BMW 218d Gran Coupé: 110kW nafta v sedanu pro mladé – ano či ne

BMW 218d Gran Coupé: 110kW nafta v sedanu pro mladé – ano či ne

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Tak a je to tady… BMW a přední náhon. Kdysi jsem četl, že zástupci značky udělali anketu k první generaci jedničkového BMW, ve které se ptali majitelů, jestli mají poháněnou přední nebo zadní nápravu. A 80 % z nich odpovědělo, že neví anebo, že mají předokolku. Pro mě osobně je takové zjištění trochu nepochopitelné, protože „klasická“ koncepce (motor vpředu, náhon vzadu) je ve vozech jasně identifikovatelná a velmi charakteristická. Trh se mění, zákazníci také a bavorské produkty s tím. Tento týden mám tedy možnost vyzkoušet předokolku se znakem BMW na kapotě. Mnohými zatracovaná a odsuzovaná kombinace je dnes už totiž realitou. Označení 2 Gran Coupé dává tušit, že se jedná o stylový malý sedan. Jaké asi může být takové relativně netradiční BMW, jak jezdí a pro koho se hodí? A hlavně, je to ještě BMW? Svůj pohled na tyto otázky vám rád zprostředkuji v pár následujících odstavcích.

 

Exteriér: moderní a dynamický – přesně tak, jak bychom čekali

Dvojkový sedan na to jde přímo. Žádné kudrlinky, jen přímočarý tah za dynamickým a agresivním designem. Ostré hrany přední části na sebe vzorně navazují a v kombinaci s předními světlomety s originálním „grafikou“ LED denního svícení působí příjemně zamračeným dojmem. Přední nárazník je ve spodní části vytažený dopředu a tvoří jakýsi „lip“. Samozřejmostí jsou funkční průduchy k chlazení předních brzd a také stále se zvětšující přední ledvinky. Ty zde nejsou tak extrémní jako na některých dalších modelech a upřímně musím říct, že se mi dvojkové „báwo“ na pohled opravdu líbí. Plynule se přesouvám k boční části a moje srdce plesá. Sedany mám jednoduše rád, sám jedním jezdím a v záplavě všemožných hatchabacků jde dvojka krásně proti proudu. Boční profil je sportovní, nízký a působí vyváženým dojmem. Jediný problém vidím v tom, že i 18palcová kola působí poměrně malým dojmem a nevyplňují podběhy tak, jak bych si představoval. A to je co říct, takřka neřiditelný trend zvětšování kol, kdy dříve za „velká“ šla označit i ta 17“, je zde holt vidět více než by bylo zdrávo. Zadní část se drží nastavené linie a ačkoliv je zcela nová, BMW v ní jasně identifikuji. Baví mne dvě koncovky výfuku a „výdechy“ po stranách zadního nárazníku. Design je za mne bez debat, dvojka vypadá skvěle a pomáhá jí k tomu konkrétně v našem případě i stylově zvolná barva lakování. Ženy vidí červenou, my muži (a zástupci BMW též) oranžovou – na půli cesty si ji tedy dovoluji označit za cihlovou. Beze sporu je, že naše dvojka nezapadne v davu a ačkoliv jde jinak o poměrně „standardní“ specifikaci, prostě a jednoduše to po designové stránce funguje.

 

Interiér: Moderní čisté linie a dobrá výbava

Konečně se dostávám do vozu a jsem mile překvapený, kolik prostoru se nachází minimálně na předních sedadlech, která jsou mimochodem nastavitelná v mnoha různých směrech, a to včetně podpěry nohou, sklonu sedáku, respektive jeho přizvednutí právě pod stehny. Nechybí mimochodem ani přifukování bočnic. Toho místa je zde asi jako ve dvacetileté trojce, ale podle mne v dané kategorii bohatě stačí a poslouží. Mám rád taková auta, která si „obléknu“ a mohu si je víc užít. V zadní části to také není špatné, ale svažující se linie střechy a dvoumetrový já udělají své. Pro běžné cestující ale bude dvojka příjemná i na delší cesty. Vybavení vozu drží krok. Nalezneme zde všechny aktuálně využívané bezpečnostní asistenty a plejádu airbagů, které je samozřejmě lepší nezkoušet. V každém případě je zde také příjemný a lety ozkoušený multimediální systém BMW iDrive s bezdrátovou podporou Apple Car Play a Android Auto. Grafika tohoto systému mě zaujala natolik, že jsem Apple CarPlay překvapivě ani nezapínal. Kapitolou samou pro sebe může být i jeho ovládání, u něhož oceňuji velmi dobře fungující kombinaci tří různých způsobů zadávání – kromě klasického otočného ovladače a pár tlačítek na středové konzoli je středový displej dotykový a už i zde najdeme ovládání základních funkcí gesty.
Rád se ještě vrátím k prostoru řidiče. Po delší době se mi totiž v testovacím vozem daří nalézt téměř ideální řidičskou pozici. Volant krásně padne do ruky. Všechny ovládací prvky si rychle dostávám pod palce a během prvního dne se zde cítím jako doma. Použité materiály a jejich zpracování nemusíme nikterak pitvat, v testovaném voze je vše v očekávané kvalitě a provedení. Dvojka mne tedy baví jak z venku, tak zevnitř.

 

Technika: označení 218d představuje 110 kW a 350 Nm

Bude tohle stačit na dostatečnou dynamiku mnichovského prcka? Stačí a to naprosto bez problémů. „Stovečka“ je zde za necelých 10 vteřin, což z auta nedělá zrovna trhače asfaltu, ale na běžné ježdění bohatě postačí. Motor je navíc opravdu kultivovaný a skvěle odhlučněný. O tom, že běží, téměř nevíte. Nechá se ochotně vytáčet a s převodovkou si velmi dobře rozumí. Ta mu vychází vstříc a doluje z něj veškerý dostupný výkon, pokud je třeba. Vždy však hladce a plynule. Pro denní ježdění do práce naprosto vyhovující kombinace, která navíc potěší nízkou spotřebou na úrovni 6 l/100 km bez nějakého zásadního omezování. Jak ale tahle předokolka jezdí… No tak na to mám přesně dva pohledy a začnu tím staromilským. Jako BMW to prostě nejezdí. Tečka… No a teď ten objektivnější. Podvozek je příjemně tuhý a stabilní. Jemné nerovnosti pobere, na větších ale cítíte, že kopírujete terén – Francouz to není, ale ani nemá být. Jako nepříjemnost vnímám tlumení větší díry, nebo příčné nerovnosti, které bohužel nejsou v našich končinách nijak ojedinělé. U jedné takové, kterou jsem přehlídl, jsem se lekl, že kolo asi zůstalo v ní. Takovou ránu jsem dlouho neslyšel. Vše zůstalo beze škod na svém místě, ale od té chvíle jsem sledoval každý metr cesty, a to připomínám, že máme obuty osmnáctky, které navíc nevypadají jako obří. Takže, byť mi ta osmnáctipalcová kola přijdou opticky spíš malá, větší bych určitě nezvolil. Jakmile jsem se pak pustil do zatáčení, přišlo milé překvapení. Zadní náprava tu nefunguje tak, jak bych si přál – funguje v kombinaci s předním náhonem opravdu dobře a ta spolupráce je pod zadkem cítit. Dvojka Gran Coupé vám dá v rámci možností ochutnat, jaké to je řídit auto, které chce být řízeno. Přední náprava poslouchá na slovo a zadní ji velmi ochotně a stabilně kopíruje. Při průjezdu zatáčkou nabízí příjemnou míru bezpečné zábavy a věřím, že pro mnoho zákazníků bude příjemným společníkem. Na limitu přejde v postupnou nedotáčivost, kterou vyřeší buď lehké ubrání plynu a tím utažení stopy a nebo zasáhne stabilizační systém obdobným způsobem. A nyní už možná zákazníci nebudou vůbec vědět, která náprava jejich vůz pohání. Budou ale určitě vědět, že jezdit v Gran Coupé je baví… A možná právě takhle tomu mělo být (a je).

TEST: BMW 120d xDrive – (ne)tradičností se nezavděčí, zato jezdí bezkonkurenčně

 

Závěr: uspokojí BMW 2 Gran Coupé mladou generaci?

Věřím, že ano. Gran Coupé vypadá opravdu dobře, a to jak z venku tak i zevnitř. Nevidím zde nic, co bych mohl otevřeně a objektivně kritizovat. To, že mám radši starou školu a klasickou koncepci je fakt, ale když odhlédnu od znáčku na kapotě a řeším jen to, jak se auto chová na silnici, nemůžu mu nic vytknout. Na běžné auto pro denní použití nabídne příjemný, stabilní podvozek, který se nechá vybídnout k dynamickému a hlavně zábavnému svezení. Dostatek prostoru pak nabídne pro dva ale i čtyři cestující. Nechybí dostatečně objemný, i když s ohledem na tvar karoserie hůře dostupný kufr. Jako celek je námi testované 218d velmi dobrým a reprezentativním malým sedanem, který svému majiteli bude dělat radost každý den. A právě o tom by BMW mělo být…

 

Petr Jakušev

Sdílet: