Škoda Kodiaq RS: rychlá šelma na steroidech

Škoda Kodiaq RS: rychlá šelma na steroidech

Narovinu jsem se na “Kóďu” těšil, moc mě auto zajímalo. Jaké budou jízdní vlastnosti a jaký bude hlavně ten “umělý” zvuk? Četl jsem si články o autě a sledoval testy zahraničních redakcí. Říkal jsem si, co je teď od Škodovky na trhu zajímavějšího. RSové Octavie už známe a Superb RS není, což podotknu, že mě mrzí – protože Superb je v zásadě dobrým autem a zasloužil by si “ostřejší” verzi. Škoda, že nám do Kodiaqa nedali onen šestiválcový 3.0 TDI. Myslím si, že v tu chvíli by auto mohlo být prodávané i jako dražší a samozřejmě o mnoho zajímavější. Nechme si odpověď k otázkám na později a přesuňme se k zajímavější části.

 

První dojem: aneb vypadá obyčejně nebo sportovně?

Čekala mě cesta pro auto. Klasicky jsem zvolil cestu Anytime carsharingem. Hlavní výhodou této možnosti je, že člověk nemusí čekat na spoj a prostě si jede, jak chce. Dorazil jsem do Nových Butovic a šel si do garáží pro auto. První dojem? Úžasné. Prvním správným krokem byla modrá „race“ metalíza, která se k autu skvěle hodí a navíc jde o moc zajímavý odstín. Další sportovní prvky karoserie autu opravdu pomáhají. A pozor, žádný “fake” výfuk, v obou koncovkách jsme jej našli. Mohl jsem tedy s klidným srdcem pokračovat ve zkoumání vozu. Černé detaily ladí s modrou a dělají auto dravější. Oceňuji ochranu hrany dveří pomocí gumové vyjížděcí krytky. Designově vypadá moc pěkně. Samozřejmě nesmíme zapomenout červenou odrazku pod kufrem, už klasickou pro modely RS. Na první dojem auto působí velmi sportovně a luxusně. Po vzhledové stránce sem zapadají i snad možná až dost velká 20“ kola z lehkých slitin – jejich funkčnost si popíšeme hned za chvilku.

 

Interiér: co bychom bez „Kódi“ dělali

Když jsem nastoupil, byl to pro mě vůbec poprvé pohled na digitální kokpit škodovky. Musím říci, že jeho zpracování je příjemné, hlavně při svícení sluníčka na displej – stále je vidět na vše potřebné a sluníčko se neodráží ani nijak drasticky nesnižuje viditelnost na “tachometr”. Oceňuji před sebou možnost zobrazení indikace teploty oleje při nastavení pohledu digitálního kokpitu. Překvapivě příjemné a ergonomické “skořepiny” vás obklopí a udrží na místě, i když budete šlapat až na zem. Řadicí páka automatu vypadá pro mě už nostalgicky jak z první generace Superbů. Volant je prošitý červenou nití a zároveň je příjemný do ruky. Jeho úchop je ideální pro sportovnější jízdu. Líbí se mi funkčnost audiosystému. Člověk vše rychle a jednoduše najde. Chybí však (stále) kolečko na ovládání hlasitosti – bez toho se ale asi už budu muset obejít. Zpracování interiéru není špatné, ale Škoda by měla u takto prémiové a i vskutku drahé verze přidat nějaké prvky luxusu. Zmínit prostornost vnitřku musím už spíše jen jako formalitu – v Kodiaqu jakožto největšímu autu značky prostě není moc co hodnotit, místa je tu totiž opravdu nepřeberné množství. Vzpomenout musíme i na fakt, že jde o nejrychlejší sedmimístné SUV na Severní smyčce, a to ačkoliv jde o trošku kontroverzní téma.

 

Jízdní vlastnosti: hodí se to na SUV?

Určitě nejsem jediný, kdo si zase a znovu říká, zda tento styl patří k SUV. Už jsme bohužel v té době, kde existují “hot” verze snad všeho. Podívejme se ale, jak se tomuto autu dařilo na silnici a jaká překvapení si pro nás připravilo. Při prvním startu jsem si řekl, že nejdříve pojedu na komfort – přepínač jízdních režimů nesmí chybět. Až se s autem seznámím a budu znát jeho “normální” zvuk, přepnu na sport a vyzkouším „sportovní zvuk z výfuků“. Nebyl jsem nijak moc překvapen, jelikož jsem komfort u tohoto auta vzhledem ke sportovním ambicím a 20“ kolům nečekal příliš velký. Příjemně však anuluje běžné nerovnosti a jízda je tak pořád docela příjemná. Teď přichází zajímavější část a to, proč se toto auto hojně testuje. Rychlost. Kombinace haldexu (pohonu 4×4 připojujícího zadní nápravu přes vícelamelovou spojku) a 2.0 biTDI s výkonem 173 kW se chová opravdu pěkně. Svižně zrychluje a v režimu launch control (s pomocníkem při zrychlení z 0 na 100) jsem byl překvapen z prokluzu kol při startu. Na druhou stranu přesně tady vidíme mezery haldexu – chvilku hold trvá, než připojí zadní kola a zároveň na ně nedokáže přenést příliš velké procento točivého momentu. Zvuk je to, co je na tomto autě zajímavé a zároveň zvláštní, možná dokonce kontroverzní. Každý totiž ví, že takový zvuk nikdy dvoulitrová sériová nafta mít nebude. Smekám před Škodovkou, zvuk se velmi povedl a když zavřete oči, tak ani nezní tak uměle, a hlavně nejde jen z reproduktorů. U těch, z nichž se line „barytón“ desetiválce, je ale potřeba zmínit, že jsou opravdu všude, nejen uvnitř (pro pocit posádky), ale i venku (pro efekt k okolí). Překvapením však zůstává, že pocitově jde spíše jen o podpořený a zesílený zvuk „silného dieselu“ a nikoliv o nereálnou náhražku, která by byla spíše jen dalším výsměchem nepochopitelně rychlého SUV. Vraťme se ale k jízdě. Tu jsem si totiž náramně užil. Aby takto SUV střední třídy drželo stopu, jsem již dlouho neviděl (dost možná nikdy) a nezažil. Nedotáčivost u auta najdeme jen ve chvíli, kdy (povětšinou nepochopitelně) přepálíme nájezd do zatáčky a necháme se vynést. Projev motoru je navíc velmi zajímavý. Při přepnutí na ruční řazení jsem se však usmál – auto mě nenechalo točit až do “aleluja”. To je problém především kombinace jinak vcelku dobré (a hlavně rychlé) dvouspojkové převodovky DSG a moderního dieselu – motor nemá rád příliš vysoké otáčky a DSG vás do nich prostě a jednoduše nechce pustit. V praxi to pak vypadá tak, že při podřazování a snaze o co největší brzdění motorem musíte stlačit „pádlo“ pro podřazení hned několikrát a ono se to hold jednou povede… Příjemným potěšením je ale funkčnost brzd, která nám dokazuje, že u Kodiaqu RS nešlo jen o implementaci silnějšího hnacího ústrojí, nýbrž o opravdu sportovní verzi. Dávkují se příjemně a vadnou až při opravdu velké zátěži, za což u tak velkého a těžkého auta opravdu klobouk dolů.

Díky velké světle výšce budete moci s Kóďou zajet i do více nepřístupných míst, omezením jsou snad jen 20“ kola. Zároveň po navracení na silnici na to můžete šlápnout. Spotřeba je příjemná, ale (ne)překvapivě elastická. Dokážete s autem jet lehce pod 8 litrů na 100, ale můžete dojít i k 11 l/ 100 km. Samozřejmě to na SUV o 176 kW s pohonem 4×4 a automatem není nijak moc. Jak bych se tedy u Kodiaqa rozhodl?

 

Závěr: má na svou konkurenci?

Na tuto otázku určitě a jistě odpovím – ano. Kodiaq v této verzi je velmi zábavné a zároveň užitečné vozidlo. Doslova odráží, co u SUV znamená především první písmeno (sport) a jak by mělo vypadat. Říkal jsem jaké chyby na tomto autě najdu, už samozřejmě s koncernem spojené DSG, kdy bych alespoň u těch více sportovních aut uvítal něco jiného nebo minimálně lépe odladěného. Stále však nemůžeme říct, že by toto byla nejhorší převodovka. O mnoho řidičsky horší je variátor. Proto DSG přejdu a nebudu na něj prskat. Pokud chcete SUV, které pojede, bude užitečné, dáte do něj hodně věcí a bude vypadat, tak vám doporučuji si jít vyzkoušet tohoto medvěda. Už jen kvůli tomu, jak vás překvapí jízdní vlastnosti, anebo motor, který v jiném modelu Škodovky nenajdete. Překážkou snad může být jen cena, která konkrétně s naším testovaným exemplářem atakuje 1,5 milionu Kč, což rozhodně není málo. Na tuto otázku si ale už budete muset odpovědět sami…

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..