Suzuki S-Cross: moderní i tradiční SUV

Dnešní trh s automobily se hemží záplavou SUV a crossoverů. Postupem času si říkám, že už jsem této kategorie „přejedený“. Většina novinek od všech automobilek spadá totiž právě do tohoto segmentu. Ale jsou zde automobilky, které vyrábějí SUV dlouho na všech kontinentech a neberou je pouze jako modní doplněk. Jde hlavně o značky rozšířené mimo Evropu a převážně o ty, které mají svůj hlavní trh na severoamerickém kontinentu. Mezi ně patří i japonská značka Suzuki. Ta představila svoje nejprodávanější SUV se jménem Vitara již více než před 30 lety – ano Suzuki Vitara je na trhu již od roku 1988 – takže se dá říci, že jsou SUV této značky už vlastně tradicí. Ale dost o Vitaře, ta dnes není na pořadu dne. Dnes tu máme menšího zástupce sportovně užitkových vozidel od tohoto výrobce, a to Suzuki S-Cross. V současné chvíli je na trhu již druhá generace. Ta první měla označení SX4 a u nás či jinde v Evropě ji bylo možné vidět spíše pod italskou značkou Fiat Sedici. Druhá generace je již čistě japonský „drsňák“, který je tu s námi od podzimu 2013 s označením S-Cross, v loňském roce prošel faceliftem. I Suzuki už podlehla evropskému šílenství po snižování objemu motorů, a tak se pod kapotu takovéhoto SUV dostal tří válcový turbomotorek. Jak obstojí v mém drsném oku, které v dnešní záplavě SUV už novým zástupcům nic neodpustí? Koho dokáže nové Suzuki oslovit a jak moderní opravdu je?

 

Drsňák navenek.

Když se dívám na nový s-cross, připadá mi, že přede mnou stojí velké plnohodnotné SUV, které zvládne vše. Mohutná osmiúhelníková maska s chromovaným grilem, mohutné oplastování nárazníků, plastové lemy blatníků či prahů se snaží vzbudit dojem, že se koukám na opravdový teréňák. Ale opak je pravdou, scross je 4,3 metrů dlouhé SUV s výškou něco málo přes jeden a půl metru. A vlastně ani váhově to není žádný obr. Základní hmotnost dle technických dat začíná jen lehce nad 1.100 kg.Testované Suzuki je lakováno ve slušivé červené metalíze, zmiňované mohutné oplastování je kontrastně černé a auto je postavené na 17“ discích z lehkých slitin obutých do běžných pneumatik s rozměrem 205/50. Přední světlomety jsou vybaveny technologií LED. Zajisté již víte, že mě málokteré LEDky uspokojí, většinou mi vadí krátký paprsek potkávacích světel, ale zde ne, inženýrům od Suzuki se povedlo světla naladit ku mé spokojenosti. I zadní sdružené svítilny jsou osazeny diodami, to ale už spíše pro efekt, kterým jen umocňuje první dojem z vozu.
Suzuki S-cross, typické SUV, jinak kromě opravdu výrazné masky a zajímavého lakování (v kombinaci se zmíněným oplastováním), působí spíše nevýrazně.

 

Kliďas uvnitř.

Interiér S-crossu nepatří mezi ty nejmodernější, plasty působí levnějším dojmem, ale zpracování je na vysoké úrovni a nechybí zde nic, co je dnes standardem. Začnu ale od sedadel. Ta jsou výše umístěna a v základním provedení jsou na můj vkus příliš měkká, nedokážu si v nich představit třeba 4 hodiny na dlouhé cestě. I když podle všeho příplatková sedadla vypadají lépe. Ani boční vedení není nijak výrazné hlavně to na sedákách. Toto „tak malé“ SUV naopak oplývá skvěle využitým prostorem v interiéru. Všude je dostatek místa, na kolena, na ramena, a to jak vpředu, tak vzadu. Možná by si zasloužil drobné zvětšení podélný prostor pro zadní cestující a nebylo by zde absolutně co vytknout. Popravdě tak dobře vyřešený vnitřní prostor jsem nečekal. Na nedostatek si nemůže stěžovat ani zavazadlový prostor, který má dvojitou podlahu. Má v základu 430 litrů a po sklopení zadních sedadel se zvětší na 875 litrů, ve kterých se dá převézt již ledasco. S-cross je vybaven výdobytky moderních techologií, takže zde nechybí veliký dotykový displej ve středu interiéru, jež lze jednoduše vypnout. U suzuki jsou si vědomi toho, že v době chytrých telefonů a rychlého mobilního internetu je relativně zbytečné dávat do nových aut vestavěnou navigaci, a že pro mnoho uživatelů je lepší mít ve voze možnost zrceadlení obrazovky svého telefonu ať už přes Apple car nebo Android Auto právě na středový displej. Na základní obrazovce informačního systému jsou tak 4 velká „tlačítka“ pro rádio, multimédia, telefonování a připojení smartfonu. Jak prosté a úžasné. Jen reakce na dotyk by mohli u systému být svižnější. Vedle displeje jsou umístěna ovládací dotyková tlačítka a posuvník na hlasitost audia. Ten jsem popravdě viděl poprvé a jeho funkce se mi líbila, protože jsem nemusel při potřebě změny hlasitosti několikrát ťuknout plus či mínus, ale jen jsem přejel nahoru či dolu a hlasitost se změnila. Nicméně až potom jsem si všiml, že se hlasitost dá ovládat i tlačítky na levé straně volantu. Vlastně celkově musím pochválit ergonomii ovládacích prvků, Suzuki vsadila na velká plnohodnotná tlačítka a mechanické ovladače. Možná jen u palubního počítače je takové netypické. Ovládá se pomocí „tyčinek“ v přístrojové desce za volantem. To je asi v pořádku pro řidiče, který si vybere jeden údaj a nemá potřebu jej měnit. Já jsem hračička, co si stále potřebuje překlikávat mezi aktuálními údaji auta, takže spokojen být nemohu. Zakladní audiosystém bych hodnotil jako podprůměrný, při vyšší hlasitosti se ozývají pazvuky, reproduktory různě rezonují. Co naopak fungovalo perfektně, bylo ovládání telefonu hlasem. V naší malé české kotlině se moc nestává, že by ovládání hlasem fungovalo v češtině i s diakritikou tak pěkně. Stačí zmáčknout tlačítko na spodní straně volantu, vyslovit povel třeba „zavolat Honza Novotný“, vybrané číslo se zobrazí na informačním displeji a hlas vyzve k potvrzení a pak už jen sám volá. Překvapení na mé straně.

 

A jak drsňák jede?

To by se dvěma slovy dalo napsat jako „překvapivě dobře“. Ale začnu od začátku. Jak už jsem psal na v úvodu, i Suzuki podlehla downsizingu a v testovaném S-crossu se pod kapotou ukrývá maličký tříválcový litr (vlastně jenom 988 kubíku) s velikým turbem. Ten disponuje výkonem 82 kW (asi 110koní) při 5500 otáčkách a točivým momentem 170 Nm v rozsahu 2000 – 3500 otáček za minutu. To nejsou nijak ohromná čísla asi tak do té chvíle, dokud se nezkusíte rozjet. Litr od Suzuki je totiž v základu spojen s „pouze“ pětistupňovou převodovkou, která má velmi dobře poskládány rychlosti. Díky tomu může řidič využít potenciál tříválce. Samozřejmě to není žádný trhač asfaltu, ale v žádném případě s takto vybaveným S-crossem nejste brzda provozu. Motor se nechá lehce vytáčet do vyšších otáček, ale tam už o svoji pružnost přichází.
Převodovka je sice dobře odstupňovaná a přenáší výkon litru přes přední nápravu na vozovku velmi slušně, má však i své mouchy, a to je především přesnost řazení. Asi nejvíc mi vadilo občasné nezaskočení zpátečky při parkování. S řazením souvisí i dráha spojky, ta zabírá v Suzuki pěkně nízko, ale pod spojkovým pedálem je na zemi nějaký prolis v podlaze, který mi opravdu nevyhovoval. Ze začátku jsem měl při každém sešlápnutí pedálu pocit, že mám pod spojkou tužku nebo něco podobného. Řízení je trochu trošku gumovější a naladění podvozku by mohlo být trochu tvrdší, protože se S-cross při jízdě dost naklání a houpe. Na druhou stranu podvozek velmi dobře tlumí nerovnosti českých silnic. Suma sumárum, jede dobře, ale také velmi dobře brzdí,. Vlastněmě i docela zaskočilo (samozřejmě v dobrém), že jsou brzdy v takovém SUV vcelku jedovaté, ale přitom se dobře dá dávkovat jejich brzdná síla. Protože osobně preferuji ostřejší brzdy,v Suzuki mi přesně sedly.

 

Závěrem: jedno překvapení za druhým

Nový Suzuki S-Cross pro mě byl samé překvapení -skvěle využitý prostor, dobré jízdní vlastnosti, pro mě dokonce nečekaná kultivovanost tříválcového litru, který za to navíc umí vzít, a to za příjemnou spotřebu, která se ustálila na 6,8 litrů benzínu na 100 km (a to jsem za celý test neopustil Prahu). Samozřejmě i S-cross má své mouchy, jako je kulisa řazení nebo onen prolis pod spojkou, či netypicky umístěné ovladače palubního počítače. Pro zákazníky, kteří vyhledávají jednodušeji ovládané auto s vyšším posazem a jsou náročnější na vnitřní prostor, má právě Suzuki určitě co nabídnout.

 

Jiří Simon