Nové Suzuki Swift: cestou necestou za novým dobrodružstvím!

Nové Suzuki Swift: cestou necestou za novým dobrodružstvím!

Dnes se s vámi chci podělit o jeden příběh – o události plné zvratů, nadšení a především vzrušení. Jste cestovatelé, řidiči automobilů či pouze mladí lidé hledající něco nového? Pokud jste si alespoň na jednu z mých otázek odpověděli ano, měli byste pokračovat ve čtení. I ostatním čtenářům doporučuji, aby nepřestávali číst tyto řádky a společně se se mnou vydali cestou necestou. Každá trasa má začátek i konec. Každý jsme jiný. Všichni se odlišujeme, máme jiná přání. Dnes mé kroky směřují k novému cíli. Vydám se na cestu do neznáma. Mám rád dobrodružství, a proto jsem si vybral partnera, se kterým si budu jistý, že každá překážka pro nás bude příliš jednoduchá. Pojďme se vydat do neznáma a vyzkoušet, jestli Swift bude tím nejlepším přítelem. Jste připraveni? Vyrážíme.

 

Vzhled vás nezklame…

Pokud jste stejní nadšenci jako my, věřím, že i vy máte vysoké nároky ke vzhledu celého vozu. Máme rádi netradiční vozy, které nezapadají do stáda, ale jsou určitými „lovci“. Přesto, že mezi předešlou a současnou generací nenajdete téměř žádné rozdíly, nejedná se o pouhou ovci. Vozidlo působí uhrančivým dojmem a díky svým „křivkám“ by mnoha mužům ucukávala hlava za jinou (nebo snad jiným Swiftem).? Abych se přiznal, hodně mi právě tohle auto připomíná Mini, které je ale poněkud co se týče extravagance na vyšší metě. Zepředu se mi líbí jednoduché tvary a na zádi se můžeme těšit z vyšších proporcí, které se od ostatních aut liší. Zde máte nadpisy Suzuki, Swift a v neposlední řadě označení systému SHVS, o kterém si povíme později. Zařazení do moderní doby 21. století napovídá i spousta LEDek všemi směry. Kromě dnes už standardního denního svícení nabízí Suzuki i full-LED přední světlomety, které mimochodem po estetické i funkční stránce předčily má očekávání.

 

Posezení: cítím se lehce jako v ponorce

Jako obvykle se i nyní přesuneme k pozici za volantem, kde můžeme najít mnoho tlačítek s ovládáním hlasitosti či adaptivního tempomatu. Cože? Ano, pokud vám nyní vypadly oči z důlku, mohu vás ubezpečit, že se nemýlím. V onom vybraném partnerovi se nebudete muset stresovat bedlivým sledováním provozu před vámi. Při prvním usazení se cítím sice opravdu jako v ponorce, ale i přesto se mi zde můj prostor zamlouvá. Nohama se sice rozhodně volantu dotýkám, ale u takového malého auta budu moci odpustit i tento problém. Jste menšího vzrůstu? Možná právě zde shledáte určitou výhodu. Displej se nachází poměrně blízko k sedadlu řidiče, a proto se nebudete muset zbytečně natahovat. Očima popojedeme lehce dolu a možná s menším povzdechnutím si všimneme, že máme k dispozici „pouze“ pěti-stupňovou manuální převodovkou. Nyní se ale pojďme podívat dopředu. Jelikož chceme vyrazit do říše snů, měli bychom se zaměřit především na budoucnost. Já se snažím, aby mé sedadlo bylo v co možná v nejnižší poloze, proto si i zde hned hraji s nastavením do posledního zátahu. Jsem už „u podlahy“, a přesto mám skvělý výhled. Kapota auta není nikterak dlouhá, a proto jsem při manévrech neměl žádné problémy. Vidím skvěle do stran a ještě mi k tomu všemu vykouzlily úsměv na rtech budíky, které jsou řešeny velmi jednoduše. Přesto bych zařadil jejich vzhled k těm pěknějším.

 

Na cestě za vašimi sny se můžou objevit i překážky…

Za těch pár let, co se pohybuji v novinářské branži, jsem se tentokrát setkal s opravdu nečekaně nepříjemným zážitkem. V průběhu cesty jsem nekontroloval příliš dojezd. Takzvané „hladové oko“ na mě vyskočilo ve chvíli, kdy mi palubní počítač naznačil, že můj dojezd je pouhých 40 km. Varování, že máte málo paliva v nádrži, ke mně dorazilo relativně pozdě. Zvyklý jsem spíše na dojezd lehce pod 100 km při prvotním rozsvícení oranžové kontrolky palivoměru. Naštěstí se benzínka nacházela poměrně blízko, a proto jsem se vydal natankovat. První ale přišlo, když jsem chtěl otevřít víko nádrže – bez úspěchu. U řidiče jsem tahal za páčku, která měla víko otevřít. Po několika pokusech jsem musel zavolat do Suzuki, aby mi poradili. Zde jsem se setkal s opravdu milými lidmi, kteří mi nakonec museli zavolat odtahovou službu. Očekáváte, že jsem se na cestách zdržel několik hodin nebo vůbec nedojel? Můj příběh nakonec má šťastný konec. Nejdříve mě překvapilo, že odtahová služba měla přijet do půl hodiny. Ze dvou důvodů. Tím prvním bylo, že jsem „uvízl“ v sobotu večer u obce Kařez, jenž se nachází několik km od Plzně a ještě dál od Prahy, ale za druhé také vím, že mnoho řidičů čeká na „odtahovky“ i dlouhé hodiny. Chcete znát konec příběhu? Na benzínku přišel automechanik, který se s podobnými problémy již setkal a víko dokázal záhadným způsobem přes jakési skyté „záchranné“ lanko v kufru otevřít. Od toho tu ale dnes nejsme.

 

Technika? Zdánlivě Japonsky „jednoduché“ skrývá vytříbenou moderní techniku

Máme k dispozici auto k plnohodnotnému testování a mou milou povinností je hodnotit jej mimo jiné i po technické stránce, která je do jisté míry tou objektivně porovnatelnou. Pojďme pod kapotu, kde na nás čeká určitým způsobem pro dnešní dobu typický agregát. Zážehové jednolitrové turbo má produkovat papírových 82kw, což jednak není rozhodně málo a jednak pocitově nabízí snad i o něco více. Teď se dostáváme k hlavní inovaci, výjimečnosti, zajímavosti, kterou nový Swift nabízí. Ať už si čtyři kouzelná písmenka, SHVS, vysvětlíme jakkoliv, jsou pro nás dodnes sice záhadou, za to určitě zpříjemněním jízdních zážitků. Japonci implementovali pod kapotu této generace poměrně chytrý za to malý a nenápadný hybridní systém. Mimochodem jde o vůbec první hybrid s manuální převodovkou, který řídím. A jak že to všechno funguje? Naprosto jednoduše. Rozumně koncipované akumulátory se dobíjí automaticky, kdykoliv je zařazena rychlost a zároveň není noha na plynovém pedálu. Teď přichází čas na další, o to důležitější fázi. Než pár desítek kilo navíc v bateriích a jiných techických součástkách související s hybridním pohonem vás bude zajímat praktické využití. Řekl bych, že většinu svého času strávaného za volantem nového Swifta jsem věnoval právě sledování toku energie. Zatímco do stádia rekuperace jsem se dostával poměrně často, využití mi nějak unikalo. Až při razantnějším sešlápnutí plynu na mě konečně vyskočili šipky směřující z baterie ke kolům. A teď přichází i vysvětlení, jak to tenhle jednolitrový fešák dělá, že tak trochu klame výkonem (a možná i srdcem). Díky elektřině je hold přesně tohle auto poněkud obratnější, než byste čekali. A víte co? Bravo. U hybridu vás zřejmě budou zajímat dva výsledné aspekty. Zatímco za ono „vylepšení“ výkonu jsme jedničku už udělili, o spotřebě teprve řeč bude. Jak je možno vidět na fotkách, náš průměr se pohyboval lehce nad 5 l/100km. Já osobně jsem se chvílema dostal i pod tuto hranici, avšak ani dlouhodobý výsledek s hodnotou „pět a půl“ není vůbec špatný. Za mě dobrý. I když hodnocení „dobré“ lze chápat jako známku tři, tedy průměr, tohle průměr rozhodně není. Já jsem spokojen!

 

Má se konkurence vůbec bát?

Na svou závěrečnou otázku vidím jednoznačnou odpověď – rozhodně ano. S autem jsme ujeli hned několik set kilometrů a byli jsme velmi spokojeni. Ceníkově začíná Swift na 270 000 Kč, což se mi zdá poměrně dosti lidová cena za komfort, pohodlí a jízdní vlastnosti, které v sobě tenhle „skvost“ skrývá. I díky případným „překážkám“, které s vámi automobilka vyřeší jako nejlepší kamarád, mohu vzpomínat s úsměvem a vám doporučit minimálně svezení v tomhle malém nenápadném příteli. Můžete si vybrat i z jiných aut, ale kdo vám podá pomocnou ruku, když to budete nejvíce potřebovat? My to už víme, a vy?

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.