Kompletní reportáž z Chorvatské rally: stálo nebo nestálo za to ji navštívit

Kompletní reportáž z Chorvatské rally: stálo nebo nestálo za to ji navštívit

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jaanus Ree / Red Bull Content Pool

Výsledky Chorvatské rally jsme vám prezentovali už před časem. O tom, jak těsně zvítězil Sebastien Ogier, tak už určitě víte. A určitě se k vám dostalo, že jsme i my byli tentokrát v centru dění, a to po minimálně rok trvající a covid sužující pauze. Jelikož jsme si to i my parádně užili a jsme stejně jako vy rádi, že současná situace dovoluje pořádat takové akce, jako jsou podniky WRC, je na čase se poohlédnout zpět, povyprávět vám o naší cestě, nasdílet pojmy i dojmy a probrat si Chorvatskou rally pěkně popořadě. Takže jdeme pár dní zpět na start, který údajně diváci sledovat nemohli…

 

Čtvrteční večer – absence tradiční městské zahajovací speciálky neodradila nejen nás

Ano, speciálka v centru nějaké lokální metropole či obecně v centru dění je už skoro tradicí. Namátkou mohu zmínit třeba tradiční RZ v Saabrückenu (na ADAC Rally Deutschland), kterou shodou okolností ve své hvězdné sezóně kdysi vyhrál Honza Kopecký. Zpět ale do Chorvatska. Není tajností, že zde diváci neměli být vítáni. Vcelku logicky se tak nemohl odehrát slavnostní start (ani ten formální – přejezd po rampě, ani závodní – první super RZ) tam, kde by se koncentruje nebo kde by se alespoň mohlo koncentrovat mraky lidí. I přesto, pokud se vrátíme zpět v čase, jsme právě už ve zmíněný čtvrtek na cestě směr chorvatský Záhřeb. Přesněji řečeno do devíti večer musíme navštívit tamější tiskové středisko a vyzvednout akreditace. Už při této příležitosti se ptáme na okolnosti ohledně zákazu diváků a neoficiálně se nám dostává neutrální odpovědi – vstupenky sice v prodeji nejsou a divákům by tak neměl být k tratím umožněn přístup, vstup do přírody nemá ale žádná chorvatská autorita právo svým občanům zakázat. A tak se o to více těšíme na první průjezdy a je nám jasné, že už v sobotu ráno na rally nebudeme sami.

Rallye Chorvatsko 2021 v cíli – až neuvěřitelně těsné výsledky

 

Pátek a první průjezdy – (ne)načekáme se

Živě si vzpomínám na článek kolegy, esa české scény motorsportu mezi novináři, který opěvoval Kalle Rovanpäru jakožto historicky nejmladšího jezdce ve vedení světového šampionátu. Není divu. Ve svých dvaceti letech toho dokázal opravdu mnoho a pokud bych měl ze světového motorsportu zmínit někoho, kdo prožil ukázkovou dráhu talenta, byl by to právě on. Stačí jen zmínit to krásné, co prožil s továrním týmem Škoda Motorsport. Třeba jen návštěva Rally Bohemia 2019 a jeho vítězství nad otrkanými tuzemskými špičkami tam, kde nikdy před tím nestartoval. Mistrovství světa je ale něco jiného, a tak možná ani není divu jeho „přemotivovanosti“. Zkrátka a jednoduše jsme i my čekali, až k nám jakožto první startující Kalle dorazí, a to jsme stáli zhruba ve ¾ RZ s pořadovým číslem 1. Nestalo se tak. I proto se s relativně dlouhým zpožděním jako první dostal do naší sekce Thierry Neuville a alespoň se začátku jsme se i my trošku podivovali nad tím, jak na poměry WRC opatrně kolem nás projel. Když jsme později měli možnost vidět Kalleho auto havarující pár kilometrů před námi navštíveným místem, bylo jasno. Dovolil bych se ale ještě na chvilku vrátit zpět k oné časové prodlevě. Těžko říct, ale myslím, že Thierry nemusel u Kalleho zastavovat, aby ověřil, zda jsou oba členové posádky v pořádku. To pravé zdůvodnění zní 3 minuty odstupu pro prvních deset posádek. Promiňte, ale doteď se mi to zdá skoro až neuvěřitelné. Znamená to, že pokud chcete vidět jen prvních deset posádek, počkáte si 30 minut. Zároveň si dost postojíte a to nemluvě o tom, že na WRC by měly hezké výkony předvádět i jezdci z druhé či třetí desítky nebo se pletu?

 

První den v našem podání představuje 7 z celkových 8 RZ – rozhodně bylo na co koukat

Ťukáte si na hlavu, proč by toho chtěl někdo vůbec stíhat tolik a jak je to vůbec možné? Ano, i my jsme nadšenci a je pravdou, že stíhat přihlížet k většině tratí není jednoduchým úkolem. I tak jsme opět neváhali a vydali se vstříc dobrodružství. Zdánlivě nám byly příznivě nakloněny i podmínky vyplývající z harmonogramu, kdy zhruba hodinový odstup dvou po sobě jdoucích RZ se zdál jako vcelku příjemný. To samozřejmě platí ale jen pro případ, že chcete vidět skutečně jen špičku, což souvisí s výše zmíněným odstupem 3 minut. Pokud se nepletu, jde o novinku FIA, neboť dříve stačily pouhé 2 minuty a na všech soutěžích ročníku 2021 již byl aplikován odstup vyšší. Mohli byste se mě tak ptát, jak jsme si mohli užít rally nebo co jsme to za rally fanoušky, když jsme neměli možnost kouknout na další závodníky z řady WRC 2 či WRC 3 (R5) anebo novinky označované Rally 4. I ty jsme ale nakonec viděli, a to především na RZ 4 před obědem a taktéž na RZ 8 ke konci dne. Sluší se ale podotknout, že účast na chorvatské rally, která je, jak bylo určitě jasné už v úvodu, absolutní novinkou v rallyovém mistrovství světa, nebyla tak hojná, jak bývá zvykem. Koneckonců pro českého fanouška je pak třeba kategorie WRC 2 už také o něco méně zajímavá od doby, kdy ukončil svou účast tovární tým Škoda Motorsport. Na druhou stranu zde ale můžete vidět vozy R5, které v Čechách tak hojnou účast nemají – namátkou Citroen C3 Rally 2, VW Polo Gti R5 či Ford Fiesta R5 MkII. Tím samozřejmě nechci říkat, že by na Fabie R5 či R5 Evo nebyl hezký pohled. Koneckonců i tady měla značka Škoda minimálně co do kategorie R5 největší zastoupení. Ale o tom jsem dnes mluvit nechtěl.

 

Jak jsem to vnímal na konci prvního dne?

Celkově jsou tak ve mně ke konci prvního dne při nejmenším dva rozporuplné dojmy. Ten první se váže k při nejmenším opatrným jízdním výkonům na začátku dne. Snad možná byli jezdci trochu vylekaní z nehody Rovanpery v první RZ. A nebo jsem třeba už jen zhýčkaný formátem průjezdů na Rally Wales 2019, kde jsme mohli přihlížet „náletům“ do bahnem prolitých zatáček v plné rychlosti. Případně může mít vliv také to, že na zdejších tratích zřejmě nikdo ze současného čela WRC ještě nikdy nestartoval – však kolem Záhřebu se jezdí pouze mistrovství ČR či mistrovství Evropy (naposledy v roce 2015). Zkrátka jsem nabyl dojmu, že WRCéčka nepředváděla naplno svůj potenciál. Neberte mě ale doslova, stále to byla skvělá podívaná a když pak sem tam přijela nějaká ta R5, rozdíl byl znát na první pohled. Pokud se tedy bavíme o nějakému procentuálnímu odhadu, bylo by to maximálně v řádu jednotek procent, o kolik by šlo jet rychleji. Třeba jsou ale tato dvě, tři nebo čtyři procentíčka právě tím, co z WRC dělá WRC – ta „pila“, které nikdo nechce věřit, ta schopnost jet naplno vždy, všude, na jakémkoliv povrchu a za jakýchkoliv podmínek. No a pak je tu zbytek startovního pole, jehož přítomnost jsem zmiňoval už o chvilku dříve. Naznačil jsem, že jsem moc rád zase jednou viděl jiné R5, než jsou ty pocházející z Mladé Boleslavi. Je to možná už jen úsměvné, ale opět podotknu, že mě nesmíte chápat, jako bych neměl rád Fabii R5. Pořád platí, že jde o historicky nejúspěšnější vůz této kategorie a obecně i díly Škoda Motorsport. Jenže ono to, co následovalo po 10 vozech kategorie WRC (Rally 1), trochu nahrávalo mému přístupu – tedy sledovat špičku a vidět jí co nejčastěji. Třeba je to opět chybějící tradicí, ať tak či onak, nabyl jsem dojmu, že zastoupení ne-WRC špičky lze považovat za slabší, než jsme byli zvyklí. A to třebaže, výkony Madse Østberga lze jedině pochválit – s tou R5 předváděl neuvěřitelně kvalitní a rychlou jízdu. Na druhou stranu mi přišlo, že kromě pár dalších R5, které bych spočítal na prstech jedné ruky, šlo koukat ještě na několik předních vozů Rally 4, a pak už při nejmenším nebylo moc o čem mluvit. WRC je holt WRC – je to takové, jak se říká „Jednou zkusíš a pak už není cesty zpět,“ a platí to i z pohledu diváka.

 

Další dny: tolik toho stíhat nešlo, i tak nebyla nouze o zajímavá místa

Zatímco v prvním ze dvou dnů naší návštěvy šlo v pozitivním slova smyslu mluvit především o počtu námi sledovaných RZ z jejich celkového množství – přeci jen 7 průjezdů z celkových 8 možných jsem možná snad ještě nikdy ani nikde jinde nezažil. Pochvala tedy v tomto směru míří k pořadatelům za to, co výjimečného nám divákům umožnili. Tak trochu vám k tomuhle tématu dlužím poznámku a právě teď na ni přišla řada. Přijíždíme tedy na RZ 9, která nabízí snad jen jedno jediné místo ke sledování. To je mimochodem poměrně častý poznatek právě z Chorvatska. Výhodou i nevýhodou zároveň budiž to, že se Chorvatská rally rozprostírala v hornatém okolí Záhřebu. Ačkoliv nešlo o vyloženě špatné cesty – rally se konkrétně tady nejelo primárně na úzkých a hrbolatých cestách, na nichž by standardně měla dvě auta problém se vyhnout, křižovatek na nich byste našli pramálo. To jen na vysvětlenou, proč „diváckých míst“ skýtala Chorvatská rally pramálo. Když se vrátíme na začátek druhého, jinak teplého dne, nabíhá mi obraz údolí, malebné vesničky a na poli stojících houbařů. Díky kvantitě, v jaké svůj koníček provozují, si ale troufnu tvrdit, že v průměru nezbyla ani jedna houba na každého z nich – zkrátka bylo nás tam hodně, opravdu hodně. Tentokrát před námi ale byla opravdu pořádná divácká aréna, v níž se nejeden ze závodníků chtěl předvést. I tentokrát vyčkáváme na prvních zhruba 15 aut a vydáváme se dál. Ač nebylo dneska v plánu přejíždět na každou druhou RZ, přeci jen jsme to zkusili. A vy už určitě tušíte, že to tentokrát nevyšlo. Osudnou se nám stala cesta, jíž Google označoval „standardně“ (sjízdnou, pozn. red.), avšak dojet poslední zhruba 2 kilometry k trati bych považoval za naprosto nereálné.  Nutno podotknout, že touto dobou se na start jednotlivých RZ dívá zatím stále ještě 9 z 10 celkově přihlášených WRC, a to je docela úspěch. Do druhého dne navíc s lehkým náskokem vstupuje Thierry Neuville, za nímž se pak jen velmi těsně drží hned dvě Toyoty – Sébastien Ogier a Elfyn Evans. Málokdo v tu chvíli tuší, jak těsné výsledky Chorvatské rally ještě budou.

 

Malá třešnička na dortu k dotvoření celkových dojmů

Rozepsal jsem se a ačkoliv by toho šlo vyprávět ještě mnoho, určitě už tušíte, že se pomalu a jistě blížíme do finále. Do konce Chorvatské rally sice ještě zbývá jedna celá etapa (poslední den), ale o ní už naše vyprávění nebude. Tímto směrem vám budou muset stačit výsledky, o něž jsme se s vámi podělili už před časem. Naše cesta končí na RZ s pořadovým číslem 14, tedy v druhé polovině druhé etapy. Abychom mohli přihlížet trati (a nebyli na samotném startu, který pro diváka nepředstavuje to nejatraktivnější), musíme absolvovat zhruba 15km přejezd po zpevněné lesní cestě, která však i přes standardní vyznačení v mapách asfalt neviděla ani z dálky. Povrch tak kombinuje štěrk, hlínu a písek – úplně si představuji, jak po této šotolině jedou naplno WRCéčka, to by byla RZa. Kupodivu jsme to byli my, kdo jel po takové horší, pro potenciál WRC zajímavější cestě, nikoliv závodní vozy. Kromě při nejmenším záživného přejezdu nás čekalo i pěkné divácké místo, jehož dosažení sice lákalo další naše „konkurenty“, i tak nás ale nebylo mnoho. Chvilka napětí pak přišla hned po druhém voze, Loubet Pierre-Louis kolem nás totiž stihl projet, po pár vteřinách ale jakoby najednou jeho motor ztichl. Nedalo nám to a po chvilce jsme vyrazili podél trati, těch zhruba 700 metrů lesem ale stálo za to. 24letý talentovaný Francouz, který doposud předváděl kvalitní výkony, musel vzdát svůj boj, když byl příliš rychlý a po tvrdých brzdách skočil do zarostlé stráně. Ani pomoc diváků prý neměla smysl. I tak šlo alespoň v našem případě o zajímavé završení Chorvatské rally, čímž samozřejmě vůbec nechci říci, že by se nám líbily nehody nebo že bychom mladému francouzskému talentu přáli neštěstí – to v žádném případě. Celkově ale mluvím o velmi rychlém úseku a několika zatáčkách, které jsme mohli při procházení lesem kolem trati vidět. A jaká že tedy Rally Croatia 2021 byla? Především šlo o WRC, soutěž světového formátu se současnou špičkou. Upřímně mi ale ve WRC chybí ještě alespoň jedna značka. Patřím totiž rozhodně k těm, kterým je líto odchod Citroenu. O přední příčky totiž už tradičně bojují především Toyota s Hyundaiem a ač je to boj do posledního dechu, přeci jen mu něco chybí. A stejně tak něco málo v porovnání s ADAC Rally Deutschland nebo Rally Wales chybělo i Chorvatské rally. Podívaná to i tak byla opravdu zajímavá a rozhodně nelituji ani jedné minuty, co jsme mohli koukat na speciály nejvyšší kategorie rally, a to tím spíše, že jsme se opravdu načekali. Podmínky, za nichž bylo možné do Chorvatska vyrazit (např. antigenní či PCR negativní testy – pro novináře povinnost), nošení ochrany úst a dodržování odstupu, už byly jen malou překážkou, jejíž překonání nepředstavovalo žádný zásadní problém. Na závěr mi tak zbývá jen radost, že se ten svět snad už přeci jen vrací do normálu…

 

Jan Novotný

Sdílet: