Toyota Prius PHV – azurové překvapení

Toyota Prius PHV – azurové překvapení

Dnes se mi dostal do ruky ojedinělý kousek na českém trhu. Azurově modrý plugin hybrid Toyota Prius PHV. PHV je jednou ze tří verzí Priuse, a je designově dost odlišný od běžných hybridů, označených jako Prius a Prius + (což je vlastně Prius kombi). Liší se hlavně předními světlomety a grafikou zadních svítilen. Taky se úplně nevyznáte, co je to vlastně ten plug-in hybrid? Jde o takové vozidlo, které využívá k pohonu elektrický motor spojený s tím konvenčním spalovacím, a to „plug-in“ znamená, že ho lze nabít před jízdou z elektrické zásuvky. V tomto případě jsou ve voze uloženy baterie o extra kapacitě 8,8kWh, které by se podle údajů od výrobce měly postarat až o 50 km čistě elektrické jízdy na jedno nabití.

 

Design: od mainstreamu po futurismus

Design moderních Toyot se začíná dost vymykat mainstreamu, poslední generace vozů této značky má hodně futuristický design. Při prvním pohledu zepředu zaujmou výrazné LED MATRIX světlomety – 4 LEDky v řadě za sebou a v aerodynamicky tvarovaném nárazníku svisle umístěné sdružené svítilny LED denního svícení a směrovek, na které se opticky napojují přední mlhová světla. Tímto se plug-in hybridní Prius hodně liší od toho běžného. Přední maska s modře podbarveným logem automobilky Toyota na první pohled vypadá velmi sportovně. Při pohledu z boku je asi nejvýraznějším prvkem prolis táhnoucí se přes celé zadní dveře, který plynule navazuje na zadní diodová světla. Silueta střechy se svažuje již od úrovně předních dveří, vše je uzpůsobeno maximální aerodynamické efektivnosti, však se taky Prius PHV pyšní extrémně nízkým
součinitelem odporu vzduchu (Cx) – pouhých 0,25. Unikátní tvar zadního okna minimalizuje víření vzduchu za vozem a měl by zlepšovat i výkon. Zmiňované okno je rozděleno linií zadních světel na dvě části.

Interiér ve znamení dvou „F“: futuristicky funkční

Interiéru dominuje sedmipalcový dotykový displej, který je lemován dotykovými tlačítky na přepínání jednotlivých obrazovek a funkcí. Nad velkým displejem je ve středu umístěná kaplička přístrojů, před řidičem pak je už jen prázdné místo. Já osobně nejsem vůbec příznivec přístrojové desky ve středu interiéru, připadá mi, že to svádí oči z vozovky nesprávným směrem. Nicméně v Priusu řidič nemusí koukat na panel proto, aby viděl rychlost, případně jiné informace, protože je vybaven headup displejem, který tyto informace promítá na přední sklo přímo v zorném poli řidiče. Pod středovou obrazovkou je mechanické ovládání klimatizace a pod ní na bílém podkladu již pro Prius tradiční ovladač bezstupňové převodovky a voliče jízdních režimů. Tříramenný volant má dostatečně silný věnec a padne dobře do ruky, na obou bočních ramenech jsou umístěny ovladače středových displejů a různých asistentů. Na pravé straně pod volantem se nachází ovládací páčka tempomatu. Loketní opěrka se překvapivě otevírá z boku doprava, na rozdíl od evropských modelů, které mají většinou otevírání dozadu. Pod loketní opěrkou je velká schránka, která lze rozdělit malou přepážkou.
Přední sedadla v Priusu jsou dobře nastavitelná všemi směry, najít si správnou polohu za volantem mi zabralo jenom chvilku a i přes moji nemalou výšku jsem neměl pocit nedostatku místa. Boční vedení sedadel vepředu bylo více než dostatečné pro auto, které opravdu není určené pro sportovní jízdu. Jediná věc, nad kterou se musím pozastavit, je umístění tlačítek na ovládání vyhřívání sedaček. To je utopené pod středovým panelem hodně dole a vzadu, po chvilce si na to určitě řidič zvykne, ale je to při nejmenším neobvyklé. 🙂 I když je toto auto neobvyklé celé. Zadní sedačky jsou pouze pro dvě osoby a mezi nimi je vcelku široká loketní opěrka. Sedačky jsou prostorné a pohodlné s dostatkem prostoru na nohy, nicméně prostor nad hlavou není určen pro čahouny díky značně se snižující střeše. Poslední část interiéru, která stojí za zmínku, je kufr, teda spíše kufřík. 🙂 Protože dodatečné baterie nad rámec běžného hybridu jsou uloženy pod podlahou kufru, a tak objem kufru je pouhých 359 litrů oproti klasickému hybridnímu Priusu, který má litrů hned 502.
Středová kaplička je rozdělena na tři části. Na displeji, nejvíce vlevo, je ukazatel rychlosti nebo jízdních režimů a také třeba stav nádrže nebo nabití baterie. Na centrálním systému si řidič může vybrat z mnoha obrazovek, které ho informují o různých statistikách, o ekonomice jízdy a nejvíce vpravo se nachází displej voliče převodovky a všechny možné i nemožné kontrolky. Jedna ze zajímavých statistik je třeba ta, co ukazuje, s jakou ekonomikou jezdil řidič v jednotlivých dnech za sebou čistě na elektřinu. Ukazuje, kolik kwh bylo zapotřebí na ujetí 100 Km, na tom jsem si dal záležet a jeden den jsem stáhl spotřebu až na 13,6 KWh, což bylo nejnižší číslo za poslednich 30 dní :-). Zajímavé je, že u této statistiky se zobrazuje i procento jízdy, kdy byla puštěna klimatizace nebo vytápění.

Moderní technologie: ani bezpečnostní asistenty nechybí v Prisu

Prius je samozřejmě vybaven všemi možnými asistenty a vymoženostmi moderní doby. Za zmínku stojí adaptivní tempomat, jehož radar je skryt za modře podbarveným znakem Toyoty. Jeho reakce byly velmi dobré, žádné prudké brždění, když se před přídí objevil jiný vůz. I přes to k němu mám tři výhrady. Ta asi největší je, že přijít na optimální kombinaci jízdních režimů a nastavení, která dovolí jeho použití, není úplně jednoduché (při zařazeném stupni B tempomat nelze vůbec aktivovat vůbec), když už se ho podaří zapnout, tak na prostředním displeji ukazuje své nastavení pravidelně kdykoli něco zaznamená nebo pokud se před vozem něco změní, takže řidiči stále něco bliká v zorném poli. A poslední výtka, na kterou jsem narazil, byla přecitlivělost na podmínky vpřed. Při sněžení se na radaru usazoval sníh a velmi brzy systém nahlásil, že byl deaktivován a že je třeba zkontrolovat radar. Prius byl samozřejmě vybavený i hlídáním mrtvého úhlu nebo line asistentem.

 

A jak toto japonské ufo jezdí?

Plugin hybridního Priuse pohání atmosférická benzínová jednaosmička s výkonem 72 Kw a 142 Nm točivého momentu při 3600 otáčkách doplněná o elektromotor s výkonem 52Kw, celkový výkon soupravy je spočítán na 90Kw což je 122 koní. Může se zdát, že to není úplně moc na vůz vážící téměř 1900 kilogramů. O přenos síly na kola se stará hybridní převodovka e-CVT, Pro Priuse typický volič převodovky má na rozdíl od běžného automatu nejen možnosti D(drive), R(reverse), N(Neutral) i volbu B, což je pro jízdu dopředu jako D s vyšší úrovní rekuperace. Jízdní vlastnosti si dovolím rozepsat a hodnotit podle jednotlivých jízdních režimů:
Hybridní režim – plynule přepíná mezi elektrickými motory a spalovacím motorem. Režim EV – jízda čistě na elektřinu až do vzdálenosti 50Km. Městský režim EV – využívá také pouze elektrický pohon. V kterémkoliv z výše uvedených režomů lze volit z nastavení Eko, Normal nebo Power.
Režim Eko je určen pro velmi spořivou jízdu, reakce na plynový pedál je velmi vlažná, při akceleraci o 10 km/h Prius zrychluje velmi pozvolna až několik dlouhých sekund, ale s opravdu minimální spotřebou. Na informačním displeji se zobrazuje informace o ekonomice jízdy a snaží se chladit řidičovy emoce, aby jel úsporně. Na druhé straně je režim Power, který se snaží řidiči poskytnout maximální výkon nejen elektrický, ale i spalovacího motoru. Byl jsem až překvapen, jak v tomto režimu dokázal Prius vystřelit z křižovatky. Poslední je režim normal, který poskytuje vyvážený poměr výkonu a eko provozu. Ten jsem využíval asi nejvíce. Pokud je v bateriích dostatek energie, auto se snaží jet pouze na baterie, a to až do rychlosti 135km/h, takže i po dálnici můžete s Priusem uhánět čistě elektricky (já jsem na dálnici udržoval rychlost okolo 120km/h, a to ani nevím proč, prostě Prius si to tak přál. Samozřejmě při prudší akceleraci sepne i spalovací motor, o kterém se 85% případů řidič dozví pouze z informačního displeje ve středu přístrojovky. Pouze ve vyšších otáčkách o sobě dá motor vědět. Obecně celý hybridní systém funguje úplně sám bez jakýchkoliv zásahů řidiče.
I přes vyšší váhu je Prius při projíždění zatáček velmi jistý a naklánění je pouze nepatrné, opravdu jen při projíždění serpentýn se trošku rozhoupe. Řízení je velmi přesné a má dobrou odezvu. Při jízdě je uvnitř interiéru opravdu ticho, občas se ozývá jen hluk od pneumatik, při přejíždění nerovností a příčných prahů. Až jsem si říkal, že Prius svým komfortem strčí do kapsy některé konkurenční modely patřící do vyšší třídy.

S Priusem jsme v redakci dohromady najezdili něco málo přes 1000 km, já s ním strávil cca. 550 km v mimoměstském provozu a asi 150 km po Praze. Finální spotřeba se mi ustálila na 3 l/100 km. Prius si styl každé jízdy boduje a na konci zobrazí vyhodnocení. Bodové skóre je od 0 do 100, které se skládá ze tří částí – akcelerace, rychlost a předvídání. Nejlepšího skóre, které se mi podařilo dosáhnout, bylo 92 bodů, a to samozřejmě při velmi spořivé a předvídavé jízdě.

 

Efektivita na ntou, vyplatí se ale?

Zkusil jsme si trochu započítat, na kolik vyjde čistě elektrické ježdění, pokud vezmeme průměrnou cenu 1KWh za 5 Kč. Takže jedno plné nabití na avízovaných 50 KM vyjde na 44 Kč a tím jeden km na 88 haléřů. Ale zase tuto cenu platí hlavně lidé v bytech. Lze si zařídit tarif, kde bude jedna Kwh za méně než polovinu, takže při uvažování 2 Kč na Kwh vyjde nabití na 17 Kč, a tím náklady na jízdu za jeden km padnou na 34 haléřů. Když to porovnáme s nějakým moderním přeplňovaným benzínovým motorem s průměrnou spotřebou 6 litrů na 100 km, při ceně 30 Kč na litr, vyjde 1km na 1,80 Kč. 1 km čistě na elektřinu je tak zhruba 6x levnější. Při nájezdu 150 000 km je tedy cena čistě na elektřinu 51 000Kč oproti 270 000 Kč za benzín. Když k čistě elektrické jízdě připočtu naměřenou spotřebu za naše testování, jsme na poloviční ceně za Km. Takže kdy se vyplatí pořídit si pluginhybridní vůz záleží hodně na použití a preferencích kupujícího. I když reálně asi jen na elektřinu jezdit při dojezdu pouhých 50 km nebude asi nikdo, a tak je finanční návratnost spíše v nedohledu. To ani nemluvíme o bateriích, které časem budou potřebovat vyměnit a jejich cena tak odsouvá výhodnost investice daleko dál. Ostatně i samotná cena přes 1,1 milionu Kč vypovídá o svém. Takhle na něj prostě koukat nelze.

 

Výsledné hodnocení: super auto, ale kdo si ho za tu cenu koupí?

Od nového plugin hybridního Priuse jsem měl velká očekávání a po pár dnech strávených za volantem byla očekávání překonána. Velmi mě překvapila funkčnost hybridního systému, který při plně nabité baterii dokáže na dlouhých trasách jezdit z více jak 50% na elektřinu. S průměrnou spotřebou rovné 3litry benzinu na 100km je to opravdu velmi příjemné. Dalším plusem je ticho v interiéru a překvapivě i dynamika při čistě elektrické jízdě. Jen to po řidiči vyžaduje jiný přístup k řízení než je to běžné, šetrná jízda pak potřebuje hodně předvídání a využívání systému rekuperace. Jediné, co hází drobný stín na mé hodnocení, je velikost kufru a pořizovací cena. Pokud by ta byla o cca 200 000 Kč nižší, v tu ránu by se z Plugin hybridního Priuse stalo o hodně lepší a reálněji výhodnější auto na dojíždění do práce, s možností jezdit o víkendech i na delší vzdálenosti za velmi slušnou spotřebu.

 

Jirka Simon

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.