Zdroj úvodní fotky: Jan Novotný
BMW 320d M Sport: ideální „daily car“? Aneb jak jsem se zamiloval.

BMW 320d M Sport: ideální „daily car“? Aneb jak jsem se zamiloval.

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev & Jan Novotný

BMW řady 3 je stálicí na všech zásadních automobilových trzích. Zároveň je také velmi důležitým modelem Bavorské automobilky a z toho důvodu má nová generace vždy poměrně těžký úkol – být lepší verzí sebe sama. Nároky a očekávání musí plnit opravdu vysoká. Jaká tedy je současná „trojka“? Určitě umí zaujmout na první pohled. Na mě dnes konkrétně čeká minimálně v Čechách velmi oblíbená a dost možná i nejběžnější specifikace – 320d, která v našem případě není doplněna o pohon všech čtyř kol xDrive a k tomu všemu se může pyšnit stylově sportovním kabátkem. Když si ji jdu převzít, už z dálky musím konstatovat, že je v modré metalíze s „M paketem“ opravdu nepřehlédnutelná. Tak tedy pojďme na to…

 

Exteriér: sebevědomý a sportovní sedan – “as always“?

Ale ano, design je něco, co se u současné generace BMW řady 3 opravdu podařilo. Možná je to i poměrně výrazným, modrým odstínem laku nebo (nečernými) koly s převážně bezbarvým kovovým povrchem. Je to tak, černá kola nemám rád. Splývají s pneumatikou a až na pár výjimek se dá vždy vybrat lepší barva, jako v aktuálním případě. Dost čistě osobních preferencí, pojďme se na to podívat klasicky, kolem dokola. Přední část v naší konfiguraci s M Sport verzi vypadá sebevědomě a agresivně, ale ne jako pouliční rváč, spíš gentleman v saku, u kterého je ale vidět záliba ve sportu na první pohled. Stále se zvětšující ikonické „ledvinky“ vytrvale rostoucí celým Bavorským portfoliem zde ještě zůstávají v relativně rozumném rozměru a i přesto dominují vrchní části předku. Vkusně však navazují „přimhouřená“ světla s novou grafikou denního svícení. Čtyři tenké, vzájemně nepropojené proužky vypadají skvěle. Decentně podtrhují zamračený „look“. Přední nárazník v M Sport designu plynule navazuje na spodní linie světel a dále tyto tvary táhne až na svou spodní část. Přidává také větší průduchy vzduchu a to i přímo k předním brzdám. BMW řady 3 je moje srdcová záležitost a tahle trojka vypadá přesně tak, jak by dnes měla. Na rozdíl od některých kontroverzněji pojatých modelů z minulosti, na které jsem si musel zvykat, mi tzv. dozrála v čase. Tenhle předek je to pravé pro moje oči.

Trojka nám v čase samozřejmě docela narostla a dnešní model by se dal před pár lety považovat klidně za pětku. No co už, taková je doba. Dobrá zpráva je, že zde zůstala zachovaná krásná, nejkrásnější silueta na světě, a to je SEDAN. Ano, mám sedany rád a BMW je opravdu umí. Dílo začínající přední částí přes plynule navazující střechou, která se postupně za posádkou svažuje dolů, dokončí sexy „prdelka“. Dobře, to je už trochu moc procítěné. Sedany jsou pro mě zkrátka tou pravou volbou a i mezi M4 a M3 bych bral právě sedan. Podle mého vypadá líp. Tady na sebe vše tak přirozeně navazuje, že i přední a zadní světla zasahující do bočního profilu nic nenarušují. Již na začátku zmiňovaná kola v relativně klasické barvě – byť většího rozměru – pěkně vyplňují podběhy a vše působí na pohled pěkným a vyváženým dojmem. A teď k té „prdelce“. Ani velká, ani malá, proporčně skvěle padnoucí ke zbytku vozu. Takhle by to mělo a evidentně mohlo vypadat. Žádné velké složitosti – odtrhová hranka na víku kufru, odvážná grafika zadních světel s tmavou vrchní částí a dvě koncovky ze spoda nárazníku. Takhle vypadala auta dřív a já doufám, že ještě nějakou dobu vydrží. Tohle je potěšení pro oči. Tohle je BMW. Přesunu se dovnitř a uvidíme, jak dokáže interiér udržet krok s exteriérem, který se podle mého názoru povedl.

 

Interiér: moderní, přehledný a opět stále se držící kořenů

Přípatek za M Sport byl kompletní. Tedy vnější, vnitřní a týkal se i podvozku, ke kterému se dostaneme o trochu později. Nyní tedy interiér. Po nasednutí velmi rychle nacházím vyhovující pozici za volantem. Moje nestandartní rozměry vždy vyžadují určitý kompromis, tady je ale zdaleka nejmenší za poslední dobu. Prostoru mám i díky větší karoserii dostatek a nebojím se říct, že podobně jako v pětce. Jediný rozdíl vnímám v šířce středového tunelu a tedy bližšímu kontaktu se spolujezdkyní. Kam oko dohlédne, je prémie zřetelná nejen na pohled ale i na dotek. Rozvržení ovládacích prvků na madlech dveří, volantu a středové konzole je mi za těch pár generací BMW dobře známé. Tím pádem si rychle zvykám a můžu se kochat odezvou infotainmentu podporujícího Apple CarPlay, stejně jako Android Auto – každému co jeho jest. I přes dobrou funkčnost tohoto systému ovládaného buď kruhovým ovladačem s dotykovou ploškou, funkčními tlačítky nebo skrz dotykový displej je příjemné i ponechání mechanických ovládacích prvků pro běžné a časté funkce, jako je klimatizace a třeba vyhřívání předních sedaček. Opět jde o pro mě příjemnou kombinaci, kde si každý vybere ten jemu vyhovující způsob,. V mém případě preference zůstávají u tlačítek pro jednotlivé funkce – zmáčknu – dostanu a displej není „zapatlaný“, takhle byl a je svět v pořádku.

Z pozice řidiče mám přímo před sebou také přehlednou digitální přístrojovku, díky které bych head-up displej považoval za příjemný, ale nepotřebný doplněk. I přes stále trochu smutnou vzpomínku na grafiku analogových budíků spolu s oranžovým podsvícením, které byly součástí BMW pár dekád, považuji současnou „kapličku“ za přehlednou a všechny potřebné informace mám díky ní přímo před sebou. Dokonce ani mnohými „proklínaný“ otáčkoměr proti směru hodinových ručiček mi osobně žádné problémy nedělá. Pokud totiž jedete tak, aby byl potřeba, což v kombinaci s testovaným motorem nebude příliš často (opět se k tomu dostaneme o něco níže),
tak ta poslední, zajímavá, důležitá část otáčkoměru pro vhodné řazení je oku velmi blízko a skvěle dostupná bez odvracení pozornosti kamsi doprava a dolu. Jsem s tím vážně úplně v pohodě. Navíc, tentokrát bych rád dal trochu prostoru i předním sedačkám. V příplatku M Sport jsou totiž jak ze staré školy, s nastavitelnými bočnicemi i délkou sedáku a širokými možnostmi dalšího nastavení. Jsou skvělé a rozhodně je mohu vřele doporučit. Z další výbavy je zde, jak často říkám, vše, co je dnes běžné a asi potřebné, byť většinou polovinu všeho vypínám, pokud mohu. Vezmu to tedy trochu jako seznam a věřím, že jednotlivé funkcionality už většina zná, případně se neváhejte zeptat. Tak tedy adaptivní tempomat, hlídání jízdního pruhu, dvouzónová klimatizace, vše myslitelné v elektrice, multifunkční volant, jízdní režimy, „manuální“ řazení pádly pod volantem, pre-collision systém – no jednoduše vše, co od moderního vozu očekáváte. BMW řady 3 ale vždy umělo nabídnout něco navíc… A to něco se projevilo až za jízdy, takže se půjdeme konečně projet.

 

Technika: turbodiesel, 190 koní, skvělý automat a M Sport… Funguje to dohromady?

Trojka by měla především skvěle jezdit, bude k tomu 190 koní stačit? Mělo by a také stačí. Dynamika v přímce je naprosto odpovídající, dostačující a díky skvěle (v běžném) režimu fungujícímu automatu máte k dispozici dostatek výkonu pro každou situaci, každý den a to navíc s reálně dosažitelnou spotřebou hluboko pod 6 l/100 km. I projev tohoto naftového srdce je nadmíru kultivovaný a klidný. Svým zvukovým projevem nijak nezaujme, ale hlavně neruší. Tahle „naftička“ mne u auta pro každý den vůbec neuráží a danému segmentu bohatě stačí. Chápu, že s třílitrem to bude výživnější, ale dynamika je tady tak dobrá, že bych to vážně asi oželel. Lehčí čumák je však také jistou výhodou. Ale pojďme trochu dál, za to, že výkonu je dost a převodovka s motorem jsou super kamarádi. Co na to říká podvozek? To je pro mě u této testované konfigurace trochu „oříšek“. Sportovní naladění podvozku je součástí M Sport příplatku za celkem vysokých více než 170.000 Kč. Prémie – klasika – řeknete si. Nebudu to rozporovat, cena trojky v testu překročila 1,5 mil. Kč, což je dost, ale doba je taková a jako jedno z mála aut za poslední dobu si v mých očích i tuto cenovku obhájí. Ale tak, jak je ten podvozek skvělý při dynamické jízdě, což chápu, že je jeho cílem, mi nedává tolik smyslu v kombinaci s jinak skvělým naftovým čtyřválcem. Podvozek je tedy totiž mnohem „rychlejší“ než motor, což by bylo super, ale s takovým motorem očekávám delší přesuny, cesty po městě a i v nejměkčím možném nastavení je jeho naladění prostě a jednoduše dost tvrdé. Nečekejte žádné neurvalosti jako rány apod., to se neděje. Každá nerovnost s vámi na palubě ale docela zahýbe, což mi moc nesedí ke klidné síle dobrého dieselu a vysokým nájezdům při denní použití. Není to špatné, jen by mi k tomu víc sedl dvoulitrový benzin z 330i, než podle mého na pohodu směřující nafta. V případě, že bych šel do 320d, buď bych ušetřil 170.000 Kč anebo je utratil za něco jiného, než M Sport – případně bez M Sport podvozku. Ten u 320d nebude úplně potřeba. V každém případě tak, jak je tohle auto nakonfigurované, nabídne zkušenému řidiči možnost cestovat vysokými rychlostními průměry naprosto kdekoliv a kdykoliv. Okreska bude dobrý kamarád. Stopa je naprosto pevná a přesná. Při vypnutí asistentů se dá i tou „prdýlkou“ pohodit a užít si tak docela dost zábavy. Díky pohonu čistě zadní nápravy mám možnost krásně přesouvat hmotnost v zatáčce mezi přední a zadní nápravou plynem a i jím upravovat stopu. Ano, teoreticky je to možné v každém autě. V autě s klasickou koncepcí je to ale celé velmi přirozené a šikovný řidič v tom jistě najde zalíbení. Já jsem ho rozhodně našel a tahle trojka se mi vracela těžce – moc se mi nechtělo. Tohle je fajn mix na každý den. Jen tu kombinaci nafty a sportovního podvozku bych si rozmyslel. Nemyslím si, že by bez něj 320d byla horší, možná dokonce naopak…

Srovnávací test BMW řady 3 Touring E90 vs. G20 (2005 vs. 2020)

 

Závěr: drží si trojka své pozice?

Myslím si, že z mých článků je závěr v podstatě patrný po celou dobu čtení. Nechci a neumím moc skrývat své názory a pocity. Současná trojka se posunula směrem k současnosti. Nabízí více prostoru, komfortu a moderní výbavy než kdy dřív. Velká část té „zbytečné a povinné výbavy“ se dá snadno vypnout, což je skvělé, protože vážně nemám rád pípání nebo tahání za volant u čar na silnici apod… Já rád řídím, vím, kam jedu. Nemusí za mě myslet auto. Nevím, jak to máte vy a docela by mě to zajímalo. Využíváte tu armádu asistentů v autě? Případně které ano a které ne?
Trojka je každopádně stále komplexnější, dospělejší a lepší, než kdy dřív. Osobně mám nejradši generaci E46 pro to, jak se s ní jezdí. Ale tahle nová jezdí skvěle, můžete si s ní opravdu užít zábavu, umí být vhodná na každý den a zároveň vám roztáhne koutky na oblíbené silnici, a to dokonce s dvoulitrem v naftě. To je opravdu úspěch. Rád bych se svezl ještě 330i M Sport, abych si mohl víc oddůvodnit ten tužší podvozek, tam si myslím, že bude odvádět ještě větší práci. Ale určitě bych se držel čistě zadního pohonu, ten totiž dává ten skvělý pocit a možnosti kontroly v zatáčce – myslím kontrolu mezi rychlostí a zábavou. Tohle BMW mě opravdu bavilo a vřele doporučuju se s ním svézt. Bylo to příjemné překvapení, a to ačkoliv očekávání rozhodně nebyla malá.

 

Petr Jakušev

Sdílet: