TEST: Aprilia Tuono V4 – Naháč z pekla

Snili jste někdy o tom, že sedíte na hřbetě draka, který letí rychle jak raketa, plive plameny na všechny strany, řve, až se vám kroutí uši a celé je to strašná, ale fakt strašná zábava? Jestli je tohle váš sen, tak se vám může splnit. Jen to nebude drak, ale úžasný hromovládce – Tuono je totiž v překladu skutečně Hrom. Ale u nás se mu familiárně říká i tuňák. 

Aprilia je ve světě motorek pojem a Tuono jakbysmet. Motorky této značky jsou známé pro své sportovní zaměření, úžasné výkony a spoustu sportovních úspěchů. Moci si vyzkoušet nějakou motorku této značky je skvělá příležitost slibující hooooodně zážitků. Tuono V4 je sice naháč, ale můžete na něm jet stejně rychle jako na většině superbiků. Zároveň, a to je vzácné, je pohodlný jako “normální” motorka, ale má výkon, co vás nakope do zadku a když si nedáte pozor, sundá vám rukavice za jízdy. Tahle mašina má totiž v podstatě stejný základ jako Aprilia RSV4, jen s tím rozdílem, že má trochu vyšší řídítka, malé plexištítko a mírně upravený motor, posez a sedačku. A to je všechno. Nic víc, nic míň, takže je to fakt bestie na steroidech.

 

Hyper – naked…

Proč ta mezera? Tuono je v kategorii hypernaked v podstatě etalon, ale V4 je přeci jen trochu jiná. Není podle mě zas tak moc naked, na to má podle mě pořád dost plastů, ale hyper výkon teda má. Aprilia Tuono je na trhu už 21 let a za tu dobu zcela nekompromisně patří mezi nejsilnější, nejrychlejší a nejlepší naháče na trhu. To, co z něj dělá takovou bestii, je jeho motor V4 s úhlem 65 stupňů, který aktuálně dává neskutečných 175 koní při 11.350 ot/min. a krouťák 121 Nm při 9.000 ot/min. Už první pohled na tuhle mašinu vám vžene adrenalin do krve. V designu modelu Tuono V4 je patrný základ v supersportu. V podstatě to je supersport, ale má trochu míň plastu. Jinak je to klasická nádherná nahrbená kočka v barvách Aprilia. Design našel inspiraci u supersportu RS 660, ze kterého převzal inovativní koncepci dvouvrstvé kapotáže s přídavnou aerodynamickou funkcí. To v reálu znamená, že mašina je sice naháč, ale je pohodlná i při rychlostech hodně nad dálniční limit. Právě ta dvouvrstvá kapotáž umožňuje využít vše, co vám tahle motorka nabízí. Ono by to asi úplně nefungovalo, kdybyste měli mašinu s tímhle výkonem a s takovou rychlostí a ve 160 by vás z ní sundal vítr. Aprilii se povedlo tohle vše parádně skloubit v naprosto dokonalou bestii.

Předek motorky zdobí trojitý LED světlomet s denním svícením a funkcí přisvěcování do zatáček. Tuono V4 se rovněž může pochlubit novou a vylepšenou ergonomií, která nabízí prostřednictvím nového tvaru nádrže a zadní kapotáže více místa pro jezdce.

 

Tourer s duší supersportu

Jelikož je těch hromů a nebo jestli jste stejní znalci Italštiny jako já, tak pro vás klidně Tuňáků v nabídce víc, je důležité podívat se na to, co to je vlastně “prostá” V4 a jaký je rozdíl oproti verzi factory. Tuono ve verzi factory je určeno primárně pro motorkáře, kteří si rádi vyrazí zazávodit na okruh. Má trochu jinou ergonomii, jiný posed, nižší řídítka a standardní součástí je poloaktivní odpružení Öhlins Smart EC 2.0. Tuono V4 (bez factory) je pořád stejně nabušená mašina, ale díky vylepšené ergonomii, novému sedlu a speciálně vyvinutému příslušenství je primárně určená pro delší cesty, i když na okruhu se taky určitě neztratí. 

Sedám na mašinu a nemůžu se dočkat až jí vezmu na silnici. První co zkouším, je kde mám stupačky a celkově jaká je ergonomie. Musím říct, že je to příjemné překvapení. Při své výšce a váze se na motorce cítím opravdu pohodlně. Vyšší řídítka díky delším klemům v horních brýlích a trochu níže posazené stupačky udělaly svoje a motorka je až překvapivě pohodlná. Navíc nesedíte na žádné lavici ale na parádním prostorném sedle. Dokonce je tu sedlo použitelné pro spolujezdce s velkým madlem, ale upřímně, ve dvou by to nebyla ta pravá zábava. Ovládání motorky je jednoduché, přehledné a celkem intuitivní. Máte standardní ovládací prvky a všechny údaje se zobrazují na barevném TFT displeji. Specialitkou jsou dvě tlačítka vedle levého ovladače. Palcem a ukazovákem můžete za jízdy měnit nastavení trakce. To kdybyste chtěli jet fakt svižně, nebo přeci jen zavítali na okruh. Pomocí displeje a ovladačů si můžete motorku dále přizpůsobovat mimo standardní přednastavené režimy. Srdcem celé elektroniky je řídící jednotka Marelli 11MP ECU a 6osá inerciální platforma. K dispozici máte sadu APRC (systém dynamické kontroly) s mapami motoru (AEM), řízením motorové brzdy (AEB), kontrolou trakce (ATC), kontrolou smyku (AWC), kontrolou rozjezdu (ALC), tempomat (ACC) a omezovačem (APT) nebo 6 jízdních režimů (3 silniční, 3 traťové). Prostě špičková technika přímo ze závodů.

 

Ve městě trápení, hned za ním ale naprostá euforie…

Na začátek volím mírnější režim, abych se s motorkou sžil, dávám za jedna a lehce otáčím plynem. Čtyřválec do V se začíná probouzet. Naneštěstí začínám ve městě a tady musím říct, že se Tuonu V4 fakt nelíbí. Musím se procpat kolonami dopravní špičky a to znamená maximální rychlost 50 nebo spíše méně. Motorka je perfektně ovladatelná, odezva plynu plynulá, brzdy naprosto skvělé, v tom není problém, ale motorka prostě nechce jezdit 50, 40, nebo nedej bože 30. Na to prostě není stavěnej. Chudáka mašinu proto trápím na jedničku a v duchu se jí omlouvám. Je cítit, jak se chce nadechnout a vyrazit, ale tady to prostě nejde. 

Za to když se dostanu mimo město na slušnou silnici, začnou se dít věci. Nejdřív trochu technické specifikace. Motorka má airbox s předním dynamickým sáním vzduchu. 4 škrticí klapky Marelli 48 mm s 8 vstřikovači a systémem elektronické škrtící klapky (RbW). Co to znamená? Znamená to, že jak se motorka trápí při nízké rychlosti v nízkých otáčkách, pokud trochu otočíte plynem a dostanete se nad cca 4 500 otáček, konečně se nadechne. Změní se zvuk, celá mašina ožije, všech těch 175 koní se probudí a začne ta pravá jízda. První, co si uvědomíte, je ten obrovskej výkon, který máte k dispozici. Stačí lehce pootočit plynem a V4 vás klidně vytáhne z rukavic. Tohle je ta pravá zábava a opravdovej adrenalin. S Tuono V4 nedostanete ale jen naprosto špičkový a ohromný výkon. S tím by byla tahle motorka “jen” dobrá. Ona je ale špičková. Není to pouze rychlost. Je výborně ovladatelná v zatáčkách, má skvělý posez, těžiště, vyvážení, všechno se Aprilii povedlo výborně sladit a při klopení v zatáčkách budete mít úsměv od ucha k uchu. Abyste se ale do té zatáčky bezpečně dostali, u Aprilie nezapomněli ani na kvalitní brzdy. O zpomalení téhle rozběsněné bestie se starají přední dvoukotoučové plovoucí disky o průměru 330 mm a monoblokový radiální třmen Brembo M50 se 4 písty 30 mm. Radiální brzdové čerpadlo s kovovou opletenou hadicí a zadní: kotouč 220 mm; třmen Brembo se 2 písty 32 mm. Brzdy skvěle reagují a hlavně i když za ně vezmete fakt pořádně, motorka je pořád stabilní a drží směr, jak kdybyste jeli po kolejích. Abych ale moc nepřeháněl, motorka dokáže být bestie, dokáže letět jak střela, ale není to žádný widow-maker. Záleží na vaší hlavě a vaší ruce, motorka umí být i hodná a pohodová, prostě funguje přesně tak jak jí řeknete. 

 

Tak trochu Jekyll a Hyde. 

Aprilia Tuono V4 má tak trochu dvě tváře. Na jednu stranu motorka potvrzuje pověst výjimečného adrenalinového stroje, který se zcela nekompromisně řadí do kategorie Hypernaked. Jakmile na ní sednete, dostanete obrovskou porci adrenalinu ať už na silnici, nebo na okruhu. Na druhou stranu je ale Tuono V4 díky nové ergonomii a speciálně navrženému příslušenství dokonalým společníkem na dlouhé cesty, samozřejmě bez ztráty výkonu a rychlosti. Ruku na srdce, kolik je motorek, které vám nabídnou takový výkon a zároveň z vás po 250 km nevytřesou duši? Napočítáte je na prstech jedné ruky a navíc, je tohle jediný sportovní „naháč“ poháněný 65° vidlicovým čtyřválcem…

 

Jirka Babický