Suzuki Vitara 1.4 BoosterJet Hybrid 6AT: velmi komplexní a hlavně rozumná volba

Už je to nějaký ten pátek, co jsem naposledy testoval auto, a tak jsem byl po tak dlouhé době celý natěšený na moment, kdy si testovací kousek převezmu. Přicházím k vozu a přede mnou se rozprostírá modernizované Suzuki Vitara, a to ještě navíc po obměně v rámci modelové péče, která znamenala převážně zástavbu mild-hybridního ústrojí. Známá a vesměs převážně chválená 1.4 BoosterJet doplněná o malý elektromotor (startér-generátor) už šlape pod kapotou Vitary zhruba rok. I my jsme měli možnost ji již vyzkoušet a myslím, že i my jsme byli převážně pozitivní. To, na co jsme si stěžovali, by ale minimálně z části měl vyřešit automat, který přichází se zpožděním nyní jako žhavá novinka, jíž mám právě já to štěstí vyzkoušet. Suzuki jako značka sama o sobě je minimálně v Evropě známá pro velmi dobrý poměr cena/výkon, a proto tomu byla přizpůsobena i moje očekávání. Moment, kdy jsem auto uviděl, pochopil jsem, že dost možná došlo z mé strany k podcenění, protože řada prvků, které do tohoto auta inženýři a designéři dostali, má očekávání značně předčila. Pokud i vás zajímá, o které části konkrétně jde, určitě zůstaňte se mnou.

 

Auto, které má charakter

Vitara k nám na rozdíl od předešlého testu přijela v šedé metalíze s červenými detaily, jako jsou zrcátka, linie na nárazníku a masce, které dodávají na sportovnosti. Právě ve chvíli, kdy zvolíte místo červené šedou, stává se z auta poněkud méně nápadný kousek. I proto zřejmě zástupci značky zvolili ony červené doplňky a zatímco někteří říkají, že svítí jak vánoční stromeček, mně osobně to nevadí. Právě díky nim vyniknou kontury tohoto středního SUV, neb by byla docela škoda, kdyby zanikly v šedé každodennosti. Zvolená barevná kombinace nám každopádně dává vědět, že to v Suzuki umí tak či tak – obyčejně i výstředně.

Příjemné podtržení charakteru nabízí FULL-LED světlomety a tak můžeme říct, že v moment, kdy se jí podíváte do očí, vám v hlavě proběhnout pouze 3 slova – modernost, jednoduchost a sportovnost. Snad vše, co si od auta můžete přát. I když bylo těžké odtrhnout pohled od přední části vozu, musel jsem přejít na bok a pokochat se i jinými zajímavostmi, jako jsou kupříkladu 17palcová kola, v jejichž tvaru vidím kvetoucí květiny, což při jízdě, pokud nejste zrovna řidič či spolujezdec, nabízí zajímavou podívanou na tvořící se obrazec. Co se týče zadní časti vozu, můžeme si povšimnout klasického tvaru kufru crossoveru, který zdobí velká světla ladící se spodní červenou linkou. Jak už jste si jistě mohli povšimnout v galerii, na zadní části přibyl nápis „hybrid“, kterým Suzuki označuje právě své nové elektrifikované pohonné jednotky.

 

Rozumný luxus za dostupné peníze pro každého

Ač se to nezdá, v exteriéru je Suzuki poměrně jednoduché. Stejně střízlivé je pak i v interiéru, neberte mě ale doslova, neboť rozhodně nemluvím v negativním slova smyslu. Nemohu to říct jinými slovy, než že si na skoro celém interiéru dali v Suzuki záležet. Za cenu vozu bychom očekávali látkou čalouněné sedačky, Suzuki se však může pyšnit kombinací kůže a semiše, která automaticky už působí luxusnějším dojmem a jako jediný prvek dokáže změnit celý interiér. Jelikož se jedná o semiš a nikoliv alcantaru nemůžeme očekávat na dotek takovou kvalitu, ale pro oči je to jedna báseň. Co se týče pohodlnosti, sedačky jsou příjemné jako křeslo do obývacího pokoje, a tak je i na dlouhé cesty považuji za ideální. Další prvek, který bychom v dané cenové kategorii skutečně neočekávali, je střešní panoramatické okno, které interiér tvoří vzdušným a opticky větším. Osobně bych asi raději pošetřil, i když musím uznat, že jde v případě vitary o střechu s jednou z největších prosklených ploch, co jsem kdy v autě videl a potěší i její možnost otevírání, bravo Suzuki. Volant je ideální velikosti a není na něm přespříliš zbytečných tlačítek, která by akorát mátla při řízení a současné manipulaci ať už při změně písničky či nastavení tempomatu. U prostředních výdechů klimatizace si můžeme povšimnout inspirace u Mercedesu, protože nejenže tu máme stejný tvar, ale vprostřed jsou i analogové hodiny. Lesklý dekor interiéru připomíná karbon umístěný, do auta mi sedí a svým způsobem jej ozvláštňuje. Co se týče funkčních prvků, Suzuki je kapitolou samou pro sebe. Obrazovka infotainmentu patří do kategorie konfigurace „nejlevnější dotykový displej na trhu“. Opravdu působí velmi levně a ani odezva není nejlepší. Na druhou stranu ale skýtá skvělou funkcionalitu, a to je vlastně přednost Suzuki – jednoduchost. Na rozdíl od Swiftu ale třeba ovládání palubního počítače zůstalo řešeno pomocí „tyčky“ trčící z přístrojové desky, což rozhodně není ideální ani uživatelsky přívětivé. Co se týče prostoru ve vozidle, toho tu opravdu málo není, a tak pokud na dovolenou pojedete čtyři, určitě se vejdete. Je skoro až překvapením, že se jedná o B-SUV, neboť prostoru opravdu nabízí dostatek. Osobně bych Vitaru zařadil o půl třídy výše, a to je opět pozitivní zjištění.

Srovnávací test Suzuki Vitara vs. Toyota C-HR: vybíráme malé praktické SUV

 

Malý ďáblík na silnice i do terénu

Nyní nás čeká má nejoblíbenější část, kterou jsou jízdní vlastnosti. Vitara nabízí obdobně jako ostatní modely značky jako nejvýkonnější (a v tomto případě jedinou) motorizaci, jejíž maximální výkon činí nepříliš oslnivých 95 kW. Neočekával jsem tak příliš dramatické zrychlení, ale musím se opakovat, opět jsem byl mile překvapen, protože tento crossover je skutečně malý ďáblík na silnicích. 1.4 BoosterJet Hybrid o výkonu 95 kW je k dispozici s manuálem i automatem a v obou případech nabízí možnost volby mezi náhonem na přední kola i inteligentním systémem 4×4 AllGrip. Reakce na plyn je velmi překvapující, příjemně dynamická a bez prodlevy. Trošku mě mrzí, že volič režimů automatické převodovky nekončí možností D, ale „M“, díky čemuž se poměrně často stává, že zařadíte manuální řazení. Jelikož se jedná o crossover nedalo mi to a musel jsem si zkusit projet sem tam nějakou horší cestou. A i na ní se mi řídilo jako v bavlnce, podvozek byl velmi příjemný, a tak když jsem projel po nerovnosti na cestě, žádné kopnutí nepřišlo, skutečně jsem měl pocit, že jsem jel celou dobu po rovné cestě. Pro ještě větší terén je pak k dispozici režim LOCK, který přibližně do 50 km/h umí zamknout náhon v poměru 50:50 mezi obě nápravy. V opačném případě se stačí spolehnout na jeden z přednastavených jízdních režimů, který řídí reakce pohonného systému (vč. náhonu na všechny čtyři kola) automaticky. Překvapivě dobře pak funguje i mild-hybridní systém, jehož hlavní přínos je potřeba hledat především ve městě nebo obecně tam, kde nedochází ke zcela rovnoměrné jízdě. Na rozdíl od manuálu automat nerekuperuje bezmyšlenkovitě (a příliš silně), i tak ale při zrychlování nabízí především v nižších otáčkách vzpruhu motoru, který by se jinak musel spolehnout na nafouknutí relativně malého turbodmychadla. Výsledkem je příjemně lineární zátah a takřka nulová nutnost motor točit do vyšších otáček. Potěší pak i spotřeba, kterou lze udržet lehce nad 6 l/100 km, což byl náš výsledek. Myslím, že by šlo jezdit ještě o půl litříku níže a maximálně o litr výše.

 

Stojí za hřích?

Pokud si vezmeme v potaz cenovku, která je u této konfigurace okolo 650 000 Kč, tak s klidným svědomím můžeme říct, že ano. Auto se chová dobře, jízda v něm je příjemná, zastavíte s ním jednoduše i ve městě. Motor je velmi dynamický a nástup výkonu je přirozený, mild-hybrid nezpůsobuje příliš nekonzistentní chování a jeho efekt je spíše pozitivní. Mně se s autem jezdilo velme dobře. Pokud interiéru odpustíme zástavbu převážně levného tvrdého oplastování a velmi základní zpracování displeje infotainmentu, budeme i uvnitř spokojení. Vitara si ode mě zaslouží uznání, a to mimo jiné díky úctyhodnému navázání na předchůdce, který byl doslova legendárním vozem. I současná generace jede částečně v heslu „stará škola“ a dle mého názoru si najde hodně zájemců. Přece jenom je to crossover pro rodinu, který umí jet za málo, umí zrychlit, jet v terénu, vejde do něj i s tou rodinou a nezruinuje váš domácí rozpočet. S cenovkou aktuálně začínající na 477.900 Kč se dost možná jedná o jednu z nejrozumnějších možností dnešního automobilového světa, a tka nezbývá než pronést: „Pospěšte si, nebudou…“

 

Lukáš Jeřábek