Trucky i NASCARy nabídly v Mostě i v roce 2026 pořádné drama: Češi slavili pódia, trucky předvedly brutální show a my si zaběhali

Jsou závody, na které se člověk přijede podívat, odsedí si pár hodin na tribuně a zase odjede. A pak jsou podniky, které fungují spíš jako několikadenní motoristický festival. Czech Truck & NASCAR Prix v Mostě patří jednoznačně do druhé skupiny. Už jen proto, že zatímco po trati se střídají osmiválcové NASCARy s více než pětitunovými závodními tahači, v paddocku se mezi fanoušky pohybují jezdci, mechanici i známé osobnosti a celý areál prakticky nezastaví.

Letos jsme si navíc víkend nevyzkoušeli jen zpoza svodidel. Do Mostu jsme dorazili už v pátek, kdy ještě hlavní závody nezačaly, zato jsme se sami postavili na start. Naštěstí ne za volant NASCARu, ale na vlastní nohy při NASCAR Runu vedeném přímo po závodní dráze. A když se sem v neděli vrátíte s několika kilometry mosteckého asfaltu v nohách, některá místa okruhu najednou sledujete trochu jinýma očima.

Především ale bylo proč se vracet. Neděle měla rozhodnout, jestli se před 46 600 návštěvníky dočkají domácí fanoušci českého pódia. A nakonec dostali rovnou dvě.

 

V pátek jsme běželi my. Gondík mezitím závodil

Páteční program působil proti závodní neděli ještě relativně poklidně. Na trati se trénovalo, kvalifikovalo a svůj ostrý debut v evropském NASCARu absolvoval také Dalibor Gondík. Do Rookie Challenge nastoupil s Fordem Mustang týmu Hendriks Motorsports, tedy s 5,7litrovým osmiválcem, zhruba 400 koňmi a pohonem zadních kol.

Rookie Challenge má ovšem k běžnému kontaktnímu závodu NASCAR poměrně daleko. Nejde primárně o to být nejrychlejší, ale co nejpřesněji jezdit kolem předem stanoveného referenčního času. Gondík si zvolil 1:58, postupně se ale dostával až někam k hranici 1:50 a výsledkem bylo jedenácté místo.

Zatímco Gondík tak poznával Most za volantem závodního speciálu, nás večer čekala poněkud méně výkonná technika – vlastní nohy. NASCAR Run odstartoval v 18:30 přímo na okruhu.

A právě proběhnout si závodní trať má své kouzlo. Místa, která z tribuny nebo palubních záběrů působí téměř jako rovina, najednou získají převýšení, zatáčky jsou delší, než se zdají, a člověk si lépe uvědomí i samotné rozměry okruhu. O dva dny později jsme na stejném asfaltu sledovali závodní stroje, které jej zvládají nesrovnatelně rychleji.

 

V neděli už šlo do tuhého

Sobotu jsme tentokrát vynechali, ale právě během ní se rozehrála hlavní česká zápletka. Martin Doubek se v nejvyšší kategorii V8GP dokázal z třináctého místa propracovat až na třetí pozici. Poškození přední části jeho Mustangu jej nakonec odsunulo na páté místo.

Ještě podstatně hůř dopadl následný závod Open. Po restartu se Doubek v první šikaně ocitl sevřený mezi soupeři, přišel kontakt, hodiny a další rána. Jezdec vyvázl bez zranění, Ford Mustang už tak dobře nevypadal.

Mechaniky proto čekala dlouhá noc. Když jsme se v neděli ráno vrátili do Mostu, auto bylo znovu připravené. A jak se ukázalo, jejich práce rozhodně nebyla zbytečná.

Doubek vyrážel do nedělního závodu Open ze šestého místa a postupně se propracoval až na třetí příčku. Jenže když už se zdálo, že sobotní příběh dostane ideální nápravu, začala protestovat technika.

„Od pátého, šestého kola se mi rozsypala převodovka a nešlo mi řadit. Poslední dvě kola jsem to už tlačil očima do cíle,“ popisoval po dojezdu Doubek.

Dotlačil. Obrazně, naštěstí. Za Raphaelem Lessardem a Thomasem Toffelem projel cílem třetí a české publikum se poprvé během víkendu dočkalo domácího jezdce na stupních vítězů.

 

NASCAR bez Ameriky? Funguje trochu jinak, než možná čekáte

Právě evropský NASCAR je přitom zajímavou disciplínou. Na pohled nabídne všechno, co od názvu očekáváte: výrazné karoserie připomínající americké muscle cars, burácející atmosférické osmiválce, pohon zadních kol a minimum elektronických pomocníků. Jen ovály tu nehledejte.

EuroNASCAR se jezdí na klasických evropských okruzích a Most je jednou z tratí, kde kombinace relativně jednoduché techniky a kontaktního závodění funguje velmi dobře. Zvlášť první šikana po startu dokáže nabídnout hodně těsné okamžiky.

Startovní pole navíc letos přivezlo několik zajímavých jmen. Nechyběl Nelson Piquet Jr., někdejší pilot Formule 1 a vůbec první šampion Formule E, ani tři generace nizozemské rodiny Bleekemolenových – Michael, Sebastiaan a Robin. Vedle profesionálních závodníků tak šampionát nabízí směs zkušeností, věku i kariérních příběhů, kterou v jiných sériích často nenajdete.

Z českého pohledu je ale už několik let hlavní postavou Martin Doubek. Dvojnásobný šampion evropského NASCAR přijížděl do Mostu po vítězném double z Brands Hatch a nedělním pódiem alespoň částečně zachránil víkend, který mohl po sobotní havárii skončit úplně jinak.

 

Když kolem projede devatenáct závodních tahačů

Jestli NASCAR dobře zní, trucky jsou především fyzický zážitek. Televize jejich rozměry ani rychlost příliš dobře nepřenáší. Až u trati člověku dojde, jak absurdně rychle se více než pětitunový stroj dokáže pohybovat. Závodní tahače disponují výkonem kolem 1 200 koní a především přibližně 6 000 Nm točivého momentu. Když se celé pole po startovní rovince žene k první šikaně a devatenáct těchto strojů začne prakticky současně brzdit, patří to k momentům, kvůli kterým má smysl přijít na závody osobně.

Pro české publikum se letos navíc vrátil Adam Lacko. Mistr Evropy z roku 2017 se v Mostě objevil v závodním trucku po třech letech a jeho návrat nebyl jen jednorázovou exhibicí. Po červencovém Nürburgringu šlo o jeho druhý letošní podnik FIA ETRC.

A jednoduchý comeback to rozhodně nebyl. Buggyra původně chtěla nasadit vlastní závodní speciál, nakonec ale Lacko startoval se starším Ivecem. Už po Nürburgringu tým podle jeho slov dokonce zvažoval, zda má v programu pokračovat. V Mostě pak prakticky každou jízdu měnil nastavení a snažil se z techniky dostat maximum.

 

Lackův víkend byl hlavně soubojem s půjčeným autem

V sobotu z toho bylo sedmé a následně páté místo. Neděle začala ještě komplikovaněji. Během rychlého kvalifikačního kola Lackovi zhasl motor, takže do prvního závodu startoval až jedenáctý. A aby toho nebylo málo, při zaváděcím kole před startem praskl tlumič. Přesto se dokázal probojovat na sedmé místo.

Sedmička přitom měla díky obrácenému pořadí pro poslední závod cenu zlata – Lacka poslala do první řady. A najednou se hrálo o pódium.

Po startu bojoval se Steffi Halmovou o vedení a následně se držel na druhé pozici. Za zády měl Saschu Lenze, postupně se ale zezadu přibližoval také neochvějný Norbert Kiss. Maďar, který evropským tahačům v posledních letech dominuje, měl vyšší tempo a Lacko nakonec zvolil pragmatické řešení. Místo riskantního bránění druhého místa Kisse pustil a soustředil se na Lenze.

Třetí pozici už Lacko ubránil až do cíle. Souboj přitom nebyl jen symbolický – podle Lacka došlo i na kontakt a Lenze musel odrážet prakticky do posledních metrů. Po víkendu plném technických problémů tak přišla odměna právě v posledním závodě.

 

„Trošku jsem napínal domácí publikum“

Lacko si po vystoupení z auta mohl konečně dovolit i trochu humoru. Po závodě s úsměvem dodal:

„Trošku jsem napínal domácí publikum, nechtěl jsem jim to dát hned v sobotu. Byla to taktika.“

Ve skutečnosti měli mechanici Buggyry během víkendu k pohodě daleko. Starší zapůjčená technika je zaměstnávala prakticky nepřetržitě a ještě před posledním závodem řešili elektroniku a zhasínání motoru. Třetí místo tak nebylo výsledkem bezproblémově fungujícího auta, ale spíš vyústěním postupného hledání nastavení a opravování toho, co zrovna přestalo spolupracovat.

A tribuny to ocenily. Lacko sám připomínal, že jejich podporu slyšel přímo z kabiny – troubení a křik fanoušků jej podle něj během závodu hnaly dopředu.

Otázka, zda jeho tým domácí úspěch přesvědčí k výraznějšímu návratu do evropského šampionátu, ovšem zůstala bez jasné odpovědi.

„Těžko říct. Nechme se překvapit.“

 

46 600 lidí a motorsport bez velkých bariér

Samotné výsledky ale vysvětlují popularitu mosteckého víkendu jen částečně. Podle pořadatelů letos dorazilo 46 600 návštěvníků, tedy o 3 388 více než v roce 2025.

Důvod lze poměrně snadno pochopit přímo na místě. Czech Truck & NASCAR Prix totiž není postavená jen na několika hodinách závodění. Vstupenka umožňuje vstup do paddocku, takže závodní auta a trucky nejsou schované někde za zdí boxů. Člověk se pohybuje mezi týmovými zázemími, potkává jezdce a může z relativní blízkosti sledovat práci mechaniků.

K tomu se přidává Truck Festival, historická technika, fan zóny a další doprovodný program. V neděli se mezi hosty objevil například olympijský vítěz a držitel Stanley Cupu Jiří Šlégr, který před jedním ze závodů NASCAR převzal roli grand marshala a z gridu vyslovil tradiční „Drivers, start your engines!“.

Není to tedy podnik, na kterém by mezi jednotlivými závody nebylo co dělat.

Czech Truck Prix & EuroNASCAR 2025: víkend domácích hrdinů, rekordů i prezidenta ČR

 

Závody, které dávají největší smysl přímo u trati

Když jsme v pátek večer po vlastních nohách dokončili NASCAR Run, byl okruh ještě relativně klidným místem. O necelých 48 hodin později se stejným prostorem nesl zvuk osmiválců a několikatunové tahače se skládaly bok po boku do první šikany.

A právě v tom je asi největší kouzlo posledního mosteckého víkendu. Není nutné detailně sledovat tabulku šampionátu ani znát každého jezdce, aby člověk pochopil, co se před ním odehrává. NASCAR nabídne jednoduchá auta, osmiválce a souboje kolo na kolo. Truck racing přidá techniku, která už svou samotnou existencí trochu popírá fyziku. A otevřený paddock dovolí vidět, kolik práce se skrývá za tím, aby se po havárii nebo technickém problému vůbec mohlo druhý den znovu závodit.

Letos k tomu Most dostal i povedený český závěr. Martin Doubek dovezl po sobotní havárii a s porouchanou převodovkou třetí místo. Adam Lacko po víkendu plném problémů se starším truckem ubránil stejnou pozici v úplně posledním závodě.

Po pátku stráveném částečně přímo na závodním asfaltu a celé neděli kolem trati nám tak z letošního Czech Truck & NASCAR Prix nezůstává v hlavě jen výsledková listina. Spíš směs hluku, vůně brzd, otevřených boxů, plných tribun a poznání, že některé disciplíny televizní přenos jednoduše zmenšuje.

Devatenáct pětitunových závodních tahačů brzdících vedle sebe do první mostecké šikany je rozhodně jednou z nich.

 

Jan Novotný