Škoda Kodiaq 2.0 TDI: (ne)povedený medvěd

Škoda Kodiaq 2.0 TDI: (ne)povedený medvěd

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Nedávno jste u nás v redakci mohli vidět prvního velkého medvěda od Škodovky v kompletním videotestu. Tehdy jsme jej hodně chválili, ostatně stejně jako většina dalších kolegů, redaktorů. Vyzývavý a líbivý design, kvalitní technologie, mraky prostoru všemi směry a přemíra pohodlí, to vše byla pozitiva, kterými jsme nešetřili. Možná jsme si jen malinko posteskli nad základní 1.4 TSI. Byť jde o jinak velmi povedenou motorizaci, tak v největším vozidle značky a ještě v kombinaci s automatem a čtyřkolkou se spíše samotná pohonná jednotka dost trápí. 180 z ní sice v Německu na dálnici dostanete, ale nechtějte ji pak tankovat. Daleko smysluplněji se u sedmimístného SUV jeví diesel. Na další test jsme si tak vybrali dvoulitrové TDI s pohonem všech kol a automatickou převodovkou. Nejenom, že by mělo minimálně z našeho pohledu jít o použitelnější specifikaci, i když je výkon obou jednotek na papíře identický, ale hlavně i podle Škodovky by měla být právě tato varianta daleko prodávanější. Pojďme se podívat na zoubek druhému medvědovi u nás v redakci. Budeme opět (jen) pozitivní? Najdeme snad nějaké vady?

 

První dojem: barva a kola dělají auto…

Stejně jako po příchodu poslední generace Superbu jsem měl i u Kodiaqa hodně pozitivní první dojmy. Mluvím teď hlavně o designu. Typické „škodovácké“ LED denní svícení kombinované se stejně řešenými blinkry se mi hodně líbí (když opomenu modernizovanou čtyřokou Octavii). Obecně by se daly tvary nových Škodovek označit za líbivé, uhlazené a poměrně jednoduché. V jednoduchosti je krása a částečně i díky tomu jsou Škodovky masovými auty. Teď ale zpět ke Kodiaqu. U něj si dovolím jednu odbočku, dlouho jsem se zamýšlel nad barvami. Zatím jsem byl toho názoru, že existují snad jen dvě, které mu sluší. Taková černá nebo nedejbůh červená či stříbrná, ta nepůsobí jen mdle, ale taky poměrně nevkusně. Jasně, jde o subjektivní záležitost. My jsme každopádně měli tentokrát k dispozici tu nejjednodušší variantu – šedou metalízu. Ta bude dost možná také nejprodávanější. Po bílé, kterou jsme měli na prvním testovaném exempláři, jde o onu druhou barvu, kterou na autě snesu. Jiné si opravdu nedokážu představit. Ještě o jedné lehce subjektivní záležitosti si dovolím vám povědět. Superba jsem v prvních týdnech a možná i měsících považoval za nádherné auto, možná i to vůbec nejhezčí ve své třídě. Kam se na něj hrabe nějaký sesterský Passat, to je auto, které neurazí, ale zároveň minimálně designem ani nenadchne. Jak šel ale čas a výroba pomalu začínala stíhat příval objednávek, nejvyššího modelu v řadě začalo přibývat i na silnicích a jeho atraktivita tak nějak klesat. Jo, tak to asi hold ve veřejném mínění funguje. Kdo dneska chce mít to samé, co soused? Snad aspoň trošku je potřeba se odlišit. Snad tomu nebude podobně i u Kodiaqu, i když čekací lhůty někdy atakující lhůtu jednoho roku svědčí o možná až enormním zájmu zákazníků.

 

Interiér: hodnotný, prostorný, ale možná malinko strohý

V interiéru jste už na určitý „styl“ Škodovky tak nějak zvyklí. Přehledná palubní deska, ideálně velký volant a slušné sedačky, to vše je zde v pořádku. Mě ale jako vášnivého řidiče zajímá hlavně pozice za volantem. Nebudu se samozřejmě opakovat, kolega Petr si už ve svém videotestu posteskl nad absencí nějaké „digitalizovanější“ přístrojové desky. Bezesporu s ním souhlasím, budíky a hlavně ultramalý palubní počítač působí hodně letargicky a nesedět poměrně vysoko snad bych i hádal, že sedím v jedničkové Oktávce. Asi vás nepřekvapí, když se (jako vždycky) zastavím i u sedaček nebo řekněme lépe spíše u posazu za volantem. Ten mi u Kodiaqa totiž tak nějak nevyhovuje. Opět jde asi o lehce subjektivní hodnocení. Pro lepší představu mé ideální nastavení sedačky vypadá asi takto: výška co nejníže, opěradlo lehce sklopeno, volant vysunut téměř nejvíce a nastaven nejníže a sedák co nejvíce skloněn ve směru k vyšší opoře kolen. To mi Kodiaq nedovolí. Buď se bouchám kolenem do volantu nebo sedím moc daleko. S tím souvisí zároveň i „strohost“ palubní desky. Všechny přístroje, displeje, budíky, ovládací prvky jsou umístěny zcela svisle a nejsou nikterak směřovány k řidiči. Představte si to tak, že palubka jde směrem k vám a v určitém momentu se palubka zlomí téměř o 90 stupňů dolů. Proč to tak je? Na to máme zcela jednoduchou odpověď, kvůli prostoru. Zde už je design nebo ergonomie až druhořadá. Je to hrozná škoda, protože třeba audiosystém bych si dovolil posadit až na samotné čelo žebříčku. Otisky prstů na skleněném displeji jsou sice vidět stále hodně, ale to se vzhledem ke skvělé odezvě a funkčnosti dá odpustit. Už jste slyšeli o Cantonu? Audio od Boleslavských hrálo v Oktávce hodně slušně, mělo skvělý poměr cena/výkon, v Superbu je to pak opravdová pecka a v Kodiaqovi by tomu snad mělo být taky? Alespoň u prvního exempláře ano a dneska? Nebudete tomu věřit, ale se 14 tisíci najetými kilometry zhruba 1/3 reproduktorů v autě už drnčela a v půlce testu nám spolujezdcův reproduktor přestal hrát úplně. To bych si snad dal základní sluchátka než poslouchat tohle. Upřímně opravdu nepřeju žádnému nadšenci do hlasité hudby něco takového zažít, hrůza!

 

Technika: zdánlivě solidní optimum

Jak už jsem v úvodu zmínil, dnes testované auto se zdá být jako ideální volbou po všech stránkách. Ještě jsem možná nezmínil, že nejezdíme nejvyšší výbavou L&K, jejíž zákazníky bych označil za ty „hledající dostupnou snobárnu“. 2.0 TDI 110kw DSG 4×4 Style, tak zní celá specifikace. Pojďme teď ale hlavně k jízdě, ta by měla být hlavně komfortní. Vyšší posaz za volantem dává řidiči snad každého SUV pocit bezpečí, luxus už je pak o něčem jiném. K pohonné jednotce bych snad ani výhrady neměl, i když pocitově bych jí 150 koní neřekl (spíše o 10-15 méně). Ani pohon 4×4 nemusí být terčem kritiky, ostatně neměli jsme ho pořádně kde vyzkoušet. V jednu chvíli, kdy jsem se u rally snažil zacouvat a zaparkovat v příkrém kopci jsem sice nepochopil hrabání pouze jednoho kola, ale budiž, sníh jsem k dispozici neměl. Pojďme teď ale konečně k převodovce, s tou automatickou se v Boleslavi (a ostatních závodech Škodovky) rodí čím dál více aut. DSG jakožto dvouspojková automatická převodovka skvěle doplňuje filozofii naší domácí automobilky – neurazí, ale ani zázračně nenadchne. Dvouspojka mi obecně nevyhovuje při rychlejší jízdě, kdy snad žádný systém neumí 100% předvídat, jaký stupeň (nižší či vyšší) budu chtít zrovna zařadit. Nečekal bych tak, že budu mluvit o nějakých výhradách právě u Kodiaqu. Obecně mi její projev však přišel letargický, občas jsme se dočkali citlivého škubání, v nižších otáčkách mělo auto občas tendenci chcípat a v kombinaci se start-stopem jsme nemohli čeakt ani nijak závratný start ze semaforu. To nejhorší ale teprve přichází. Od SUV chcete komfortní podvozek, tak nějak ladnou jízdu, příjemně pohodlné rodinné cestování. To by snad i základní Kodiaq měl splňovat. Pak jej ale vybavíte, zvýšíte jeho hmotnost, dáte na něj alespoň 18“ kola a pro jistotu půjčíte pár novinářům. Rázem z něj máte vlastně téměř nepoužitelné auto. Přesně takové, které odskakuje na každé menší nerovnosti. Veškeré snahy inženýrů o odhlučnění kabiny jdou pak rázem k vodě a už se komfortu na palubě nikdy nedočkáte (pokud nevyměníte tlumiče). To vše bylo pro mě možná až šokující a abych své hodnocení uvedl na pravou míru, zavolal jsem přímo do fabriky a dotazoval se, jak je něco takového možné. Odpověď je jednoduchá – jedná se o první sérii určenou pouze pro novináře, kteří auta příliš nešetří. Tak nějak se asi určité chyby dají odpustit a pokud výrobce před prodejem tohohle exempláře vymění pár dílů, asi nemusí jít o špatný celek, nicméně v našem stavu byl Kodiaq alespoň pro mě samotného podvozkově naprosto nepřijatelný.

 

Konečný verdikt: atraktivní auto s obrovskou užitou hodnotou, ale…

Kdybych napsal, že je Kodiaq špatným autem, asi byste mě vy a mnozí moji kolegové hodně odsoudili. V dnešní době budete těžko hledat vyloženě špatné auto. Některá mají špatný poměr cena/výkon nebo mají spíše špatně nastavenou cenovou politiku, mohou být nevkusná, nemusí vás zaujmout, ale asi žádné nové auto byste dneska nehodili rovnou do koše. Obecně Škodovka udělala hrozně velký pokrok. To, co se dnes v Boleslavi vyrábí, o tom se nikomu v ČR před 10 lety ani nezdálo. Kodiaq je příjemné auto. Opět boduje nejvíce svou užitou hodnotou (hlavně vnitřním prostorem). Mě osobně však úplně na 100% ani jedna ze dvou testovaných specifikací nesedla. Hodně si potrpím na pozici za volantem a hrozně useklá palubní deska mi tak nějak nesedí. Dvoulitr není špatnou volbou, ale v kombinaci se čtyřkolkou a automatem nabijete po čase dojmu, že autu tak nějak nestačí, a to nejen výkonem, ale i spotřebou. Za 6l/100km s ním jezdit nebudete, za normálních okolností počítejte spíše se 7,5 – 8 litry. Já bych si asi odpustil automat a pokud bych jel na hory jednou za rok (což je v mém případě pravda), ani pohon na všechna čtyři bych nepotřeboval, rázem bych jezdil za míň a rychleji. Občas je potřeba se zamyslet i nad ceníkem. Hlavně prosím nedávejte za Kodiaqa přes milion korun, za ty peníze už můžete mít něco při nejmenším trochu zajímavějšího. Ani za podvozek neodsoudím největší SUV z Boleslavi, týkalo se to jen našeho konkrétního exempláře a mě nezbývá než doufat, že příští auto bude alespoň o trochu méně zničené.

 

Jan Novotný

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..