Harley, který vás pozadí na zadek: výlet za divočákem, část druhá – tenhle Low Rider ST je jiná liga

Z první části našeho miniseriálu už víte, že jsme se vypravili s kolegou Zdeňkem do Svídnice. Při té příležitosti jsme testovali dvě krásné motorky Harley Davidson s písmenky S a T v názvu. V první části jsme se věnovali primárně Pan Americe ST. No a teď nastal čas vydat se na cestu zpátky do Čech a více se podívat na Low Rider ST. Tady je! 

 

Low Rider ST 

Ráno ve Svídnici nás přivítalo krásné počasí a výborná snídaně. Spali jsme v hotelu Red Baron, který odkazuje na Manfreda von Richthofena, slavného „Rudého barona“. Slavný stíhací pilot první světové války měl se Slezskem silné vazby a fotky hvězdicového motoru, úžasného trojplošníku a ta rudě červená barva letadla seděla k Low Rier ST jak prdel na hrnec.

Zatímco Pan America působí jako vysvalený atlet v upnuté kombinéze, Low Rider ST je drsnej frajer v křiváku. Designově vychází z dlouhé historie modelu Low Rider, která sahá až do konce sedmdesátých let. Verze ST přidává kapotáž inspirovanou FXRT, boční kufry a sportovnější nastavení, aniž by ztratila svůj typický americký výraz. Neboli oficiální řečí, jedná se o spojení FXRT-style fairingu s „muscle“ motoru Milwaukee-Eight 117 H.O.

Low Rider ST je na první pohled krásný, majestátní stroj. Černá ST kapotáž s červenými linkami dává motorce působivý vzhled. Všechny linie do sebe perfektně zapadají a ani kufry nepůsobí rušivě. Celek má styl, který si klidně můžeš zaparkovat kdekoliv a vždycky budeš středem pozornosti. Na předku motorky je celkem rozměrná kapota s kulatým světlem. Tohle je prostě klasika. A hlavně: když sedíš za řídítky, kapota už tak velká není a navíc perfektně odvádí vzduch. V tomhle je Low Rider ST skvěle vyladěný. Jízda je pohodově stabilní, ať už jedeš po okresce, dálnici, nebo ve městě.

Vypadá to, že HD se u Low Rideru ST zaměřil na vyloženě „funkční“ věci, jako jsou jízdní režimy a LED osvětlení, a ono to dává smysl – je to moderní mašina s veškerým komfortem ale pořád v klasickém kabátě. Dalším prvkem, který vedle kulatého světla chválím, je i kulatý budík. V kombinaci s kapotou možná působí až trochu moc úsporně a upřímně. Ta spodní digitální část je tam asi jen kvůli tomu, že máme rok 2025, ale oproti předchozímu digitálnímu mini-obdélníku je to krok správným směrem. Možná vám to připadá málo, nebo moc retro, ale za mě to funguje. Na rozdíl od Pan Americy, tahle mašina není o konektivitě, mapových podkladech a „fičurách“ v menu. Tohle je klasika a to jí sluší. Za masivní kapotou má motorka nádherně provedenou, lakovanou nádrž s rudým nápisem Harley-Davidson a pod ní úžasný Milwaukee-Eight 117 H.O. + na pravé straně je stylový vzduchový filtr v barvě motorky, což je přesně jeden z mnoha detailů, který dělá z téhle krásné mašiny umělecké dílo.

 

Designový skvost s brutální silou

Když zůstaneme u designu, Low Rider ST boduje detaily – povedená barevná kombinace, černý motor a výfuky, kapota a sedlo jsou dílem, na kterém si dal designér opravdu záležet. To se projevilo i na další řadě drobných i větších detailů, které z této motorky dělají unikátní designový kousek. Proti tomu byla Pan America méně propracovaná, surovější a jednodušší, i když základní barevná kombinace, černá s červenými detaily byla stejná. Samostatnou pozornost si zaslouží skvěle zpracované sedlo s velkým vybráním. To má hned tří výhody. Za prvé je úžasně pohodlné a můžete jet hodiny a hodiny se zadní částí těla jak v bavlnce. Za druhé, sedíte perfektně v těžišti motorky a Low Rider je skvěle ovladatelný. Za třetí, sedlo vám dá pevnou oporu na záda. To sice nevypadá jako něco extra, ale s krouťákem, který máte pod zadkem vás motorka dokáže pěkně vystřelit dopředu a pak fakt oceníte, že se máte o co opřít. Protože s výkonem 114 koní a hlavně 173 Nm vás tahle motorka dokáže pěkně zostra vystřelit dopředu.

V zadní části jsou už zmiňované kufry v barvě motorky – pro cestování naprostá nezbytnost. A pod nimi moje oblíbená doplňková výbava – výfuky Jekyll & Hyde. Ty se ovládají nenápadným tlačítkem na řídítkách a dokáží změnit decentní bublání v hřmící bouři. Motor Milwaukee-Eight 117 High Output je prostě tak skvělý, jak vypadá a možná ještě o kus lepší. Není to o otáčkách, je to o síle. O tom pocitu, kdy otočíš plynem a motorka vyrazí kupředu. Tah je až brutální, ale pořád kultivovaný. Low Rider ST umí jet klidně, ale když chceš, umí být pořádný divoch. Navíc je skvěle ovladatelný, pohodlný a co se rychlosti týká, s Pan Amerikou si nijak nezadá. Prostě velké dvouválce HD umí, je to klasika, protože je to prostě super.

Už první kilometry v sedle Low Ridera nadchly jak mě, tak Zdeňka. Motorka je pohodlná, výkon je naprosto parádní a navíc je i skvěle ovladatelná. Na Low Rideru ST sedíte nízko, s výborně ergonomicky vyladěnou polohou rukou a pocitem kontroly nad relativně těžkým strojem, který ale díky užším řídítkům nepůsobí neohrabaně ani v kolonách. Jediným ergonomickým kompromisem jsou vyšší kolena. Pokud máte 185+ cm, budete mít pocit, jako když sedíte „na bidýlku“, přesto je sedlo velmi pohodlné i po několika stovkách kilometrů. Zadní tlumič zvládá české a polské silnice bez nutnosti zásahu do nastavení. Jediné, co bych upravil nebo doplnil, jsou nějaké přídavné stupačky, aby si mohl jezdec hodit kopyta hezky dopředu, ale to už je jen detail. Možná to na první pohled nevypadá, ale Low Rider je i přes svoji velikost perfektně univerzální motorka. I když má dle techničáku přes 320 kg a přestože je to pořád cruiser, v zatáčkách překvapí, jde ochotně na hranu, zvládne i ostřejší tempo a díky jízdním režimům Road, Rain a Sport nabízí skvělý kompromis mezi pohodou a dynamikou. Brzdy jsou dobře nadimenzované a odpovídají váze i ST v názvu motorky. Fungují přesně, dobře dávkují výkon a motorka drží stopu. Výfuk Jekyll & Hyde dává motorce nejen zvuk, ale i znatelný pocit nárůstu výkonu a hlavně vám při přepnutí z Jekylla na Hyda vykouzlí úsměv na tváři.

 

Sport Touring pro náročné

První příjemné překvapení přišlo hned na začátku, vlastně ještě před začátkem – po vyzvednutí motorky. I když tak možná nevypadá, Low Rider je díky nízkému těžišti, vyvážení a rozumné šířce skvěle ovladatelný i ve městě. Je sice trochu delší a poloměr otáčení má do skútru daleko, ale s kličkováním v koloně rozhodně nemá problém. Skvělá stabilita v nízkých rychlostech vymaže tu hmotnost a ovladatelnost je prostě excelentní. Jakmile jsme vyjeli mimo město, konečně jsme mohli otočit plynem a probudit všech 114 koní v téměř dvoulitrovém dvouválci. A hlavně ten krouťák. Hodnota 173 Nm znamená, že v helmě se budeš culit od ucha k uchu.

Cestou k severním sousedům se Low Rider ukázal jako naprostý univerzál, rychlý i pohodlný. Motorka na kochání i na ostřejší jízdu. Možná to není takový dravec jako Pan America, ale nic si s ní nezadá a upřímně, na dlouhé cestování má nepopiratelný náskok v jízdním komfortu. Pan America měla v komfortu rezervy, ale člověk na to rychle zapomene díky chování na silnici. Prostě jiná interpretace ST. Jak je Pan America víc S, Low Rider je víc T. Cesta zpátky to “T” prověřila výrazně víc než první den a upřímně radost jsem z toho neměl. Kolony, fakt hodně kolon. Silnice ucpané plechovkama. Hlavně v horských pasážích u hranic to vypadalo, jako by vyrazil každý, kdo má auto, radiovku, nekonečné množství času a zablokovaný vyšší rychlostní stupeň než dva. Prostě něco, co rozhodně nechceš potkávat na klikatých horských silnicích. A tady Low Rider ST bodoval svojí koncepcí. Pohodovější posed, nižší sedlo a klidnější charakter motoru dělaly z kolon snesitelnou záležitost. Motorka se netvářila, že trpí, a jezdec taky ne. Když se pak otevřela široká okreska, motorka letěla jak střela.

Ještě nutno vyzdvihnout speciální bezpečnostní výbavu – výfuky Jekyll & Hyde. V otevřeném režimu proměnily Low Rider ST v koncertní sál narvanej bicíma a basama. Úžasný zvuk, dunivá symfonie, která fungovala jako skvělý bezpečnostní prvek. Při předjíždění pumpičkářů cestou do Svídnice se otevřený režim výfuku ukázal jako velmi efektivní upozornění těchto mouchami ostřílených a v elasťákách oblečených sportovců. Hned poznali, že se mají přeskupit a jezdit víc v řadě a ne se roztahovat přes celý pruh, a tím zvýšit bezpečnost. V koloně na dálnici zas najednou byla cesta mezi auty širší, než by se mohlo zdát, a okolí o tobě vědělo s dostatečným předstihem. Prostě bezpečnostní výbava alá HD.

 

Dvě ST, dva světy

Tenhle výlet nebyl o tom, která motorka je lepší. Byl o tom, jak rozdílně se dá vyložit stejná zkratka. Pan America 1250 ST je sportovnější, tvrdší, víc ostrá a sportovní. Nutí tě jet aktivně a odměňuje tě přesností a rychlostí. Low Rider ST je cestovnější, pohodovější, ale s brutálním tahem a charismatem, které tě bude bavit každý kilometr. Obě motorky jsou skvělé. Obě jsou ST. A obě dokazují, že Harley-Davidson dnes umí nabídnout víc než jen rovinku a chrom. Low Rider ST je ideální pro jezdce, kteří chtějí klasického Harleye – pohodovou jízdu krajinou, možnost si užít zvuk, krouťák a styl, ale občas „za to vzít“ a proletět pár zatáček nebo rychle předjet kolonu. Hodí se i do skupinových vyjížděk s ostatními harleyáři, i když svůj plný potenciál tam jezdec ani mašina většinou nevyužijí.

PanAmerica ST je stroj pro zaryté fanoušky značky, kteří chtějí jezdit ostřeji, pořád chtějí mít HD v techničáku, ale zároveň se nechtějí vzdát moderní elektroniky, špičkových brzd a sportovní jízdy po silnici. Není to klasický Harley na vyjížďky a lépe funguje jako „osamělý vlk“ nebo v menší partě stejně naladěných jezdců, kteří chtějí zatáčky a tempo víc než komfort a lány kukuřice.

A hlavně – obě ti připomenou, proč se těšíme na nadcházející sezónu.

 

Jirka Babický