Opel Mokka 1.2 Turbo: předzvěst zářivé budoucnosti Opelu (nejen u SUV)

S Opelem jsme na sebe už delší dobu tak říkajíc neměli štěstí, a tak jsem se při výběru dalšího testovaného vozu ani moc dlouho nerozmýšlel. Konkrétně Opel Mokka byla rychlá volba mimo jiné i proto, že redakční kousek nebyl takzvaně v „plné polní“, nýbrž v relativně rozumné konfiguraci, která by nemusela znamenat horentní cenu. Nový tříválcový turbomotor v kombinaci s manuální převodovkou a rozumnou výbavou byla opravdu lákavá nabídka, taková ta zlatá střední cesta do města. Pojďme se tedy na Mokku společně podívat.

 

Exteriér: nový designový směr (vizor) se líbí…

Mokka je podle mého první svého druhu. Ne tedy první městský crossover, ale je prvním Opelem, který se mi po dlouhé době opravdu zalíbil a nová Astra bude jistě brzy následovat. Především přední část Mokky mě doslova uchvátila. Světla jsou opticky propojena černým lesklým pruhem s logem automobilky a k tomu se přidává ještě chromované lemování. A teď je řeč o horní části. Spodní část nicméně v ničem nezaostává. Masivní černý gril na stranách zakončují mlhovky. Nad – a lehce za nimi – se pyšně hlásí o svůj kousek pozornosti průduchy vedoucí k předním brzdám. Úplně na spodku vše zvýrazňuje další stříbrný prvek přes téměř celou šířku auta. Jakkoliv je Mokka malým autem, při pohledu zepředu působí sebevědomým a dominantním dojmem. Mně osobně se opravdu líbí a nové Astry, která bude dalším vozem nesoucím se v duchu designového jazyka Vizor, se nemůžu dočkat. Když už dostali designéři volnější ruku, pokračovali v kreativitě i na zbytku Mokky. Boční profil je v dané třídě obvyklý. Je to malé, rádoby SUV. Je tu však pár sympatických „ale“. Ona krásná přední světla opticky zasahují do boku, což opět vypadá velmi pěkně. Spodní část je celá plastická – nejspíš pro docílení „drsňáckého“ looku. V kontrastu s tím je celá linie střechy zvýrazněná chromovanou linií. Ta při kombinaci s černou střechou dává na první pohled dojem zkosené zádi, jako u karoserie kupé. Je to promyšlené a jako celek to funguje. A tohle všechno platí i pro zadní část, které z mého pohledu dominují velmi decentně navržená světla. Nový Opel Mokka vypadá dobře a v ulicích města bude rozhodně nepřehlédnutelný.

Nový Opel Mokka poprvé za jízdy: načerpali jsme první dojmy

 

Interiér: distingovaný, ale naprosto současný

Pojďme tedy dál, nebo dovnitř, chcete-li. První dojem je velmi dobrý. Díky vyšší stavbě karoserie jsem dovnitř vplul, jako kdyby to nebylo poprvé, a ihned mě potěšil dostatek prostoru nad hlavou. Rozhlížím se okolo a jediné, co bych mohl trochu na první dojem zkritizovat, jsou barvy interiéru. Pozorné oko asi uvidí určité rozdíly v odstínech, nicméně „oko chlapa“ vidí černou s černou. Černá je zkrátka všude, kam se podívám, což není vysloveně špatně, ale nejde o nic dech beroucího. Materiály jsou alespoň příjemné na omak. Místy jsou tvrdší, ale s ohledem na zaměření v tom nevidím zásadní problém. Jen je to trochu škoda, obzvlášť v kontrastu s tak pěkným a sebevědomým exteriérem. To je ale vše, protože jinak je zde všechno, jak má být. Multifunkční volant dnes ze židle nikoho nezvedne, ale i u prcka do města je příjemným parťákem, obzvlášť, když je kůží obšitý a vyhřívaný. Tempomat máme, klimatizaci též, a dokonce i parkovací kameru. Mokka nabízí i Car Play na velkém středovém displeji s pěknou grafikou a příjemnou logikou ovládání. Přehledné, praktické a funkční. Co víc si přát. I tak bych přeci jen něco málo našel, a to sice v kapličce před řidičem. Možná je to pro někoho nepodstatné, ale ocenil bych víc možností zobrazení informací před řidičem. Vím, že v době analogové nic takového k dispozici nebylo, jenže teď je doba digitální a digitální přístrojový štít by rozhodně šlo využít lépe, než je tomu u Opelu. A stejně tak nejsem vyloženě nadšen z logiky ovládání. Ačkoliv si Opel grafiku navrhl sám, u ovládacích prvků je cítit hlavní snaha odlišit se od sesterských modelů PSA, s nimiž základ techniky Opel sdílí. Hlavní část tohoto boje se odehrává právě u digitální přístrojovky, která se ovládá nelogicky výhradně pomocí otočného kolečka na páčce blinrků – tam, kde se dříve ovládal jednoduchý palubní počítač. Zkrátka a jednoduše tak v podstatě můžete jen přepínat jednotlivá zobrazení a nulovat počítadlo, nic víc. Ruku v ruce s tím jde třeba i klimatizace, která sice dostala klasické mechanické ovladače a dokonce i vlastní displej zobrazující aktuálně nastavenou teplotu. Jenže jedno zobrazení asi nestačí. V podobném duchu se vyjadřoval i kolega Honza u testu Citroenu C4, v podstatě jde jen o to, že ukazatel nastavené teploty zabírá i zhruba ¼ displeje centrálního displeje infotainmentu zleva a ¼ zprava. Škoda, ten prostor šlo rozhodně využít efektivněji i efektněji. I tuhle kritiku musíte brát ale lehce s rezervou, stejně jako v případě černo-černé kombinace materiálů. Opel i tak vám nabídne dostatek možností se vyřádit a udělat si svého Oplíka víc „crazy“ nebo minimálně odvážnějšího. Podle mého názoru by se fantazii meze klást neměly a tenhle líbivý a současný exteriér si zaslouží i odvázanější vnitřek vozu, je to ale otázka spíše hraní s konfigurátorem a vašich subjektivních preferencí.

 

Technika: tříválec, 1.2l turbo, 100koní a manuální převodovka

Mokka je vozem do města, k čemuž jí 100 koní rozhodně stačí. Navíc je to pouze základní motorizace a v případě požadavku po vyšším výkonu existuje i 130koňová verze stejného motoru. V každém případě nabízí i mnou testovaný kousek odpovídající dynamiku do městského i příměstského provozu a vystačí si i na dálnici. Není to žádný trhač asfaltu, ale dálniční tempo na hranici rychlostních limitů nebo i lehce nad nimi na tempomat bez potíží zvládá a chuť po benzinu kolísala mezi 5 – 7 l/100 km – podle zacházení s pravou nohou. Tady bych problém neviděl a nevidím ho ani v manuální převodovce. U městského vozítka má automat určitě své opodstatnění, ale také cenu a náklady na pravidelnou údržbu. U prakticky smýšlejících zákazníků bývá preferován a chybu s jeho volbou neudělají. Na druhou stranu, automat je v kolonách téměř k nezaplacení. Osobně jsem si ale s manuálem rozuměl. Pro daný výkon mi přišly rychlosti relativně dlouhé, a tím trochu krotící dynamiku, ale aspoň šetřící kapsu nízkou spotřebou. V každém ohledu Opel Mokka jezdí uvolněně a příjemně. V provozu se proplétá se sebejistotou, kterou ostatně vyzařuje. Jen ty tři válce… Člověk si zvykne na všechno, ale pár prvních kilometrů jsem trochu váhal, jestli opravdu jezdí na benzin. Otáčkoměr s červeným pásmem nad 6000 ot./min. to dával jasně najevo. Zvukový projev byl takový „naftový“. Motor je hrubší a není úplně klidný, čemuž výrazně nepomáhá ani spíše průměrné odhlučnění. Je to jistá daň za tři válce, ale zákazníka to neodradí. Po chvilce si zvykne a bude rád za dynamiku, kterou daná konfigurace nabízí. Nad touto motorizací existuje ještě 130koňová verze, která bude s automatem určitě ještě příjemnějším parťákem. Taková konfigurace ale bude také něco stát. Svezte se se 100 koňmi a pokud by vám opravdu nestačily, 130 už určitě bude. A jak tedy jezdí ta 100koňová? Ve výsledku přesně tak, jak vypadá – moderně a svěže. Vyšší podvozek napomáhá překonávání nástrah českých silnic a Mokku jen tak něco nevyvede z míry (bavíme se tu o uvolněném, pohodovém řidiči). Opel nabízí stabilní podvozek s pohodlnou tuhostí pro klidné řidiče. Co taky jiného od městského auta čekat. Dobré na tom je, že očekávání jsou naplněna a žádná nepříjemná překvapení se nekonají. Navíc, jak už jsem zmínil o pár řádků výš, Mokka se chová sebejistě i na dálnici, a to i lehce za zákonným limitem. Je opravdu všestranným parťákem pro každý den.

Srovnání tříválců a převodovek CVT: Opel Astra vs. Honda Civic

 

Závěr: Mokka jako kamarád do deště

Opel Mokku hodnotím jako aktuální, svěží a moderní vůz. Další modely Opelu v tomhle designu budou jistě následovat, a to je jedině dobře. Je to příslib nadějné budoucnosti a zároveň zacílení na mladší klientelu, která by se právě díky odvážnému designu jazykového stylu Vizor mohla o Opel začít víc zajímat. Mokka v téhle vyzkoušené redakční konfiguraci odlehčí z účtu necelých půl milionu korun. Za ně ale nabídne vše, co by moderní městský crossover měl představovat. A pokud budete chtít, nabídne i mnohem víc, jen ta cena souběžně poroste. Upřímně bych se držel spíš při zemi a využil zlaté střední cesty. Do města toho tolik potřeba není, a tak bych oživil spíš interiér barevnými prvky tak, aby lépe sekundoval vnějšku. Opel Mokka se mi líbil a dovedl bych si ho představit jako druhé auto v domácnosti. Už se těším na další tváří v tvář s p. Opelem a jeho Vizorem.

 

Petr Jakušev