Test Moto Guzzi Stelvio ARAS: Tahle Italka je skoro dokonalá. Pak na vás ale začne křičet, že neumíte jezdit. Jde o nový tech standard?

Stelvio v redakci známe dobře. Před dvěma lety jsme ho testovali a zanechalo hodně pozitivní dojem. Takže otázka zněla, zda je verze ARAS, nacpaná nejnovějšími bezpečnostními prvky, stejně dobrá. Pro rok 2026 Italové nepřišli s novým motorem ani s radikálním redesignem. Místo toho nasadili radarový systém ARAS — Advanced Rider Assistance Systems. Přední i zadní radar, adaptivní tempomat, monitorování mrtvého úhlu. Výbava, která je standardem v autě za půl milionu. Na motorce je to zatím rarita a otázka je, jestli to stojí za to, nebo je to jen ukázka toho, co je možné, ale vlastně to ani nechcete.

 

Italka od hlavy až k patě

Stelvio je designově prostě paráda. Od orla v předním světle — ano, tam je orel, a vypadá to skvěle — až po zadní světla, která připomínají zadní část stíhačky. Mimochodem, tahle stíhačka má nejed přední, ale i zadní radar. Armáda může jen závidět. Pohled na zadní kolo je skvělou ukázkou italské technologie, roztáčí ho kardan a všechno je jen na jedné straně – paráda. Motor odkrytý, odpružení odkryté, žádné kryty a plastové zástěrky. Krátký designový výfuk v kombinaci s dvouválcovým véčkem dává slušný zvuk, takový hluboký, sebevědomý hlas. Celá mašina je takové malé umělecké dílo pro milovníky motorek.

I když to na první pohled nevypadá, minimálně pocitově je motorka fakt velká. Občas mi připadalo, že jsem na ní tak trochu prcek. Rozměrově to ale žádné hovado není, je to prostě komfortně a dobře poskládaná motorka. Máte prostor na nohy, na ruce, nic vás neomezuje, a sedlo je překvapivě nízko. S výškou 830 mm pohodlně dosáhnete na zem, i když sedíte na kusu mašiny, který vypadá jako by měla zdolávat nejen italské průsmyky ale klidně celou Saharu.

 

Srdce z Mandella del Lario

Pod kapotou pracuje osvědčený podélně uložený V-twin o objemu 1042 ccm. Výkon 115 koní a 105 Nm krouťáku. Na papíře to není hodnota, která by vám vyrazila dech. Jenže tady nejde jen o čísla. Jde o charakter. Motor má tah, který vám pěkně zvedne adrenalin. Není to o otáčkách, je to o síle — o tom pocitu, kdy otočíte plynem a motorka vyrazí kupředu s naprostou samozřejmostí. Pár čísel ale přeci jen přidám: maximání krouťák je dostupný při 6750 ot./min., ale zároveň už od 3500 ot./min. máte máte dostupných jeho 82 %. Prostě to táhne odspodu jak drak. A k tomu kardanový převod. Žádný řetěz, žádné mazání, žádný servis. Nasednete a jedete. Na dlouhé túry přes Alpy nebo Balkán je to k nezaplacení.

Zvuk dvojválce je nezaměnitelný a skvělý. Ten podélný V-twin má svůj vlastní rytmus, vlastní pulz. To je přesně to, co dělá Moto Guzzi Moto Guzzim — žádný sterilní čtyřválec. Za mě je to prostě paráda. Motorka je krásná a skvěle ovladatelná – prostě super, ale to, co jí dělá jedinečnou a co vám roztáhne úsměv přes celou obličej, je tenhle dvouválec.

 

Jak se s ní jezdí (bez ohledu na radary)?

A teď to hlavní. Jak to jezdí? Skvěle. Prostě skvěle. Stelvio se ovládá s lehkostí a přesností, která je na špičce třídy. K tomu přispívá i to, jak je motorka prostorná. Není problém měnit pozici v závislosti na jízdě. Jedete sportovně na silnici, můžete šoupnout zadek dozadu, naklonit se nad nádrž a řezat zatáčky. Jedete v terénu, není problém se namáčknout na nádrž, nebo si stoupnout do stupaček. Prostě motorka je univerzál, a to velmi dobře postavený. V zatáčkách se chová přesně a precizně — žádné houpání, žádná nejistota. Najedete stopu, motorka ji drží. Na výjezdech ze zatáček otevřete plyn a ona motorka vás krásně vytáhne.

Posed je, jak už jsem naznačil, hodně pohodlný. I po třech hodinách v sedle jsem neměl potřebu zastavit a protáhnout se. Řídítka mají výborně vyřešenou ergonomii. Působí bytelně, mají dobrou šířku i tvarování. Vychytávka, která mě u Stelvia opět nadchla, je elektronicky nastavitelný přední štítek. Ten si pomocí tlačítka na řídítkách nastavíte za jízdy tak, jak potřebujete. Jen stiskem čudlíku a funguje to bezvedně. Tady ta elektronika prostě má smysl. Jak jsem ale bohužel měl tu čest zkusit, odvádí dobře nejen vzduch, ale i příval vody při průtrži. Nebýt větru z boku, dojel bych jen s mokrýma botama a rukávama. Ale reálně jsem jel v dešti 45 minut a jen díky bočnímu větru mi mokro bylo až poslední asi čtvrthodinu. To je podle mě paráda a aspoň jsem se umyl… 

Jediná výtka k jízdní dynamice? Brzdy. Mohly by být o chlup ostřejší v první fázi záběru. Ale na druhou stranu, tohle je adventure tourer, tak někde ten kompromis být prostě musí. I když to svádí, tak to prostě není supersport. I tak se s ní ale dá jezdit fakt ostře. Motorka se netvářila, že trpí, a jezdec taky ne…

 

A teď ta hlavní novinka — ARAS.

Pojďme to rozebrat po částech, protože tenhle systém toho umí docela dost.

Zadní radar pro hlídání mrtvého úhlu: parádní. Prostě parádní. Motorky obecně nemají velká zpětná zrcátka a mrtvý úhel je na dvou kolech reálný problém. To ví každý, kdo jezdí a nemá cenu o tom moc diskutovat. Radar ho hlídá naprosto spolehlivě — rozsvítí žluté světýlko ve zpětných zrcátkách a ještě na palubní desce vždycky dole v tom rohu, kde je překážka. Podobně jako u aut. Tahle elektronika za mě má smysl a já bych ji chtěl na každé motorce.

Adaptivní tempomat vpředu: funguje. Na dálnici nastavíte rychlost, nastavíte vzdálenost od vozidla před vámi a jedete. Nechat elektroniku šahat do brždění je ze začátku trochu adrenalin — první zásah do brzdy jsem čekal s nervama na pochodu a rukama nad páčkami. Ale zvyknete si. Na dlouhé přejezdy po dálnici je to fajn. I když by některé zásahy — jak plyn, tak brzda — mohly být o něco jemnější. Občas to škubne víc, než by člověk čekal. Tohle je ale hodně o hlavě. Moje hlava totiž říká, že mi do řízení motorky nemá nikdo hrabat. Funguje to, na dálniční přesun OK, ale musel bych si zvykat o chvilku déle.

Další funkcí je varování před přiblížením k vozidlu: tady začínám krčit rameny. Kontrolka se rozsvítí pokaždé, když dojedete auto, které se chystáte předjet. Při sportovní jízdě svítí v podstatě pořád. Upřímně — většinou si toho ani nevšimnete, je to taková trochu zbytečnost. Možná je ale dobré občas připomenout, že i když jedete dynamicky, nemáte se úplně lepit na plechovku před vámi.

A teď ta poslední funkce. Varování před kolizí. Z té mě málem kleplo. Jel jsem po městě v koloně, najel jsem si mezi dva proudy skoro stojících plechovek — a najednou řev jak když chci přejet mateřskou školku. Hlasitý alarm, blikání, pískání, prostě poplach. U auta je to určitě fajn. Asi když budete na motorce chrápat, tak se to taky hodí. Ale jinak? Na motorce se prostě jezdí trochu jinak než v autě. Projíždění mezi pruhy je normální věc, i když o legálnosti a souladu s předpisy nechci polemizovat. A systém jako správný skautík z toho má trošku nervy. Ale třeba jsem to jen nepochopil a ten obrázek na palubce a hlavně hlasité pískání má upozornit řidiče aut, ne vyděsit jezdce a navíc, třeba to jde vypnout — bohužel jsem to během testu nestihl prověřit do detailu. Ale fakt doufám, že ano.

Jinak motorka nabízí standardní set jízdních asistentů, TFT displej s úhlopříčkou 5 palců, praktický USB port, volitelné jízdní režimi atd.

Quickshifter. Tohle je jediná věc, která mi při testech skutečně scházela. Na motorce téhle kategorie a téhle cenové hladiny bych ho čekal automaticky. Upřímně — klidně bych ho vyměnil za ten přední radar. Řazení nahoru i dolů bez spojky prostě dělá jízdu plynulejší a pohodlnější. A na adventure toureru, na kterém můžete urazit i stovky kilometrů denně, je to znát.

 

Pro koho je Stelvio ARAS?

Pro toho, kdo hledá adventure tourer s duší. Pro jezdce, kterého nebaví sterilní japonské nebo německé mašiny a chce něco s charakterem. Pro člověka, který ocení kardanový převod a minimální údržbu. Pro cestovatele, který chce projet Alpy, Balkán i cestu do práce na jedné motorce — a u všeho se bavit.

Zadní radar je jednoznačný přínos pro bezpečnost. Adaptivní tempomat se hodí na dálniční přejezdy. Zbytek radarových funkcí? To si musíte vyzkoušet sami a rozhodnout, jestli vám to sedí. Mně osobně sedí ta motorka jako celek — i s jejími zvláštnostmi.

Moto Guzzi Stelvio ARAS 2026 je pořád jedna z nejlepších adventure mašin na trhu. Její název právem odkazuje na legendární italský průsmyk se 60 serpentinami, tam je jako doma. Skvělý motor, jedinečný charakter, ta lehkost ovládání — to sice žádný radar nenahradí, ale v tomhle případě určitě ani nezkazí. Zadní radar je skvělý, přední má své mouchy, a quickshifter pořád chybí. Ale když na tu motorku sednete a vyjedete na okresku, všechno jí to odpustíte. A hlavně — tahle mašina vám připomene, proč vůbec sedáte na motorku.

 

Jirka Babický