Srovnávací test BMW řady 3 Touring E90 vs. G20 (2005 vs. 2020)

klasika v moderním kabátku – BMW 330d Touring xdrive

Nacházíme se přibližně v polovině testovacího období nového BMW řady 3, když mi přijde SMS od kolegy, jestli náhodou to moje vlastní auto není starší „kombíková trojka s třílitrem“. Ejhle, náhodou úplně to samé auto mám doma, jen ve starším provedení. A tak došlo na myšlenku, co udělat srovnávací test těchto dvou rodinných příslušníků – vlastně úplně stejných aut, jen 15 let a dvě generace od sebe. Nebudu to zbytečně protahovat, protože jsem na tohle srovnání tak natěšená, že za chvíli vymlátím svými údery na klávesnici všechna písmenka. Nastražte uši, protože se v tomhle článku dozvíte, jaký je rozdíl mezi dědou (generací E90, v mém případě E91) a vnukem (generací G20, v našem případě G21), neboť je patnáct let už docela slušný doba. Je možné vůbec říci, jaké auto je lepší a v čem se BMW za patnáct let zlepšilo či zhoršilo? Co s autem udělala technická evoluce posledních let a mimo jiné také přísnější emisní normy? To vše se dozvíte teď, právě teď!

Patnáct let a přesto jiskra v oku zůstává

Ať již spatříte poprvé E91 nebo novou kombíkovou trojku, to nadchnutí máte u obou. Nebudeme říkat ve staré E91, neboť to auto vypadá stále vkusně a luxusně. To samozřejmě platí, jen pokud se do něj ovšem nevrhne nějaký zarytý „tuningář“ a neudělá z ní pojízdný kolotoč. Za zmíněnou dobu prošla automobilka BMW neskutečným progresem – od zaoblenější E90, přes ostré hrany F30 až po nejnovější, lehce uhlazenější, ale přesto ostrou trojku G20. Oproti nové trojce je ta má zaoblenější a klasické denní svícení „angel eyes“ se v průběhu času přetvořilo na půlčtvercové LED denní svícení. Za zmínku také stojí, že E91 disponuje BI-xenony, kdežto nová trojka již FULL-LED světlomety. Co se týče velikosti, je rozhodně nová trojka opticky větší, než-li ta starší. Je možné, že tento pocit umocňuje konkrétně u nás M-paket a M Performance doplňky, které auto celkově opticky zvětšily hlavně díky nárazníkům a bočním lištám. Zadní světlomety, které u starší trojky též nejsou LEDkové, mají klasické provedení a jsou lehce nudnější, naopak u nové verze je znát vývoj designérů a vliv moderních trendů, protože jsou zde světla protáhlá a představují daleko výraznější prvek.

 

Krásná jednoduchost nebo luxus jako v Dubaji

Rozebírat znovu moderní interiér nové trojky je zcela zbytečné – to vás mohu odkázat přímo na její nedávný plnohodnotný redakční test. Přejdeme-li rovnou k E91, je třeba povědět především to, že je v autě vše, co řidič potřebuje a žádné zbytečné vychytávky navíc. Dalo by se říci, že z pohledu dnešní doby je BMW s kódovým označením E90 uvnitř možná až stroze jednoduché. Nenajdete zde start-stop, který vypíná motor na každém semaforu, nenajdete zde asistenta držení jízdy v pruhu, ovšem najdete zde třeba asistenta jízdy z kopce, kdy každé kolo brzdí po svém a přizpůsobuje se povrchu a snížení silnice. Je třeba vyzdvihnout, že po patnácti letech, kdy se s E91 jezdilo každý den, není interiér nijak poškozený, a to musím ocenit především já, jakožto majitel takového kousku. V autě jezdil dokonce i pes, velké nákupy, ale stejně při jízdě nepostřehnete, jak něco vrže či skřípe, což je bohužel u nových aut velmi běžná záležitost. Z tohoto důvodu jsem velmi zvědavá, jak bude interiérový pocit v nové trojce vypadat za pár let a zda bude v tak perfektním a nevrzajícím stavu, jako je ta stará. Samozřejmě ve staré trojce chybí například režimy jízdy, kdy na automatické šestistupňové převodovce můžete jen přepnout na sportovní režim, ale toť vše. Pokud bych si měla vybírat, volba by to nebyla vůbec jednoduchá. Bylo by samozřejmě těžké z pohledu majitelky jednoho z dvou dnes popisovaných vozů vybrat si ten druhý, (r)evoluce posledních 15 let je ale velmi významně znát. Paradoxně se příliš nezměnil vnitřní prostor – trojka přeci jen nemůže konkurovat větším sourozencům, a tak se většina pozornosti soustředí především na dva vpředu jedoucí pasažéry. Prostor tu zůstává nejen královský, ale především příjemně dynamický. Řidič pak má pocit, že ho palubní deska obklopuje a on jen sedí zapadlý v příjemných sedačkách. To platí pro oba vozy. Výraznější proměnou pak prošel volant, proti „starému em-paketovému“ provedení nemám žádné výtky, ten nový je však zcela jiný, odpovídá moderní době a i do mých spíše menších (kratších) prstů dobře padne jeho tlustší věnec. Srovnávat pak displeje, a to především přístrojovou desku, která je v nových BMW plně digitální, nemá příliš smysl. Ač interiér (i starší provedení BMW iDrive) vypadá i po 15 letech skvěle, displeje (infotainment a veškeré systémy uvnitř vozu) působí dnes spíše jako kalkulačka v porovnání se supermoderní generací G20, v níž se třeba za adaptivní funkci světlometů připlácí přes BMW on-line store. Musím ale uznat, že si BMW do dnešních dní zachovalo kromě jiného především kvalitu zpracování, která je prémiové automobilce hodna, což se v případě některých konkurenčních řešení říci bohužel nedá.

Požitek z jízdy je téměř stejný – velmi dobrý

Jízda, část článku, která zajímá každého, a to platí konkrétně v případě BMW řady tři úplně na 100 %. A protože vás to všechny tak hrozně zajímá, začneme tím nejjednodušším  – podvozkem. Svým naladěním jsou auta totiž téměř stejná. Vzhledem k tomu, že se podvozek v nové trojce se změnou jízdního režimu téměř nemění, podobně tomu je i u staré E91, neboť žádné tlačítko měnící jízdní styl podle vaší nálady, jak jsme si již řekli, nemá. Podvozek je tedy naprosto vyhovující a za patnáct let stále stejně kvalitní. Největší rozdíl se pak dle mého názoru odehrává mezi starší šestistupňovou a moderní osmistupňovou převodovkou. Při hlubším rozmýšlení ale zjišťuji, že žádný extra velký progres se nekoná. Ze začátku je jasné, že nová trojka bude mít nad starší rozhodně navrch, a to zejména protože řadí svižněji, auto díky tomu lépe reaguje a především pak díky vyššímu počtu převodových stupňů umí lépe využít potenciál motoru. Netrvá ale dlouho a nová trojka nemá navrch ani svou výhodou 36 koní a ani o pár kilo lehčím obalem. Když pak spolu s kolegou dosahujeme limitních dálničních rychlostí, sundávám nohu z plynu a jen se usmívám, neboť mě těší, že můj „dědeček“ stále velmi dobře drží krok s mladší generací a co víc, v určitém spektru jí snad i předčí. Čím je tento projev zapříčiněn? Čím jiným než zelenými hlavami a přísnějšími emisemi, díky nímž mají starší auta navrch nad těmi novějšími – přeci jen v mém autě najdeme sotva jeden z prvních filtrů pevných částic a na nějaké filtrování močovinou (SCR) můžeme zapomenout. Starší provedení tak lze považovat za přímočařejší, syrovější a možná i o trochu blíže k řidiči. Co tím chci říci? Ani v nejmenším bych si nedovolila kritizovat novou generaci, koneckonců ne nadarmo jde o první BMW vítězící v anketě České auto roku a ne nadarmo jsem u jeho testu byla tak pozitivní. Kdyby však zůstal jízdní projev motoru stejný jako před patnácti lety i v nové trojce, hodnotím jej jedničkou s hvězdičkou.

 

Chcete BMW? Tohle je trefa do černého

Co v závěru říci? Zapamatujte si jedno – třílitrový šestiválec od bavoráku je prostě nejlepší volbou pro střední třídu a jeho dieselové provedení je dost možná tím nejlepším mezi naftu spalujícími agregáty. Ať je to auto staré patnáct let nebo jen pár měsíců, požitek z jízdy (rozuměj radost z jízdy) je téměř shodný. Je krásné vidět, že patnáct let staré auto má stále neskutečně zachovalý interiér i exteriér, nikdy s ním nebyly žádné problémy a funguje jak hodinky. Pevně věřím, že i nová trojka za patnáct let bude stále krásným autem, i když již emisemi omezeným motorem. Nebýt daného omezení, vlastně bych mohla testy těchto dvou aut oddělit a posunout je jen v čase – 15 let. Stejně jako byla E90 ve své době příjemným společníkem a pro danou cílovou skupinu (třeba pro ty, jako jsem já) tou nejlepší volbou, je i G20 dnes v dané konkurenci velmi dobrým vozem.

 

Lucie Přádová