Srovnání tříválců a převodovek CVT: Opel Astra vs. Honda Civic

Pod rukama nám běžně projde každý rok poměrně hodně aut. Možná by se tak nechalo zdát, že klasické testy se pro nás stávají rutinou. A z části by to byla i pravda. Dá se ale namítat, že žádná dvě auta nejsou stejná, a tak ani jejich testy nejsou nudné, neboť jisté odlišnosti a hlavně jiný přístup autora prostě vyžadují. Jsou tu navíc ta auta, která obyčejností neoplývají a více či méně, pozitivně či negativně překvapí. Navzdory tomu se sem tam dvě podobná přeci jen objeví. Když tyhle dva dojmy spojíte (pozitivní či negativní překvapení a dvě podobná auta), na stole je nutnost poměrně zajímavého srovnávacího testu. Že mi nerozumíte? Pojďte si tedy obecnou terminologii převést do praktického příkladu – tím překvapením pro nás byl nedávný test modernizovaného Opelu Astra, ato ve verzi 1.4 Turbo, s rozumnou výbavou a hlavně převodovkou typu CVT. Ano, čtete správně, opravdu nás (mile) překvapila kombinace tříválcového motoru a variátoru. Nutno podotknout, že takovou techniku ani dnes jen tak někdo nenabízí. Když se pak naskytla možnost zápůjčky Hondy Civic 1.0 CVT, už od základu povedeného a hlavně na řidiče orientovaného moderního hatchbacku, dílo už bylo takřka dokonáno. Byť se jejich motory liší kubaturou, výkonem a cenou zase tolik ne. 107 kW u Astry oproti 93 kW Civicu ale nebyl ten jediný problém nebo spíše odlišnost, na které jsme narazili při srovnání těchto aut, jenž reprezentují dva zcela odlišné světy. Pojďte se s námi na ně podívat…

 

Exteriér: konzervativně líbivý vs. nápaditě extravagantní 

Odlišné pojetí aut začíná hned u exteriéru a rozdíly jsou nepřehlednutelné. Astra není vyloženě výstředním kouskem, byť jí červené lakování velmi sluší, a zezadu je opravdu “chique”. Představuje ale spíše klasický střídmý design typický pro tento německý koncern, kterým sice jen tak někoho nezarmoutí, ale málokdo se za ním otočí. Civic proti tomu slovo “konzervativní” staví na hlavu. Honda sází na komplikované sportovní tvary, které si na silnici nelze prakticky splést s ničím jiným. Přední i zadní části vozu zdobí řada spoilerů, nástavců, křidélek a jiných aerodynamických prvků. Záleží prostě na tom, co od auta čekáte – jestli má být přepravním prostředkem, nebo vaší ozdobou. Na délku měří Astra 4370 mm, zatímco Civic 4518 mm. Rozdíl 15 cm tvoří prakticky odlišnost jedné třídy. Dramatický rozdíl je také ve výšce. Astra je se svými 1485 mm o 5 cm vyšší než Civic. Hodnoty výšky a délky propůjčují Japonci velmi sportovní vzhled podpořený velmi nízkou kapotou a masivní zádí se sportovním křídlem a rozměrnými světly. Moderně pak narovinu vypadají oba vozy, a to ačkoliv už oba mají na trhu něco za sebou – Astra prošla před nedávnem sice modernizací, ta ale designově nic moc neznamenala (až na pár doplňků a několik technologií v interiéru), Civic je na tom podobně, ačkoliv u něj by se dalo mluvit spíše o změnách v rámci modelového roku, než-li plnohodnotné modernizaci. Astra v současné generaci je evropským autem roku 2016 a Civic se poprvé objevil zhruba ve stejný čas. 

 

Interiér: německá kvalita vs. japonské výstřelky

Astra i v tomto případě sází na konzervativní, relativně strohé místo, které vypadá, že bude sloužit navěky. Nabízí kvalitní sedačky, komfortní posaz a dost místa všemi směry. Kvalitní materiály spolu s přesností ovládacích prvků potěší každého, kdo si moc nepotrpí na velké experimenty. Skvěle se podařilo vyřešit infodiplej místo budíků, který je přehledný a funkční. Nabízí polodigitální přístrojový štít v centru řešený displejem s rychloměrem a jednoduchým menu a vedle dva nastavitelné “polobudíky”, ukazatele stavu nádrže či teploty chlazení pak zůstaly ručičkové. Stejně tak pozitivní dojmy získávám z hlavní palubní jednotky – překvapí svojí rychlostí, jednoznačností ovládání a třeba i kvalitou a kontrastem couvací kamery. V kufru pak nabídne jen průměrných 370 litrů. Velká ztráta na 478 litrů Civicu je dána především těmi 15 centimetry délky, které má Civic k dobru. Honda také místo rezervy nabízí dodatečné úložné prostory. Naopak v interiéru Civic nenabízí tak kvalitní palubní displeje nebo tak jasné ovládání infotainmentu, ale snaží se zaujmout přísně sportovním posazem s nataženýma nohama před sebe. Materiály snesou podobné měřítko, jen na pohled tak pěkné nejsou. Dobře uspořádaná středová konzole příjemně vysoko to ale vyvažuje. V těchto dvou dosud zmíněných disciplínách tak miska vah směřuje spíše k Opelu, trumfy Civicu však nikdy nebyly v interiéru, ale na silnici.

 

Elektronika a výbava: hodně podobné jen s jedním ale

O systémech palubní zábavy a infodisplejích už řeč byla. Nebyla by to ale moderní auta, když by nenabízela prvky aktivní bezpečnosti a komfortu 21. století. Na této úrovni jsou obě auta srovnatelná, jejich elektronika funguje velmi dobře a v rámci příplatkových výbav nabízí takřka všechno – od adaptivních tempomatů, automatických klimatizací, světel, stěračů, až po bezklíčkové přístupy. Honda v rámci elektronické výbavy přidává i elektronicky nastavitelné tlumiče, které ale nedávají v této úrovni motorizace moc smysl, protože nabídnou takové sportovní (rozuměj tvrdé) nastavení, které s pohonnou jednotkou a hlavně převodovkou CVT tak úplně nejdou dohromady. 

 

Jízdní dojmy: odlišné světy a především projev toho CVT

V této části to teprve vypadá na nesouměřitelný boj. Na začátek snad jen, že obě auta v rámci svého zaměření poskytují přesně to, co slibují. A to není alibismus. Honda nabízí sportovní emoce, které jsou ale vyváženy tvrdším podvozkem a horším nastupováním do nízkých sedaček. Jakmile necháte město za zády, projeví se naplno její geny. Způsob, jakým volant poskytuje zpětnou vazbu, jak se auto stáčí do zatáčky, jak z nízko položeného sedadla rychle ubíhá krajina nebo jak zní ten vytočený tříválec – to jsou oblasti, kde dostanete přesně to, co čekáte. Teď čekáte, kdy přijde ono pověstné “ale”. S těmi (jízdními vlastnostmi) ale tak úplně nejde dohromady CVT převodovka, která je trochu laxní a její reakce nejsou okamžité. Jinak ale považuji motor, řízení i podvozek za naprosto skvělé. Oproti tomu Astra od pohledu nic takového neslibuje. Svým trochu unylým designem vlastně nic moc neslibuje, ale nabízí až neuvěřitelně univerzální použití. Skvěle si poradí s městským povrchem, skvěle si u ní kupodivu rozumí variátor s motorem, ve městě jej nechá jen tak povalovat kolem tisíce otáček, díky okamžité reakci převodovky a motoru na plyn však umí zrychlit více než dostatečně. Při větším zatížením nežene motor do velkých otáček, ale drží jej v těch středních, v nichž má motor zvuk, který neruší ani neobtěžuje. A při tom nejvyšším zatížení si chytře pohupuje otáčkami tak, aby vytvářel iluzi řazení stupňů. Díky 107 kW je za městem také dostatečně rychlá, a díky turbu a nízkým otáčkám na dálnici i velmi tichá. Rychlá jízda ji nevadí, ale nečekejte tolik zpětné vazby jako v Civicu, i když mne osobně i v této disciplíně Astra pozitivně překvapila. Chyběl mi nějaký sportovní mod, který by nenechal padnout otáčky pokaždé, když řidič pustí plyn. V zatáčce se pak musí pohonná soustava zase sbírat, a to stojí cenné vteřinky. 

Co se týče motorů, Astra velmi překvapila kultivovaností, zátahem i spotřebou a její motor i ve spolupráci CVT si zaslouží jen slova chvály. Nová tříválcová jednačtyřka je na plyn tak akorát citlivá a spotřeba kolem 5,5 až 6 litrů sice není zázrakem, i tak ale spíše potěší. Civic se při přímém srovnání zdál línější a více otupělý, ale velká část pocitu tkvěla hlavně z mapy plynového pedálu, u něhož bylo prostě potřeba většího pohybu nohy. Zbytek tvoří již zmíněná převodovka. V přímém porovnání se největší rozdíl projeví při zrychlení z nuly, kdy i přes relativně podobné hodnoty z 0 na 100 km/h Astra ujede Civicu doslova “o parník”. U pružného zrychlení už nejsou rozdíly tak dramatické, i tak by sladění CVT s motorem z Astry slušelo Civicu mnohem více. Spotřeba pak nebyla větším problémem ani u Hondy, na testovací trati dosáhla auta podobné spotřeby, Civic byl zhruba o 0,4 litru žíznivější. Oba motory jsou však relativně citlivé na zacházení a každé jejich vydráždění zvyšuje spotřebu větším, než malým tempem. Když už jsme u toho projevu, v Civicu by kritiku s největší pravděpodobností vyřešila volba šestistupňového manuálu, ten navíc v Japonsku umí bravurně. Astra k danému motoru jiný typ převodovky nenabízí, což možná ve srovnání škodí, kombinace je to ale natolik povedená, že nejde udělovat vyloženě záporné body. 

 

Závěr: zdánlivě podobné jen těžko srovnatelné, vítěze ale máme!

Vybrat tyhle dvě auta a zkoušet je srovnávat může nakonec znít jako nerozum. Jak už bylo řečeno, srovnávat se má podobné. Nakonec jsme ale došli k závěru, že v tomhle případě byla podobná hlavně technologie CVT převodovky, počet válců obou motorů a ceníková cena. Test ukázal jak odlišné i toto může být. Rozdílná spíše než technicky jsou auta filosoficky. Zatímco Opel nabízí v Astře typickou univerzálnost auta segmentu C a v této generaci až neuvěřitelně málo chybiček nebo drobností, které by měly uživatele zlobit, Civic se snaží držet svých sportovních kořenů a to je tím hlavním, čím láká uživatele a kde nezklame. Na druhé straně, ač jeho přednosti jako správní automobiloví nadšenci kvitujeme, skýtá oproti Astře chybičky, které odpustit nejde. Většinu z nich by vyřešila volba manuální převodovky, na níž by Astra v podstatě neměla odpověď. Takhle, jak auta stojí (a leží), je ale Astra za srovnatelnou cenu (v akčním ceníku od 542.990 Kč oproti srovnatelné verzi Civicu za akčních 524.990 Kč) všestranně lepším vozem. Někomu, kdo potřebuje alespoň lehce vyčnívat z davu a komunikativní řízení je pro něj prioritou, se Civic nedá nedoporučit, takový jedinec ale určitě sáhne po manuálu anebo připlatí “akčních” 35.000 Kč za silnější 1.5 V-TEC Turbo, jíž už nelze vytknout takřka nic. Nevýhodou je jen její nedostupnost pro nižší výbavové verze, ale to už ponechme pro dnešek stranou. U Astry narovinu není o čem, i když v případě nutnosti většího zavazadlového prostoru je v nabídce také verze Sports Tourer (kombi), kdy za příplatek 30.000 Kč dostanete auto i po všech stránkách větší než Civic. Motoricky byste u Němců pak museli jít níže (1.2 turbo) a nebo k dieselu, který dává smysl jen při vyšších nájezdech, a tak se 1.4 turbo s převodovkou CVT jeví jako překvapivě dobrá volba!

 

Jan Nemrava & Jan Novotný