Suzuki Vitara Hybrid: pracant s moderní technikou a „oldschool“ přístupem

Suzuki Vitara Hybrid: pracant s moderní technikou a „oldschool“ přístupem

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Suzuki Vitara pro mne byla svého času, a to jsem byl ještě malý kluk, symbolem něčeho naprosto nového. Pamatuji si ji jako první auto svého „druhu“, které by šlo zařadit do kategorie SUV. Ono tenkrát to ještě nebylo tak přerostlé a „vyměklé“, jak většina dnešních zástupců této třídy. Vitara se tvářila roztomile a drsně zároveň. Nabízela odnímatelnou plátěnou zadní část střechy, pro fajnšmekry v dalších letech pak šestiválec a navíc manuálně přiřaditelný pohon všech kol a to včetně redukce. Ona drsně jen nevypadala. To, co zvládala Vitara před 30 lety, by pro většinu dnešních SUV vozů bylo naprosto nemyslitelné. Nicméně, jak šel čas, měnila se i Vitara. Postupně dospívala, kultivovala se a stávala se více civilním vozem. Současná generace je již SUVéčkem v pravém slova smyslu, i když si stále ponechává něco málo navíc v možnosti nastavení pohonu všech kol podle potřeby řidiče. Jaká tedy je aktuální verze s mild hybridním systémem pohonu a náhonem na všechny čtyři kola? Kam se posunula? A udělala dojem? Byl to zase trochu jiný týden, než obvykle. Nebude to mít snadné, ale pojďme na to…

 

Design: moderní a přesto svá

Suzuki šla jako jedna z mála značek vždy svojí cestou a i díky tomu se zákazníci dělí na dvě hlavní skupiny. Jednou jsou ti věrní, kteří by nic jiného ani nechtěli a pak ti, kteří možná ani neví, že by zrovna Suzuki mohlo být tím pravým vozem právě pro jejich potřeby. Jak tedy Suzuki vypadá? V současné generaci se sice stále drží „krabicovitého“ a praktického tvaru karoserie, zároveň však přidává neotřelý „look“ v přední části. Přední světla jsou spojená mřížkou chladiče v jeden celek, který v mých očích evokuje úsměv. Nárazník působí mohutným dojmem a na stranách je jako celek zjemněný chromovanými doplňky vycházejícími ze světel denního svícení. Zadní část pojalo i Suzuki poměrně prakticky, žádná zásadní revoluce se nekoná. Celkově není Vitara prvoplánově krásná, ale má šmrnc a padla mi do oka. Určitě tomu pomohla i poměrně výrazná červená barva, díky které vždy pěkně vystoupila z davu.

 

Interiér: praktický, přehledný a funkční

Interiér Suzuki Vitara je přesně takový, jak říká nadpis. To se projevuje na dnešní poměry neaktuálně působící palubní deskou, která je navíc poskládána hlavně z tvrdších plastů a pokračovat bychom mohli i analogovými přístroji s relativně jednoduchým palubním počítačem umístěným mezi budíky. Funkcí má dost, ale ergonomie je jemně řečeno „složitá“. Tím chci říct, že za rok sedím v mnoha nových vozech, nastavování funkcí na palubním počítači Vitary mi zabralo poměrně dost času. Ovládání řeší otočné „tyčky“ umístěné neprakticky přímo v kapličce přístrojů a jejich dostupnost mi nepřijde zrovna uživatelsky příjemná. Rozsah poskytovaných informací ale mile překvapí. I přesto je dnes standard trochu dál. Pokud si ale vysloveně nepotrpíte na současné plně digitální kokpity, časem zde naleznete vše, co budete potřebovat. V Suzuki potěší i multimediální systém, který nabízí velmi jednoduše řešené standardní funkce a moderní konektivitu včetně Apple CarPlay a AndroidAuto. Tahle část je přehledná, plynulá. Sedadla jsou umístěná o trochu víš, než je běžné, ale možná i díky tomu jsou poměrně pohodlná. V zadní části vozu je na danou třídu dostatek místa i pohodlí, vše se ale přímo odvíjí od toho, kdo sedí před vámi. Na fotkách to tak možná nevypadá, ale Vitara je poměrně kompaktním vozem. S ohledem na vnější rozměry nabízí interiér dostatek místa, i když šířka v oblasti ramen by mohla být o něco větší, není to však pro běžný život problém.

 

Technika: 1.4 BoosterJet Allgrip, mild hybrid a manuál

Tohle je relativně neobvyklá kombinace, která ale funguje velmi příjemně – samozřejmě za předpokladu, že máte rádi manuální převodovky. Označení na víku kufru „hybrid“ by mohlo leckoho uvést v lehký omyl. Nejedná se totiž o full, ani plug-in hybridní technologii. Reálně je zde jednoduše řečeno o dost silnější alternátor, který umí obsluhovat 48V síť a zároveň přidat točivý moment v nízkých otáčkách. Jeho výkon v tomto režimu činí pouhých 2,3kW, což jistě není mnoho, přidává ale také 50 Nm, které jsou k dispozici okamžitě od volnoběhu. Vitara tedy jezdí stále na benzin a čistě elektrický režim nenabízí. Díky tomuto řešení nebylo potřeba zásadním způsobem zasahovat do konstrukce a navyšovat tak hmotnost vozu o rozměrné bateriové články. Výsledkem je příjemně lineární projev motoru prakticky od volnoběhu, kdy by bez výše zmíněné elektrické pomoci byl motor jinak znatelně slabší. S tímto technickým řešením jsou rozjezdy svižné a Vitara hbitě a ochotně vystřelí kupředu. Rozdíl oproti standardnímu pohonu se tak koná především v nižších otáčkách, a to vcelku dobře rozpoznatelný. V reálném světě se ale například tolik kýžené snížení spotřeby úplně nekonalo podle mých očekávání. Chápu, že se jedná o vyšší vůz a navíc čtyřkolku, ale standardně jsem se pohyboval někde mezi 7,5 a 8 l/100 Km. To sice nepovažuji za špatný výsledek, čekal jsem ale asi trochu víc (tedy míň), a to tím spíše, že s konvenční variantou kolegové kdysi vyloženě vyšších hodnot nedosahovali. 😊 Pro objektivitu je třeba uvést, že při šetrném zacházení s plynovým pedálem se kolegovi z redakce podařilo dostat i pod 6l/100km, konktrétně tedy 5,8l/100km. To je pak samozřejmě úspěch, který sice požadoval trochu snahy, troufám si ale říci, že se ale díky ní dostal i pod hodnoty klasické (nehybridní) 1.4 BoosterJet. Jízdní vlastnosti jsou podle očekávání a u Suzuki bylo cokoliv jiného velkým překvapením. Řízení je přesné, Vitara se drží zvolené stopy, co to jde a při přepnutí jízdního režimu na sport trochu víc pomáhají zadní kola do oblouku. Je to příjemné, intuitivní a podvozek si díky tomu udrží neutrální chování o kousek déle. Náklony karoserie nejsou s ohledem na vyšší stavbu vozu nikterak zásadní a ani odpružení není zbytečně tuhé. V tomto ohledu Suzuki drží léty nastavený standard a dokáže být příjemným společníkem na cestách, a to mimo jiné i díky své historii a konstrukci k využití i mimo ně (zpevněné komunikace), ale na to se můžeme zaměřit zase příště…

 

Závěr: blíže k mainstreamu, ale stále svou cestou…

Suzuki Vitara nebyla a není autem pro každého. Je svým způsobem jedinečným druhem, který je v současném „Cross cokoliv světě“ navíc poměrně ohrožen. A víte co, je to škoda. Není asi tak všestranná, ale to, co dělá, dělá dobře. Bydlet někde na horách a mít reálnou potřebu 4×4 víc než na dvě hodiny dvakrát v roce, byla by určitě docela vysoko na mém listu vhodného vozu pro denní použití. Bohužel právě ty vlastnosti, ve který vyniká, jsou pro dnešní kupce SUVéček s cenou okolo 500 – 600 tis. Kč relativně druhotné. Tady vyhrává image… A opět musím konstatovat, je to škoda. Suzuki Vitara je dobré, na dnešní poměry staromilsky analogové auto, které, to co slíbí, splní. Je to takový sympatický pracant… A tímhle moudrem je dnes na čase skončit.

 

Petr Jakušev

Sdílet: