Mistr světa zastíněn? Barnard přepsal historii a připravil DS pohádkové rozloučení – kompletní reportáž z London E-Prix 2026

Některé scénáře vypadají na papíře až příliš dokonale na to, aby se skutečně staly. Když jsme v pátek dorazili do londýnského ExCeLu na finále 12. sezony Formule E, věděli jsme, že nás čeká mimořádný víkend. Naposledy se závodilo na unikátní trati vedené částečně uvnitř výstavního areálu a částečně venku v londýnských docích, naposledy se o mistrovské body bojovalo s monoposty Gen3 (Evo) a především DS Automobiles čekaly poslední dva závody po jedenácti letech ve Formuli E. Zlaté monoposty DS E-TENSE FE25 proto v paddocku působily jako nepřehlédnutelná připomínka toho, že jedna velká kapitola světového motorsportu skutečně končí.

Jenže ještě předtím bylo potřeba závodit. A především rozhodnout o tom nejdůležitějším – kdo se stane mistrem světa. London E-Prix nabídla přesně takové finále, jaké si Formula E mohla přát. V sobotu Pascal Wehrlein dokonale využil rychlosti Porsche i okolností závodu, vyhrál a do neděle vstupoval s pouhými pěti body náskoku před Jakem Dennisem. V neděli se boj o titul několikrát převrátil vzhůru nohama, Dennis ze závodu vypadl a Wehrlein nakonec získal svůj druhý titul mistra světa. Jaguar zase uhájil prvenství mezi týmy.

A DS? Automobilka, která do Londýna přijela především důstojně uzavřít jedenáctileté působení v šampionátu, si nakonec odvezla něco mnohem většího. Taylor Barnard vyhrál poslední závod DS Automobiles ve Formuli E, stal se nejmladším vítězem v historii šampionátu a splnil přesně to, co nám v pátek při rozhovoru bez sebemenšího zaváhání řekl.

Na otázku, jak by vypadal dokonalý závěr příběhu DS ve Formuli E, odpověděl jednoduše: „A win on Sunday, nothing less.“ V neděli odpoledne pak skutečně vyhrál.

 

Sobota: Wehrlein udeřil ve chvíli, kdy na tom záleželo nejvíc

Předposlední závod sezony měl od začátku jednoho hlavního protagonistu. Pascal Wehrlein už v kvalifikaci ukázal, že Porsche přijelo do Londýna ve formě, kterou jeho soupeři rozhodně nemohli ignorovat. Německý jezdec získal pole position a vedle něj se na start postavil týmový kolega Nico Müller. Pro Porsche ideální výchozí situace – a současně možnost kontrolovat dění před Mitchem Evansem, který zůstával jedním z Wehrleinových soupeřů v boji o titul.

Závod se záhy proměnil nejen v souboj rychlosti, ale především strategie. Jaguar se s Evansem snažil dostat Porsche pod tlak časným využitím Attack Mode a následným Pit Boostem, což donutilo Wehrleina reagovat. Jenže potom přišel okamžik, který významně ovlivnil výsledek celého závodu. Po odstavení vozu Lucase di Grassiho přímo na trati byla vyhlášen plná žlutá fáze a Wehrlein dokázal situaci využít ve svůj prospěch. Zatímco Evansovi načasování neutralizace příliš nepomohlo, Porsche dostalo svého lídra do ideální pozice.

Wehrlein už vedení nepustil. Za jeho zády se však odehrávala další důležitá část boje o titul. Jake Dennis si ponechal druhou aktivaci Attack Mode na později a z hranice první šestky se postupně propracoval až na druhé místo. Pro Wehrleina to byla možná jediná kaňka na jinak perfektní sobotě – místo výraznějšího bodového polštáře měl před posledním závodem náskok pouhých pěti bodů. Na stupně vítězů se nakonec dostal také António Félix da Costa, zatímco Evansovi zůstalo třetí místo na trati, které se následně promítlo do stále živé, byť už podstatně složitější naděje na titul.

Když jsme v sobotu večer opouštěli trať, bylo tedy jasno jen v jednom: v neděli se nebude nic počítat předem. Wehrlein vedl, Dennis byl pouhých pět bodů za ním a matematickou šanci si držel také Evans. V paddocku už přitom byla znát atmosféra, kterou nám o den dříve popisoval Taylor Barnard. „Jezdci teď už nemají co ztratit, takže půjdou hladově po posledním vítězství v sezóně,“ říkal při našem pátečním rozhovoru. Poslední závod sezony podle něj měl být chaotický právě proto, že pro řadu jezdců už nebylo co ztratit. Netušili jsme ještě, jak přesná jeho předpověď bude.

 

Zlaté DS se v sobotu probíjely zezadu. Barnard nakonec zachránil páté místo

Pro DS PENSKE sobota nezačala ideálně. Speciální zlaté monoposty sice byly patrně nejvýraznějšími vozy celého startovního pole, samotná kvalifikace ale týmu příliš důvodů k radosti nedala. Taylor Barnard vyrážel až z 12. pozice, Maximilian Günther dokonce z devatenácté. Oba tak čekala především stíhací jízda.

Barnard dokázal závod otočit ve svůj prospěch. Využil vhodně načasovaného Pit Boostu během Full Course Yellow, postupoval pořadím a na trati se dostal na šesté místo. Následná penalizace jednoho ze soupeřů jej posunula ještě o příčku výš, takže domácí jezdec nakonec bral páté místo a deset mistrovských bodů. Právě tím zároveň pomohl DS překročit hranici 2 000 bodů získaných ve Formuli E – po sobotním závodě jich automobilka měla přesně 2 005.

Günther se z předposlední řady rovněž dokázal výrazně posunout a cílem projel dvanáctý. Jeho závod však negativně ovlivnila právě neutralizace v době zastávek, protože tým v daném okamžiku nemohl ideálně odbavit oba vozy současně. Po startu z 19. pozice šlo přesto o solidní návrat do středu pole.

Z našeho pohledu přímo v ExCeLu přitom zlaté zbarvení dostávalo během víkendu trochu jiný význam než na fotografiích zveřejněných před závodem. V pátek nám oba jezdci potvrdili, že právě nový vzhled monopostů jim definitivnost loučení připomněl. Barnard přiznal, že když vůz poprvé spatřil, skutečně mu došlo, že jde o poslední víkend DS ve Formuli E. Günther zase zlatý design označil za povedenou připomínku úspěchů a historie DS v šampionátu.

Po sobotě ale na nostalgii stále nebyl čas. Čekala neděle. A ta nakonec všechno změnila.

 

Neděle: titul se během několika kol stěhoval z ruky do ruky

Jestli sobotní závod působil strategicky, nedělní finále bylo místy čistý chaos. Matematika šampionátu se v průběhu závodu měnila prakticky s každým soubojem. A zatímco všichni sledovali kandidáty na titul, na čele se postupně začal rodit úplně jiný příběh.

Pro Wehrleina rozhodně nešlo o pohodlnou korunovační jízdu. Ve 27. kole dostal od týmu pokyn pustit před sebe rychlejšího Sébastiena Buemiho a vzápětí jej další vývoj pořadí stáhl ještě hlouběji. Dennis se během své první aktivace Attack Mode dostal na osmou pozici a v jednu chvíli se tak virtuálně stával mistrem světa on. Po sobotní dominanci Porsche se najednou zdálo, že se Wehrleinovi titul rozplývá před očima.

Pak přišlo 31. kolo a další dramatický zvrat. Wehrlein se v 16. zatáčce dostal do kontaktu s Joelem Erikssonem, po kterém se propadl ještě hlouběji. Incident měl ale zásadní následky také pro Dennise – jeho vůz utrpěl poškození, které znamenalo konec závodu. V jediném okamžiku tak skončila i jeho šance na titul.

Ve hře ještě zůstával Evans, jenže jeho rovnice byla jednoduchá a zároveň nemilosrdná: potřeboval vyhrát. Jaguar se pohyboval na čtvrtém místě, zatímco před ním ujížděly Mahindry Nycka de Vriese a Edoarda Mortary společně s jedním zlatým monopostem DS PENSKE. Evans už potřebný posun nedokázal uskutečnit.

Pascal Wehrlein proto mohl po projetí cílem slavit. Přestože jeho nedělní závod rozhodně nepřipomínal mistrovskou exhibici, po perfektně zvládnuté sobotě udělal v neděli dost na to, aby se podruhé v kariéře stal mistrem světa Formule E. Dennisova naděje skončila havárií a Evansovi čtvrtá pozice nestačila. Jaguar se alespoň mohl radovat z obhajoby týmového titulu, zatímco Porsche už mělo z Tokia jisté prvenství mezi výrobci.

Jenže zatímco se mistrovská matematika řešila ve středu pole, vpředu se schylovalo k něčemu, co v tu chvíli začalo zajímat velkou část ExCeLu možná ještě víc.

 

„V neděli vítězství. Nic míň.“ Barnard udělal přesně to, co nám slíbil

Taylor Barnard startoval do posledního závodu sezony ze šestého místa. Oproti sobotě tedy výrazně lepší výchozí pozice a současně šance splnit to, co si před víkendem předsevzal.

Dlouho to přitom vypadalo, že hlavními kandidáty na vítězství budou jezdci Mahindry. Barnard se držel v jejich blízkosti, šetřil energii a čekal na správný okamžik. Právě tady se znovu ukázalo, jak moc je současná Formula E závodem nejen absolutní rychlosti, ale také energetického managementu a přesného načasování Attack Mode. DS PENSKE zvládlo strategii svého mladého jezdce téměř dokonale a Barnard zůstával po velkou část závodu na třetí pozici.

Rozhodnutí přišlo až v závěru. Barnard využil Attack Mode k útoku na Mortaru a dostal se na druhé místo. Před ním zůstával už pouze Nyck de Vries. Dvě kola před cílem přišel manévr, který se okamžitě zařadil mezi nejvýraznější okamžiky celého londýnského víkendu. Barnard poslal svůj zlatý DS E-TENSE FE25 po vnitřní straně do poslední zatáčky a převzal vedení.

Pak už zbývalo jediné – vydržet. Sám Barnard později přiznal, že poslední kolo bylo patrně nejnervóznější, jaké kdy za volantem absolvoval. Po projetí pod šachovnicovou vlajkou se emoce dostavily okamžitě. Před domácím publikem, s rodinou přímo na místě a v posledním závodě automobilky, kterou reprezentoval jedinou sezonu, získal své první vítězství ve Formuli E. Ve věku 22 let a 76 dní se zároveň stal nejmladším vítězem závodu v historii šampionátu. Těžko si představit lepší načasování.

 

DS přišlo do Londýna říct sbohem. Odjíždí s 19. vítězstvím

Ještě v pátek přitom Barnard mluvil o sezoně poměrně střízlivě. Přiznával, že 33 bodů, které měl před finále, vůbec neodpovídalo množství práce odvedené uvnitř týmu. DS PENSKE podle něj v předchozích závodech ze svého balíčku často dostávalo maximum, jenže výsledkově se to neprojevovalo. „Bylo to, mírně řečeno, náročné,“ shrnul svůj rok. Současně ale před posledním víkendem sliboval, že na stole nic nezůstane a tým využije všechno, co má k dispozici. O dva dny později stál na nejvyšším stupni pódia.

Günther tak povedenou neděli neměl. Ze 14. pozice se během rušného závodu posunul na jedenácté místo a body mu těsně unikly. Pro Němce tím zároveň skončilo dvouleté spojení s DS PENSKE, během něhož získal dvě vítězství a dvě pole position. Před víkendem nám jako svůj nejsilnější okamžik s týmem vybral loňský dvojitý triumf DS PENSKE v Šanghaji – první a jediný „double“ této sestavy. Po nedělním projetí cílem pak mohl alespoň sledovat, jak další vítězství přidává jeho týmový kolega.

A statistiky, se kterými DS Automobiles Formuli E opouští, se tak změnily doslova v posledním možném závodě. Po sobotě měla značka na kontě 18 vítězství a 55 pódií. Po neděli už její konečná bilance zní 154 závodů, čtyři mistrovské tituly, 19 vítězství, 56 pódiových umístění, 26 pole positions a 2 030 získaných bodů. Vítězství číslo 19 přišlo v závodě číslo 154. Posledním, do kterého DS Automobiles nastoupilo.

 

Günther: ExCeL patří s Monakem k tratím, které dávají nejvíc adrenalinu

Samotný výsledek přitom není jedinou věcí, která dělala letošní London E-Prix výjimečnou. Když jsme se v pátek procházeli po paddocku a následně sledovali vozy v první části okruhu ukryté uvnitř výstavní haly, bylo těžké ignorovat skutečnost, že stejný pohled už Formula E v příští sezoně nenabídne.

Maximilian Günther nám před závodem řekl, že ExCeL považuje pravděpodobně za nejtechničtější trať celého kalendáře. Úzké pasáže podle něj vyžadují absolutní přesnost, zejména v kvalifikaci, a právě to jezdcům přináší mimořádnou dávku adrenalinu. Přiznal proto, že mu Londýn bude chybět, současně ale uznal, že přechod na větší tratě je s příchodem výrazně rychlejšího a většího Gen4 logický.

Později šel ještě dál. ExCeL společně s Monakem zařadil mezi tratě, které si v kvalifikaci užívá vůbec nejvíce. Dvacet zatáček tady podle něj znamená dvacet příležitostí udělat chybu – a všechny je potřeba projet prakticky dokonale.

Gen3 Evo zde působilo ve svém přirozeném prostředí: úzkém, technickém, místy téměř klaustrofobickém a při závodech kontaktním. Gen4 má přinést až 600 kW výkonu, vyšší rychlosti, více aerodynamiky a výrazně větší technické možnosti. Už Günther nám v pátek popisoval přechod ze současných 350 na 600 kW jako obrovský skok, který bude znamenat výrazně rychlejší akceleraci, vyšší rychlosti na rovinkách i větší význam aerodynamiky. Takové auto už zkrátka potřebuje jiný typ tratí.

 

Jeden víkend, tři konce a jeden nový mistr světa

London E-Prix 2026 tak nakonec nabídla mnohem víc než pouhé dva poslední závody sezony. Pascal Wehrlein přijel do Londýna bojovat o titul a odjíždí jako dvojnásobný mistr světa. Jake Dennis byl ještě během nedělního závodu virtuálním šampionem, ale jeho naděje skončily poškozeným monopostem. Mitch Evans na titul nedosáhl, zato pomohl Jaguaru k obhajobě prvenství mezi týmy.

Taylor Barnard přijel do domácího Londýna bez jediného vítězství ve Formuli E. Odjíždí jako nejmladší vítěz v historii šampionátu. A co je z pohledu DS snad ještě symboličtější – v pátek nám řekl, že jediným skutečně dokonalým rozloučením by bylo nedělní vítězství. O necelých 48 hodin později přesně takové rozloučení DS Automobiles zařídil.

Tím zároveň skončila éra Gen3. Skončil ExCeL. A skončilo jedenáctileté působení DS Automobiles ve Formuli E. Na velké ohlížení ale ještě bude čas – připravujeme pro vás ještě jedno shrnutí celého příběhu, které bude kompletně pokrývat to, co jsme s Formulí E a DS Penske zažili, a to nejen v Londýně. Tentokrát tedy nechme poslední slovo výsledkům. Wehrlein je mistrem světa, Jaguar nejlepším týmem sezony a úplně poslední závod generace Gen3 vyhrál Taylor Barnard s DS PENSKE.

Někdy zkrátka motorsport skutečně napíše pointu lépe, než by si ji člověk dokázal vymyslet.

 

Jan Novotný