Srovnávací test DS 9 vs. Lexus ES – souboj výjimečností

Často se nestává, aby se člověku dostaly do rukou dvě individuality, které dokážou zaujmout svým osobitým šarmem i delikátním projevem. Hodnocení dvou entit, jež si každá z nich ukradla část mého srdce trochu jiným způsobem, bylo pravda obtížné. Dá se vůbec říct v těchto případech, kdo z nich je lepší? Každý z nich má přeci svá pro a proti. Jejich shrnutí přinášíme právě nyní!

 

Záhadná Francouzka a japonský samuraj

Na úvod by se slušelo obě auta nejdříve představit. Často je na našich silnicích nepotkáte, přestože je to dle mého názoru velká škoda. Mají co do sebe a jistě si dokáží ukradnout něčí srdce tak, jako to moje. Postavíme-li auta vedle sebe, jen těžko se vybírá, které z nich je hezčí, charismatičtější či unikátnější. Obě na to jdou tak trochu jinak…

Začnu s DS 9, která mě téměř okamžitě uhrane svými ojedinělými světlomety v podobě otočných diamantů, které dokážou pokaždé ukázat světelnou show. Wow efekt hned na první dobrou. Neméně zajímavé jsou prvky odkazující k historickému modelu Citroën DS/ID 19. Jsou to například poziční světla nebo šavle přes kapotu. Zapuštěné kliky dodávají eleganci, stejně jako tmavě modrá perleťová barva. Prolisy nemá auto příliš výrazné, přesto přední maska zaujme téměř okamžitě svým způsobem zpracování. Netypické jsou i zadní světlomety, které mají podobu podsvětlených 3D šupin. Na první pohled je to prostě auto jako z dílny haute couture pro opravdu výjimečné osobnosti nebo státníky.

Oproti tomu ES vypadá o něco více dynamičtěji a vzhledem k DS 9 možná i usedleji. Více než k reprezentaci prezidenta se hodí pro nějakého vyššího manažera nebo prostě zámožného podnikatele. Má ostře řezané prvky nebo dominantní masku chladiče, která se po modernizaci ještě více vytáhla do popředí. Za zmínku stojí také pozoruhodné světlomety ve tvaru šípů. Kliky nejsou výjimečné a mají standardní vzhled. Design ale definitivně podtrhuje červená perleťová barva, která autu neuvěřitelně sekne. Co se týká zavazadlového prostoru, tak ten působí hlubší, než opravdu je. Jeho hodnota je 454 litrů a v případě, že se vydáte na hory, lze v druhé řadě sklopit střední sloupek a provléct lyže vakem. Zástupce z Francie však nabídne o něco větší zavazadlový prostor v podobě 510 litrů.

 

Detaily na prvním místě

Po usednutí za volant se cítím jak v DS, tak v Lexusu velmi komfortně. V obou případech mě obklopuje obrovské množství prostoru. Mám si kam dát nohy, pohodlně se usadit – přizpůsobit si sedadlo ke své výšce během pár sekund – a nakonec užívat si skoro až nekonečného množství bezpečnostních a jízdu usnadňujících prvků. Zprvu se však podívejme na samotné kabiny.

Stejně jako exteriér je interiér vozů DS specifický. Nic není tak, jak to znáte z jiných vozů. Pokud mám vybrat tři nejlepší věci, pak jsou to rozhodně vyjíždějící analogové hodinky z dílny B.R.M., tlačítka pro otevírání oken uprostřed kolem řadící páky a také, což už pravda není detail jako spíše funkce, noční vidění, kterým často nedisponují ani zaběhlé prémiové konkurenční vozy. Jízda v noci se tak stává mnohem bezpečnější, systém dokáže detekovat jak lidi, tak i zvířata či další objekty  – což mám vyzkoušené z praxe. Potencionální nebezpečí snadno zarámuje do žlutého či červeného rámečku. Že mám co dočinění s moderním vozem prozrazují i dotekové plošky tlačítek, prakticky v interiéru nenajdete takřka žádná hardwarová, což je možná trochu škoda pro spíše konzervativněji smýšlející uživatele. Středovému panelu vévodí obrazovka, která v sobě skrývá software z koncernu Stellantis. Nutno podotknout, že došlo k určitému zlepšení, ale místy by člověk stále čekal o něco rychlejší reakce. To však vyřešila ještě o něco novější DS 4, kde systém běží skvěle, takže není vše ztraceno. Trochu problém mám i s všudypřítomnou Alcantarou. Samozřejmě k výbavovému stupni Performance Line, který má být ve sportovním duchu, asi patří. Nicméně mě její údržba nepřijde úplně jednoduchá. Líbí se mi pak například výdechy klimatizace, které skvěle zapadají do rohů kabiny a příliš nenarušují její smysl. V druhé řadě je velký prostor na nohy i na hlavu, vyšší postavy nad 190 centimetrů ale budou mít už problém kvůli svažující se střeše, vepředu žádný z těchto problémů nehrozí. Kožený volant o přiměřené velikosti se dobře drží, pro ostřejší jízdu a manuální řazení jsou pod volantem pádla. Naproti řidiči je pak digitální přístrojový štít, který má několik variant zobrazení od úplného minima, až po maximum informací. Zde už změna animací probíhá rychlejším tempem.

Pojďme se nyní podívat na konkurenční stroj v podobě Lexusu ES. Tady je kabina zase trochu jiná než u zaběhlých či okázalejších vozů. Znovu si povíme tři nejlepší věci, které na první pohled jsou vidět. V případě tohoto auta to jsou opět analogové hodiny, které jsou však pevně vsazeny do obrazovky infotainmentu, dále pak „ultra oldschool“ prvek, kterým je CD přehrávač. Mně se to prostě líbí a mít u sebe cédéčko, hned si tam nějaké dám, protože spolu s prémiovým audiem Mark Levinson to musí být prostě boží. Posledním prvkem je pak virtuální kokpit, který se při změně režimu jízdy posouvá. Tady se hraje na emoce! Oproti DS 9 se v celé kabině naopak použila kůže a to i na sedadla. Interiér je tak nevšedně zbarvený do bíločerné a vypadá skvěle. Ani tady se však za moderností nezaostalo, navíc v roce 2021 proběhla modernizace vozu, která se dotkla zejména bezpečnostní prvků a softwaru, jinak se příliš nezměnilo. Ono proč měnit něco, co prostě funguje. V interiéru je vše potřebné, i ten pro mnohé milovaný a pro druhé nenáviděný touchpad. Já k němu mám spíše neutrální postoj a zatím si k němu cestu hledám. Při jízdě totiž mám trochu problém nastavit skrze něj přesně, co potřebuji a přijde mi, že mi pak akorát krade pozornost od řízení. Na druhou stranu musím konstatovat, že po aktualizaci se s nim dá asi už lépe žít, obzvláště díky konečně dostupnému zrcadlení chytrého telefonu skrze Apple CarPlay a Android Auto, i když to stále není úplně ono. Za to grafika zobrazení na centrálním displeji stojí za pochvalu, jediné co musí pohanit, je kvalita parkovací kamery.

Oproti devítce má však ES jednu velkou výhodu, a to je velká kapsa v středové loketní opěrce, do které by se dle mého názoru vešly i dvě lahve vína. Ve stejném prostoru se nachází i bezdrátová nabíječka telefonu, která však není pogumovaná a telefon má tendenci po ploše lítat všemi směry. Jinak se tu řidiči existuje hezky. Středová obrazovka je natočená k němu a odděluje ji výrazný prvek v podobě vlny, což je možná autentické spíše pro řidiče za velkou louží. Co ale rozhodně potěší konzervativce, či odpůrce moderních dotekových ploch, jsou hardwarová tlačítka a tady si dovolím napsat jednu záludnost. Pro ovládání teploty v kabině je tu pomalu desítka tlačítek, ale když chcete vypnout klimatizaci, tak tak musíte učinit přes několik kliknutí v centrální obrazovce. A nakonec ještě jedna zvláštnost, která je však pro modely značky typická – přepínání režimů jízdy se nachází na otočné páčce v horní polovině přístrojového štítu. U řadící páky, kde obvykle bývá, je tak nenajdete. A ještě úplně poslední informace – pokud se někdy k ES dostanete, rozhodně se nechejte rozmazlovat na zadních sedadlech, která jsou rovněž komfortní a navíc mají před sebou kopu místa.

 

Jezdit komfortně, jezdit rád!

Ačkoliv byla v době uvedení na trh DS 9 v nabídce i s čistě benzínovým motorem, v aktuální nabídce se již nenachází a koupit si tak lze pouze plug-in hybridy. Jelikož Lexus nabízí do ES na evropském kontinentu pouze jednu jedinou motorizaci – 300h, hybrid kombinující atmosférický dvouapůllitr s elektromotorem, jejichž kombinovaný maximální výkon činí 218 koní. Abychom byli co nejférovější, proti Lexusu by tedy měla stát základní verze DS 9 (v tuto chvíli plug-in hybrid E-TENSE 225, resp. v rámci modelové péče nově E-TENSE 250). Rozhodně tak mají oba kandidáti proti sobě nabito, jdeme tedy do přímého porovnání jízdních vlastností.

Tradičně začnu DS 9. Co se týká plug-inů, tak ty jsou v nabídce buď s 250 nebo 360 koňmi, od toho se také samozřejmě odvíjí následná cena. S tímto autem jsem absolvovala poměrně dlouhou cestu na Moravu a musím říct, že až na pár nedostatků, za které auto zas tolik nemůže, bylo vše v pořádku. Já osobně jsem si prostře jen lehce nerozuměla s kombinací adaptivních tlumičů a technologií Active Scan Suspension. Jindy naprosto geniální věc, která ale není na české podmínky asi zcela optimální. Když se totiž s tímto autem vozíte po francouzské riviéře, máte k dispozici trochu hezčí cesty. Ty české jsou prostě rozbité a plné děr. Ale nejdříve bych měla říci, o co jde – DS umožňuje pomocí senzorů skenovat povrch vozovky až do pěti metrů vpřed a optimalizovat nastavení tlumičů podmínkám na silnici. V 95 procentech případů se tak děje správně, ale jakmile je více rozbitých elementů za sebou, je to už problém. Proto z toho neviním samotné auto, jako spíše právě ty české silnice. Co se spotřeby týče, samozřejmě bude záležet primárně na tom, jak daný uživatel vůz využívá a tak, jako u každého plug-in hybridu také o počtu nabíjecích cyklů. V tom má Lexus s klasickým full-hybridem samozřejmě výhodu. Kilometrový nájezd na jedno tankování se pak u DS 9 vzhledem ke zmenšené, pouze 42litrové nádrži, především při dálniční jízdě výrazně zkracuje. Nicméně pokud mám nějak okomentovat samotnou jízdu, tak v ní nevidím žádný problém. Auto sedí na vozovce dobře, nemá tendence se naklánět – ostatně proč by vzhledem k siluetě mělo. Jízda v DS 9 je ale především komfortní, ráda se do sedadla devítky zase někdy vrátím. Není totiž nad to, když na konci cesty vylezete z auta použitelní. Jediné, co by ten pocit ještě více, umocnilo by byla masážní funkce sedadla, kterou nabízí DS Automobiles za příplatek.

ES v jízdních vlastnostech může velmi snadno DS 9 konkurovat. Pravda, jedná se výhradně o hybridní model, který nabídne pouze jednu motorizaci. Elektromotor o své existenci nedává příliš vědět, většinou se do procesu zapojí, při rozjezdech, v kolonách nebo při potřebě maximálního výkonu – odpichy jsou opravdu na medaili. Nutno ale také podotknout, že co se týká hybridů, pracuje na nich značka už od roku 1989 a možná ještě déle, neb čerpá zkušenosti od mateřské značky Toyota. V tomto ohledu je DS trochu v nevýhodě, protože značka vznikla až v roce 2014. Za tu dobu však ušla nesmírně velký kus cesty! Vrátím-li se však ještě k ES, musím uznat, že čas strávený za volantem byl pro mě opravdu odpočinkový. V sedadle si hned najdu svou pozici, přepnu na režim, který chci… I když k těm režimům – za mě je nejhorší možností ECO, kdy se auto stává opravdu líným, až se to k jeho podobě ani nehodí. Za to nejlepší možností je prostě klasický Normal. Sport a Sport+ jsou taky přítomny, avšak ani s ohledem na dynamický vzhled nelze očekávat žádné velké sportování, i v tomto případě se mírně klidníme a oddáváme se klidné jízdě. Naladění ES je i v základu velmi precizní, do auta se nedostávají žádné nevítané hluky, ani když se přejede přes nerovnosti. Ty umí Lexus perfektně odfiltrovat. Jediné, co může tuto zenovou zahradu narušit, je následná výrazná akcelerace, kdy se dostaví typický projev hnacích ústrojí s variátorovou převodovkou. Nepříjemně mdlý zvuk motoru, který je jinak perfektně odhlučněný, ale není ničím překvapivým, a tak je potřeba v případě nutnosti výraznější akcelerace trošku zatnout zuby. Stejně jako v DS nemám pocit po ujetí několika set kilometrů, že bych měla rozlámané kosti a možná jen o malinko víc bylo pro mě ES pohodlnější. Co se týká spotřeby, ač se jedná o hybrid, který by měl za normálních okolností ukazovat kvality spíše ve městě, ani na dálnici nedosahoval vyšších hodnot. Během testování jsem jezdila běžně mezi 5 až 6 litry na sto km. Přihlédnu-li i k tomu, že je k dispozici 50litrová nádrž, jsou to prostě dobrá čísla. Na delších trasách se tak Lexusu minimálně v tomto ohledu DS nevyrovná. Nesmím zapomenout, že velkou výsadou je i bezpečnost a částečná autonomie. Ta je inteligentní a občas má až moc tendence do řízení zasahovat, na druhou stranu většina armády se dá povypínat.

 

Který je lepší? To se snad ani nedá vysvětlit…

Jak jste si mohli všimnout (a možná i všimli), s DS 9 jsme strávili pěkných pár letních týdnů. A právě díky tomu, že se v jejím případě nemělo jednat o klasický redakční test, byl záměr postavit vedle ní nějakého přímého konkurenta od začátku naprosto jasný. Však posuďte sami, jaká je pravděpodobnost, že vedle sebe budou stát dva klasické sedany vyšší střední třídy? U těch, které jsme vybrali my, bychom se skoro ani nebáli použít označení „luxusní limuzíny“. A že ten výběr ale nebyl vůbec jednoduchý. Nebudu lhát, i ve vyšší střední třídy, jsou karty vesměs jasně rozdány, ostatně o tom se už rozepisoval v nedávném testu kolega Honza Nemrava. To, že je Česko rájem kombíků, pak trh DS 9 a Lexusu ES, které jsou k dispozici pouze jako 4dveřové sedany, ještě více zmenšuje. I kdybychom opomenuli typ karoserie, v čele prodejů je jednoznačně tradiční prémiová trojka, v tomto případě Audi A6, BMW řady 3 a Mercedes-Benz třídy E. Ačkoliv by pak z určitého úhlu pohledu mohlo vypadat smysluplně, kdyby DS 9 stála tváří v tvář právě jednomu z těchto zaběhlých etalonů dané třídy, byl by to vlastně nesmysl. Zmíněnou trojku vesměs každý zná a ví zhruba, co od ní čekat. DS 9 je ale výjimečné a vedle ní by tak měl stát někdo, kdo to dělá podobně – nesnaží se být stejně dobrý (skvělý, kvalitní, propracovaný) jako ti nejlepší a nejprodávanější ve třídě. Tím cílem je být jiný… Suma sumárum mi tímto klíčem vypadává už jen Jaguar XF, Volvo S90 a právě Lexus ES a vy už asi chápete, že tím hlavním, čím jsou si tato dnes srovnávaná auta podobná, je jejich výjimečnost.

A komu to jde lépe? Možná o trochu více DS 9. Dost ale legrace, jde tu sice o souboj výjimečností, ale na základě tohoto aspektu nelze přeci vyhodnocovat celý test. Teď mě napadá, že je tu minimálně ještě jedna podobnost. Oba kandidáti totiž nabízí pouze jeden druh pohonu a v obou případech jde o elektrifikovanou jednotku. Srovnatelné jsou pak i jejich výkony, hnaná náprava a překvapivě i cena, i když u DS 9 si přeci jen lehce připlatíte především za větší baterii a dražší technologii plug-in hybridního ústrojí. V případě srovnatelných verzí (F SPORT DESIGN u Lexusu a PERFORMANCE Line u DS) bude pro Lexus hovořit u neakční ceny zhruba 200.000 Kč. Možná by se tak mohlo zdát, že poměrem cena/výkon zvítězí Lexus, u něhož v ceníku navíc najdete akční „hybridní bonus“ ve výši dodatečných 222.600 Kč, což rozhodně není málo. Nenechte se ale zmást, je navíc potřeba brát v potaz, že v dané třídě se podle ceny už rozhoduje málokdo. Vraťme se tedy zpět k tomu, co vůbec lze porovnávat. Těžko říci, kdo z nich je lepší. Osobně mi o něco více vyhovovalo naladění podvozku u Lexusu, který se obecně chová o něco klidněji především ve městě. Na dálnici pak klidnou atmosféru a hýčkání v příjemně utopeném interiéru nabízí i DS 9. Mimo město se projeví také kvality techniky DS, a to především klasické automatické převodovky. Technice DS 9 zkrátka nevadí, když přidáte trošku více na plyn. Ozve se, ale vše je přirození a díky baterii, která si vždy uchovává dostatek energie pro náhlou potřebu, vždy ochotně vystřelí vpřed. Co se týče technologií na palubě, každý má něco – DS 9 kompletně digitální přístrojový štít a noční vidění, Lexus zas head-up displej a kvalitní audio Mark Levinson. Je to prostě souboj dvou individualit, v rámci něhož jen těžko hledat vítěze. A víte, co si myslím? Zájemce o takový vůz bude mít určitě jasno. Jednoho uchvátí zenový klid při cestování Lexusem po městě nebo třeba japonská preciznost a smysl pro detail, druhého pak nevšední řešení, ono francouzské „haute couture“ v interiéru DS 9 anebo výhody o něco silnějšího plug-in hybridního ústrojí s lepší převodovkou. Určitě ale neuděláte chybu ani v jednom z nich, já osobně si ve své garáži dokážu představit obě dvě a… Nakonec překvapivě možná i o něco radši DS 9, to už bychom ale byli opravdu na subjektivní rovině, do níž se nechci pouštět. Každé z aut má něco do sebe a ačkoliv jsou si v rámci třídy zřejmě nejblíže, každý k té výjimečnosti přistupuje tak trochu jinak. A ono je to vlastně dobře. Díky bohu za to, že jsou na trhu ještě taková krásná, posádku si hýčkající, nevšední, výjimečná a po všech stránkách vyspělá auta!

 

Michaela Rubešová