Zdroj úvodní fotky: MotoLisy s.r.o.
Zpátky v sedle, aneb proč na jaře na okruh

Zpátky v sedle, aneb proč na jaře na okruh

Autor: Jiří Babický - Jiří Babický · Fotografie: MotoLisy s.r.o.

Letošní sezónu jsem zahájil již podruhé trochu jinak než předchozí roky. Co se týká motorky, tak to byl standard – malá jarní údržba, ale musím říct, že to moc nepřeháním. Baterka, řetěz, rychlá kontrola gum (musím uznat, že mohla být pečlivější), oprášit a umýt motorku, sebe, najít oblečení, z helmy utřít loňský hmyz… Standardní údržba stroje i jezdce. A hurá do Písku – ten s velkým P, takže žádné blbnutí v terénu. Nebyla to jen tak náhodně vybraná destinace a čistě bezúčelná projížďka pro radost. Na podzim jsme se s partou domluvili, že se na začátek sezóny nejen trochu projedeme, ale zkusíme se pořádně rozhýbat a hlavně se zdokonalit v ježdění na motorce. Takže jsme naplánovali kurz zatáček na okruhu. Jelikož se mě od té doby dost lidí ptalo, jaké to bylo a co se dá od takové školy čekat, jak to probíhá, proč tam jezdit znovu atd., vznikl tento článek. A aby to bylo víc zábavné, budu popisovat primárně loňský rok, který byl úplně stejně přínosný, co se týká techniky, ale mnohem výživnější, co se týká počasí. Takže aby bylo jasno, tohle není reklama, ale předávání zkušeností. Rozhodně však takový kurz můžu všem doporučit.

Pár odpovědi hned na začátek:

  •   Ano, fakt se něco naučíte,
  •   Ne, není to závod,
  •   Ano, opravdu se vám budou věnovat a nebudete jen tupě jezdit dokola,
  •   Ano, fakt to umějí,
  •   Ne, nepůjčím vám na okruh žádný supersport
  •   Ano, opravdu si to zapamatujete a využijete v běžném provozu
  •   Ne, nevymáznul jsem se já ani nikdo jiný,
  •   Jo, byla kosa.

Tak to bychom měli nejčastější dotazy a teď k tomu, jak to vlastně celé probíhá a proč jezdit, nebo nejezdit.

Na okruh jsem se domluvili už na podzim. Naším cílem se stala motocyklová škola Míry Lysého. Jak možná zjistíte, volných termínů je opravdu pomálu a je třeba kupovat hodně dopředu. Druhý rok už jsme si dali na výběr termínu mnohem větší pozor. Výhoda jarního termínu je, že se můžete rozjezdit a osvěžit si ovládání stroje hned na začátku sezóny. Nevýhodou je, že půl roku dopředu se např. na 19. dubna dost špatně plánuje počasí. My jsme na okruh dorazili kolem druhé hodiny odpoledne za osvěžujících osmi stupňů celsia a nad hlavou se nám začaly sbíhat mraky.

 

Jak to chodí na okruhu

Po příjezdu probíhá rychlá kontrola stavu strojů. Jak nám vysvětlují kluci, opravdu má smysl občas tu gumu pohladit abyste cítili, jestli náhodou nemá uprostřed placku. Tady musím říct, že naše skupinka měla na gumách rezervy, ale nebylo to nic strašného. Všechny naše stroje ale byly uznány za způsobilé k jízdě a mohli jsme začít.

Po kontrole strojů následoval briefing, seznámení s tratí, základní instruktáž – posez, pohled, jak projíždět jednotlivé zatáčky a další dobré rady. Pak už vzhůru do sedel a na živo si osahat okruh. Dráha v Písku je trochu specifická, je to závodní okruh pro motokáry plný zatáček, kuželů, prostě ideální na trénink. Prvních pár kol jedu opatrně a snažím se následovat stopu instruktorů, dávám si pozor na všechno, co nám Míra před začátkem připomínal a hledám ideální stopu pro jednotlivé zatáčky.

Po cca 15 minutách ježdění zastavujeme na zhodnocení a kluci nás rozdělují do dvou skupin, abychom se na trati nemotali jeden druhému pod kola. Než můžeme znovu vyrazit na trať, přihnala se docela slušná sněhová vánice. Prostě dubnové počasí se moc naplánovat nedá…

Upřímně, jak začalo chumelit, tak jsem myslel, že je konec, ale naštěstí mrak za chvilku zmizel a my jsem znovu sedli za řídítka. Trať byla plná vody, zkrátka ideální podmínky na učení. Během ježdění na zprvu hodně mokré ale osychající trati jsem průběžně dostávali od kluků z Mirkova týmu rady, na co se soustředit a musím říct, že to fungovalo perfektně. Hodně individuální přístup – průběžně nás na trati zastavovali a jak trať začala usychat, technika a časy se začaly významně zlepšovat. Po spoustě dalších okruhů následoval meeting, video rozbor a další část tréninku.

Ježdění na okruhu má samozřejmě svoje specifika a nejde ho úplně srovnávat s klasickou silnicí. Samozřejmě jsme se přijeli hlavně zlepšovat v technice zatáček, nikoliv závodit. Trošky rivality a lehkého závodění se ale člověk neubrání. Jestli chcete opravdu závodit, zkuste určitě okruh, ale pořádně se na něj připravte. Gumy, přepákování stupaček, racingove stupačky, padací rám/špunty atd. V našem případě šlo ale skutečně o to zlepšit se v ovládání motorky na běžnou silnici. Takže jsme vyrazili tak jako vždy. Tady je podstatné, že kolem sebe máte tým profíků, který hned vidí, co děláte – kde máte špatné návyky a co je potřeba upravit tak, aby jízda byla hlavně bezpečná a plynulá. Nejde ale o rychlost – když se naučíte jezdit „dobře“, rychlost přijde časem sama. Primární je mít stroj pod kontrolou a nikde netahat zadek po asfaltu.

 

Znovu a lépe

Osobně musím přiznat, že celé odpoledne určitě stálo za to. I když má člověk hodně naježděno, má hodně zkušeností, pořád to neznamená, že nemá některé špatné návyky. Pokud začínáte, dá se určitě spousta věcí načíst, okoukat na YouTube atd., ale ani zdaleka se to nevyrovná hodnocení a radám od profíka, který vás pozoruje. Při video rozboru sami uvidíte, že realita je o trochu jiná, než si sami myslíte. Je to o pár centimetrech, o pohledu při výjezdu ze zatáčky, poloze nohou atd. Uvidíte, že každý centimetr, o který se posunete, je znát. Každý okruh pro vás bude větší zábavou, vždy o trochu rychlejší a na konci možná budete sami překvapeni, jak dobře vám to jde.

A to, že počasí nevyšlo na 100 % ve finále hodnotím jako výhodu. Kdykoliv může zkusit okruh za sucha a za perfektních podmínek, ale jak často budete mít příležitost a hlavně chuť zkusit to za mokra? Já jsem cestou zpátky z Písku nově nabyté postřehy a zkušenosti s jízdou na mokru bohatě využil. A víte co? Fakt to fungovalo. Zadní část těla jsem měl staženou mnohem míň než obvykle na mokru a chvílemi jsem měl pocit, že to snad na mokru umím. A díky počasí jsem dokonce zjistil, že moje motorka má ve výbavě i varování před námrazou.

 

Ještě na jednu celkem častou otázku bych měl odpovědět. Ma to cenu?

Podle mě určitě ano. Naučit se ještě lépe ovládat motorku je podle mě vždycky dobré. Kurz, i když je na okruhu, určitě není jen pro supersporty a ani výhradně pro blázny, co chtějí za každou cenu závodit. Mrkněte na fotky a uvidíte, že zastoupení na kurzu měli snad všechny kategorie motorek – malé, velké, chopper, naháč, i cesťáky a někdy dokonce se špuntama. A jelikož to má opravdu smysl, letos jsme vyrazili znovu a už se těším na příští rok

A na závěr musím poděkovat Mírovi a celému týmu za skvěle rady, spousta pozornosti, fotky, kafe a tatranky. 😉

 

 Jirka Babický

Sdílet: