Škoda Octavia RS 120 let motorsport: nejostřejší není, překvapí ale i tam, kde to nečekáte

Škoda Octavia RS 120 let motorsport: nejostřejší není, překvapí ale i tam, kde to nečekáte

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

O Octavii čtvrté generace stejně jako o její sportovně laděné verzi RS už toho bylo řečeno nesčetně. Pokud pominu dodnes mnohdy lehce děravý software (zejm. infotainmentu), častým jmenovatelem diskuzí nejen u doposud poslední generace mladoboleslavského bestselleru bývá právě verze RS. Jako kdyby existovaly dva silné tábory – jeden, co RS považuje za ideální sportovní náčiní (samozřejmě se zachováním všech praktických hodnot základního modelu), a ten druhý, který tvrdí, že ani nejsilnější verze Octavie nemá právo být označována za sportovní ani ve snu a současných hothatchům nesahá ani po kotníky. Jenže ona už předchozí generace sem tam trochu vyčuhovala z řady, a to především ve verzích RS230 a po modernizaci taktéž jako RS245. Přímé nástupce tyto „nejostřejší“ verze v současné generaci nemají, přesto by mohla mít limitovaná edice odkazující na významné výročí Škody Auto a jejího působení v motorsportu něco do sebe. V Mladé Boleslavi ji nazvali přiléhavě jako „120 let motorsportu“.

Tím spíše, že tady o výkon (resp. jeho navýšení) nejde, by mohlo být očekávatelné, že se přidám na stranu svých kolegů a čtvrtou generaci RS s benzínovým motorem zatratím a budu třeba tvrdit i to, že stejně největší smysl dává diesel – vždyť ono to komfortní cestování se skvělým praktickým využitím a trochou té dynamiky zvládne diesel podobně dobře a odmění vás navíc přijatelnější spotřebou i dojezdem. Jistým limitem navíc může být i automatická převodovka DSG. Jenže… 120 let motorsportu, to není jen tak! Pokud i vás zajímá, jak tohle celé dopadne – jestli (alespoň ve snu) označím nejostřejší současnou Octavii RS za sportovní, pak určitě zůstaňte ještě chvilku se mnou…

 

Design – každému dle jeho gusta, 120 let motorsportu v gesci zelené Mamba a několika doplňků

A máme to tu zase – o Octavii jsme toho všichni řekli a napsali opravdu mnoho. Nemá tedy příliš smysl popisovat nebo hodnotit tvary čtvrté generace. Verze RS pak odpovídá zaběhlým tradicím. Myslím, že každý motoristický nadšenec i fanoušek značky sportovněji laděnou verzi Škody Auto rozpozná. Přesto nedává nijak okázale najevo příslušnost k motorsportu. Ostatně i v tomto případě jde hodně o zvolenou kombinaci barvy a doplňků, jako jsou například kola. Ta tady mohou být mimochodem až 19“. Pro RS 120 let motorsport pak Škoda vyhradila hned dvě nové barvy lakování – zelenou mamba (bez příplatku, pyšnící se právě na našem exempláři) a oranžovou Phoenix (za příplatek). Ke křiklavé barvě – tady každému dle jeho gusta, i když mé srdce hned při prvním střetnutí zaplesalo – skvěle ladí decentní doplňky určené právě limitované edici. Jde zejména o již zmíněná kola, v tomto případě 19“ černá a lešťěná, označovaná jako Altair, černě lakované koncovky sportovního výfuku a černý spoiler pátých dveří. Osobně mě tahle kombinace opravdu bere. Možná by takto nakonfigurovaná Octavia ale mohla klamat tělem už od prvního seznámení. Nejeden kolemjdoucí by si totiž mohl myslet, že jde o ryze sportovní vůz. O tom ale až za chvíli…

 

Interiér – to je ta alfa a omega, která…

Hned na úvod dané sekce je potřeba zmínit, že i „RSo“ je základem dobré i zlé vesměs úplně v tom stejném, jako základní Octavie. Jasně, je tu ta nejvyšší možná výbava – o tom mimochodem edice 120 let motorsport primárně je. V době uvedení na trh Škoda uváděla, že zákazník dostává výbavu v hodnotě 175.900 Kč za pouhých 110.000 Kč příplatku. Kromě již zmíněných doplňků, z nichž některé mají i funkční charakter (ano, opravdu má 120 let motorsport laděný výfuk), jde o adaptivní podvozek, elektricky nastavitelná sportovní Top ergonomická sedadla s masážní funkcí, balíček asistované jízdy 2.0 Top, sound systém Canton a dojezdové rezervní kolo s příslušenstvím. Pomineme-li to, že masážní funkce sedadel řešená přifukováním a vyfukováním bederní opěrky je tu jen tak trochu na ozdobu, sezení v nich lze považovat za velmi komfortní. Navíc nejen dobře vypadají už na první pohled (i díky integrované hlavové opěrce), ale mají také dostatečné boční vedení, které umí podržet i při ostřejším jízdním stylu na klikaté okresce.

Jenže teď zpět k tomu základu ze standardní Octavie. Když nebudu dlouze chválit skvělou praktickou stránku věci, do níž řadíme kromě nadstandardně prostorného zavazadlového prostoru i místo na zadních sedadlech, dostatek odkládacích prostor či nesčetně simply clever řešení, jsme zpět přesně u toho, co mi vadilo už od prvního seznámení. Řeč je primárně o posledních softwarových řešeních, které se z uživatelského hlediska týkají především infotainmentu a digitálního přístrojového štítu (virtuální kokpit). Stačí přesednout do modernizovaného Superbu nebo Kodiaqu a určitě pochopíte, o čem mluvím. Ovládání je dle mého subjektivního úhlu pohledu složitější, což poznáte především právě u digitálního displeje nahrazujícího klasické analogové budíky. Jsou to režimy, které dříve šlo nastavit jedním otočením kolečka na volantu nebo třeba přehledné zobrazení údajů o aktuální cestě (průměrná spotřeba nebo rychlost či doba na cestě), které již není možné nijak získat. To snad ani nemusím zmiňovat, že systém stále ještě není 100% odladěn a čas od času se stane, že zamrzne, je potřeba jej restartovat nebo dělá třeba jen trochu něco jiného, než zrovna chcete. Zkrátka platí ještě pořád takřka vše, co jsem již dříve popsal v článku věnovaném právě interiéru čtvrté generace Octavie. Je ale zbytečné přicházet k dalšímu rozhořčení. Vše podstatné již bylo řečeno a já si závěrem povídání o interiéru troufnu tvrdit, že uživatelé a majitelé Octavie přesně ví, proč ji denně používají. Většina z nich navíc mnou zmíněné neduhy dost možná neobjeví anebo zkrátka jen nebude považovat za relevantní nedostatky. Honem rychle tedy na jízdu, kvůli ní tu přeci dnes jsme…

 

Jízda: sice neohromí, přes to překvapí a… Má jednu vadux na kráse.

Jak jen teď začít. Z 245 koní v dnešní době asi nikdo nepůjde do kolen. Přesto musím vzpomenout mé první kilometry za volantem současného RS. To se psal listopad roku 2020, „xtá“ vlna covidu byla v plném proudu a já měl tu čest společně s několika dalšími vyvolenými poprvé sedlat nové RS. Jako dnes si vzpomínám, že jsem neváhal a sedl do benzínového manuálu. Jenže ne do toho současného, nýbrž první generace. Jakým překvapením pro mě pak bylo, když jsem zjistil, že si základní hodnoty Škoda ponechala dodnes. Strašně mě překvapilo, jak příjemný výkonový vrchol novodobé RS má a za svými slovy si dodnes stojím. S předchozí generací Octavie RS jsem strávil mnoho kilometrů. Za připomenutí stojí třeba náš výlet na Transfagarassan, jednu z nejlepších silnic světa, kam jsme vyrazili hned se dvěma RS245 (s automatem i manuálem). Nestydím se ale za to, že právě poslední verzi dvoulitrového TSI (předchozí generace měla zdánlivě velmi podobný motor) považuji za doposud tu s největším charakterem, jaký kdy bylo možné v Octavii nalézt.

Teď se ale musím konečně vrátit k limitované edici, kterou mám dnes na povel. Přiznám se, že jsem se na ni trochu načekal, zároveň se díky tomu ale i docela těšil. Po prvním nastartování hned zběsile začínám prohledávat menu infotainmentu, abych vypl umělý zvuk motoru linoucí se z reproduktorů. Netrpělivě pak očekávám, co přijde z výfuků, které mají mít lehce odlišný charakter od standardní verze. Někoho možná zklamu, druhého potěším. Zázraky se nekonají, i tak ale dvoulitrové TSI zní až příjemně brumlavě, tlumeně ale opravdu rozumně. Netrpělivě pak čekám na první moment, kdy budu moct sešlápnout plyn. Nejdříve však zahřívám motor a čekám na silnici, která dovolí využít potenciál auta. Možná to může znít vtipně, ale i těch na dnešní dobu relativně běžných 245 koní se umí dostat na rychlostní limit opravdu rychle. První překvapení přichází, když po sešlápnutí plynu tak trochu nečekaně zahrabou přední kola. Jasně, benzínová Octavia RS vždy byla předokolkou a nejinak je tomu i zde. Možná by tomu pomohla volba sportovní pneumatiky. Obutá Bridgestone Potenza S005 určitě patří k těm kvalitnějším v nabízeném spektru, já osobně bych se ale ani tady vůbec nebál připlatit za tolik oceňované Michelin Pilot Sport 4. Tím hlavním důvodem ale není nízká přilnavost pneumatik. Na vině je naladění automatické dvouspojkové převodovky DSG. V základu je to dobře fungující skříň, která řadí bleskurychle a tak bezproblémově, že při klidné jízdě o přeřazení takřka nevíte. Když ale přijde situace, kdy potřebujete tzv. zabrat, vypadá to, jakoby ústrojí chviličku váhalo a poté našlo o 2 nebo klidně 3 stupně nižší převod. A přesně to v kombinaci s více než polovičním stlačením plynu od netrpělivého řidiče způsobí prokluz kol. Ve finále vás pak ještě ke všemu zpomalí elektronika, která se snaží prokluz bleskurychle zastavit a při nejmenším krátkodobě omezí akceleraci. Něco podobného se děje i při snaze o prudké zrychlení z místa, kdy ani launch control nepomůže… Je to škoda. Asi tak trochu i opakuju slova Lucky Přádové, která klasické RS s automatem podrobila redakčnímu testu jako první. Mám pro vás ale jedno tajemství. Před časem jsem měl tu čest svézt se verzí s manuálem. Ta bohužel v době, kdy jsme auto testovali, ještě nebyla zařazena do flotily novinářských vozů. A co že je tím sladkým překvapením? Manuál většinu výše zmíněného odstraňuje, odmění vás navíc skvělým výkonovým vrcholem, díky němuž se nekontrolovaně a návykově budete přibližovat až k omezovači otáček.

Samozřejmě i tak (ve verzi s manuální převodovkou) brzy narazíte na limity auta. I když samosvorný diferenciál typu VAQ funguje s 245koňovým dvoulitrem dobře, nekonečnou trakci nabídnout neumí. To už ale musíte jet opravdu ostře, abyste při výjezdu ze zatáčky zběsile protáčeli kola. Částečně by takovou situaci uměla vyřešit i již zmíněná lepší volba obutí. Konečně se ale dostávám k tomu, jak sportovní vlastně RS 120 let motorsport je. V danou chvíli se pak musím oprostit od námi testovaného automatu. Samozřejmě chápu, co zákazníka k jeho volbě vede. Já osobně bych ale právě tady dal přednost manuálu, a to tím spíše u nejostřejší verze. Za sebe pak musím dodat, že se mi celkové naladění RS líbí a v žádném případě jej neodsuzuji. Musí se nechat, že vyloženě závodní náčiní to není. Jenže tím ani být nemělo. Mé nároky pak uspokojit rozhodně dokáže. Před mnou oblíbenými okreskami přepínám do režimu sport (v mém případě na individuál, v němž vypínám umělý zvuk z reproduktorů). RS ztvrdne, ono je ostatně na 19“ kolech docela tvrdé už v základním nastavení, ztuhne řízení, přiostří reakce na plynový pedál a DSG dovolí vyšší spektrum otáček. Narovinu bych se asi nechtěl honit s Hondou Civic Type-R, jenže ta asi ani neměla být konkurencí nebo se pletu? Pořád totiž sedíme v předokolce, do které je možné posadit čtyři dospělé nebo průměrnou rodinu i s lyžemi a vyrazit do Alp. Přitom dokáže nadšeného tatínka od rodiny příjemně povozit i na okresce či při nedělní projížďce s dalšími motoristickými nadšenci. Myslíte, že se mu budou smát, když přijede zelenou Mambou? Pokud ano, ať si počkají na koncovou rovinku. Obzvlášť, pokud zvolí manuál, v cíli určitě nebude terčem posměchu…

 

Závěrem: určitě ano, i když s jistou rezervou…

Tak jak to tedy je? Je Octavia RS kvalitním sportovním náčiním či nikoliv? Pojďme si to shrnout tak trochu popořadě. V prvé řadě je potřeba připomenout, že jde o stále stejný základ – tedy především praktický a řekněme stále i pro rodinu velmi vhodný vůz. Už z toho jednoznačně vyplývá, že petrolheadovi, který 90 % času jezdí v autě sám, lze doporučit něco trochu jiného. Proč by ale nemělo být možné odvézt v klidu a komfortu čtyřčlennou rodinu do Chorvatska nebo dokonce na lyže do Alp a o týden později vyrazit se stejným autem na nedělní výlet vstříc oblíbeným okreskám? Octavia RS nutně nemusí být okázalá, přesto ve zvolené kombinaci, a to tím spíše v limitované edici 120 let motorsport, dokáže vzbudit rozruch. Těžko říct, do jaké míry naplní pak ona očekávání, která motoristický nadšenec získá při prvním, druhém či třetím pohledu. Po této stránce je důležité srdce vozu – motor, který se povedlo v Boleslavi naladit na výbornou. Ze všech sil se pak snaží 245 koní na silnici přenést VAQ (samosvor) a daří se mu to docela dobře, obdobně fungují i brzy. Jedinou výtku, pokud pominu ovládání a obecně software palubních systémů, směřuji k automatické převodovce DSG. Věřte nebo ne, RS 120 let motorsport s manuálem opravdu umí vykouzlit pořádný úsměv od ucha k uchu a já rozhodně nemám pocit, že by jej bylo lepší považovat za „normální“ Octavii doplněnou o nějaký optický paket. V žádném případě nejde o závodní vůz a svým způsobem ani ne o hothatch. Jenže ono dokáže pohodlně převézt rodinu za rozumný peníz, vypadá opravdu dobře (rozuměj sportovně) a k tomu všemu nabídne i kvalitní svezení. Jo, tohle je recept, který funguje už dlouhá léta a i když by si možná mnozí přáli víc, já jsem tomu na chuť rozhodně přišel…

 

Jan Novotný

Technická specifikace

motor

ModelOctavia RS 2.0 TSI
Výkon180 kW
Točivý moment370 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách1600 RPM
Zrychlení 0-100km/h6 s
Max. rychlost250 km/h
PalivoSuper 95
Válců4
Maximální výkon při otáčkách5000 RPM
PřevodovkaAutomatická převodovka (dvouspojková)
Převodů7
Vstřikování palivaPřímé vstřikování
Typ motoruTurbo
Objem1984 ccm
Ventily4

Ekonomie provozu

Kombinovaná spotřeba (WLTP)6 l/100km
Spotřeba na krátkých trasách (WLTP)10 l/100km
Spotřeba v městském provozu (WLTP)7 l/100km
Spotřeba na dálnicích (WLTP)6 l/100km
Velikost nádrže50 l
Emisní normaEuro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR
Start-Stop systémSériové vybavení
Velikost pneumatik225/45R18
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)Sériové vybavení
Typ TPMSnepřímé měření (ABS)

hmotnost

Povolená celková hmotnost2080 kg
Prázdná hmotnost (EU)1520 kg
Přívěs s brzdami1600 kg
Náklad560 kg
Přívěs (bez brzd)750 kg

modelová řada

Název generaceNX
Uveden09/20
Dveře5
KaroserieSedan
Třída vozidlaStřední třída (např. řada 3)

rozměry

Délka4702 mm
Rozvor2681 mm
Šířka1829 mm
Prostor pro zavazadla600 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)1555 l
Max. zatížení střechy75 kg
Výška1457 mm
Světlá výška129 mm
Průměr otáčení10 m
Sedadla5

Podobné vozy

Sdílet: