Škoda Octavia RS 2.0 TSI DSG: opravdový závoďák nebo jen „závodní výbava“

Škoda Octavia RS 2.0 TSI DSG: opravdový závoďák nebo jen „závodní výbava“

Autor: Lucie Přádová · Fotografie: Lucie Přádová

Vraťme se ještě na moment do dubna. Řeknu vám, že nejen mé letní pneumatiky opravdu překvapil v polovině dubna sníh a ranní škrábání čelního skla. Radši, než se na těch slikách, které chci letošní rok dojezdit před nákupem nových gum, na sněhu omotám kolem vánočního stromečku, projíždím kalendář a co nevidím – další testovací vůz. Něco vám povím, na tohle auto jsem se šíleně těšila, byla neskutečně zvědavá a čím se doba krátila, tím více jsem byla nedočkavá. Tuhle značku aut mám já osobně hrozně ráda, protože vyrábí pohodlná a povětšinou všestranně kvalitní auta, sám můj bratr navíc jedno vlastní. Tenhle článek ale nebude o pohodlnosti, nýbrž o rychlosti nebo tedy alespoň by o ní měl být. Dneska totiž otestujeme úplně novou Octavii RS 2.0 TSI a bude to opravdu něco. Tak co myslíte, opravdu je to nové RS taková paráda? To si hned osvětlíme!

 

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na světě nejkrásnější?

Jeden z bodů, který musím pochválit, je celkový vzhled nové Škody Octavie RS. Do puntíku promyšlený a upgradovaný vzhled je ve verzi RS jako červený kapesník pro rozzuřeného býka. V mé testovací verzi byla ovečka oděna do modrého kabátu, který je charakteristický pro sportovní verze značky Škoda a nikdy ho není moc. Devatenáctipalcová kola z lehkých slitin avantgardního vzhledu dodávala autu dravost a osobně se mi ve stříbrném lakování líbila. Nově již nejsou přední světlomety rozdělené ala Mercedes, nýbrž spojené a v denním svícení vypadají jako dvě hranaté přimhouřené oči. Zkrátka dobře, LEDky nové Škodovky jsou naprosto boží a co víc, božsky svítí, aniž by byly na obtíž okolním řidičům. Černé prvky typu „lízátko“ pod předním nárazníkem, gril s logem, zrcátka a lišt kolem oken krásně ladí s modrým, na sluníčku třpytivým lakem Race blue. Nad míru mne překvapily opravdové koncovky výfuku, které nejsou proti kontextu dnešní doby falešné, ty výfuky tam opravdu jsou. To, že nevyloudí žádný kloudný zvuk, zatím rozvádět nebudeme. Zadní LED světlomety se přizpůsobily moderní době a o dost se zúžily. Na vzhledu to ovšem neubírá a ke Škodovce se to i celkem hodí. Co vám budu povídat, když na mě to nové “eresko” poprvé zablikalo, srdce mi zaplesalo, jak krásně to auto vypadá.

 

Atmosféra dostihových závodů

První očekávání z interiéru sportovního auta byly taktéž více než uspokojivé. Krásně sladěné sedačky z příjemného materiálu kůže a alcantary s dobře tvarovanými bočnicemi pro všechny typy lidí jsou na posed jak křesílko. Přesně takhle bych definovala sedačky v novém “eresu”. Za celou dobu testování nemám žádné výtky, tak moc byly pohodlné. Prošívaný multifunkční volant byl lehce ovladatelný a po chvilce se orientuji i ergonomii jeho tlačítek, ačkoliv ovládání nabízí jinou logiku než o třetí generace. Na převodovku typu „hejbatelný čudlík“ jsem si poměrně rychle zvykla a žádné extra výhrady k němu nemám, neb díky tak malému ovladači zajišťuje více optického prostoru v autě. Celkově považuji prostor v nové Octavii za nadstandartní. Za tu dobu své éry se velikostně dorovnala skoro až k Superbu, a to je velmi přijemné i pro prostorově náročnější pasažéry, než je moje „maličkost“. Palubku a polovinu dveří zdobila též krásně měkká Alcantara, ale bohužel se k mému překvapení nacházelo uvnitř větší množství tvrdých plastů, než bych díky ceně přes milion korun očekávala. Těch pár tvrdých plastů po nějaké době opomíjím, protože přichází zásadní problém a tím je ovládání přes dotykový panel. Reakce odezvy po nastartování a mému požadavku SET pro vypnutí start-stopu byla taková, že bych si stihla postavit vodu na čaj. Celkově reakce na jakoukoliv činnost spojenou s dotykovým panelem nebyla úplně nejrychlejší, nýbrž trochu zmatečná. V půlce testování vyrážím za brzkých ranním hodin do zaměstnání a klimatizace se sama od sebe vypne a nejde zapnout. Po deseti minutách žalostného zkoušení zapnout topení to vzdávám a uspokojuji se alespoň vyhříváním sedaček. Za mě je tedy interiérově nová Octavia RS krásným kouskem do vaší garáže, funkčnost by však stála za jistou aktualizaci.

Interiér nové Škody Octavie: jaká míra revoluce je přijatelná

 

Jízdní vlastnosti: opravdu sportovní „RS“ nebo jen výbavový stupeň

Označení RS pro mne znamená něco jako ST u Fordu. Je to označení rychlé a smyslné jízdy na okreskách, lahodný zvuk motoru a precizní ovládání při rychlé jízdě. S tím se těším i na jistou atmosféru za volantem. Od nové škodovky jsem měla velká očekávání a s rukou na srdci jsem se na ni vyloženě těšila. Pod kapotou námi testované RSo nabízí čtyřválcové 2.0 TSI s výkonem 245 koní a já se těším na pořádné žihadlo. Eufórie přetrvala i přes první nastartování, kdy motor, respektive reproduktor pod čelním oknem burácel jako osmiválcová atmosféra. První vyjetí z garáže, ujeto pár set metrů a stále se cítím jako královna. Přichází semafory a moje první startovací pozice. Tak si říkám, že zkusím, co ta nová “eresová” oktávečka dokáže. Zapínám režim sport a čekám na zelenou. V okamžik, kdy padne, sešlápnu pedál skoro na zem v očekávání nepřekonatelného startu. Bohužel v tento okamžik přichází první vystřízlivění. Rychlý start u Oktávky bych rozdělila na čtyři základní fáze. V té první sešlápnu plyn až na podlahu, ale nic se neděje. Po zvláštní „pauze“ přichází druhá fáze, a to zvuk “motoru” z reproduktorů, který mi tu chvíli drtí uši jako nabušená M4. Po druhé fázi přichází vystřízlivnění, rychlé hrabání a poskakování auta vpřed. Koukám jako puk, protože nevím, co se děje, a v tu chvíli se kola chytají, a auto najednou přestane hrabat. Téměř krokem ujede pár metrů a pak přichází to pravé rozjetí a ovečka začíná fungovat tak, jak má. Vzhledem k tomu, že kolega měl možnost jet s manuálem a jízdu si chválil, nezbývá mi nic jiného, než zmíněný projev přisoudit automatické dvouspojkové převodovce DSG a její volbu tak nedoručit. Na její obhajobu je ale vhodné zmínit, že celá výše zmíněná anabáze s divným projevem při maximálním zrychlování je otázkou jedné nebo dvou vteřin, přesto pro zmíněné zaváhání nemám pochopení, a to tím spíše, že nepřejde ani při využití standardně dodávaného launch controlu.

Nová Octavia nabízí několik jízdních režimů. Při standardním komfortu nebo eko stylu se dostáváme na velmi příznivou spotřebu (třeba i lehce pod 7 l/100 km) a samozřejmostí je i relativně příjemně poddajný podvozek. Po pár desítkách ujetých kilometrů musím konstatovat, že reprákový zvuk motoru může být celkem fajn pro pocit drsňáka, ale tak na dva ibalginy denně. Vypnout jej můžete buď volbou eko režimu nebo manuálne v režimu individual. Dost bylo cesty po městě a po dálnici, beru Octavii na pořádné okresky a zkouším, co umí tam, kde by se měla cítit jako doma. Pochválit musím funkčnost VAQ, elektrohydraulicky ovládanou uzávěrku předního diferenciálu, který v zatáčkách opravdu funguje a auto se dá krásně a hravě ovládat. Myslím navíc, že tady VAQ funguje nejlépe ze všech Octavií RS. Chválím především příjemně nerušenou (neagresivní účinnost), kdy s vyšším stlačení akcelerátoru nepřichází žádné „hádání“ předních kol. Odladěný podvozek modelu Octavia přitvrzuje sportovní zážitek a když si člověk zvykne i na reakce automatické převodovky, dá se s tím pracovat a jízdu si celkem užívám.

REPORTÁŽ: MOTORVIZE event na Transfagarasan aneb s RS245 za silničním nej!

 

Krásné na pohled, hrubé na dotek

A už je to tady zase. Výsledek každého hodnocení je do jisté míry ovlivněn očekáváním a vy už určitě víte, že ta má v případě RSové Octavie 4. generace rozhodně nebyla malá. Auto jako takové je přímo nádherné, exteriér se vývojářům neskutečně povedl a na auto je radost se koukat. Takto velký pokrok ve vzhledu RS stojí za ovace. Osobně bych ale řekla, že pojem „RS“ je v tomto případě vhodný spíše pro označení výbavového stupně, nikoliv pro sportovní výkon / sportovní vůz. Auto začíná být živé dle mého názoru tak od 80 km/h s tím, že potom letí jako drak a tachometr se přehoupne na nadlimitní rychlosti ani nemrknu. Ne vždycky je ovšem možnost lítat jako motýl po silnicích, protože se často pohybujeme v provozu a nemálo také ve městě. Do města s režimem comfort a vypnutým zvukem do reproduktorů je to takové pohodlné a sportovně vypadající autíčko. Za více než milion korun přece ale předpokládáme, že ta jízda bude něco, ne? Za takovou sumu peněz už se dá rozhodně pořídit hezké vozítko. A když už jsem zmínila to ST od Fordu, sluší se podotknout, že Focus ST, který je mimochodem nabízen taktéž v rodinné a prostorné verzi Kombi a také s manuálem, automatem a dieselem, lze vedle Octavie RS považovat za závodní speciál. Možná jsem vás tak uvedla v omyl, když jsem právě „ST“ považovala za ekvivalent Škodováckého RS, které bylo tímto v kontextu dnešního testu tak trochu degradováno. Velmi ráda bych si u Octavie RS zkusila manuál. Jsem přesvědčena, že by moje potěšení z jízdy bylo několikanásobně větší, a to tím spíše, že právě Honza ve svých prvních jízdních dojmech tolik chválil chuť benzínového motoru po otáčkách – vždyť omezovač na úrovni 6.700 otáček je na dnešní dobu něco nevídaného. Tam vás ale DSG prostě nepustí, a tak doufám, že až si budete novou “eresovou” střelu kupovat, sáhnete spíše po manuálu anebo ji budete chápat jako rodinný vůz se sportovněji laděným designem a povedeným podvozkem a spokojíte se s dieselem.

 

Lucie Přádová

Sdílet: