Toyota RAV4 Plug-in Hybrid: ekologicky v SUV s 306 koni, dává to smysl?

Toyota RAV4 Plug-in Hybrid: ekologicky v SUV s 306 koni, dává to smysl?

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Novotný

Vybrat si vhodnou motorizaci začíná být v dnešní době docela oříškem. Dřív to v tomto ohledu bylo o hodně snadnější. Buď jste brali benzin nebo naftu. V současnosti se ale výběr rozšířil o elektromobily a různé „hybridy“. První takovou funkční vlaštovkou byla Toyota Prius, kterou jsme u nás mohli uvítat krátce po roce 2000, což je dnes už přes dvacet let. Kam se za tu dobu posunula tato technologie? Není náhodou, že pro tento test jsem si vybral opět Toyotu, která je v mých očích průkopníkem této technologie a zároveň představila nejsilnější verzi svého, nejen v Evropě oblíbeného SUV, RAV4. Dá se samozřejmě namítnout, že porovnání by dávalo větší smysl se současným Priusem, což je pravda, ale… Právě RAVka dostala ve své aktuální generaci nejsilnější možnou plug-in hybridní konfiguraci pohonu. Tou je 2,5litrový benzinový motor kombinovaný se dvěma elektromotory, z nichž každý je na jedné nápravě a aby to vše fungovalo, je zde i dostatečně velká baterie. Kombinovaný výkon dosahuje 306 koní, které vozu propůjčují slušnou dynamiku, když je tedy baterie do plna nabitá. Pojďme se tedy podívat, kam se celý tento systém za dvacet let dostal.

 

Exteriér: Sebevědomá, moderní a svalnatá karoserie…

Ravku jsem si tentokrát vyzvedl přímo v sídle Toyoty. Přistavili mi ji na parkoviště plně nabitou a naleštěnou. Musím říct, že díky odvážné červené metalíze v kombinaci s černými doplňky a stříbrno-černými koly byl „wau efekt“ poměrně silný. Jakkoliv se neřadím mezi příznivce těchto nabobtnalých krabic, tahle RAVka mě rozhodně zaujala. Dominantní, poměrně složitě a hlavně hranatě tvarovaná, přední část je kombinací mnoha těžko popsatelných tvarů. Podívejte se na přiložené fotografie a udělejte si názor sami. Mně se tenhle čumák líbí. Přimhouřená přední světla s tenkými proužky denního svícení jsou umístěná až na úplném vrchu karoserie. Mezi nimi je tenký průduch táhnoucí se celým středem mezi reflektory. Přímo pod ním jsou další dva výrazné otvory pro přístup vzduchu k chladičům motoru (motorů). Své dělá i černo červená kombinace s jemnou chromovanou linkou ve spodní části. Předek je vážně povedený a působí na mě (možná nepopulárně v dnešní době) takovým zdravým chlapským dojmem.

Ještě na parkovišti si Toyotu rovnou obcházím a jsem relativně překvapený jejímy rozměry. Asi jsem čekal, že bude větší, tedy delší. Rozhodně se nejedná o malé auto, ale díky rozumné délce (se svými 4,6 metry je zhruba na průměru segmentu C-SUV, podobně jako Honda CR-V nebo Mazda CX-5, ale o 9 cm kratší než Škoda Kodiaq) bude asi pořád v rámci možností příjemné pro manévrování v městské džungli. Navíc i z boku má RAVka co nabídnout. Ta barva autu opravdu hodně pomohla a tak bych řekl, buďte odvážnější při případném výběru. Běžnější stříbrné a šedé tak pěkně nevyniknou, zatímco tato kombinace je nepřehlédnutelná. Boční profil samozřejmě neskrývá příslušnost segmentu SUV, ale černá střecha, včetně všech sloupků, opticky auto snižuje, zatímco střední rudá část působí celkem masivně. Kombinací těchto designových triků vypadá Toyota stále drobnější, než doopravdy je. Spodní část je opět černá, lehce oplastovaná a tvářící se na terénní expedice. RAVka v rámci své konkurence na trhu umí zaujmout. Není lehce zaměnitelná, a to i díky hranatějším proporcím. Zadní část se drží celku. Máme tu tedy černé „křidýlko“ na vrchu pátých dveří, rozměrná, výrazná zadní světla a celkově pěkně tvarovanou zadní část. Nová RAVka už je chvilku na trhu a u testovaného vozu jde spíš o nejsilnější možnou plug-in hybridní verzi pohonu, než o design. Ale i očima si člověk vybírá a s Toyotou věřím, že neudělá chybu.

 

Interiér: Toyota se vším, co k tomu patří…

Jak myslím tenhle nadpis? No, upřímně, úplně pozitivně ne. Toyotě se nedá vytknout nic, co se týká kvality zpracování a trvanlivosti jejich produktů, zůstává tu však z mého pohledu pár „ale“, které mi ve většině Toyot prostě nesedí a spíš vadí. Vzhled interiéru je v dnešní době, slušně řečeno „tradiční“, neslušně bych řekl trochu zastaralý, ale to nemusí každému vadit. Jen v kontextu s exteriérem bych i uvnitř čekal větší „odvaz“. Kaplička přístrojů před řidičem je směsicí ukazatelů, které se mi moc nelíbí a v době plně digitálních alternativ nepůsobí zrovna aktuálně. Na druhou stranu přehlednost jí nechybí a není potřeba jí jakkoliv upravovat. Navíc je zde i Head Up displej, kde se potřebné informace dozvím také. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že by to za cenu přesahující 1,5 miliónu mohlo být lepší. Multifunkční volant obšitý kůží dobře padne do ruky a základní funkce zvládám po pár kilometrech Prahou. Tedy ovládání tempomatu, odstupu od vozu před Ravkou anebo vypnutí „obtěžujících“ asistentů. Tady je vše v pořádku. Po zastavení se tedy rozhlížím dál po interiéru a uvědomuji si přítomnost poměrně masivního středového panelu. Ten nabízí dostatek tlačítek pro přímé ovládání jednotlivých funkcí, včetně klimatizace, stabilizace a jízdních režimů. Tohle je velmi dobré řešení, byť materiály těchto tlačítek mi radost úplně nedělají, včetně například diod signalizujících stupeň vyhřívání sedadla. Možná budu označený za „hnidopicha“, ale tohle je v každé Toyotě a zákazníkům to nevadí, no mohlo by to být mnohem lepší. Úplný „extrém“ je třeba krytka na USB, jejíž materiál je úplně levný a lacině působící chod tento dojem potvrzuje. Poslední kritiku nechávám pro multimediální systém. Umístění na středu a vrchu palubní desky vnímám pozitivně. Když chci, mám ho na očích, ale při jízdě nikterak nepřekáží. Tady ale vidím ještě víc než kde jinde jeho zastaralost. Originální grafika Toyoty je jednoduše špatná. Tohle by bylo moderní tak před 10, možná 15 lety a nemůže být přece takový problém tohle učesat. Rozlišení navigace a parkovacích kamer působí v roce 2022 jako špatný vtip. Ono to funkci plní, ale dneska už dostanete lepší systém za polovinu peněz i ve vozech nižších tříd. Díky bohu za Apple Car play / Android Auto, která multimediální prostředí, byť jedině přes kabel, dostane do „současnosti“. A tím bych asi kritiku ukončil. Vše totiž funguje jako v Toyotě, tedy dobře, spolehlivě, a hlavně asi napořád. RAVka byla také dodána v „plné polní“. Tedy na palubě je veškeré vybavení, které je dnes dostupné – vyhřívaní a odvětrávání sedadel, dvouzónová klimatizace, kožené čalounění v kontrastní prošívání, panoramatická střecha a také víc jízdních režimu, které si ale rozebereme v dalším odstavci. V každém případě Toyota RAV4 působí stejně solidním dojmem, jako kdykoliv předtím.

 

Technika: Plug-in Hybrid s 306 koni, tomu říkám rodinné svezení…

Toyotu považuji za průkopníka a zcela jistě také lídra na trhu hybridních vozidel. Díky šířce produktového portfolia uspokojí každého zákazníka smýšlejícího tímto směrem. Současná RAV4 dostala aktuálně nejsilnější možnou kombinaci tohoto pohonu, skládající se ze dvou elektromotorů kombinovaných se spalovacím motorem, což dohromady nabízí oněch 306 koní. Právě systémový výkon je ale potřeba si trošku podrobněji rozebrat. Základem je benzinový 2,5 litr s výkonem 185 koní. Jeho naladění tak přidává o 9 koní navíc oproti zástavbě v klasické hybridní RAV4. V našem případě mu ale kromě zadního elektromotoru s výkonem 54 koní supluje až překvapivě výkonný přední elektromotor. Ten má hned 182 koní a je tak jen v těsném závěsu za spalovacím motorem. Úctyhodné jsou i porce točivých momentů. V rámci tohoto parametru přední elektromotor se svými 270 Nm dokonce přebírá roli pomyslné jedničky. Zadní elektromotor pak přidává 121 Nm a spalovací 2,5 l 227 Nm v rozmezí 3.200-3.700 ot./min. Výsledkem je tak mimo jiné poměrně úctyhodné zrychlení z 0 na 100 km/h. RAV4 PHEV to zvládne za 6 vteřin, jen pro srovnání třeba taková benzínová Octavia RS současné generace umí být na stovce za 6,7 vteřiny. To zní vážně dobře, ale jak se celý systém chová v praxi? Velmi záleží na tom, co od dané koncepce očekáváte. Dynamika je na velikost vozu nadprůměrná a elektrická energie pomáhá tam, kde je nejvíc třeba – při rozjezdu. To se velmi rychle spojí síly všech motorů a výsledný zátah dovede mile překvapit. To vše platí při nabití baterie minimálně na 80 %, což je trochu „čárka přes rozpočet“. Ne, že by poté dynamika byla špatná, to vůbec nehrozí, ale ten „wau efekt“ už není takový. V každém případě ten výkon tu je za určitých okolností znát a pro pohon rodinného vozu je více než dostatečný. Vím, že hybridy u řady značek představují jen přechodné období a mají být nahrazeny „čistou elektřinou“, ale asi mi zatím dávají v dnešní zvláštní době největší smysl. Speciálně ty Plug-in. Tato technologie už se dostala tak daleko, že kromě překvapivé dynamiky nabízí lehce přes 70 km čistě elektrické jízdy na jedno nabití. Pak je samozřejmě potřeba řešit dostatečný přísun elektřiny. Možná se budu trochu opakovat, ale i v tomto případě 100% platí nutnost domácího wall-boxu (nebo obecně možnosti nabíjení doma či v práci). Toyota navíc nepatří mezi ty značky, které by plug-in hybridům dávali možnost rychlonabíjení. S relativně velkou baterií o kapacitě 18,1 kWh, které primárně vděčíme za poměrně vysoký dojezd čistě na elektřinu, se pak vážou necelé 3 hodiny nutné k plnému dobití. Za vyšší výkon palubní nabíječky si připlatit nelze, a tak se třeba v rámci veřejné sítě PRE do limitu 120 minut (u stanice AC) nevejdete. I přesto si dokáži reálné použití takového auta představit, jen konkrétně tady platí ještě o trochu více než u konkurence, že je potřeba mít dobře promyšlené nabíjení (a zajištěnou soukromou nabíjecí stanici).

 

Reálné použití: rozumný dojezd, spotřeba i komfort

Nabité auto ráno, pohodová cesta do práce, která čítá buď do cca 30 km, což má asi většina z nás, nebo možnost dobití na pracovním parkingu a rázem je z téhle RAVky „čisté“ vozidlo. Dynamika i na čistě elektrický pohon je naprosto dostačující, a i ten dojezd je v případě, že mám v autě spalovací alternativu, dobrý. Protože, když se baterie vybije, jedu dál. Případě ji mohu při dálniční rychlosti dobít do plna za cca 30 minut jízdy, což znamená, že třeba při cestě do Brna ji nechám 70 km před cílem nabíjet a po městě pak mohu opět jezdit tzv. čistě. Tohle řešení je příjemnou kombinací eko pohonu a denní použitelnosti bez omezování. Při nabité baterii a nesoustředění se na styl jízdy jsem se ve městě pohyboval v automatickém jízdním režimu do 4 l/100 km, což je s ohledem na rozměry a užitné vlastnosti vozu dobrý výsledek. Samozřejmě je zde reálná možnost jezdit čistě na elektřinu, to už je pak čistě na vás. Toyota nabízí čistě elektrický, hybridní, nebo „power“ režim. Každý funguje přesně podle očekávání. Dálnice spotřebu trochu zvedne, řekněme někam mezi 6-8 l/100 km. I to je ale stále pěkná hodnota, i když tady už by asi nafta uměla konkurovat, nicméně v celkové kombinaci s jízdou ve městě a možností nabíjet si „doma“, by už krok ztrácela, tedy to jsou další body pro Plug-in. Negativem zde může být a je cena. Plug-in hybridy představují v podstatě to nejsložitější řešení, které si můžete objednat a pořídit. Kombinuje 2 a více motorů i zdrojů energie a tato technologie samozřejmě má svou cenu. V našem případě to bylo přes 1,6 milionu korun, a to už záleží na každém, jak tohle číslo obstojí. Po týdnu ježdění s touhle RAVkou ho díky dobře fungujícímu pohonu a současným regulím dovedu pochopit, i když bych byl rád za trochu atraktivnější interiér. To je ale vše. Co se technické stránky týká, není moc co vytknout. Ještě se chvilku pověnuji tomu, jak se s tímhle autem jezdí. Samozřejmě nebudeme lámat žádné rychlostní rekordy a zaměříme se spíš na pohodlí, které od vyšších aut očekávám. Toyota přijela na poměrně velkých kolech, ale někdo přemýšlel a zároveň tato kola doplnil pneumatikou s dostatečně vysokou bočnicí. Neodpružená hmota tu sice je, ale podvozek RAVky si s ní umí ve většině případů velmi dobře poradit. Uvolněné cestování s dostatkem výkonu je splněným cílem a naladění podvozku tomu odpovídá. Auto se umí pěkně opřít o vnější kola a hezky čistě, bez zbytečných dramat vykroužit oblouk. Zároveň však příjemně konejší při přejezdu drobných nerovností a ani větších není důvod se bát. RAVka se drží svého odkazu, kvality mechanické výroby a robustnosti konstrukce. Za volantem si rychle získá vaši důvěru a dává najevo svou jistotu. Celkově tak tvrdím, že se může pyšnit pěkně nastaveným, stabilním, přesným i robustním podvozkem.

 

Závěr: dává to tedy smysl?

To záleží na vašich potřebách, preferencích a také rozpočtu. RAV4 Plug-in hybrid není levná. Za vaše peníze ale nabízí Toyota velmi kvalitně postavené auto, kombinující nejsložitější možnou technologii pohonu dneška, která nabízí jak „privilegia“ EL značek, tak minimum omezujících komplikací při využívání čistě elektrického pohonu. V Praze je možné jezdit v podstatě bez lokálních emisí, parkovat na modrých zónách, užívat si tak tyhle eko berličky a zároveň bez obav vyrazit na jakkoliv dlouho cestu bez nutného plánování. Vnitřní prostor i jízda odpovídá dané kategorii vozu, a i když je design věcí velmi individuální, tak minimálně ten vnější je naprosto aktuální a hlavně jedinečný. Toyotu si s ničím jiným nikdo nesplete. Podle mnohých jsou plug-in hybridy slepou uličkou, pro mě, v aktuálním čase, kdybych prostě musel, vybral bych právě tuhle technologii pohonu. Aby se „vlk“ v podobě regulí nažral a koza, „moje pohodlí“, zůstala celá. RAVka má své mušky, které ale po týdnu za volantem nevnímám zdaleka tak ostře, jako v prvních chvílích a po jejím vrácení mi zůstal jen příjemný pocit z dobrého rodinného auta.

 

Petr Jakušev

Sdílet: