Moto Guzzi V7 Stone – ověřeno časem

Pokud na trhu motorek hledáte opravdovou klasiku, asi stěží najdete něco, co by mohlo konkurovat Moto Guzzi V7. Model V7 měl premiéru v časech, kdy elektronika byla ve sci-fi románech a rodiče většiny z nás spolu ještě ani nezačali randit. V7 se totiž prvně objevila v roce 1967. Od té doby je tahle krásná mašina v nabídce Moto Guzzi. Jak šel čas, motorka samozřejmně procházela modernizacemi, a to až k dnešnímu modelu, který má dosud největší motor a i trochu té nové technologie. Naštěstí to v Guzzině nepřehánějí a V7 je pořád ta krásná, jednoduchá a ryzí motorka.

Od roku 2021 mají Modely Moto Guzzi V7 Stone a V7 Special motor do V s objemem 853 cm3. Je to v podstatě ten samý motor jako v modelu V85 TT, který jsme měli možnost otestovat před pár týdny. Oproti původnímu modelu V7 tak motor narostl co do objemu o 100 cm3 a poskytuje o 25 % vyšší maximální výkon. Nový motor dává 52 koní při 6 200 ot/min a co je ještě důležitější, krouťák narostl na nádherných 73 Nm.

 

50 let originál

Už na první pohled je to klasická motorka a přináší to nejlepší z historie V7. V nové verzi Stone dostala V7 přeci jen trochu modernější kabát. Je to pár detailů, které mohou milovníci retro stylu z duše nenávidět, ale podle mě je to přesně tolik, aby to pořád byl perfektní retro bike a těch pár “novinek” je do motorky skvěle zakomponováno a rozhodně ji nekazí, spíše naopak. 

Na první pohled si skoro ničeho nevšimnete, motorka vypadá tak jako předchozí verze. Když se ale podíváte zblízka, uvidíte, že z té klasiky občas nenápadně vykoukne něco nového. První, co vás určitě zaujme, je světlo (pokud teda jdete k motorce zepředu). Guzzi se rozhodně nestydí za svoje logo, svého orla s roztaženými křídly tak umístila přímo doprostřed klasického kulatého světlometu jako prvek denního svícení. Stejné logo pak najdete i na blatníku nebo třeba na nádrži. Celá motorka dostala kompletní LED osvětlení, což sice není úplně retro, ale zase to slušně svítí. Nová jsou i hliníková kola, zadní nově s rozměrem 150/70-17. Dalším viditelným prvkem je pak digitální přístrojový panel, i když pořád v parádním retro stylu. Mírně upravené je rovněž sedlo, které poskytuje dost pohodlí jak řidiči, tak batůžku. Další změnou jsou nové boční panely, kratší zadní blatník a jelikož máme nový motor, musel být uprevný i výfukový systém. Moto Guzzi se jinak u V7 drží klasické koncepce a nebýt Euro 5, V7 by nejspíš neměla ani tu skvělou 850. 

 

Především vyladěný retro naháč

Konečně sedám za řídítka. Motorka má perfektní výšku. Lehce pokrčené nohy v pohodě dosáhnou na zem a koukám se na klasickou úzkou nádrž, z pod které na každou stranu vykukují hlavy vzduchem chlazeného véčka. Konečně mačkám startér. Tohle člověka nikdy neomrzí. S nádherným rachotem se rozběhnou oba válce a člověk hned pozná, že tenhle motor je pořádný kus železa. S motorkou to zaklepe ze strany na stranu a ona ožije. Spojka funguje perfektně a skoro necítím, že jsem zařadil jedničku. Převodovka pracuje naprosto perfektně. 

Hned od prvních kilometrů si jízdu na V7 opravdu užívám. Retro motorky prostě mají svoje kouzlo a V7 je v tomto segmentu špička. Posez je příjemný, až mám pocit, že se vracím do mládí na Jawu, ale Guzzina je o pořádný krok dál. I když se drží původního designu, ergonomie je perfektní. Sedlo, šířka řídítek, jednoduché ovládání dělají z V7 skvělou motorku. I když je to klasickej retro naháč, podvozek je dobře vyladěný. Dvojité zadní tlumiče mají oproti předchozí verzi o trochu delší zdvih a celkově je podvozek trochu tužší, což zlepšuje ovladatelnost. Ta je u V7 až překvapivě dobrá. Motorka poslouchá a do zatáček se sklápí velmi ochotně. Na tomhle caffe-raceru můžete bez problémů jet, jak po městě do kavárny, tak svižně letět po okreskách a nebál bych se ani dálnice. Motorka je ale primárně určena pro pohodové ježdění. Rozhodně jsem neměl touhu motor nějak moc vytáčet. A na to je i nastavený. Nepotřebujete z něj vydupat všechny koně. Podle mě se motoru nejvíc líbí kolem 3 000 otáček, ve kterých dostanete 80 procent točivého momentu a to je na pohodové ježdění přesně tak akorát. 

 

Závěrem: Motorka pro radost

Model V7 je prostě ikona mezi retro naháči. Má svoji vlastní osobnost, jízdní projev a skoro nepřekonatelnou historii. Takhle mašina je o radosti z jízdy – čistá nefalšovaná pohodová mašina, na které si užijete každý kilometr. Žádná zbytečná elektronika, ale jednoduchý, mechanicky a designově perfektně zpracovaný stroj. Upravený podvozek a větší motor s vyšším výkonem V7 prospěl a i když je to pořád docela subtilní motorka, je perfektní jak ve městě, tak na klikatých okreskách. Aktuální model posunul design motorky trochu víc do 21. století, ale naštěstí jen trochu. Navíc má V7 něco, co dokáže nabídnout jen Moto Guzzi a to je ten úžasný motor do V. S tímhle motorem se dá říct, že radost z jízdy nezačíná, když se rozjede, ale už ve chvíli, kdy zmáčknete tlačítko startéru…

 

Jirka Babický