Škoda Kodiaq Sportline 2.0 TSI 4×4: proč ano či ne benzínovému sport-look SUV

Škoda Kodiaq Sportline 2.0 TSI 4×4: proč ano či ne benzínovému sport-look SUV

Autor: Lukáš Jeřábek · Fotografie: Lukáš Jeřábek

Na další verzi pomyslného vrcholu z Boleslavi, modelu Kodiaq, jsem se velmi těšil, a to mimo jiné proto, že jsem já osobně už měl tu čest otestovat jeho tehdy nejvyšší verzi RS. Těžko říct, zda je možné právě dnes testovanou specifikaci považovat opět za tu nejvyšší, neboť právě RS s tolik probíraným dvoulitrovým biturbo dieselem už v nabídce není – především kvůli emisím nakonec nejvýkonnější „boleslavský“ diesel v nabídce moc dlouho nevydržel. A tak, ačkoliv modernizací největší český medvěd ještě neprošel, jsou změny motorové palety na denním pořádku. I proto se Kodiaq k nám do redakce čas od času podívá a když přišla nabídka na otestování prostřední benzínové verze, tedy nejslabší varianty inovovaného dvoulitru TSI, neváhali jsme ani my v redakci a ani já sám. Sportline se 140 kW mě velmi zajímal, protože motor 2.0 TSI se 140 kW jsem ještě neměl tu čest zkusit, a tak mé očekávání bylo opravdu velké. Osobně si totiž myslím, že minimálně po výkonové a objemové stránce totiž půjde o ideál dnešní doby (připomeňme, že větší motory se v mainstreamu už moc často nevidí). Po stránce designu se pak Kodiaq Sportline velmi povedl, o tom ale zase až za chvíli. Pokud i vás zajímá, zda Kodiaq po pár letech na trhu dospěl, jak mu sedí „průměrný“ (v tom nejlepším slova smyslu) benzín a jestli dává smysl sportovní „look“ u SUV, určitě se pohodlně usaďte a věnujte mi (a článku) příštích pár minut.

 

První dojem: sportline mu rozhodně dodává na kráse

První mě tak, jak už tomu v běžné novinářské praxi bývá, čekala doprava na místo určení – tedy to, kde jsem si Kodiaqa měl vyzvedávat. Zvolil jsem carsharing, protože si v této situaci myslím, že jde o nejbezpečnější možnost, když nemůžete jet autem svým. Dojel jsem na místo a šel si pro auto. Jak se mi líbilo? První dojem zní: „super“, Kodiaq mě opět nezklamal. Barvu zvolila Škoda parádní, mnou oblíbenou šedou metalízu původem z RS Octavie. Barvu doplňují černé lesklé detaily, které autu dodávají na onom pocitu sportovnosti, a to od masky až po zrcátka. Vzadu nás čekají falešné koncovky výfuku. Jako minule ani tentokrát nechyběla vyjížděcí ochrana hrany dveří, čehož si moc vážím a myslím si, že by takový prvek mělo mít každé auto povinně – vzhledem k tomu, co se nám na parkovištích stává. Auto vypadá na první pohled jako „sportovní SUV“ střižené na půl s elegancí. A tak tomuto modelu sluší město i terén. Dále si nelze nevšimnout designových disků kol podobných opět těm z Octavií RS. Kola mají 20 palců a já osobně bych řekl, že je to pro mě na SUV poměrně hodně, dnešní automobilky se ale holt nebrání. Rád bych také zmínil světla, která jsou řešena vpředu i vzadu technologií Full LED a doplněná o přední LED mlhová světla. Zmíněné technologie jsme si mohli všimnout již na ostatních modelech Škody. Kodiaqu se pak po designové stránce povedla především s tvarem denního svícení, jež kombinuje i s funkcí blinkru.

 

Interiér: jak na obláčku

Když jsem poprvé nastoupil, dostal jsem první možnosti porozhlédnout se po vnitřku. Budíky byly tentokrát normální analogové, jinak interiér považuji za velmi podobný tomu v RS. Sedačky jsou velmi příjemné, sice poměrně sportovní – až do skořepin (tzn. s integrovanou hlavovou opěrkou), ale mně to opravdu vůbec nevadí. Jsou totiž jinak velmi ergonomické, nabízejí příjemný rozsah nastavení i boční vedení a nekomfortní nejsou ani na delších cestách. Snad jen jejich nejnižší poloha by mohla být ještě o kousek níže. Když už jsme u sedaček, tak bychom se na chvilku mohli přesunout dozadu, kde najdeme od Škodovky parádní vychytávku připevněnou k hlavové opěrce. Vyklopíte jakási „rozšiřovadla“ a ta vám budou držet hlavu, když vzadu spíte. A to jsem ani nezmínil prostor, kterého je tu tak, jak už tomu u Škodovky bývá, hodně velkoryse. Jako další vychytávku i zde můžeme nalézt protisluneční rolety. Přesuňme se ale ještě na chvilku zpět dopředu. Řadička pro mě vypadá už klasicky „Škodovácky“, připodobnit by totiž šla k první generaci Octávií a Superbů. Volant je velmi ergonomický a sportovní, moc příjemný do ruky. Displej infotainmentu má pak na sobě jednu vadu, a tou je ovládání hlasitosti dotykovými tlačítky, tudíž při řízení není tak komfortní.  Mimo považuji za ideální jeho velikost. A ani zde nechybí konektivita Apple CarPlay / Android Auto. Rozlišení je velmi kvalitní a propracované. Všudypřítomná Alcantatra dodává autu na pocitu luxusu. Chybí mi pak snad jen podsvícení interiéru, a to na palubce – nachází se totiž jen ve dveřích, a to je opravdu velká „škoda“. V předních dveřích pak najdeme již charakteristický Škoda deštník. Celý interiér je dekorovaný karbonovým motivem , který jsme mohli vidět třeba u námi testované Alfy Romeo Giulia. Velmi mě mrzelo, že auto nemělo digitální přístrojovou desku, budíky jsme měli k dispozici pouze analogové a myslím si, že by si auto s takovou cenovkou zasloužilo digitalizaci – analogová varianta dnešní Škody je hodná tak akorát těm nejlevnějším modelům či verzím. Ještě zde chybělo panoramatické okno, které by autu mohlo dodat vzdušný efekt prostoru, osobně se bez něj ale umím obejít.

 

Jízdní vlastnosti: překvapivě komfortní vozítko

Konkrétně v našem případě tohoto modelu Škodovky se jedná o verzi Sportline, takže bychom se měli zaměřit i na trošku sportovnější jízdu. Spíše bych ale i tak čekal, že auto typu C-SUV bude komfortní a bude mít menší spotřebu. Podívejme se, jak se Kodiaqu dařilo na silnici a jak uspokojil mé očekávání. Osazen je motorem 2.0 TSI s výkonem 140 kW, pohonem všech kol a samosebou automatickou převodovkou DSG se 7 převodovými stupni. První start a já se vydávám na cestu. Řekl jsem si, že nejdříve vyzkoušíme normální režim, poté komfort a v neposlední řadě bych se chtěl dostat na sport a nezpevněné cesty. Vydávám se tedy do centra Prahy vyzkoušet, jak si rozumí motor s převodovkou a podvozkem. Musím říci, že mi největší radost udělal podvozek. Velmi mě překvapilo, jak je auto vzhledem ke sportovním kolům komfortní a od podvozku i tiché. Je měkký a to skoro možná až moc, a tak se chová velmi  pohodlně a vymazává nerovnosti tak, jak byste při nasazení 20“ obuvy nečekali. Poté nás čeká spotřeba, která se ve městě dostala až k 10 litrům na 100 km, což mě trochu mrzí, protože v tomto případě najednou začínám přemýšlet nad 2.0 TDI se 147 kW. Kodiaq je SUV, takže bychom logicky mohli zvolit naftu – čím větší auto, tím větší potřeba síly a té holt má diesel vždy více. Přepínám do režimu komfort a podvozek ještě trochu více změkne. Po nerovných cestách se s ním dá jezdit opravdu příjemně i při pohledu na fakt, že jsou zde stále přítomná 20palcová kola . Na okresce už jsme se dostali i na lepší hodnoty, a to na 6,5-7 litrů na 100 km, což je naopak už docela dobrá hodnota pro C-SUV s benzínovým motorem. A teď už jsem konečně na sport. Doslova super. Byť se ani tak s tak velkým autem nedá jezdit jako se „závoďákem“, mohu si dovolit o něco ostřejší jízdu. To hlavní překvapení ale opět přichází od podvozku. Zatímco od 140 kW benzínového výkonu jsem dostal zhruba to, co jsem čekal, nastavení podvozku jsem tak dobré nečekal. Do zatáček drží opravdu moc hezky. Tímto způsobem by se mělo chovat auto hrdě nesoucí označení “sportline” – komfortně, ale umět i sportovní jízdu. Při takové jízdě se ale dostáváme zpět na vyšší hodnoty spotřeby, a to znamená jediné – velký rozptyl mezi jednotlivými jízdními styly, což k moderním turbobenzímům sedí bez pochyb. Moc jsem si každopádně i ostřejší jízdu užil. Ustálená jízda na dálnici pak představuje zhruba 8 l/100 km, což považuji za adekvátní hodnotu.

Srovnávací test: Škoda Kodiaq vs. Honda CR-V vs. Renault Koleos

 

Závěr: aneb benzín nad naftu?

To je ta hlavní otázka, stojí za to nebrat místo rozumně nastaveného benzínového dvoulitru naftu? Dle mého názoru ano. Auto má větší dynamiku a lépe zní. Moc mě s ním Kodiaq bavil. Sportline mu opravdu moc sluší a ve spojení s tímto motorem a 4×4 je to parádní kousek. Nutno uznat, že Kodiaq v takové sestavě, jakou máme k dispozici my, není vyloženě levnou záležitostí. Jako Sportline s 2.0 TSI startuje na 1.074.900 Kč, mimochodem tedy na stejné částce jako 2.0 TDI se 110 kW. Posouzení, zda je to hodně nebo málo, už nechám na vás. Kodiaq se ale přeci jen trochu vymyká konkurenci, což u Škodovky shodou okolnoatí není nic neobvyklého – stačí připomenout bestseller, model Octavia. A čím že je to Kodiaq tak trochu mimo třídu? Opět samozřejmě velikostí. Třeba taková Toyota RAV4, Honda CR-V nebo Mazda CX-5 asi budou umět více muziky za méně peněz, ale také o trochu méně vnitřního prostoru – do Kodiaqu dostanete i 7 míst. A tak jsem minimálně já osobně s tímto Kodiaqem spokojen. Chybí mi u něj snad jen ještě nějaký ten výkon a zvuk, ale to už jsou pouze mé osobní požadavky, jelikož upřednostňuji sportovní verze vozů.   Na to, na co se v dnešní době SUV používá, je jeho výkon samozřejmě úplně dostačující. Samozřejmě, jak už tomu ale u Škodovky bývá, zpracování celého interiéru je velmi dobré, kvalitní a minimalistické. Mně osobně se Kodiaq opět velmi líbil a v daném segmentu chápu, že jde o hodně silného hráče.

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet: