BMW 120d xDrive: (ne)tradičností se nezavděčí, zato jezdí bezkonkurenčně

Podle kalendáře se právě nacházíme v tom nejkrušnějším zimním období, kdy bychom měli umírat na bolesti rukou z toho, jak usilovně odhrnujeme sníh z našich cest. Místo toho ráno vstávám, oblékám se do práce a beru si sluneční brýle, neboť by mi venkovní únorové slunko vypálilo oči. Toto počasí bylo jako stvořené pro test auta, a v tom to také přišlo. V zápalu práce mi najednou zapípal telefon se zprávou od kolegy, zda bych nechtěla otestovat jedno autíčko. Ani vám nemusím říkat svou odpověď, protože byla bez většího přemýšlení kladná, jako vždy. Nastal den D, kdy jsem si zatím pro vás ještě tajemný kus měla vyzvednout. Venkovní počasí, které se v ten den otočilo o 360° mi klidnou jízdu rozhodně nepřálo. V tu chvíli to vypadalo, jako by mne jen na zahradě měl odfouknout vítr, zavalit strom a řádně pokropit déšť. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než si vzít taxi a vyjet do Butovic, kde už na mne čekal malý mazlík. Abychom v souvislosti s dnešním testem pokročili, začneme první informací – řeč bude o zástupci německé automobilky, která je mimo jiné také matkou výrobců Mini a Rolls-Royce. Nemůže to tedy být nikdo jiný, než BMW. Dnes budeme mluvit především o nové řadě 1, která má spousty odpůrců i mnoho obdivovatelů. Kontroverzi, kterou způsobuje především odklon od tradic (především upuštění od tradiční koncepce s preferencí náhonu zadní nápravy), konkrétně v našem případě umocňuje naftové provedení s pohonem všech čtyř kol označované jako 120d xDrive. Na jaké straně budu já? Čím mne nová jednička nadchne nebo odradí? To si hned povíme.

Proměna, která se nezavděčila každému

Dost bylo omáčky okolo, přejděme rovnou k věci. BMW si vždycky urvalo trochu toho mého obdivu. Nebylo tomu jinak ani při prvním spatření na pár dní mojí nové jedničky. Stála tam, v šedém rádoby nevýrazném kabátku, který mne trochu uklidnil a přidal na radosti. Když jsem totiž viděla na googlu, jak vypadá královská modř, kterou nová jednička hojně obléká, trochu jsem se obávala přehnané výstřednosti. Díky M paketu ani šedé auto nevypadalo vůbec obyčejně, čímž bych si bez přidaného sportovního looku nebyla tak úplně jistá. Líbí se mi provedení „angel eyes“, které již nejsou úplně kulaté, jak tomu bylo dříve, ale lehce do čtverce, což dává autu úplně jiný a dle mého názoru lehce ostřejší výraz. Zadní světla jsou možná až moc prostorově výrazná, ale na druhou stranu si vás alespoň každý všimne, což se hodí obzvláště v době, kdy jsou někteří řidiči opravdu slepí. Neříkám však, že nejsou designově propracovaná. Bohužel ale při zastavení vedle nového korejského účastníka provozu zjišťuji, že jsou má světla těm jeho hodně podobná. Kola se mi u BMW vždy líbila a nebude tomu jinak ani u jedničky – jde o paprsková šedá 18″ emková kola, která na autě sedí jak poklička na hrnec. Na bocích jsou díky paketu lišty, které auto opticky zvětšují a dodávají mu tak agresivní výraz. Jistě každý z vás zná vtipné obrázky postupně se zvětšujících ledvin na značce BMW. Ani u nové jedničky tomu bohužel/bohudík není jinak. Nové ledviny jsou větší a na pohled lacinější. To je ale pouze subjektivní úhel pohledu. Modernizaci doby nemůžeme zastavit a tak tomuto skvostu a uhlazování, díky kterému tak originální značka, jako je BMW při postavení vedle korejské automobilky vypadá její zástupce velmi podobně, můžeme bohužel jen přihlížet. Zatímco já tedy zastánce velkých ledvinek vyloženě nejsem, názory v redakci se mísí. Třeba Honza, byť jejich zastánce také na 100 % není, si je konkrétně na nové jedničce oblíbil natolik, že pro vás zanechal jejich nezapomenutelný odkaz v přiložené galerii. Ať tak či onak, jednička je velmi povedeným kouskem z pohledu exteriéru – uhlazeným, moderním a při troše snahy i příjemně extravagantním.

 

Four season v podání malého hatchbacku

Přejdeme-li do interiéru, nenajdeme snad jedinou chybičku. Modernizovaný interiér, který nevypadá chudě, ale zároveň také ne přeplácaně je mi stoprocentně po chuti. Ze všeho nejvíc se mi líbil volant. Obecně nejlepší volant je dle mého názoru právě emkový v BMW. Není na něm nadmíru tlačítek, takže se zorientujete během minutky a hned víte, co k čemu patří. Tlačítka nevydávají praskající zvuk při zmáčknutí a celkově se volant perfektně drží na jakýkoliv způsob. Pádla pod volantem sloužící manuálnímu módu jsou dostatečně velká a přiměřeně vzdálená, takže jsem při řazení nemusela absolutně dávat pozor na to, abych se do nich trefila a správně zařadila. Kdyby byl takový volant ve všech autech, byla bych spokojená. Funkce auta, rádio, a vše důležité se dá ovládat velmi v klidu, aniž byste museli dávat nižší pozornost na jízdu. Vše má pěvně zakotvené místo a tak to má být. To samé musím říct i o sedačkách, které mají příjemný tvar a ač by se mohlo zdát, bočnice nejsou přerostlé jako u jiných vozů. Při posazení jsem zapadla do sedačky jako do hebké skořápky a klidně bych v nich i spala. Jak na dlouhé jízdy, tak na ty krátké je sedačka bezproblémová. Nemá cenu rozebírat jednotlivé funkce vozu, neboť každé v dnešní době moderní auto je opatřeno nejrůznějšími bezpečnostními prvky, jako je držení pruhů, hlídání bezpečné vzdálenosti od vozidla vpředu atp. To vše najdeme i v nové jedničce, a to se stoprocentní funkčností.

Beránek ve městě, terminátor ve světě

Odstavec, na který se těším snad ze všeho nejvíce, se týká samotné jízdy s autem, kterou jsem si vyloženě užila. I když byla mnou testovaná verze výkonově pro některé zájemce spíše základem, 120d se 140 kW mě mile překvapila, a to zejména svou svižností a jistotou pramenící z nastavení podvozku. Zprvu jsem po předešlém testování jiného prémiového vozu byla lehce skeptická, zda tento hatchback uspokojí moje požadavky. První dva dny jsem autem jezdila pouze do práce a z práce, neboť nebyl čas ho, jak se říká, pořádně protáhnout. Vyzkoušela jsem si alespoň, jak auto funguje v městském provozu. Spotřeba se ustálila na hranici přijatelných 6 l/100 km. Podvozkově (první dva dny především na komfort) se auto snaží regulovat nerovnosti na vozovce, díky čemuž je jízda opravdu pohodlná. Když se ale konečně dostaneme do dvou dnů, kdy jsem měla možnost auto pořádně projet, musím vám říci, že jsem dodnes v úžasu. Člověk by nevěřil, kolik se z takového dvoulitrového prcka dá vyždímat. Zapínáme sportovní režim a jdeme na to. Jako první zjišťuji, že podvozek ztuhnul a auto drží jako přibité na silnici. Zadruhé zde opět slyšíme zvuk motoru – z reproduktorů, který je ovšem přijatelný a ne nijak přehnaný. A samotná jízda? Bomba! Auto zrychluje jako po másle, řadí naprosto perfektně, motor se nepodtáčí ani extrémně nevytáčí, prostě všechno, jak má být. Díky xDrivu se v začátkách i s rychlým průjezdem auto drželo, jak na hřebech a ani se nehnulo. Tahle jízda se mi opravdu líbí. Nevědět, že je zde „pouze“ nafta se 140 kW, myslím si, že jedu v nějakém sporťáku. Za poslední dobu to bylo jedno z nejlíp fungujících aut na silnici. A tohle závažné zjištění je vlastně tím nejzajímavějším na celém testu. Pokud jsme v úvodu říkali, že nová jednička už není ortodoxním BMW a někteří jí tak nemohou úplně přijít na chuť, jde opravdu jen o předsudek. To, že tohle auto nesází na klasický xDrive (s preferencí náhonu zadní nápravy a stálým pohonem všech čtyř kol), při běžné jízdě vůbec nepoznáte a ani vám to nebude vadit. Při ostřejší jízdě pak připojuje zadní nápravu přesně tak, jak má a je díky tomu i patřičně stabilní. Obecně se dá říci, že je podvozkově natolik jistá, že by snesla výkon daleko vyšší. O to více mě pak zajímají ostřejší verze, jako je M135i nebo do budoucna i nějaká ještě silnější.?

 

Nezáleží jen na vzhledu, ale na požitku z jízdy…

Abychom to zde nenatahovali zbytečnými povídačkami, přecházím rovnou k závěru, kde si zrekapitulujeme, co mi vlastně tento test přinesl. V první řadě to, že co se týče nového designu jedničky, její fanoušek nejsem a nebýt emkového vzhledu, ani bych za ní neotočila. Ovšem, co se týče jízdních vlastností a interiéru, brala bych jí všema deseti. Možná je to dáno novou koncepcí auta, ale tenhle kus fungoval jako celek opravdu fantasticky. S novější dobou se auta mění a je jen a jen pouze na nás, zda se s tím sžijeme anebo ne, i když nám ve finále vlastně nic jiného nezbyde. Každopádně s rukou na srdci musím uznat, že se auto fakticky vyvedlo a já si pár dní s ním nadmíru užila. Kdyby tento malý svižný krasavec měl vzhled předchozí generace a svou cenovkou běžně nepřekračoval 1 milion korun, už by mi stál v garáži, to mi věřte!

 

Lucka Přádová

Technická specifikace

motor
Model	120d
Výkon	140 kW
Točivý moment	400 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1750 RPM
Zrychlení 0-100km/h	7 s
Max. rychlost	230 km/h
Palivo	Nafta
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	4000 RPM
Převodovka	Automatická převodovka
Převodů	8
Vstřikování paliva	Common Rail
Typ motoru	Turbo
Objem	1995 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	5.4 l/100km
Velikost nádrže	50 l
Emisní norma	Euro 6d-TEMP-EVAP-ISC (WLTP) 36CH, 36CI, 36DG
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	225/45R17Y
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	2065 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1590 kg
Přívěs s brzdami	1500 kg
Náklad	475 kg
Přívěs (bez brzd)	750 kg
modelová řada
Název generace	F40
Uveden	09/19
Dveře	5
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Nižší střední třída (např. Golf)
rozměry
Délka	4319 mm
Rozvor	2670 mm
Šířka	1799 mm
Prostor pro zavazadla	380 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1200 l
Max. zatížení střechy	75 kg
Výška	1434 mm
Světlá výška	153 mm
Průměr otáčení	11.4 m
Sedadla	5

Podobné vozy