Srovnávací test: Renault Zoe vs. Mini Cooper SE – lepší auto nebo elektromobil?

Srovnávací test: Renault Zoe vs. Mini Cooper SE – lepší auto nebo elektromobil?

Autor: Jan Novotný, Jiří Chomát · Fotografie: Jan Novotný

Nechci znít hned v úvodním odstavci srovnávacího testu pesimisticky. Ostatně elektromobily se my, motorističtí novináři, proháníme už pěknou řádku let a jsme tak jedni z mála, kdo má příležitost pro vytvoření nadhledu na současnou situaci. Při nejmenším ta v Čechách je však velmi specifická. Dotace na čistou mobilitu takřka neexistují (nepolemizujme prosím nad tím, zda-li dosavadní pobídky měli nějaký smysl či ne), zvýhodnění jsou minimální a bohužel ani neumíme efektivně a hlavně ekologicky vyrobit elektrickou energii tak, aby elektromobil dával smysl jako jediný automobil do domácnosti. Nesnažím se tvrdit, že by pořízení elektromobilu byla hloupost. Není. O jeho použití je však potřeba přemýšlet a myslím si, že záleží především na jeho konkrétním způsobu použití. Největší smysl mi tak dává především ve městech. A… Odpověď trhu je naprosto jasná. Logicky většina automobilek potlačovala výrobu nových elektrifikovaných modelů tak, aby se jim co nejvíce registrací počítalo do roku 2020, kdy začíná platit průměrný flotilový emisní limit 95 g CO2 / 1 km a s ním související pokuty. V lednu tak mohla zavládnout euforie nad prodejními čísly většiny ekologických modelů. Určitě vám ale dochází, že šlo o dočasný stav. A díky lehkému opadnutí zájmu z prvních měsíců či týdnů roku 2020 a především pak vzhledem k aktuálním tématům souvisejícím s koronavirovou epidemií, kdy se dokonce polemizuje nad zmírněním emisních norem pro letošek, elektromobilita jako žhavá novinka už není v médiích tolik zajímavá. Minimálně v tuzemsku se tak dostáváme do stádia, kdy je elektromobilita tlačena, ale příliš netáhne. Dalo by se mluvit hned o několika překážkách, které jsou však postupně překonávány. V souvislosti se smysluplností elektromobility jde o infrastrukturu (nabíjecí síť), dojezd na jedno nabytí a pořizovací cenu. To vše se stále zlepšuje a před námi tu dneska stojí hned dva kousky, které se zdají být do jisté míry bořiči mýtů, a to každý tak trochu po svém. A jelikož my v redakcích AUTOHLED.cz a MOTORVIZE.cz rádi přijímáme výzvy, i do tohoto nelehkého úkolu jsme se vrhli po hlavě a s natěšením. Který přístup nám bude sympatičtější? A jaké mýty zbořit dokážou a ke kterým mají ještě daleko?

Design: je potřeba vůbec komentářů?

Touto řečnickou otázkou jsem prostě musel začít. Pokud mě v průběhu testování a našeho srovnávání napadlo, že před námi vlastně stojí jedno lepší auto a jeden lepší elektromobil (a šlo o dva jiné vítěze), právě co se vzhledu týče by to platilo nejvíce. Obě auta jsou moderní. Jde totiž o horké novinky. Zoe přijíždí ve zcela nové generaci a Mini SE je vůbec prvním elektromobilem značky, který přímo vychází z poslední generace Mini Cooper. Dost možná se v obou případech za vámi budou lidé otáčet a to zatím můžeme ponechat stranou skutečnost, že netradiční je v tomto případě i jejich neslyšný provoz resp. uměle vytvářený hluk tak, aby byly alespoň v rychlostech do 30 km/h varování kolemjdoucí (u Zoe jde tato funkce vzhledem k homologaci v roce 2019 ještě vypnout, u Cooperu už nikoliv). Mini je tradiční, a to dost možná i více než kdy jindy. Ostatně o tom se můžete dočíst ve kterémkoliv ze samostatných redakčních testů jeho poslední generace. A u elektrického Mini SE tomu není jinak. V kombinaci se zeleným lakováním, sportovními doplňky a žlutými znaky SE pak vypadá opravdu dobře. Zoe vedle něj působí jako naprosto přesná podoba elektromobilu 21. století. Zatímco na Mini byste prvním pohledem elektromotor pod kapotou nezpozorovali, u Zoe by tomu bylo přesně naopak. V obou případech se mi líbí zpracování LED denního svícení, Mini potěší silným LED blinkrem vpředu, Zoe pak tekoucím ekvivalentem vzadu. Je také zřejmé, že vůz s diamantem ve znaku je o něco větší. A skutečně. Ve všech ohledech je Zoe rozměrnější, z čehož nejmarkantnější (alespoň opticky) je rozdíl u výšky (1562 vs. 1432 mm výška a 4087 vs. 3821 mm délka). Díky tomu (a zakomponování menší baterie) je pak Mini i podstatně lehčí, 137 kg je znát, o tom ale až za chvilku.

Interiéry: kvalitní a…

O tom, že Renault posunul svůj osobní elektromobil kvalitou vnitřku doslova revolučně, jsme se už rozepsali v klasickém testu. Ano, co funguje, není potřeba měnit, proto designéři zaznamenali venku pouze evoluci a uvnitř naopak revoluci. Nechybí tak třeba kompletně digitální přístrojová deska, která jakýsi polodigitální přístrojový štít, který v Mini symbolizuje spíše představu 21. století z devadesátek, hravě zastíní. I infotainment Zoe vypadá dobře a příjemně se ovládá. Tradiční iDrive systém pocházející původně od BMW v Mini však funguje skvěle. Na tom se holt nedá nic zkazit a s konektivitou Apple CarPlay a dotykovým ovládáním je navíc i patřičně moderní. Renault zde vyhrává snad jen na rozměry displeje, neboť v Mini je možné si připlatit za větší variantu, kterou námi testovaný kus nedisponoval. Zbytek interiéru, ač jsme se již několikrát zmiňovali o posunu kvality u Renaultu, je už mírně dotaženější v Mini. Naprosto fantastická jsou zde sedadla – mají příkladné boční vedení, vysouvatelný sedák a vysokou míru nastavitelnosti. A pak je tu to, co minimálně mně (a pár dalším řidičsky založeným jedincům) zlomí vaz. Ano, Mini je sice konstruované o něco dynamičtěji než Renault (ostatně označení, v němž se nachází písmeno „S“ to jen dokazuje) a nabízí tak řidičsky příjemný nízký posaz, v ceníku Zoe ale bohužel vůbec nenajdete možnost výškově nastavitelného sedadla řidiče. Ano, čtete správně. Proto se jen stěží uklidňuji a vyrážím na zadní sedadla, kde má navrch Renault. Jak by ne – k dispozici má o jeden pár dveří více. Na dovolenou do Chorvatska to sice nebude na palubě ani jednoho z vozů, avšak v Zoe je cestování vzadu přeci jen o něco lepší. A podobně je tomu i v případě kufru. Šikovná je v případě Mini dvojitá podlaha, díky níž nakládací hrana přechází plynule v podlahu kufru, pod níž je prostor ale jen pro nabíjecí kabely a pár drobností. V základním objemu pak proti 211 litrům Mini kontruje Renault 338 litry. To jsme ale lehce odbočili k praktické stránce, která není gro tohohle testu.

A jaké jsou to elektromobily?

To nejdůležitější, za čímž jsme se vrhli při srovnávání těchto dvou aut, jsou jejich „elektromobilní vlastnosti“. A snažili jsme se býti co nejvíce objektivní. Hned na úvod musím zmínit, že se ani jednomu nedají upřít papírové výhody ani nevýhody. Tak, jak se zdá být Zoe na papíře lepší v dojezdu a naopak Mini boduje jízdními disciplínami, tomu je i ve skutečnosti. Nejdůležitější otázkou dnes ale zůstává jejich reálné použití. S kolegou se tak vydáváme vstříc společnému dobrodružství. Setkáváme se na jedné rychlonabíječce a uvádíme stav obou akumulátorů do obdobného stavu. Čeká nás trasa dlouhá 120 km, která se skládá především z okresních cest, na nichž málokdy překročíme tachometrových 100 km/h. Vydali jsme se ale i do klasického městského provozu a chvilku jsme „zabloudili“ i na dálnici. Komu by to nestačilo, v obou vozech jsme zvolili nejekologičtější režimy, větší stupeň rekuperace, jeli naprosto shodným tempem a v půlce jsme si vyměnili pozice tak, aby neexistovala výhoda větrného pytle. Troufám si tak tvrdit, že výsledky našeho měření jsou v maximální možné míře validní. A jak si naše kousky vedly? Z počátku to vypadalo na vítězství Renaultu. Jak už bylo zmíněno výše, přeci jen jde na prvním místě o elektromobil, který byl svému účelu přizpůsoben od naprostého základu. Tomu nasvědčuje i volba užšího profilu pneumatik a jejich „ekologického“ modelu s co možná nejnižším valivým odporem. Pozoruhodný je ale výsledek v obou případech. Pohybujeme se totiž jen lehce nad 12 kWh / 100 km, což nejen dává naději reálně použitelnému dojezdu, ale dostává nás i pod výrobcem udávané hodnoty, a to se moc často nevidí. Mini se mírnými krůčky dostávalo v průběhu celé cesty do vedení. Vaz zlomila Zoe cesta po dálnici, kdy výrobce naprosto přesně odhadl maximální rychlost pro efektivní jízdu (v režimu eko je omezena na 105 km/h), a výraznější stoupání, kde je znát vyšší hmotnost. Ve vyšších rychlostech pak problémy dělá především vyšší stavba a tím pádem i odpor vzduchu. Mini tedy vítězí ve spotřebě, a to o relativně nepatrných 0,3 kWh/100 km. Máte pravdu, pořád je tu ten fakt, že Zoe dojede +- o třetinu dál. Bavíme-li se o reálných hodnotách, kdy se řidič nebude příliš omezovat, u Mini to vidím na +- 200 km, Zoe k tomu přihodí zhruba stovku.

 

Jak je tomu s nabíjením?

Ještě než se pustíme do závěrečného hodnocení, je tu jedna naprosto neopomenutelná kapitola elektromobilních vlastností. Nabíjení. I zde by se dalo očekávat vedení Renaultu, s elektromobily má totiž dlouholeté zkušenosti nejen u Zoe, ale i v rámci aliance se sesterským Nissanem Leaf. Dalo by se tak říci, že se v jedné stáji nachází nejprodávanější evropský elektromobil i ten nejprodávanější ve světě. Výsledkem je sice podpora 50kW rychlonabíjení, tu už však beru minimálně já za nutný standard moderního elektromobilu, u Renaultu si za něj však připlatíte, a to nemalých 25.000 Kč v případě kterékoliv z výbav. Naopak pochvalu si zaslouží podpora maximálního možného výkonu nabíjení Typu 2 (Mennekes) – 22 kW. To Cooper SE se v tomto ohledu zdá být tradičnější – 50 kW rychlonabíjení je pro něj standardem a z Typu 2 dostane „jen“ 11 kW. Výsledek ale opět překvapí. Zatímco v Mini jsme s ničím nezápasili a obou maximálních rychlostí nabíjení jsme takřka dosáhli, u Zoe jsme měli problém především s rychlonabíjením, a to zamrzí vzhledem ke kapacitě akumulátoru hned dvakrát. Z domácí zásuvky pak musíte počítat, že z nuly do plna nenabijete přes noc zřejmě ani jednoho, blíže k tomu ale rozhodně bude mít Mini, byť oba vozy umožňují shodně 3,7 kW výkonu ze standardně dodávané palubní nabíječky. Dalo by se tak tvrdit, že výsledkem kategorie nabíjení je remíza – Renault vítězí u Typu 2 (AC) a Mini u rychlonabíjení (DC). Je ale potřeba počítat s tím, že Mini vás v podstatě na kterékoliv nabíječce zdrží kratší dobu a největším rozdílem bude právě rychlonabíjení. Vratká je pak pozice Renaultu i díky dojezdu reálně nižším, než udávají tabulky, zatímco u Mini jsme se dostali přesně na hodnotu deklarovanou automobilkou. Bravo za to!

Mini Cooper SE Renault Zoe R135
délka trasy 120 km
reálná spotřeba 12,4 kWh/100 km 12,7 kWh/100 km
reálný dojezd 233 km 362 km
udávaný dojezd 232 km 388 km
kapacita akumulátoru (max. / využitelná) 32,6 / 28,9 kWh 52 / 46 kWh
nabíjení DC 50 kW 50 kW
doba nabíjení při DC (do 80 %) 35 min. 70 min.
nabíjení AC (Typ 2 – Mennkes) 11 kW 22 kW
doba nabíjení při AC (Typ 2) 2,5 h 3 h
doba nabíjení doma (3,7 kW) 9 h 16 h 10 m

A výsledek? Stále záleží na účelu použití, vítěz (tentokrát) může být ale jen jeden…

Ač se zdá, že jsme porovnávali svým užitím velmi podobná auta – obě jsou moderními elektromobily, které k reálnému využití nemají úplně daleko, na konci srovnávacího testu tu máme dosti odlišná auta. Už jsem to několikrát zmínil a vlastně jsem byl chvílemi i přesvědčen, že naším výsledkem bude jeden lepší elektromobil a jeden lepší vůz. Narovinu vás hned po usednutí do Mini poměrně zásadně zarazí hodnota dojezdu indikovaná palubním počítačem – 200 km není moc. Ostatně většina z nás tohle číslo má spojené zhruba se čtvrtinou, maximálně třetinou paliva v nádrži a někteří už začínají hledat čerpací stanici k dotankování. A tohle stigma tu ještě nějakou chvilku bude. V případě Renaultu je přeci jen o něco menší, a to dokáže nejednoho zájemce o smysluplnosti elektromobilu přesvědčit. Neplatí to však úplně na 100 %, a to tím spíše, když před vámi stojí konkurent v dojezdu sice slabší, ve většině ostatních parametrech ale o to silnější. To, že se s Mini bude jezdit příjemněji, jsme tušili už na začátku. Nevěděli jsme ale, že jízda elektromobilem může být i zábavně dynamická tak, jak tomu ve skutečnosti u SE je. A vlastně tak, jak tomu u prémiovek bývá, většinu věcí dělá Mini o trochu lépe než mainstreamový ekvivalent v podobě Renaultu Zoe. Paradoxně si umíme představit reálnou použitelnost pro každodenní soužití opět o něco lépe v případě Mini – řídí se příjemně, chová se jako plnohodnotné auto, čas strávený na nabíječce je lépe překousnutelný a když už přijde řeč na delší přesuny, Zoe sice dojede podstatně dále, Cooperu ale režim Eko dovolí i rozumné dálniční rychlosti, díky čemuž ani třeba při limitních 130 km/h jeho efektivita neupadá k bodu mrazu. Dá se tak sice stále říci, že pokud budete čas od času potřebovat jet i dále než do Brna, je Zoe spolehlivějším parťákem, nutno ale podotknout, že elektromobil není a snad ani nikdy nebude určen primárně na delší přesuny. Vraťme se tam, kde dává elektromobilita největší smysl – do města, a to je revírem především elektrického Mini, které nás v mnohém překvapilo, a proto je našim dnešním vítězem. Nejde říci, že by Renault Zoe byl špatným autem nebo nepovedeným elektromobilem (je tomu spíše naopak), příplatek ve výši +- 350 tisíc Kč (+ 60 % oproti srovnatelnému Cliu s automatem) resp. 255 tisíc Kč (+47 % oproti srovnatelnému Capturu s automatem) se ale obhajuje pořád hůře než v případě Mini, u něhož si 250 tisíc navíc (+49 % oproti 1.5 turbo s automatem) resp. 150 tisíc navíc (+20 % oproti verzi S s automatem) u určité cílové skupiny představit umíme.

 

Jan Novotný & Jiří Chomát

Sdílet: