydraulickými dorazy. Troufnu si tvrdit, že naladění C4 je o dost měkčí. To ale pro někoho rozhodně nemusí být důvodem k zlobě, nýbrž radosti. V dané cenové kategorii hodnotím jízdní projev v každém případě kladně. C3 Aircross se snaží být hlavně příjemným parťákem. Podvozek bychom tedy měli, pojďme se podívat na motor a jeho projev. Auto je na svých 96 kW překvapivě svižné a pro běžný provoz i předjíždění jeho výkon stačí. Osobně bych přivítal větší výkon, kvůli určitě rezervě při jízdách mimo město, ale tohle auto nevzniklo pro „dynamikou nabitou jízdu“. Co mne ale překvapilo, to byla jeho spotřeba. V městském provozu jsem se pod 8 litrů nedostal. Nejlépe je totiž té tolik oceňované 1.2 PureTech mimo město, při klidné a plynulé jízdě. Tam se umí dostat někam k 6,5 l/100 km. I na dálnici je auto stavěno spíše na klidnější tempo, 130 km/h je ale pořád poměrně příjemných. Upozornit je ale potřeba na starší typ převodovky. Byť spoléhá na hydrodynamický měnič stejně jako všechny vozy z dílen bývalého PSA, se šesti převodovými stupni zůstává na předchozí generaci převodovky snad jen společně se sesterským modelem Opel Crossland. Při jízdě ale žádných větších deficitů pozorovat nelze, snad jen na té dálnici by se ta osmička šikla, ale znovu je potřeba zdůraznit, že na dlouhé cesty či vyšší dálniční rychlosti tenhle model stavěný není, a tak body minus není možné udělit. Projev C3 Aircross tak označuji za adekvátní vůči segmentu, v jakém se nacházíme. Za danou cenu opravdu odpovídá očekáváním.

 

Závěr: Stojí za svou cenu?

No to je ta stěžejní věc, námi testovaný kousek se pohyboval kousek nad 550 000 Kč vč. DPH. To je částka na nižší hranici dnešního automobilového spektra. Někteří konkurenti sice umí nabídnout i čtyřválcové motory, modernější interiér či větší podíl měkčených plastů uvnitř vozu. Jenže většinu bude potřeba si připlatit. Citroën cílí spíše na klidnější řidiče a nabízí jim především dobrý poměr cena/užitná hodnota. I já tak musím přiznat,že mne C3 Aircross také mile překvapila. Nečekal jsem, že se s ní bude jezdit tak dobře a nečekal jsem ani tak příjemný dotykový displej. Osobně bych možná ušetřil na některých příplatcích tak, aby se poměr související s užitnou hodnotou ještě zlepšil. Tohle auto by mělo primárně sloužit k dopravě po městě, popřípadě jednou za čas jako odvoz na chalupu. Z praktického úhlu pohledu a pro každodenní použití dává smysl a je už na každém z vás, zda chcete sáhnout po značce, která vám je blízká, osloví vás praktický vůz nebo třeba upřednostníte modernější či techničtěji orientovaný vůz. S C3 Aircross ale chybu dle mého názoru neuděláte.

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet: