Honda CR-V: výhradně hybridně, ale stále rodinně i po modernizaci

Honda CR-V: výhradně hybridně, ale stále rodinně i po modernizaci

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Novotný

CR-Véčko bylo společně s v minulosti tak oblíbeným HR-Véčkem jedním z prvních vozů tehdy nově vznikající kategorie SUV, ve kterých jsem seděl. Tenkrát tedy jako mládě a dnes už jako řidič. Nová futuristická generace HR-V se k nám do redakce teprve podívá. My ale máme dnes tu možnost se pověnovat jeho většímu sourozenci, tradičnímu CR-V, které bych bez obtíží přijal jako rozumný vůz pro každou situaci, ale to si ještě dále rozebereme. Modernizace přinesla drobné designové retuše, inovované hnací ústrojí a výhradně hybridní pohon. Dokáže mě taková kombinace přesvědčit? Pokud se to chcete dozvědět i vy, pak určitě zůstaňte u tohoto článku až do konce.

 

Exteriér: postupná evoluce

Honda u tohoto modelu s designem příliš neexperimentuje, i když samozřejmě za poslední desetiletí ušla kus dobré cesty. Jednotlivé generace na sebe příjemně navazují a žádné divoké experimenty se nekonají, což je jedině dobře. Jedná se přece o rodinný vůz a jako takový může být i řekněme „konzervativní“ – v tom dobrém slova smyslu. A Honda taková umí být. Na první pohled zaujme poměrně mohutným dojmem, především při pohledu ze strany. Tady se toho u karoserie SUV většinou mnoho vymyslet nedá, CR-V má i tak poměrně zvláštně tvarovanou zadní část, která jde tak jakoby proti směru jízdy. Díky tomu vypadá ještě trochu mohutněji, než jaká doopravdy je. Zároveň zde vyniká i velikost auta, protože i přes bohaté prosklení vypadají například dveře opravdu masivně. Tohle už není žádný prcek. Na trhu jsou samozřejmě větší modely, ale CR-V je na takové mé pomyslné hraně, kdy to ještě dává smysl. Designéři se ale mnohem víc odvázali u přední a zadní části, a tak to vezmu tedy popořádku. Přední část se mezi generacemi postupně mění a díky tomu zůstává stále moderní s odkazem na původní vozy, byť to tam vidí jen fanda značky. V každém případě je zde proporčně velmi vyvážený celek. Přední světla nejsou zbytečně rozměrná, ani úzká, jsou tak akorát a jejich tvar, rozšiřující se ze strany ke středu, vypadá trochu zamračeně. Světla jsou dále opticky propojena linkami nad a pod znakem Honda. Na první pohled bych snad i čekal prosvícenou lištu, ale to se nekoná. Oproti současným trendům je příjemným překvapením také subtilní mřížka chladiče a relativně decentní spodní část nárazníku. Osobně se mi předek CR-V líbí a jsem rád za postupný vývoj. Zadní část je ale přeci jen o něco odvážnější. Zadní světla jsou totiž umístěná poměrně vysoko a zasahují výrazně i do boků vozu. Zároveň jsou natažená až ke střeše a jsou díky tomu doslova nepřehlédnutelná. Bohužel, nebo bohudík, jak se komu zalíbí, díky tomu zadní část působí možná zbytečně masivním dojmem a v kontrastu s vkusně dělenou přední částí to může vypadat jako konec jiného auta. Po pár příchodech jsem si zvykl a auto třeba na parkovišti bych hledal právě podle nezaměnitelných zadních světel. Pro důkladnější posouzení designu si prosím projděte galerii a já se zatím přesunu tam, kde jsem nejradši – za volant.

 

Interiér: střídmě, ale prostorně

Ihned po nasednutí musím konstatovat jednu věc. Na předních sedadlech je opravdu hodně místa. Za volantem se cítím jako ve voze o minimálně jednu kategorii větším. Palubka není extrémně hluboká a díky rozdělní středového tunelu ve vrchní části, mezi cestujícími, mám opravdu příjemný pocit až nezvyklého prostoru. Dále mne potěšila rychle nalezená, příjemná řidičská pozice a do rukou skvěle padnoucí tříramenný, multifunkční volant. Tady je vše na první pohled v pořádku. Dokonce i ovládání převodovky „tlačítky“ už mi u vozu této kategorie nikterak nevadí. Tlačítka jsou poměrně velká, přehledná a intuitivní. Infotainment bych zařadil někam po boku Toyoty. Rozhodně tedy není graficky na špici, ale jeho design mi tu sedí přeci jen o trochu víc. Konektivita je dnes už asi samozřejmostí a tak připojuji Apple CarPlay a dál se grafikou nezabývám. Tedy nezabývám se jí u středového displeje. U kapličky přístrojů své zklamání nebudu skrývat. Ano, dává všechny potřebné informace, ale grafickým pojetím mne opravdu neuchvátila a působila na mne poněkud zastarale, což je škoda, protože jinak tu toho moc k objektivní kritice není. Zkouším si ještě sednout „za sebe“ a zjišťuji, že i vzadu je prostoru dostatek a to i nad hlavou. Zatím to tedy vypadá dobře a jestli bude Honda ještě ke všemu pohodlná, má u mě téměř vyhráno. Dobrá, je to rodinné auto, podívám se i do kufru. Litry si každý může vygooglit sám, ale pro mě je zavazadelník prostorný a praktický při nejmenším dostatečně. Větší jsem zatím nikdy nepotřeboval.

 

Technika: cokoliv, pokud je to hybrid…

Jak už bývá čím dál tím víc zvykem, nové vozy kombinují všechny možné druhy pohonu, pokud u toho nezapomeneme na elektřinu. V případě CR-V tomu není jinak. Náš model nabídl dvoulitrový benzinový motor v kombinaci s elektrickým pohonem. Zajímavostí u Hondy je, že v určitých chvílích může spalovací motor běžet jen jako generátor energie pro elektrický pohon a v druhém případě (ve vyšších rychlostech) samozřejmě slouží k pohonu kol. Systémový výkon je tady poměrně složité zjistit, respektive se mi to ani nepodařilo (Honda udává 107 kW pro spalovací motor a 135 kW pro elektromotor, dohromady se to u Hondy ale nesčítá), musím však konstatovat, že dynamika vozu je pro danou kategorii naprosto vyhovující. Není to sporťák, ale v provozu jsem nezaznamenal žádný problém. Honda jede krásně plynule od volnoběhu a předvídatelně zrychluje. To samozřejmě díky zvolenému pohonu platí ve chvílích běžného využití. Jakmile chcete plný výkon, tak převodovka typu CVT mnoho radosti nepřinese a projeví se klasicky, tedy nahodí konstantní vysoké otáčky a vůz pak plynule zrychluje. Mnohokrát jsem už zmínil, jak moc variátory nemám rád, ale… To ale je právě ve způsobu použití. Právě díky dané převodovce může CR-V jezdit tak plynule a hladce, jak při běžné jízdě jezdí. Zároveň si může „volit“ ten nejvýhodnější druh pohonu pro danou situaci a tohle všechno funguje skvěle. Takže na plyn lehce, na jízdu plynule a ono to celé pak začne dávat smysl. Díky všemu tomu prostoru na palubě, nadmíru pohodlným a rozměrným sedačkám, které působí spíš jako křesílka a celkově uvolněné atmosféře, se z CR-V stal velmi příjemný parťák pro každý den. Podvozek je přesný a stabilní, ale zároveň není tvrdý. Nerovnosti díky této kombinaci podvozku, pohonu a křesílek takřka necítím a proplouvám provozem v pro mě nevídaně klidné atmosféře, téměř izolován od okolního ruchu, hluku a spěchu. A víte co, možná stárnu, ale docela jsem si to užil a svým způsobem mě to začíná bavit.

Srovnávací test: Škoda Kodiaq vs. Honda CR-V vs. Renault Koleos

 

Závěr: rodinný vůz… ano

Jak to tedy celé shrnout… Exteriér se mi líbí a dovedu si představit, že takovým autem jezdí muž i žena. Tady půjde spíš o barevnou kombinaci – na námi testovaném exempláři zvolené černé lakování na atraktivitě příliš nepřidává. Prostoru pro celou rodinu nabídne Honda opravdu dostatek a navíc přidává jedny z nejpohodlnějších sedadel, v jakých jsem za poslední rok, možná dva seděl. Infotainment by mohl být „aktuálnější“, ale Apple CarPlay řeší tento „škraloupek“. Pohon, tedy hybrid, zatím nepatří mezi mé oblíbené, ale pro každý den zatím dává asi největší smysl. Navíc umí být opravdu konejšivý a rozmazlující při klidné jízdě, kterou se asi rodinné SUV bude poměrně často pohybovat. Takže ANO, nové CR-V je určitě dobrým rodinným autem a pokud ho budete využívat tak, jak bylo zamýšleno, určitě vás nezklame a co víc… Ono vás příjemně rozmazlí. Všechny…

 

Petr Jakušev

Sdílet: